Jedná se o pracovní text:

Chceme-li přiměřeně ( tedy dobře ) rozumět biblickým textům, které se homosexuality týkají, je asi třeba si uvědomit některé obecnější souvislosti:
a) toto téma je oproti jiným v bibli naprosto okrajové ? ( mnohem důkladněji se Písmo věnuje např. otázkám spravedlnosti, zbožnému pokrytectví, vztahu k majetku, sobectví atd. ) ? udělat z něho téma, na kterém člověk profiluje svoji víru, svědčí o určité deformovanosti; Pokud chceme na Písmu orientovat svoje životní směřování, měli bychom se v prvé řadě věnovat tomu, co ona považuje za prvořadé. Je otázkou, jestli je výrazná aktivizace v této okrajové oblasti opravdu výrazem křesťanské zásadovosti ? když se stejná aktivizace neobjevuje např. v otázce lidských práv apod. ? nebo zda je příznakem zjednodušování si odpovědnosti víry, která se vybíjí jenom tam, kde může očekávat oporu ve většinové averzi vůči zneklidňující jinakosti.
b) biblické výroky o homosexualitě mají svůj historický kontext; jsou to výroky do určité situace, které reagují na konkrétní souvislosti a nejsou jednoduše převoditelné do té naší ? jak by to bylo absurdní si můžeme uvědomit u obdobných ustanovení: např. o otroctví, o sobotě, o osývání pole dvojím semenem, tkaní z dvojího vlákna apod. ? náboženské souvislosti;
c) historičnost bible je třeba mít na paměti u výroků, které se týkají sexuality a partnerství vůbec ? odvozovat odtud nadčasové normy je složitější, než se na první pohled zdá: bible zná a samozřejmě přijímá i jiné formy partnerských vztahů: viz. mnohoženství praotců víry ( Jákob ? Lea a Ráchel ); legitimní potomci z otrokyň ( Abraham, Jákob ? Bilha a Zilpa ); levirátní sňatek ( Dt 25,5-10 ); A ačkoli jistě klade veliký důraz na manželství jako jedinečný lidský svazek založený ve stvořenosti člověka, vyjadřuje také zřetelně jeho podmíněnost. Jednak ví o tom, že manželství není jedinou právoplatnou možností naplnění lidského určení ( JK mluví o možnosti bezženství ), jednak na té nejhlubší rovině života před Bohem není lidská sexuality rozhodující ( Gal 3,28 ? v Kristu není ani muž ani žena ).
d) Při četbě biblických textů je třeba také rozlišovat čeho se týkají ? je podstatný rozdíl mezi homosexuální dispozicí ( tj. celoživotní orientací, kterou si člověk sám nevybírá; je to nezvolený, nositelem nezapřičiněný a neměnný stav ) a homosexuálním jednáním ( při kterém existuje volba ); jak bude zřejmé z jednotlivých textů, týkají se výhradně té druhé možnosti;
e) Pokud chceme v bibli hledat orientaci ke konkrétnímu případu, musíme si také uvědomit, oč se jedná v něm samotném. Proto je podle mne nutné říct, že v zákoně o registrovaném partnerství se nejedná o ?povolení či legalizaci? homosexuality. Ta existuje a je již nyní legální. Zákon k ní tedy cestu neotvírá. Zákon pouze stanovuje pravidla, která mohou posílit trvalost a odpovědnost v homosexuálním soužití tím, že jí dává legislativní oporu ? např. u dědictví, možnosti informovanosti o zdravotním vztahu atd. .
f) Tj. rozhodování o zákonu o registrovaném partnerství není ? jak se to někdy mylně vykládá ? volbou mezi manželstvím, klasickou rodinou s možností plodit děti na jedné straně a homosexuálním svazkem bez této možnosti na straně druhé. Odmítnutím tohoto zákona se víc dětí rodit nebude, z homosexuálů heterosexuály neudělá. Pouze jim odejme možnost legislativní úpravy jejich svazku, tedy formy, která má umenšit promiskuitu ( nestálost ) těchto svazků.

