1.Samuelova 25

Čtyři postavy vystoupí v dalším příběhu krále Davida.
Nábal. To co o něm čteme, nevzbuzuje naše sympatie. Zdá se, že to byl člověk, který si říká o označení ? bohatý křupan. Zvláštní kombinace bohatství a nedostatku moudrosti. Bohatství je nebezpečná věc. Musí se s ním umět zacházet. Pak dobře slouží. Ovšem když se s ním zacházet neumí, může to člověka i zabít. Dopadne tak i Nábal. Má vše, nač si vzpomene. Bohatství, své vojsko, své poddané, zřejmě se sám dosadil do role kněze, možná i bohem se cítil být ve svém prostoru, kde byl pánem. Mohl téměř vše a byl zvyklý, že se kolem něj vše točí. Kdybychom si ho chtěli představit v dnešním českém světě, asi bychom mu oblékli dobře padnoucí oblek od nejdražší světové firmy, a na hlavu nasadili baseballovou čepičku.

Jeho žena Abigail. Krásné postavy, moudrá, energická. Má šarm, dokáže rychle a elegantně jednat, ví si rady i když jde o život.
Proč si ženy mocného šarmu a elegance berou za muže trumbery, kteří často ani to bohatství nemají, o moudrosti ani nemluvě?

David. Už toho prožil mnoho, nyní je doba zdánlivého klidu. Má za sebou příběh, kdy v jeskyni Én-gedí mohl zabít člověka, který mu usiloval o život. A nevyužil šance, nezabil. Teď jej popadne takový vztek, že je odhodlán zabíjet vše, co mu padne pod ruku. Až na poslední chvíli jej moudrá žena zastaví.

A pak bezejmenný mládenec, zřejmě pastýř. Vstupuje do děje, varuje Abigail, zachraňuje mnohé životy. Kolik bezejmenných pastýřů už vstoupilo do dějů, aby sehráli důležitou roli. Jakousi předehru pro pravého pastýře. Pro toho, který už má jméno nad každé jméno a vstoupil do života každého z nás. Také on zastavuje a přemáhá zlo.

Co se to tenkrát odehrálo mezi čtyřmi lidmi a Bohem?

Nábal stříhal své nesčetné ovce a to byl čas spjatý s velkou slavností. Hostina, jídlo, pití. David se svou družinou se to dozví.
David byl dobrým duchem toho kraje. Právě neválčil, žádné nebezpečí nehrozilo, a tak pomáhal ostatním pastýřům. Hlídal stáda, také pastýřům Nábala poskytoval ochranu. A teď když je u Nábala veselo, když hutně užívá to, co pomáhal David a jeho muži vytvořit, čeká David, že se Nábal nějak odvděčí. A tak poslal deset mládenců, aby šli k Nábalovi na velkou slavnost, popřáli vše dobré, byli zdvořilí a laskavě připomněli služby, které David Nábalovy poskytl. Dovolali se přitom také svědectví Nábalových pastýřů, že nebyly žádné konflikty mezi nimi a Davidem, naopak nacházeli i oni u Davida vždy vlídné přijetí a ochranu. A tak žádají Nábala, aby v tento šťastný den, když s užívá dobrých věcí, dal něco Davidovi a jeho mužům.

Objevuje se to, co se v lidském životě objevuje stále. Člověče, mnoho dostáváš, mnoho přijímáš. A přichází čas, kdy je také třeba dávat.

Nábal není sympatický a reaguje nesympaticky. Rozzuří se a vyžene Davidovy muže. A křičí v jakési samomluvě obdobně, jako dodnes k sobě promlouvají ti, kteří jsou lakomí a chybí jim rozum.
Osnova jeho křiku je tato: nejprve křičí ? Kdo je David? Kdo je ten človíček, co se plete do mé blízkosti. Kdo je ? v skrytu zní ? já jsem tady přece, a kdo je jakýsi David, mne nezajímá.
Pak přejde do lamentování nad současným stavem světa. Jakoby poměry světské a společenské mohly za to, že kdosi po něm něco chce. Často svět, zlo kolem, všichni zlí lidé a především neobvykle neutěšené poměry mohou za to, že já nebožák přece nemohu nikomu nic dát. Jak bych dopadl. A tak lamentuje, že dnes přibývá otroků, kteří se odtrhují od svých pánů, kdo to kdy viděl. Jinými slovy, takových jako je David dnes běhá po světě více než kdy jindy a kdybych měl všem něco dát, kam bych to přišel?
A nakonec povzdechne nad tou obecnou nespravedlností a zeptá se řečnicky sám sebe ? mám snad vzít svůj chléb svou vodu a zvířata a dát je mužům, o kterých nic nevím? No, Nábale a proč ne?

