161,1

Chvalte Hospodina všichni národové a velebte ho všichni lidé. Neboť jest rozšířeno nad námi milosrdenství jeho a pravda Hospodinova na věky. Oslavujte Hospodina, neboť jest dobrý. Neboť na věky trvá milosrdenství jeho.

Proste, a bude vám dáno. Hledejte a naleznete. Tlučte a bude vám otevřeno.
Neboť každý kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

Ef 2,19-22

Kým jsme: Jsme cizinci a přistěhovalci? Nebo jsme domácí?
Ve vztahu ke světu, času a prostoru jsme cizinci. Přistěhovalci.
Ve vztahu k Bohu jsme doma. Domácí.

Cizinci a přistěhovalci. Je dobré být cizincem? Může na tom být něco dobrého? Inu, může. Cizinec je zbaven předsudků. které se vážou k místu. Co se vždycky dělalo a dělá, a nikdo neví proč. Neví, kdo je kdo z těch nových lidí, kdo byl jaký, jak se choval. A tak možná jde s důvěrnou prosbou o pomoc k člověku, o kterém přece všichni vědí, že to je lotr. Může se napálit jako kdosi před ním, může být ale také prvním, komu se vložená důvěra vrátí.
Cizinec může říci jasné slovo, může mít nadhled, není vtažen do sporů, které dusí a pění krev.

Asi každý cizinec ovšem touží po tom, aby už byl doma. Stát se domácím. Má to totiž mnoho nevýhod, být cizincem.
Nevyzná se v prostoru a situaci stejně rychle jako ostatní.
Může se skutečně obracet na špatnou adresu.
Nezná úděly a osobní příběhy těch, s nimiž žije.
O ni o pak často neznají jeho třeba skvělé schopnosti, kterým dlouho trvá, než vyplynou na povrch, pokud vůbec.
Má úzký okruh těch, kdo ho navštíví, kdo se zeptají, jak se máš a potřebuješ něco, vypadáš divně.
Nemá různá práva. Volební, občanské. Být dlouhodobě cizincem musí být nad lidské síly. Ani to snad nejde. Člověk přece musí mít domov.
Slovo Písma ujišťuje, máte domov. V tom nejdůležitějším vztahu, v tom nejdůležitějším prostoru a čase mát domov. Jste u Boha, patříte k Boží rodině, máte právo Božího lidu. Ten Ježíš z Nazareta to pro vás zařídil. On křičel dokonáno jest. Uzavřeno. Sceleno. Smí se vrátit člověk který vyšel od Boha a tak si sám zamotal cestu, že neví kudy kam, ten

Je to dobré a příjemné. Ta představa je dobrá ? od Boha jsme vyšli, nic jsme nebyli a teď jsme, vše tu necháme, nic sebou nevezmeme a vrátíme se k němu zpět. Díky Kristu. Jsme u Boha. Nevadí, že se nevyznáme v prostoru, to nehraje roli.
Netřeba být rychlejší než druzí, naopak, kdo druhému slouží, ten roste.
Nehrozí nebezpečí obrátit se na špatnou adresu, je jen jedna Bůh Otec a syn a Duch svatý.
On zná naše příběhy, úděly, trápení, selhání.
On je zná, nikdo nás nebude vydírat, povím co nikdo neví, připomenu jak ses choval. Kristus pozval, otevřel, zprůchodnil, ustavil, jsme domácí u Boha, pojďte, vstupte, přijímejte.

A celé to potěšení pokračuje. Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. Jste stavbou, nejste cár papíru, nejste zrnko hozené do větru. Někam patříte, máte své místo, počítá se s vámi, potřebují vás ti, kdo s vámi tvoří stavbu, chrám. A opět to není jen tak nějaká kůlna přilepená k jiné kůlně. Je to chrám, jehož kamenem který svazuje klenbu, je sám Kristus, a základem jsou apoštolové a proroci. To jsou základy, kořeny. Přidáváme se k něčemu dobrému, co tady už je Jsme v tom díle s těmi, kdo nás předešli. Před tisícíletími, proroci, apoštolové, ale také před desetiletími, nebo před týdny. Spolu s těmi tvoříme chrám, stavbu, Duch je tam také, tedy i život a posvěcení. To je potěšení. To je naděje.
Nejsme cizinci, Kristus z nás učinil domácí v Boží rodině, se všemi právy a povinnostmi. Patříme, díky Kristu, k Boží rodině. Ta rodina tvoří stavbu, chrám, v centru klenby vše drží Kristus, základy jsou dobré a my máme v něm své místo s těmi, kdo tvoří Boží rodinu napříč časem a myšlením.