Jaké výroky, které se vztahují k homosexualitě, lze tedy v bibli nalézt:

1/ legislativní výroky SZ - Lv 18,22
2/ zmínky o homosexualitě ve SZ příbězích - Gn 19,1-19 Hřích Sodomských; Sd 19,1-30 ? Hřích Gibejských
3/ vyjádření v NZ ( tj. epištolách; neboť v evangeliích se vůbec toto téma nevyskytuje ) - Ř 1,24-27; 1.Kor 6,9 - 11

ad 1/
V celém SZ jsou pouze dva takovéto texty a ještě jeden, u kterého není zřejmé, zda vůbec homosexualitu zmiňuje. Už tato skutečnost dokládá, co jsem říkal na začátku, že jde o záležitost okrajovou. Oba ty texty jsou navíc součástí tzv. ?řádu svatosti?, tedy ustanovení, které upravovalo bohoslužbu. Šlo v něm o to, kdo se může účastnit bohoslužby, o tzv. kultickou čistotu, nikoli o obecné mravní pravidlo. Podstatou této čistoty bylo, aby do bohoslužby izraele nepronikly prvky z okolních náboženství, které uctívaly plodivé síly přírody a snažily se je také probudit či povzbudit pomocí různých sexuálních praktik. Proto je tento příkaz také uveden slovy: ?Nesmíte jednat po způsobu egyptské země, v níž jste sídlili, ani po způsobu kenaanské země, do které vás uvedu.? Z tohoto důvodu je třeba v souvislosti s bohoslužbou zakázán i zcela legitimní manželský sex ( viz. Ex 19,15 ? při vydání zákona je uložena zdrženlivost; podobně třeba i pro bojovníky ve ?svaté? válce ). A stejně tak je přístup k bohoslužbě zapovězen kleštěncům, ale třeba i tělesně postiženým ( Lv 21,16n ), kteří často také pro svoji mimořádnost měli v některých náboženských kultech mimořádnou roli.
Pokud byl některý z těchto jevů svých náboženských souvislostí zbaven, měnilo se i jeho hodnocení a postavení z božího pohledu. Tak proroci kleštěncům a chromým zaslibují účast na bohoslužbě a zvěstují plný podíl na naději izraele a apoštolové pro ně otevírají vstup do chrámu a církve ( viz. chromý u chrámových dveří, Filipův křest afrického dvořana - eunucha ).
Z toho všeho je zjevné, že legislativní texty SZ se týkají homosexuality ve zcela specifických souvislostech a nelze je bezprostředně vztahovat na homosexualitu obecně. Podobně jako dnes nikoho nenapadne, že by třeba nemohl jít do kostela v šatech ze směsi vlny a polyesteru, nebo že by neměl jíst svíčkovou.

