Jan 20,24-29
Čtení: J 11, 1-5 a 14-16
Milé sestry, milí bratři:
Je tu učedník Tomáš! (?jinak Dydimos, to znamená ´Dvojče´) Tomášovi nestačilo vidět Kristovy rány, aby uvěřil v Jeho vzkříšení. Musel si do nich sáhnout rukou. Stal se tak zosobněním víry, která si žádá důkazů, patronem skeptiků, Nevěřícím Tomášem!
Mám za to, že je takto vnímán neprávem. Změnit pohled na Tomáše mi pomohla knížka Tomáše Halíka (jmenuje se Dotkni se ran). Tu knížku doporučuji vaší pozornosti, vyšla nedávno, dá se ještě snadno koupit.
Důležitá myšlenka té knihy je tato: Ježíš stojí na straně zraněných tohoto světa. Proto všechny bolestné rány, všechny bídy světa jsou vlastně rány Kristovy!
V tom už je trocha mystiky, ale na mystice, která nám pomáhá uvidět Neviditelného Boha, na té přece není špatného. Mystika je cenná, k víře vždy patřila a patří nadále. Jen jí dnes moc neumíme používat a prožívat?
Ten učedník Tomáš! O co mu šlo? Jakou pravdu nám chtěl ukázat? Jaké tajemství nám chtěl odkrýt? A co máme pochopit? Proč ta ruka vložená do živé rány! Čeho se to chtěl vlastně dotknout? Jaká byla jeho víra i jeho nevíra? Přesněji: jaká byla jeho víra ve Vzkříšeného! (Víra v Hospodina byla u Židů samozřejmostí.) A jak může Tomášova nejistota pomoci našemu hledání víry ve Vzkříšeného! O to tu snad jde!
Tomáš chtěl vidět Kristovy rány. Četli jsme: Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech? V tom ´chtění´ je zájem, zaujetí, starost! Bral to vážně! Chtěl vidět, že Ježíš byl opravdu vzkříšen!
Když si my děláme starost o rány tohoto světa, když ´je chceme vidět´, když to bereme vážně? taky hledáme Vzkříšeného. Takže, konkrétně:
Když chceme vidět děvče Ashviju z Indie a když ji pak adoptujeme na dálku? hledáme Vzkříšeného! Když chceme vidět násilí v Barmě a když pak mohou Lung Umovi najít azyl v Novém Městě? hledáme Vzkříšeného! A když Češi chtějí vidět utrpení lidí, které nikdy neviděli, v zemích, kde nikdy nebyli... hledají Vzkříšeného! Mimochodem, je známo, že výše finanční solidarity u nás je výrazně vyšší než v jiných zemích střední Evropy.
Vidět mystické rány Kristovy však neznamená jenom přispívat na konta humanitárních organizací (i když to je nesporně důležité). Mystika vidí to, co není vidět očima. Chce proniknout pod povrch. Jakoby: otvorem rány v Kristově boku (té rány pod srdcem) prohlédnout do nitra, proniknout přímo do srdce, jako to žoldnéřovo kopí! Takový rentgenový zrak, který vidí bolest. Uvidět bolest je něco jiného než prohlížet rány.
Bolest cizího? Přijmout ji za svou? Vstoupit do tmy?
Nevím, jestli to svedeme, ale musíme to zkoušet. Zkoušet to po něm, po Kristu! Následovat Ho! Opičit se po něm a učit se od Něho? jako se učedníci učí od Mistra! Protože on jediný, jako pravý Živý a pravý Vzkříšený, uviděl celou bolest celého světa. On jediný mohl nést bolest všech lidí. On jediný může tuhle bolest ´spustit´ na Boha a nezemřít pod ní. Naopak, ŽÍT pod ní! V novém vzkříšení!
Tomáš chtěl vidět rány a chtěl vidět i do ran. Chtěl skrze viditelné uvidět neviditelné, chtěl se dotýkat? Dokud nevložím do ran po hřebech svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku? Neuvěřím!
