Zach 9,9.10
Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. Vyhlásí národům pokoj.

Jsme voláni k radosti. Přichází náš král a jede na oslátku. Přináší pokoj.

Vlastně by to mohlo stačit. To nejdůležitější je řečeno. Můžeme se radovat, protože k nám přichází chudý král, před kterým s radostí skloníme hlavu. Nese celému světu, všem lidem pokoj.
Ale přece se ptáme: jaký je ten král, kvůli kterému tady dnes jsme, o kterém zpíváme, vítáme ho, těšíme se na něj?

Je spravedlivý. Tomu dobře rozumí každý, kdo někdy zažil jakoukoli nespravedlnost, křivdu, ponížení. Blahoslavení jsou ti, kdo žízní a hladoví po spravedlnosti. Protože vědí, jak mnoho je jí potřebí.

Tento král také soudí, posuzuje, vidí vinu. Před ním nemůžeme nic hrát, nemůžeme ho obelhávat. Před ním nemusíme. Král, který přichází, vidí, jaký je život člověka, jakými zákrutami se ubírá, co je špatně, čeho litujeme, po čem se nám stýská. Vidí zkroušené srdce i touhu po nápravě. Spravedlivý král osvobozuje, vymaňuje člověka z úzkosti, která ho svírá, když hledí na vlastní selhání. Člověk se rád skloní před spravedlivou autoritou, která ho nezašlape do prachu, ale pozvedá ho k novému životu, pomáhá mu žít.
Král, který přichází, je zachráněný a zároveň zachraňuje. Je spravedlivý, protože nejprve on sám byl ospravedlněn a zachráněn. Sám prošel pokušením, utrpením, ponížením a byl z něho nakonec vytažen. Bůh ho v něm nenechal, vytrhl ho z tísně a z moci smrti.

Náš král zachraňuje. Jenom ten může zachraňovat druhé, kdo sám záchranu potřeboval, prožil a přijal. Jsou i jiní králové a hrdinové a vládci, kteří se tváří, že nabízejí člověku spásu, záchranu. Jen sami nikdy nepocítili, že ji také potřebují, nikdy po ní nevolali, netoužili po odpuštění a po čistém srdci. Takoví nemohou druhé pozvedat, protože nevědí, o čem mluví.
Náš král byl pokořený, zažil ponížení, rány, pohrdání. Ale nezlomil se. Byl vytažen z tísně a vytahuje i nás.

Jede na oslátku. Co je to za krále, jaký to je zachránce, spasitel, který vjíždí mezi zástupy lidí na oslu?
Je to král, který přináší jinou vládu než na jaké jsme zvyklí. Není to vláda moci, síly, násilí. Nese království pokoje. Král, který jede pomalu a při zemi na oslátku, vzbuzuje naději, že si všimne těch, které na své cestě potkává. Všimne si těch, kdo touží po spravedlnosti a dosud se jí nemohli dovolat, protože jejich hlas je příliš slabý a nikoho nezajímá. Vidí ponížené muže a ženy a děti, vnímá jejich pokoření, protože jím také sám prošel. Není mu lhostejná bolest těch, kdo pláčou, kdo pro sebe nevidí naději. Ví o lidské touze po důstojném životě i o nouzi našeho života. Ví o lidském smutku a samotě, o ubohosti a slabosti. Setkává se s těmi, kdo jsou vyřazeni a stojí mezi ploty a podél cest.

Je nám nesmírně blízký, protože prožil mnohé z toho, co prožíváme my. A přece není jako my. Není nám ve všem podoben, je to král. Zachránce, spasitel, sám zachráněný a proto spravedlivý. Boží služebník, který se nakonec obětuje za druhé. Zemře, abychom my měli život.

Nese pokoj. Tušíme, že mocí a silou nikdy pokoje nedosáhneme. To je slabost mocných, že jejich síla pokoj nemůže přinést. Násilí neuklidní konflikty mezi národy. Násilí nepomůže ničemu ani v našich soukromých vztazích. Kde prožíváme napětí a krize, tam působí, když vyznáme své chyby, svou slabost, vinu a prosíme za odpuštění. Ne jen jeden, ale oba, všichni. Je to prosté, stojí to však víc odvahy než použít násilí. Ale je to jediná cesta, jak dojít ke smíření a pokoji. To nejsou prázdná slova. Král jedoucí na oslátku ukázal, že pokoj a smíření existuje a že má nesmírnou cenu. On za ně dal svůj život.

Ježíš přijíždí v posledních dnech svého života do Jeruzaléma. Tehdy poprvé nechává zástupy lidí, aby ho vítali jako krále. Jedinkrát připustil, aby mu lidé provolávali slávu, aby mu pod nohy kladli svoje pláště, aby jeho cestu vystlali větvemi stromů. To bylo jen málo dní před jeho ponížením a smrtí. Přijel tehdy na oslátku. Ukázal, jakou cestu pro sebe zvolil. Nechtěl být mesiášem, který kolem sebe shromáždí vojska a osvobodí svůj lid silou. Nechtěl se podřídit tomu, co od mesiáše čekali lidé. Tušil, že po dnech jásání přijde čas, kdy ho zklamaní lidé opustí a zůstane sám. Že projde utrpením, pozná lidskou bídu a ubohost. Ale také spolehl na to, že ho Bůh neopustí.

Prorok volá ?přichází na oslátku tvůj král, spravedlivý a zachráněný?. Jeho volání posiluje naši naději. Přes všechno, co proti ní mluví, nás tato naděje nese a my smíme věřit, že v našem světě je místo pro pokoj. Pokoj přichází, do našich dnů, do našich vztahů, do našeho světa. Potichu a nenápadně jako Mesiáš, král na oslátku. Ale přichází jistě. Amen.