Ad 2/
Oba dva příběhy, které jsme četli, popisují vlastně stejnou situaci. Nejde v nich prostě o homosexualitu, ale o homosexuální znásilnění! A právě násilí vůči příchozím a jejich ochrana jsou jejich hlavním tématem. Jak ukazuje druhý příběh, kde si nakonec muži vybijí svoji agresi na ženě, nemají tyto případy co dělat s homosexuální orientací. Sodomští ani gibejci nebyli gayové. Jejich jednání nevychází z odlišné sexuální orientace a nesměřuje ani k jinak sexuálně orientovaným. Jde o násilí a jejich záměrem je brutálním způsobem druhé ponížit právě tím, že je donutí praktikám, které jim nejsou vlastní. Podstatným prvkem jejich jednání při tom je, že jde o násilí vůči někomu, kdo je cizinec, kdo se liší a kdo je vzhledem ke své ojedinělosti v bezbranném postavení vydán většině na milost a nemilost. To je základ zvůle, kterou oba příběhy jednoznačně odmítají jako něco naprosto zvráceného, jako do nebe volající hřích, který na sebe přivolává boží trest.
Ochrana hosta a příchozího, proti které se obyvatelé obou měst proviňují a na kterou SZ klade veliký důraz, má svůj základ právě ve vyznání, že se Bůh staví za ty, kdo jsou v menšině, kteří nemají oporu v zákoně jako domácí a pro svoji cizorodost se snadno stávají terčem nenávisti ostatních. Tam, kde ji bible připomíná jako příkaz Hospodinův, odůvodňuje ji vlastní zkušeností izraele: ?vždyť i vy jste byli příchozí a hosté v zemi egyptské? ? vždyť i vy jste byli tou menšinou, cizorodým prvkem, který neměl práva domácích.
Materiál, který pro synod připravili naši teologové proto říká: ?Užívat uvedené texty jako ?argument z Písma? v apologetickém sporu proti minoritě gayů a lesbických žen může za určitých okolností být jednou z nejpotměšilejších forem násilí ? jak vůči ?bezbrannému? textu Písma, tak vůči uvedené minoritě.?
Ad 3/
Opět je třeba říct, že i pro NZ je téma homosexuality okrajové. V evangeliích ani ve Skutcích ho nenajdeme vůbec. V epištolách jsou to tři místa. A i ta nemluví o homosexualitě obecně, ale ve zcela specifických souvislostech. Především se vyjadřují výhradně k homosexualitě, která je věcí volby, tedy zase nikoli k h.orientaci, ale k h.jednání. Úryvek z listu Římanům píše výslovně o těch, kdo ?zanechali přirozeného styku se ženami a vzplanuli žádostivostí jeden k druhému?. Nejsou zde tedy míněni ti, kdo jsou homosexuálně od počátku disponováni, ale ti u nichž je homosexuální jednání věcí rozhodnutí. To také odpovídá situaci řecko-římského světa té doby, ve které byla homosexualita nezřídka považována za vyšší způsob sexuality a provozovali jí příslušníci společenské elity s mladistvými prostituty.
Tomu nasvědčují i termíny, které se vyskytují v ostatních epištolních textech. Ty zmiňují tvz. ?samcoložníky? ( Kr ) a tzv. ?měkké?, čemuž odpovídají dnešní termíny ?pederastr?, tedy ten, kdo zneužívá mladistvé, a ty mladistvé, kteří se nechávají zneužívat. Opět se tedy nejedná o homosexualitu obecně, ale o její specifickou podobu vycházející z dekadentní morální nevázanosti. Nejde o dispozici, ale o jednání z vůle, tedy o zvůli.
Důležité také asi je, že jsou zmínky o homosexuálním jednání většinou součástí tzv. ?katalogů neřestí?. V nich stojí v souvislosti s ostatními sexuálními i jinými zvrhlostmi, včetně např. lakoty, závisti, pomluv nebo chlubivosti. Tak jako neodsuzujeme sexuální oblast obecně, je i v oblasti homosexuality třeba rozlišovat. Paušální zjednodušování neodpovídá biblickému textu.

Co tedy lze z biblického svědectví vyvodit:
- Biblické odsuzují výroky se týkají homosexuálního jednání, které není důsledkem jednoznačné odlišné sexuální orientace, ale věcí volby a má buď náboženský nebo násilnický nebo sobecky poživačný účel. Neobrací se proti gayům nebo lesbickým ženám, ale proti heterosexuálům, kteří tímto jednáním chtějí manipulovat s přírodními silami, brutálně ponížit bezbranné nebo sobecky uspokojit svoji vlastní vášeň bez závazného a odpovědného partnerství.
- Jedná se tedy o zcela specifické případy a odvozovat z nich obecný postoj k homosexualitě je nepřiměřené. Děje-li se to, svědčí to spíš o manipulaci s biblickým textem, než o poctivé a pokorné věrnosti vůči němu.
- Homosexualita jako taková přímo v bibli tématizovaná není. Pokud chceme poctivě hledat přístup víry k ní, je třeba vycházet z obecnějších rysů biblického přístupu k životu a k člověku a z nepředpojatého pohledu medicíny na homosexualitu.

