Daniel Ženatý

549,1

Plesej Hospodinu všecka země, zpívejte Žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.

Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati tobě bude, Hospodine, žalmy zpívat bude jménu tvému.

92

Bože a Spasiteli náš, toužíme slyšet tvůj hlas. Prosíme, promlouvej k nám. Učiň ten zázrak, že uslyšíme tvé slovo. Nemáme na ně nárok.

Dej ať slyšíme slovo napomenutí, to my pyšní, dej ať slyšíme slovo potěšení, to my zoufalí, dej ať slyšíme slovo naděje a radosti, to my všichni.

Smíme svou víru sdílet se sestrami a bratřími, které nám dáváš. Děkujeme za ně.

Děkujeme , že smíme slavit v tomto shromáždění svátost křtu.

Děkujeme za tento den. Za všechny dny, které jsi nám dal. Děkujeme za každou drobnost a prosíme, zůstaň s námi nyní i na věky. Pro zásluhy tvého syna a našeho Pána a Spasitele tě prosíme. Amen

Čtení: Ž 42

Křest Jan Hájek z NMnM

681, Bystřice 637

kázání:

1 Petr 4,7-11

Konec všech věcí je blízko. To by mohlo znít jako hrůza, konec, loď se potápí, rychle zachraň se kdo můžeš. Zachovejte paniku.

Zde je ovšem spíše ? cíl všech věcí je blízko. Cíl. Naplnění. Dovršení všech věcí je blízko. Těch které dosud naplněné nejsou. Prázdné, poloprázdné, rozbité, nefunkční. Jejich zcelení, naplnění se blíží. Z Božího rozhodnutí. To je dobré. Kolik sevření ducha z nehotových věcí máme, kolik výčitek a ran. Bude to zceleno. Naplněno. Těšte se.

Když je cíl, naplnění blízko? žije se jinak, než kdyby nebylo vůbec či děsně daleko. Žije se sevřeněji, věci vystupují plasticky na podstatné a nepodstatné. Je jasnější, co je třeba. Tak jako třeba hra. Většinou má svůj určený čas a podle toho je to či ono důležité. Kdyby se hrálo bez konce, rozplizlo by se to jako voda po horké zemi, a nikde nic.

Protože z Boží moci se blíží naplnění věcí ? kdy? Nevíme, ale jistě se blíží ? proto smíme být připravení. Informovaní. Ne naivní jako ti, kdo nevědí co dělat. Ne hloupí, jako ten hráč který neví, že musí vynaložit všechen um, aby ještě něco dokázal, jako rolník, který by nevěděl co dělat v který roční čas, včas nezasel, nesklidil, nepřipravil vše potřebné. Tak i my v tom životě s cílem smíme jednat jako ti kdo vědí.

Konkrétní úkol jmenuje autor 1.Petrovy. Být připravení k modlitbám.

Vědět o spojení s Bohem, který působí konec věcí a časů. Vědět, že to není moc, která to chce rozmetat a zničit, ale že to je moc která činí konec časů proto, aby ustavila jiný, plnější život. Modlitba k Bohu, ujištění že tu mám místo, nejsem zde náhodou, ti vedle mne také nejsou jen shluk bílkovin ale jsou tady a proto jim přeji dobré věci a hledám, jak s nimi vyjít.

K té rozumnosti patří mít vytrvalou lásku jedni k druhým. Neboť láska přikryje množství hříchů. Výzva k tomu, abychom se měli rádi. Taková výzva je v nebezpečí fráze, povrchnosti. Ale. Ale nejde vlastně o to? Není to tajemství života? Není zde klíč k míru, spravedlnosti, pokoji, zdraví? Klíč snad až k vesmíru, stejně jako k jednotlivé lidské duši? Jak velmi se umenší potřeba toho co nutně potřebujeme, nakoupených věcí, léků, návštěv odborníků, počet probdělých nocí, když prostě, máme rádi jeden druhého?

