- JAKÝ JSTE MĚLY ŠTĚDRÝ DEN, DĚTI?
- MĚLY JSTE RADOST?
- A VÍTE, PROČ VŮBEC TEN ŠTĚDRÝ DEN MÁME?
Ano ? díky Pánu Bohu, díky Ježíšovi, díky jeho narození. O tom jsem vám chtěl vyprávět. Jenže se mi ty obrázky, co jsem si připravil, nějak rozsypaly a přeházely. Tak mi budete muset pomoct dát to dohromady, aby to šlo pěkně po pořádku.
Já je dám všechny na tabuli a budeme společně vybírat, jo? Nejdřív si je pořádně prohlédněte:
- NEPOSTRÁCEL JSEM NĚCO? NESCHÁZÍ TAM NĚCO Z TOHO VÁNOČNÍHO BIBLICKÉHO VYPRÁVĚNÍ? JE TAM VŠECHNO?
- O KOM TO VYPRÁVĚNÍ ? KROMĚ NAROZENÍ JEŽÍŠE ? JE? MÁME TAM VŠECHNY, KTEŘÍ PŘIŠLI DO BETLÉMA?
No, máme i nemáme. To je tak ? ona jsou v bibli ta vyprávění o Ježíšově narození dvě a každé je jiné. V jednom jsou mudrci, hvězda a Herodes; v tom druhém jsou pastýři a o žádné hvězdě, ani o Herodesovi a mudrcích se v něm nevypráví. Každé ten příběh líčí jiným způsobem, především proto, aby vyniklo, jaký má smysl pro nás.
- A VÍTE U KOHO ZAČÍNÁ TO VYPRÁVĚNÍ O PASTÝŘÍCH?
U císaře. Císař, to byl někdo jako je dnes třeba president, ale nevládl jenom jedné zemi, nýbrž celému tehdy známému světu. Jmenoval se Gaius Octavianus, ale protože, když on něco vyhlásil, celý svět se dal do pohybu, říkali mu Augustus. To znamená vznešený, velebný, posvátný ? božský. Jako by byl bůh a všechno na něm záleželo. Asi si to o sobě myslel a mysleli si to o něm i ostatní.
- A VÍTE CO TENKRÁT UDĚLAL?
Tenkrát vydal nařízení (hlasatel), že je třeba sečíst všechny lidi. Každý se měl dát zapsat ve městě, kde se narodil.
- KOHO TEDY JEŠTĚ K TOMU HLASATELI POTŘEBUJEME? písař
- VÍTE, PROČ TO UDĚLAL?
Kvůli penězům ? aby je mohl od každého vybírat. A tak se vydalo mnoho lidí na cestu.
- KDO SE TAKÉ VYDAL NA CESTU?
Ti dva ( Josef a Marie na oslíku ), kterým se měl Ježíš narodit.
- JAK SE JMENOVALI?
- A VÍTE ODKUD ŠLI? městečko Nazaret
- A VÍTE KAM ŠLI? ukazatel ? vesnička Betlém
- A PROČ TAM ŠLI? Josef odtud pocházel, narodil se tam. Ale ještě kvůli něčemu ? ještě někdo se tam narodil.
- VÍTE KDO? Král David ? A proroci předpověděli, že právě tam se má také narodit ten, kdo všemu lidu přinese vysvobození a radost ? Mesiáš.
Vidíte ? ten císař Augustus si myslel, že všechno řídí a všechno se děje podle něj a vůbec nevěděl, že tak jenom plní, co napsali proroci; že ho evangelium zmiňuje jenom proto, aby Marii a Josefa přivedlo tam, kam Pán Bůh chtěl. Byla to dlouhá cesta a Marii s Josefem se necestovalo lehce.
- VÍTE PROČ? Marie čekala děťátko, byla těhotná.
A když tam konečně dorazili, hledali nocleh.
- KDE HO ASI HLEDALI? Hospoda
- A NAŠLI HO? KTEROU POSTAVU TEDY VYBERETE?
Ano ? pan hostinský asi povídal: ?Kdepak, tady je všude plno! Žádné místo není. To víte, sčítání lidu.?
- CO MYSLÍTE, MĚL TEN PAN HOSTINSKÝ DOBROU VŮLI?