Proto chci ještě shrnout závěry medicínské zprávy o problematice homosexuality, kterou pro synod naší církve sestavili lékaři, odborníci na tuto oblast, kteří o ní pouze neteoretizují, ale s odlišně orientovanými lidmi pracují, a jsou to přitom lidé věřící, jak evangelíci, tak katolíci. Tuto skupinu dával dohromady bývalý synodní kurátor Doc. MUDr. Zdeněk Susa.
Většina studií potvrzuje, že homosexualita je konstitučně podmíněna ? tj. že nevzniká nějakým psychickým vlivem, nýbrž je zjednodušeně řečeno vrozená. Homosexuální orientace je celoživotní, neměnný a nositelem nezapříčiněný, nezvolený a tedy ani nezaviněný stav. Tuto orientaci nemůže nic změnit. Nemusí vždy být 100%. Jen asi 1/10 homosexuálně orientovaných není vůbec schopná hetero-sexuálního styku. Homosexuál je proto dočasně schopen podrobit se většinovým zvyklostem, mít rodinu i zplodit děti. Časem ovšem tato schopnost mizí, vztah k osobě jiného pohlaví se stává v lepším případě formální, častěji však neúnosný a rozpadá se, se všemi negativními důsledky jak pro partnera, tak pro děti.
Jen zcela vyjímečně ? při plném rozpoznání a přijetí vlastní odlišné sexuální orientace ? je člověk schopen se bez škod na zdraví vzdát své sexuality. Potřebuje k tomu však mimořádnou vybavenost duchovní a nesmí jít o člověka s velmi silnou sexualitou. Takové duchovní předpoklady však dokáže vytvořit u sebe jen málokdo, a pokud se o to pokouší bez nich, výsledek je vždy tristní. Je také třeba dodat, že ani tehdy se sexuální orientace nemění.
Poté, co se lékaři opakovaně přesvědčili, že homosexuální orientace je dostupnými lékařskými prostředky nezměnitelná, upustili od pokusů o změnu. Místo toho usilují o to, aby jinak orientovaným dopomohli k zodpovědnému a autentickému prožívání své sexuální identity.
Tímto směrem je orientována i ?Gay linka pomoci?, která v r. 1994 vznikla na půdě SOS centra Střediska křesťanské pomoci Diakonie ČCE na Praze 2.

K materiálu synodu je přiloženo i stanovisko Americké psychiatrické společnosti k tzv. léčení homosexuality. Tato asociace jednoznačně odmítá psychiatrické léčení, směřující k nápravě či změně sexuální orientace. Jednak proto, že chybí jasný důkaz efektu takového léčení. Jednak proto, že takové terapie s sebou nesou velká rizika, zahrnující deprese, úzkosti a sebedestruktivní chování a bývají provázena psychologickým poškozením pacienta. Prohlašování homosexuality za léčitelnou chorobu označuje výslovně za výsledek akcí politických a náboženských skupit, který nemá dostatečnou oporu v seriózním lékařském výzkumu.

Z těchto důvodů se naše církev nepostavila proti zákonu o registrovaném partnerství a Spolek evangelických kazatelů jeho přijetí naopak podpořil.

Než začneme o této věci hovořit, chtěl bych ještě jednou připomenout, že se v rozhodování o tomto zákonu nejedná o legalizaci homosexuality, že je ? z pro mne hodnověrného medicínského hlediska, na kterém se podíleli i věřící lékaři, a to z církví, které nejsou vůči homosexualitě otevřené - zavádějí argumentace, že by jeho odmítnutím vzrostla porodnost a tedy kapitál pro budoucí sociální zabezpečení státu, nebo se naopak rozšířila homosexuální orientace. Jde pouze o to, jaký vztah k homosexuálně orientovaným lidem zaujmeme a jaký způsob života v této minoritě podpoříme. Reagujeme na situaci, která existuje. Zda jde o situaci normální či abnormální je jiná otázka.