Daniel Ženatý

264,1

Rozjásej se, sionská dcerko, dcero jeruzalemská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a spásu nesoucí.

Připravte na poušti cestu Hospodinovu, přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho.

(Za 9,9 a Iz 40,3)

81

Pane, náš Bože a Otče, tvé království v tomto světě již začalo. Tvůj Syn přišel, aby se za nás obětoval. A přijde ještě jednou, aby na věky panoval. Tomu věříme. Přijmi proto naši vděčnou radost. Prosíme za všechny, kdo tuto osvobozující zvěst dosud nepoznali. Prosíme za ty, kdo ji poznali, ale zevšedněla jim. Smiluj se nad těmi, kdo ji poznali, ale zavrhli.

Rač být dnes svým Duchem s námi tak, aby i nás, všelijak klesající a nedokonalé, tvé slovo přemáhalo. Aby nám rozjasnilo naše k zamlžené obzory, skrze něž nejsme schopni prohlédnout až ke tvému dni, kdy už smrti více nebude, ani kvílení, ani křiku. Tobě samému budiž čest i sláva na věky věků.

Iz 63,7-14

660

Kázání Mt 21,1-6

Bůh nás potřebuje k tomu, aby dovedl své stvoření do cíle.

Potřeboval tak kdysi dva učedníky. Poslal je do nejbližší vesnice. Schylovalo se k naplnění toho, o čem zdávna proroci snili. Dovrší se prosby tisíců Izraelců, touha mnoha generací. Boží syn, Ježíš z Nazareta stojí před městem, kde se to vše naplní. Bůh sestoupí až na zem, přijde k nám a stane se jedním z nás. Úplně. Až do smrti.

Možná bychom v takovou chvíli čekali, že řekne učedníkům, tak hoši, už toho bylo dost, dost jsme prožili ale teď už musím jednat jenom já. Děkuji vám za vše a nashledanou.

Je to jinak. On je potřebuje. To co začalo Abrahamem a přes Izáka a Mojžíše a Davida a Jeremiáše a Daniele šlo dál, to vrcholí. A v tu chvíli Bůh v těle přišlý potřebuje pomoc dvou rybářů, nebo celníků, obyčejných smrtelných lidí.

Jděte do vesnice a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. Probleskne cosi Božího. Něco co není z tohoto světa. Jak to ví že tam je přivázaná oslice a oslátko? Jak si může vzít něco co mu nepatří? Inu, ví to, jako věděl jiné věci. V mimořádné chvíli se ujímá vlády nad světem a všechno je jeho, jemu to beztak patří, vše živé i neživé.

A kdyby vám někdo něco říkal, tak odpovězte. Vyzbrojí je dopředu i odpovědí na očekávané reptání, co to jako má znamenat? Kdo vás sem poslal? Odpovězte ? Pán je potřebuje. Pán, stvořitel, Bůh ? copak se dá něco namítnout?

A splní se, co bylo pověděno ústy proroka. Naplní se minulost. To kdysi pověděné slovo se nyní po staletích děje. Král tichý a sedící na oslici přichází. Chtěli přijít a přicházeli jiní králové, nabízeli se jiní Mesiáši. Teď je zde ten pravý. Minulost přichází hrdě, je naplněná, pravá, je na svém místě a zdraví se s přítomností. Teď v přítomnosti se to naplňuje. I budoucnost si s nimi podá ruku, teď se rozhoduje, jaké to bude. Zač to bude stát. Život nebo smrt.

V tu chvíli překvapí role učedníků. Nejsou při tom Božím tvoření jen jako diváci v první řadě, aby dobře viděli a nic jim neuniklo. Jsou na jevišti, podílí se na celém dramatu. Bůh je potřebuje. Bůh potřebuje rybáře a celníky, aby s ním tvořili tento svět.

A učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Oslici a oslátko přivedli.

**

2. adventní neděle 2002. Kristus přichází. Možná bychom chtěli přihlížet. Jak to zvládneš, Mistře? A ono opět zazní. Ale milí křesťané, já vás potřebuji. Každého, jak zde jste, sedíte. Připravte cestu, urovnejte, dělejte. Berte to jako mé slovo, jako můj příkaz. Já Kristus vzkříšený tebe, každého z vás potřebuji.