Asi moc ne. A nejen on. V celém Betlémě se nenašel nikdo, kdo by Marii a Josefa vzal pod střechu. Plno je plno, to je sice pravda, ale moc soucitu a dobré vůle ti betlémáci asi neměli, když nechali budoucí maminku venku. Ono se zvlášť na vánoce o lidech dobré vůle dost mluví, ale kdyby ta boží radost záležela jen na ní, to by to asi pěkně skončilo. Naštěstí má tu dobrou vůli Pán Bůh a tak je nám věrný, i když my lidé to moc neumíme.
- KDE NAKONEC MARIE DĚŤÁTKO PORODILA? chlév
- A KAM HO POLOŽILA? Jesle ? žlab pro dobytek
Bylo to tak obyčejné, tak chudé, že by si toho asi vůbec nikdo nevšiml, kdyby se nestala jedna věc.
- VÍTE JAKÁ?
- VÍTE, KDO V TÉ KRAJINĚ OKOLO BETLÉMA BYL? Pastýři
- A CO DĚLALI? Hlídali stáda, ohýnek, pospávali
- A TI NA TO PŘIŠLI SAMI? Kdepak ? anděl se jim ukázal.
Anděl to je takové boží ukazovátko, taková boží nápověda, protože my lidé býváme tak natvrdlí, že si těch ohromných maličkostí sami nevšimneme. My musíme mít ke slávě všude
ozdoby, žárovky, pozlátko apod. A ono se zatím to nejdůležitější děje někde na dvorku, docela obyčejně.
- A MĚLI Z TOHO TI PASTÝŘI RADOST?
Nejdřív ne, nejdřív se lekli, dostali strach.
- PROČ ASI DOSTALI STRACH?
Oni to asi nebyli žádní svatouškové. Jak byli na horách, daleko od lidí, tak si asi říkali, že se na všechno, co udělají, nepřijde. A teď najednou dopadlo do jejich života světlo. Teď to vyjde najevo, teď jim to Bůh asi spočítá, říkali si nejspíš.
- JENŽE VÍTE, CO JIM ŘEKL ANDĚL?
?Nebojte se. Přináším vám i všem lidem velikou radost. V Betlémě se vám narodil ten, který od všeho zlého osvobozuje, který přináší pokoj a radost.?
- A VÍTE PODLE ČEHO HO MĚLI POZNAT?
Že je to děťátko, které leží v jeslích. Není to vojevůdce, ani nějaký hrdina, co je ze všeho vyseká. Je to ale ten, kdo bude ve všem i v bezbrannosti s nimi, protože je má rád.
Vzápětí na to viděli pastýři celé zástupy andělů, kteří zpívali: ?Sláva Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi. Vždyť Bůh je má rád.? Ale potom hned všechno zmizelo. Pastýři se asi dívali jeden na druhého, mnuli si oči a nevěděli ? byl to jen sen, nebo to bylo doopravdy?
- A CO TEDY UDĚLALI?
Ano, řekli si, to, co jsme při hře na štědrý den zpívali: ?Pojďte do Betléma. Pojďme se přesvědčit o tom, co jsme slyšeli.
- A KOHO TAM NAŠLI?
Marii, Josefa i to děťátko v jeslích.
A všem, koho potkali, vyprávěli, co jim o tom děťátku anděl řekl. A všichni se divili. Jakpak by taky ne ? vidět v bezmocném nemluvňátku, pro které se ani nenajde mezi lidmi místo, Boha a Zachránce to není samozřejmé. O tom je třeba dlouho přemýšlet, než to člověku dojde.
- A PŘINESLI MU TI PASTÝŘI NĚCO?
V koledách se o tom zpívá, ale v bibli je to obráceně ? Ježíšovi nikdo dárky nedává. Naopak ? to Pán Bůh dává a tím největším dárkem je právě Ježíš sám. Právě ten malý Ježíš nám ukazuje, že je Pán Bůh s námi, i když jsme malí a bezbranní a vystrčení za dveře. A že to není jen za odměnu, že je to i přes to, že vždycky dobrou vůli nemáme. To je radost. Proto si teď vesele zazpíváme:
Marie má dítě, zpívej
Marie má dítě, zpívej dál
Marie má dítě, zpívej
A zástup stále přichází a zas jde dál

