Kázání na text Gal 5,22na Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, ²³ tichost a sebeovládání.

Jak se to pozná, Pane, že s někým jsi? Jak se pozná, že jsi na někoho sestoupil ve svém Duchu, že jsi ho obdaroval svým svatým Duchem? Podle mimořádných činů, prorokování a mluvení ve vytržení? Uzdravováním, všestrannou prosperitou, plným kostelem?!

Apoštol Pavel s tím měl větší zkušenosti a čekalo by se, že Duch Boží, Duch svatý, se projeví nějakou mimořádnou aktivitou, že to musí být hukot. A taky ano, někdy, první církev to zažívala (a my snad aspoň někdy také). Zároveň ale už tehdy s tím byly spojené i otázky. S tím, že to sloužilo k vytahování se jedněch na druhé, že někdo víc a výš a zbožněji a silněji. Pavel sám, který (snad) zažil vytržení až do třetího nebe (2Kor 12,2n), který dovedl také promluvit v cizích jazycích (1Kor 14,18) tady ale plody Ducha Božího, ty největší dary, nelíčí nijak bombasticky.

Ovšem zároveň to jsou ty zásadní dary, hodnoty, které dávají životu šťávu; těchto devět, co činí život chutným a radostným, co dodává nutné vitamíny mezilidskému soužití, co obstojí i před Boží tváří. Jen je to vlastně devítka docela normálních vlastností, které na první poslech ani nezní nijak zvlášť duchovně a mimořádně. Těch devět darů či plodů Ducha svatého není žádné exotické ovoce, ale něco, co známe od lidí kolem nás.

Pavel, jak je jeho zvykem, tu začíná láskou. Bez ní nic nejde. Je začátkem a základem všeho. Bez ní jde všechno těžce, s ní všechno snáz. A není to láska romantická, která prýští s hormony jaksi sama, je to rozhodnutí a otázka vůle. (Už pomalu před sto lety napsal Karel Čapek stať Proč nejsem komunistou a jedním z důvodů proč se tak rozhodl je, že nevěří, že na nenávisti se dá něco dobrého postavit. Na lásce všechno…)

Druhým ovocem hodně šťavnatým a nutno přiznat, že pro nás, evangelíky někdy možná až příliš skrývaným mezi listím stromoví, je radost. Radost ze života, radost z toho základního, z toho, co ve víře v trojjediného Boha máme. Radost, kterou máme umět prožívat, dát najevo, sdílet, zvát k ní.

Třetí je pokoj, pokoj v nitru a srdci, který ale nezůstává jen uvnitř. Vyzařuje ven. Pečovat o pokoj svého srdce, řečeno s Komenským. A odtamtud pak vše vychází i to, co může šířit pokoj dál.

Další ovoce je dnes takřka zas podpultové a je jím trpělivost. Kdo z nás je trpělivý dost. S druhými, se světem, se situací kolem nás, ale třeba i se sebou a dost možná ani s Pánem Bohem. Všechno by přece mohlo jít rychleji a snáz.

A také by se měla a mohla objevit na stromě žití laskavost. Kéž bych dovedl aspoň z části jednat s druhými, jak Bůh jedná v Kristu se mnou.

V dalším daru – dobrotě – jde znovu o odrážení dobroty Boží vůči nám dál. Jak Bůh jedná se spravedlivým i nespravedlivým, tak jdi a jednej i ty. Sedmero uzavírá věrnost a neomezuje se jen na manželství – neplatí jen vůči Pánu Bohu a neplatí jen druhým, ale také sobě samotnému a také zásadám, které jsme přijali, převzali, chceme předávat.  

Dále tu v našem duchovním ovocnářství máme tichost, kterou bychom měli za nevýhodu. Ale ona může být vysvobozením. Být tichý znamená snad předně poslouchat Boha a naslouchat jemu i lidem.