To je krásné, až se tají dech. A je to proto tak mohutné a tak krásné protože to potřebujeme slyšet. Jsme totiž ve světě. Od Boha jsme sem přišli, k Bohu půjdeme, a něco zde ? v tom čase - máme udělat. Jsme zde skutečně jako cizinci. Na chvíli, pár desítek let jsme zde a pak zpět hajdy k Bohu.
Boží člověk se také někdy setká s nepochopením. Dobrá snahy narazí na odmítnutí a pak si připadá jako cizinec. Už už by řekl, co já bych tady s tím dělal, klidně ať tu shnije, ať se to vymlátí to lidské plemeno, po mně potopa. Anebo, anebo už už by si nmohl říci, já jsem přece lepší. Mně má Bůh rád, já vyznávám Krista jako svého Pána a Spasitele, co mně nějaký svět může. Kašlu na něj. Ať se zalkne svými hříchy, prevít. Mohla by se dostavit reakce zatrpklého, znuznaného cizince. Někdy tak křesťané a církve otravují kolem sebe. Kdybyste jen tušili v tom zlém světě, jak jsme dobří. Ale to ne.
Tak Bůh miloval svět, že syna svého jednorozeného dal, aby každý kdo věří v něho nezahynul, ale měl život věčný. Bůh miluje svět. A posílá do něj své lidí, ze svého chrámu. Posílá je, mohou se sice cítit jako cizinci ve světě, který je k lásce k bližnímu nedůvěřivý a pochybovačně kroutí hlavou nad tím, že by nějaký bezmocný Beránek Boží mohl zachránit svět. Ať se cítíme jako cizinvce, teď je naše místo zde.

Posílá je a snad proto ten chrám, ta stavba, ta mohutnost, aby bylo z čeho dávat. Aby bylo odkud brát, ze základů. z kořenů, nebo z pevné klenby.
Být občanem Boží rodiny, kamenem z chrámu, znamená být cizincem ve světě a ten svět a lidi v něm milovat.
A protože ví, jaké to je být cizincem, proto i k nim spěchá.
Pomáhá, všem, vyznat se v prostoru. Třeba jen tak, že se nesměje těm, kdo to nedovedou, nebo ne dost rychle a obratně, ptají se na cestu.
Podá ruku tam, kde se někdo obrátil na špatnou adresu nebo špatnou cestu a přitrhne je zpět.
Zajímá se o úděly druhých. Poslouchá je. Nesměje se, nevykládá o nich druhým.
Objevuje skvělé vlastnosti těch, s nimiž žije a ony se ne a ne vydrat na povrch a možná to někdy ani za ten život nestihnou vyvalit se ven.
Přeje právo, zprostředkuje právo na to být člověkem, přeje a pomáhá druhému mít důstojnost, nedopustit jeho ponížení a zesměšnění. Může tak činit, protože už je vřazen do pevné skvělé stavby. Protože ví, jaké to je být cizincem, a protože ví, že Bohu se to líbí, milovat tento svět a hříšníky, bratry a sestry.
Kristus z nás učinil někoho. Zařadil do výsostné společnosti a stavby svého lidu. Patříme Bohu, od něj jsme vyšli, k němu se vrátíme.
Teď zde smíme a máme vydávat vše, co nám dává. Bez zatrpklosti, že si přidádáme třeba jako cizinci s těmi řečmi o lásce a službě.

PJK, prosíme, prosíme, vstupuj do našich životů. Zvykli jsme si, že tak nějak plynou. Ale v moci tvého slova se mohou stát plnějšími a krásnějšími, prospěšnějšími pro nás i pro druhé.
Prosíme, proměňuj naši všelijakou nehotovost. Uč nás spoléhat na to, že tě poznáváme víc než umíme pomyslet v tobě, ukřižovaný a vzkříšený Pane.
Dávej nám i všem potřebným, utištěným, zklamaným víru, že jsi s námi. Že jinou, lepší pomoc nemáme a nedostaneme, než slib o tvé věrné přítomnosti.
Dávej nám moudrost i sílu, abychom, každý tam kde žijeme neokázalou láskou, laskavostí a otevřeností pro druhé pomáhali. Zaháněli úzkost a strach.
Buď Pane dle svého zaslíbení s námi, vyslýchej hlasy trpících, nemocných, beznadějných. Sesílej pokoj a smíření tam, kde panuje nenávist, dávej odvahu pomoci.

Přijmi naše děkování i prosby, které Ti v tichosti předkládáme:
K tobě spol. voláme
Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi,
chléb náš vezdejší dej nám dnes,a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům
a neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého,neboť tvé jest království i moc i sláva na věky

Jako vyvolení svatí, Boží a milovaní, oblecte milosrdný soucit, doborotu, skromnost pokoru a trpělivost.
Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.
Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti.
A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo.
Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství.

482