Dá mu jméno Ježíš, zpívej
Dá mu jméno Ježíš, zpívej dál
Dá mu jméno Ježíš, zpívej
A zástup stále přichází a zas jde dál

Narodil se v jeslích, zpívej
Narodil se v jeslích, zpívej dál
Narodil se v jeslích, zpívej
A zástup stále přichází a zas jde dál

Pastýři se báli, zpívej
Pastýři se báli, zpívej dál
Pastýři se báli, zpívej
A zástup stále přichází a zas jde dál

?Nebojte?, zní nocí, zpívej
?Nebojte?, zní nocí, zpívej dál
?Nebojte?, zní nocí, zpívej
A zástup stále přichází a zas jde dál

?Bůh je s vámi ? malý?, zpívej
?Nečeká jen v dáli?, zpívej dál
?Až budeš dokonalý?, zpívej
A zástup stále přichází a zas jde dál

Bůh je s námi v noci, zpívej
I v naší bezmoci, zpívej dál
Může nám pomoci, zpívej
A zástup stále přichází a zas jde dál

Bratři a sestry, už s dětmi jsme narazili na to, že každý evangelista píše o vánocích jinak, protože jim nejde o reportáž, ale o to, aby zachytili a sdělili jejich význam. Chci vám tedy ještě přečíst, jak o nich píše Jan, který nezmíní ani mudrce, ani pastýře, který to vánoční poselství očesal až na samu dřeň a napsal stručně:
Jan 1,14
Slova mohou být velká, krásná, ušlechtilá. Zvlášť ta, jimiž se snažíme vyjádřit, oč v životě jde, nebo oč by v něm mělo jít. Dokonalých ideálů a oduševnělých principů a návodů na život jsou lidské dějiny plné. Většina z nás lidí si jich asi váží, mají naši úctu, obdivujeme velikány ducha, ale zároveň jsme vůči nim trochu skeptičtí. Souhlasíme ? ano, je to krásné, mělo by to tak být, ale pro běžný život, je to příliš ideální. Do něho se to zkrátka nevejde.
Smířili jsme se s tím, že v životě, jaký je, na ty ušlechtilé ideály zkrátka není místo. Někdo zcela věcně, pragmaticky, někdo cynicky, někdo se smutkem, a někdo nepřiznaně ? ideály vyznává, ale utíká se s nimi do svého nitra, nebo si vytvoří jiný zbožný svět, který s tím reálným nemá moc společného. Nechtěně tak jen potvrzuje lidovou moudrost, že ?Bůh je na nebi, a my na zemi?. Tak je to často i s námi křesťany, když chceme být extra duchaplní.
Ale Jan připomíná ? omyl: křesťanství je o něčem jiném než o ideálech a právě díky vánocům. Křesťanství není o velkých slovech, ale o tom, že se Slovo stalo tělem, že se Bůh stal člověkem, že pravda a milost nejsou vznešené ideály, ke kterým máme svým zduchovnění dospět, ale že se vtělily do světa a v Ježíši Kristu jsou už napořád skutečností reálného lidského života. Takového, jaký žijeme ? který je zranitelný, bezbranný, do kterého zasahují nařízení těch nahoře, který je možné vystrčit za dveře a kterého se týká i naše smrtelnost. Z toho se teď o vánocích radujeme.
No, radujeme ? pokud to člověku opravdu dojde, tak mu z toho možná nejdřív, jako těm pastýřům, o kterých jsme si s dětmi vyprávěli, zatrne. Jako když se v životě potkáte s někým ryzím a čistým a najednou vám dojde, jak jste si zvykli na neupřímnost a polovičatost; jak ji už berete jako něco normálního, samozřejmého. A najednou vidíte, ono to tak být nemusí. Ona to není nutnost a samozřejmost. Ona je to vina. Naše vina.
A pak je moc důležité u toho neskončit, ale vzpomenout si, co ten anděl řekl pastýřům dál ? ?Nebojte se!?, nebo jak pokračuje Jan. Totiž, že to není nový zákon, ale dar ? ?Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milost:?
Bůh nám před oči v Ježíši Kristu nestaví další ideál, ke kterému bychom se museli sami pozvednout, ale ukazuje nám sebe sama ve světě, v lidském životě, abychom si ho v té obyčejnosti všimli, abychom mohli důvěřovat, že se v ní s jeho pravdou a milostí můžeme skutečně setkat. Tahle důvěra, namísto neskutečných ideálů, život mění. Věřme tomu. Amen.