A devatero uzavírá, co s tím souvisí a bez čeho by tento svět také brzy padl - totiž sebeovládání. Obdarování zvládat své vášně. Ovládat se v jednání, ale třeba i v jídle a pití, v křiku a při výchově dětí a při pohledu do společnosti a do parku, to by se jeden neovládl, ale už se ovládnu…

Ovoce Ducha Božího vychází z obrazu člověka jako stromu. Věřícího člověka můžeme přirovnat k živému a rozkvetlému stromu. Je to radost, když mladý stromek žene za sluncem a roste jak z vody, klátí se ve větru a co teprve, když se na něm objeví květy, zazelená se v rozpuku jara. Ale to je k ovoci ještě pořád daleko, musí přiletět včelky, musí dál svítit slunce, být dost vláhy, teprve až potom je zaděláno na dobré ovoci.

Ale aby se v našem životě urodilo žádoucí ovoce Ducha svatého, musí mít nejprve na čem. Musí tu být kořen, kmen, větve, listy, květy. Teprve na nich se může urodit láska, trpělivost, radost a dobrota, pokoj až i sebeovládání. Kořenem je to, že víme, na koho jsme se napojili, do koho jsme byli naroubováni a přijati. Přijít do kostela a slyšet tu dobré kázání (třeba minulou neděli) a prožít bohoslužby, to je jako když vydatně zaprší a naše kořeny nasají vláhu. Ale ovoce to ještě není. Modlit se a číst v bibli znamená otáčet své listy za sluncem. Žít ve sboru s druhými je snad to, že si necháme i některé své větve polámat při setkání i potýkání s druhými, aby zbývající větve byly pevnější a mohly unést budoucí ovoce. Že někdo odjinud sedne na náš květ jak ta včelka.

To všechno je nutné a potřebné, aby se mohlo urodit ovoce, ale není to to základní. Stará jednota bratrská se shodovala – jediným potřebným ke spáse je Kristus. Jeho přijmout, o jeho ducha prosit - to je základ, který umožňuje vydávat ovoce. Třeba ne hned devět a plné bedýnky, ale…

Řeč je totiž zřetelně o stromu či vinné révě, to není urychlený salát či ředkvičky, to je práce na léta a možná na celý život. A je to ovoce, které roste někdy bez našeho přičinění, není to jen výsledek naší práce, je to působení Ducha svatého, Ducha Kristova. Zároveň ze zahrad a sadů víme, že bez naší práce nebývá ovoce.

Modlitba: Pane Bože, děkujeme za dar tvého Ducha, bez něj by náš život byl chudičký. Ať jeho dary rozvíjíme, sdílíme, rozdáváme. Amen.

Přímluvy: Pane Bože náš, prosíme, zůstávej při nás svým Duchem, posiluj nás k vytrvalosti ve službě a v lásce. Prosíme, dávej nám moudrost při zvěstování a svědectví evangelia druhým lidem, dávej odvahu zastávat spravedlivé, ale nepopulární postoje, dej sílu nést nároky evangelia v každodenním životě.  Prosíme za církev věrohodnou, opravdovou, milosrdnou, obětavou. Prosíme, otevírej oči pro tvé království, pro moc lásky, odpuštění, smíření a pokoje. Prosíme, svým Duchem přemáhej naši lhostejnost, liknavost a nedověru, naši pohodlnost, netrpělivost. Obnovuj nás svým Duchem a čiň nás citlivými pro bolesti a starosti lidí kolem nás. Zmocňuj nás k pomoci. Prosíme, navštěvuj svým Duchem tento svět, v jeho nepokoji. Potěš zarmoucené, uzdrav nemocné, vysvoboď zajaté, neopouštěj umírající. A vyslyš nás, když se ještě společně modlíme o příchod tvého království: Otče náš...

Poslání Lk 13,6-9 "Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl. 7 Řekl vinaři: 'Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?' 8 On mu odpověděl: 'Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím. 9 Snad příště ponese ovoce;