Není to výzva ? musíš, měl bys, koukej mít druhého rád, jinak uvidíš, Herodesa na tebe. Ne, je to výzva k lásce. Můžeš, protože Kristův plášť krví vypraný přikryje hříchy. Proto můžeš mít rád. Nemusíš, ale připravuješ se o tajemství života. Jasně že potkáš zlo, jasně že potkáš zradu. Nemusíš se tvářit jako že nic. Ale je něco silnějšího. Mocnějšího. Co to zase a zase zpět přitrhne k životu. Mocný, tajemný, čistý plášť Kristova milosrdenství přikryje hříchy. Přikryje to, v čem se my tak můžeme akorát nimrat a rozmazávat a jitřit a nic.

Najednou jakoby si pisatel listu vzpomněl na nějaký konkrétní příklad. Trochu mu myšlenku uskočí a vyhrkne ? Á, a buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to. Asi tam právě ve sboru byl někdo, kdo věděl, že by měl být pohostinný. Že se to od něj čeká. Ten Ježíš o tom mluví, tak tedy ať ti hosti přijdou, ale ach mně to stojí času peněz, kdo to má furt uklízet, práce vázne, no jo, já vím že je kdesi napsané, že to tak má být, ale leze mně to pěkně krkem.

A Petr dodává ? tak takhle ne! To jste vedle. Ne že musíte něco dělat a ono vás to štve. Ne. To je přece tak, že jste cosi dostali, to si uvědomte, to vyznejte. Od Boha jste dostali dar milosti. Každý jste jej přijal. Tak ten dar spravujte. Pečujte o něj a dávejte dál. A pak pohostíte, to co vás to stojí berete přece z toho, co vám dává Bůh. Na jeho úkor jednejte, z něho berte. A pak nemusíte reptat. Dávejte a ono vám neubude. Vstoupíte na tu Boží rovinu, on vám dává, on dává sám sebe, svého syna, to přijímáte, tak dávejte taky, o nic nepřijdete, naopak..

Spravovat Boží milost. Asi každý z nás zná ?obyčejného? člověka. Není slavný, nepíše se v novinách kterou značku oděvu kupuje, ani jak bydlí jeho neteř. Ale ten člověk něco dává. Slovo, vtip, úsměv, ruku, řemeslo, radu. Starý člověk na samotě, prodavač v obchodě, řidič autobusu, sestřička, učitel, mají cosi, milost boží je to. Možná o tom ani neví. A dávají to dál. Tak jak umí. Nezazdí to v sobě. A my kolem to rádi přijímáme, a povídáme si o tom.

Tak žijte. Ježíš, Kristus tak žil a žije, on připravuje věk, kde se bude žít plnosti. Tož začněte taky. Je to dobré.

Jako ti, kdo to vědí, že se naplní to, co je dosud plné není.

Proto buďte připravení k modlitbě.

Proto mějte lásku jeden k druhému, protože láska přikryje to co jinak život rozleptá.

To není příkaz, to je možnost napodobit Krista.

Proto nenaříkejte co že se to po vás chce, a kolik vás to čeho stojí. Čerpejte z Kristovy milosti a nebude vás to stát nic.

Spravujte Boží milost. Určitě vám byla dána.

Amen

Pane,

Posiluj naši víru, že tvé stvoření není cosi bez začátku a konce.

Děkujeme za to, že se blíží naplnění a ne zkáza.

Uč nás jednat jako ty, kdo to vědí.

Dávej nám vědomí daru a neslýchané možnosti, tebe napodobovat, od tebe brát, tebou se nechat vzít za ruku.

Myslíme na ty, kdo jsou smutní a zoufalí, protože ztratili někoho blízkého. Přicházej k nim, Pane.

Prosíme za lidi, kteří v sobě tiše zápasí s nedověrou, vinou, strachem, bolestí, nemocí. Ať se křídla tvých andělů dotýkají těch, kdo jsou opuštění, osamělí, kdo si připadají bezcenní. Dělej z nás posly své lásky, posílej nás tam, kde je smutek, ať dokážeme plakat se zarmoucenými. Posílej nás i tam, kde je radost, ať ji

dokážeme množit a rozdávat. To všechno pro tvé zásluhy, Kriste ukřižovaný a přítomný. Tvými slovy voláme

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes,a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého,neboť tvé jest království i moc i sláva na věky

Jako vyvolení svatí, Boží a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost pokoru a trpělivost.

Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.

Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti.

A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo.

Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství.

568