Davidovi muži se vrátili, řekli Davidovi jak dopadli, David přikázal čtyřem stovkám mužů ať se ozbrojí a vyrazil si vzít násilím, co mu patřilo. Jde si vzít co měl dostat, chápe to jako křivdu, říká, že za dobro dostal odplaceno zlem. A nechce to tak nechat. Také on rozhorleně promlouvá sám k sobě a sám sebe ujišťuje o správnosti svého jednání, když hodlá vybít všechny, které v tom Nábalově hnízdě najde.

Ve stejnou chvíli jedná neznámý mládenec. Pastýř. Byl u toho, když David na pastvách chránil Nábalovy pastýře, byl také nyní u toho, když Nábal vyhnal Davidovy muže. Tuší, co se na ně řítí. Neprodleně informuje Nábalovu manželku Abigail. Říká je zle, tvůj muž je ničema, vždyť Davidovi muži nám byli na pastvách hradbou ve dne v noci, a on je nyní vyhnal.

Abigail ani neprotestuje proti označení svého muže za ničemu, rychle popadne co popadnout stihne, dvě stě chlebů, dva měchy vína, pět ovcí, fíky, hrozny a sjížděla na oslu dolů, zřejmě po jedné cestě, po cestě kudy naopak nahoru spěchal rozezlený David.

Setkali se, Abigajl padla na kolena a zvolala, je to má vina, nechť David nebere vážně toho ničemu Nábala. Vždyť je to bloud. Prosí Davida, připomíná mu Hospodina, který jistě Davidovi prokáže dobro, tak nač by nyní David proléval krev?

Moudrá žena, jedná rychle. Jedná bez souhlasu svého muže, jedná proti jeho vůli. Rozpozná nějak, že více se sluší poslouchat Boha než lidi. Je to těžké rozhodnutí, zvláště když vede ke konfliktu s lidmi, kteří jsou našimi nejbližšími. Kolik bolestí působí toto rozhodování. I uvnitř rodin. Být spolu, ano, ale i za jakou cenu? I za cenu, že s tím druhým půjdu proti Bohu a jeho vůli?

David pochopí oč jde, že to je příliš vážné, než aby mávl rukou. Odvětí, požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že mi tě dnes poslal vstříc. Buď požehnán tvůj důvtip a buď požehnána ty sama, žes mne dnes zadržela.

Možná mu proběhlo hlavou, že před časem v jeskyni Én-gedí zadržel pomstu sám proti ostatním, nyní že by touze po odplatě podlehl, kdyby mu nejela naproti tahle žena.

David přijal dary které mu přinesla, řekl ať se v pokoji vrátí. Abigail stoupala domů zpět do hor, David sestupoval zpět dolů.

Příběh spěje ke konci. Abigail se vrátila domů. Oslavy tam vrcholily, Nábal se choval jako špatný král a byl opilý. Až ráno řekla Abigail svému muži, až vystřízlivěl, kde včera byla a co udělala. Nábala ranila mrtvice, ztuhl jako kámen a do deseti dnů zemřel.

Když to David uslyšel, že Nábal zemřel, řekl, požehnán buď Hospodin, že takto rozhodl při mezi mnou a Nábalem. A vzkázal Abigail, že by si ji rád vzal za ženu. Abigail to nebylo proti mysli, čteme že se rychle vypravila na cestu. Stala se Davidovou ženou.

Tenkrát i dnes žijí ti čtyři.
Ženy se šarmem, jednají rychle, tvoří život kolem sebe, jsou statečné.
Bohatí hlupáci, kteří nechápou, že to co dostali od Boha i od druhých musí také vrchovatě vydávat.
Moudří bohatí a stateční jako David. Jsou ochotni odložit svůj hněv a svá předsevzetí, když je někdo zastaví a jejich úmysl jim rozmluví.
A bezejmenní pastýři, co si vzpomínají na dobré věci, vydávají o nich svědectví a něco dělají pro záchranu druhých. Těch je mnoho.

Bůh zůstává týž. Tenkrát i dnes. Jen se oproti Davidovým časům zcela jednoznačně přidal na stranu pastýřů. Stal se jedním z nich. A dodnes je se svým lidem.