Tomáš byl člověk jako my. Znovu je tu ta otázka: Jakou pravdu nám tedy chtěl ukázat, jaké tajemství odkrýt?
Možná máme pochopit, že to neviditelné moře bolesti je tak hluboké, že my sami, ve své bolesti, nikdy nedosáhneme dna (i když často říkáme, že jsme ´na dně´, a myslíme si, že horší už to být nemůže). Jenom vsuvka ? vzpomeňme na Jonáše, ten se potopil až na dno!
Možná máme pochopit, že se nelze potopit do hlubiny cizí bolesti. Možná dva, tři metry pod hladinu a na pár vteřin? pak musíme zpátky na vzduch, nadechnout se? Nedokážeme cizí bolest žít ani ji na sebe brát.
Možná máme taky pochopit, že to moře je mnohem širší, než si myslíme? že je nejen na místech hladomorů nebo v dětských domovech. Bolest je nejspíše i přímo tady? v kostele, v naší kuchyni, nebo přímo vedle nás. Pod úsměvem na tváři a formální odpovědí ´Mám se dobře´?že je ukrytá a neviditelná!
Prostě Dydimos zřejmě říká: dotkněte se ran, jinak tuhle bolest (která volá o pomoc, která křičí z hlubiny člověka) nejspíš neuslyšíte! Dotkněte se ran a ucítíte vnitřní bolest? Bolest těch vedle, a nejspíš i svoji? Ano, dotkněte se ran, ale jen tak, jak to člověk dokáže: do dvou, tří metrů a na pár vteřin.
Kristovy rány jsou ´nafurt´, ty na sebe nemůžete brát! A ani nemáte!
Přátelé, nejsem dobrý plavec, natož dobrý potápěč. Nevydržím pod hladinou dlouho, tak těch 20 vteřin. Ani ta řeč o ranách, o hlubině vnitřní bolesti? to se asi nedá dlouho poslouchat. I když jsem to kázání psal, potřeboval jsem se najednou nadechnout:
Nejprve ten Jonáš, který se v kázání před chvílí jen tak mihl. Byl na dně, prošel něčím, co se klidně dá nazvat smrtí nebo třeba vnitřní bolestí, ale pak ho drapl Hospodin, nastrojil tu mystickou rybu, a za tři dny byl Jonáš nahoře.
Tomáš, poté, kdy se dotkl živé bolesti, vyznal před Kristem ´Můj Pán a můj Bůh´. Vyznal čistě a jednoduše svou víru ve Vzkříšeného.
Vzkříšení - to je ten nádech, když se vynoříme nad hladinu! Kéž bychom se uměli jako Tomáš dotýkat, ale také jako Tomáš nadechovat. Nadechovat se vzkříšením!
Ten závan živého, čerstvého vzduchu ať okysličí naše tušení, instinkty a cit. Připusťme tajemství, objevme nitro. Vnímejme bolest. Zapněme mystiku, jako osvědčený přijímač Pravdy. Uvidíme spolehlivě, že tu ten nesmírný a hluboký oceán bolesti JE! Kolik pokolení od Adama ho stále plní?
A přesto, tomu navzdory, JE MOŽNÉ ŽÍT. Protože bolest všech raněných nemusíme nést my, protože ji na sobě nese Kristus. Je možné dýchat! Je možné se radovat! Potápět se do dvou, třech metrů na pár vteřin, abychom se ke Kristu přidali. Nic víc.
Ano, na místě Tomášově se dotýkáme ran. Ale co když jsem na místě Kristově, co když jsem zraněn? ? Člověk, a to ani nejbližší člověk, nezná mou bolest.
Nezná tu nikdo soužení mé, to zná jenom Ježíš, zpívá se v jednom spirituálu. Vzkříšený tu bolest zná, protože ji na sebe vzal: ? Izajáš to říká pěkně: Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen (Iz 53,4).
Vzkříšení JE, protože jinak bychom pod bolestí světa dávno padli. Vzkříšení JE, protože jinak bychom svým zraněním již dávno podlehli. Vzkříšení se děje!
Amen