Odpovíme, no dobrá, ale k čemu nás posíláš? Kde jsou osli či oslice, které ti máme přivést? Jak můžeme připravit cestu? Co od nás dnes potřebuješ, Pane?

A smíme hledat odpověď v jeho slovech. To co říkal svým učedníkům tenkrát na zemi.

Pojďte za mnou. A tahejte lidi z moře. Jako rybáři. Tahejte lidi z úzkostí, z toho co je chce pozřít a zničit.

A radujte se.

A konejte dobré skutky.

A stávejte se světlem a solí.

Jděte se smířit s protivníkem.

Mějte rádi lidi, milujte je.

Nehrejte před Bohem divadlo ? jednejte pravdivě.

Ukládejte poklady v nebi.

Nesuďte druhé.

Proste, hledejte, tlucte.

Vcházejte branou která vede k životu.

Dávejte si pozor na lživé proroky.

Čiňte Otcovu vůli.

Modlete se.

Kristus potřebuje náš rozum abychom poznali to co vede k životu, abychom rozeznali, co vede k smrti.

Potřebuje naše srdce, abychom přijímali co nám dává a nač rozum ani slova nestačí.

Potřebuje naše oči, abychom viděli, jak je to krásné to stvoření, co dobrých věcí je kolem nás. Potřebuje naše uši, abychom slyšeli jeho slovo. Abychom slyšeli co druzí o Bohu vypráví. Abychom slyšeli když nás druzí potěšují i napomínají. Abychom slyšeli nářek druhých, abychom rozpoznali nebezpečná slova pýchy.

Potřebuje naše ústa, abychom mluvili o Bohu, o jeho činech, o tom, co pro nás činí, abychom mluvili o svém zápase víry a pochybností. Abychom mluvili pro život, abychom mluvili pravdu, abychom mluvili o druhých pěkně a slovem je napřimovali.

Potřebuje naše nohy, aby vykročili za ním, za bližním.

Potřebuje naši práci.

Potřebuje naše peníze, abychom mohli konat skutky milosrdenství.

Potřebuje naši odvahu, abychom se nebáli když se zvedne odpor proti Bohu.

Bůh nás potřebuje k tomu, aby dovedl své stvoření do cíle. Není to rozmrzelé pokynutí - no tak dobrá, pojďte něco dělat, když jinak nedáte. Je to příkaz. Jde o mnoho, stále jde o život. Tento, i věčný. A v tom boji mezi životem a smrtí má každý z nás důležitou pozici. Kristus nás vtahuje nás do zápasu o záchranu světa. Jsme v tom namočení až po uši. Křtem jsme se s ním do toho pořádně namočili.

Kristus ? jediný Spasitel, jediný Mesiáš.

Přináší život, nabízí jej, zachraňuje před smrtí.

A k tomu nás potřebuje. Obyčejné lidi. Trne, abychom si na nic nehráli. Chce nás takové jací jsme. S naší výbavou. S našima očima, rukama, nohama, s naším dychtivým a poslušným srdcem.

426

Pane Ježíši Kriste,

Posiluj nás, abychom rozpoznávali co slouží životu a co od něj odvádí.

Očisťuj naše srdce, aby v nich bylo dost místa pro tvé slovo a pro život který dáváš.

Odstraňuj falešné brýle, který bychom chtěli posuzovat sebe i druhé.

Obnovuj náš sluch, abychom v lomozu všedního dne slyšeli tvůj jasný tichý hlas.

Dávej nám dobré slovo, abychom mluvili o tobě a tvých činech.

Dávej nám pokoru, abychom mluvili i o svých prohrách a pochybnostech.

Dávej nám ochotu k štědrosti,

Dávej nám odvahu, abychom se nebáli lidí, vždyť víme, komu jsme uvěřili.

Prosíme za nemocné, za smutné, zklamané. Za ty kdo se rodí na tuto zemi, i za ty kdo odcházejík tobě. Za ty, kterým se po nich stýská.

Prosíme za pokoj a mír ve světě.

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi,

chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům

a neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé jest království i moc i sláva na věky

Poslání:

Radujte se v Pánu vždycky, opět pravím, radujte se. Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko.

Požehnání:

Požehnejž tobě Hospodin a ostříhejž tebe

osvět Hospodin tvář svou nad tebou a buď milostiv tobě

Obratiž Hospodin tvář svou k tobě a dejž tobě svůj pokoj.

636