Uložit kázání jako mp3.

Hlahol Bohu, celá země! ² Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem. ³ Řekněte Bohu: Jakou bázeň vzbuzují tvé činy!... Zachoval nás při životě, nedopustil, aby nám uklouzly nohy.

Bratři a sestry v Kristu Ježíši, milý novoměstský sbore, i vy kdo se připojujete z větší dálky – jsem rád, že nás zachoval Hospodin při životě a že smíme prožít tento čas i třetí neděle po Velikonocích zvané Jubilate: Milost nám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Amen

Píseň 660 Buď Bohu všechna chvála

Modlitba: Milý Bože, před tebou se skláníme, doma a přece společně, daleko od sebe a přece jako jedno ve tvém jménu. Děkujeme za zrnko víry, které v nás od Velikonoc klíčí a možná roste. Děkujeme za naději, která nás nese i v čase úzkosti a obav. Děkujeme za lásku, která nás spojuje i přes různé hranice a rozdělení, za lásku, kterou smíme sdílet také dnes. Děkujeme, že k nám přicházíš, že jsi s námi a že nás doprovázíš. Že nás oslovuješ i přes naše pochybnosti a nejistoty, děkujeme, že nás neodsuzuješ pro naše slabosti a selhání. Odpusť, když jsme hluší a slepí k tomu, co nám říkáš a ukazuješ, odpusť, když se uzavíráme do sebe a máme chuť rezignovat na úsilí o věrohodné šíření evangelia. Znáš nás víc než my sami sebe a víš co potřebujeme. Prosíme o tvou blízkost, o tvé slovo života. Buď nám průvodcem na našich cestách, kéž tě včas poznáme a necháme se proměnit tvým Duchem. Amen

Čtení: Lk 24,13-35

Píseň 219 Hory, doly, stráně

Kázání na text Lk 24, 6-9.31-34 Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, ⁷ že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát." ⁸ Tu se rozpomenuly na jeho slova, ⁹ vrátily se od hrobu a oznámily to všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním. ¹⁰ Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které pověděly apoštolům. ¹¹ Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim. ¹² Petr se rozběhl ke hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo. ¹³ Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, ¹⁴ a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. ¹⁵ A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. ¹⁶ Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. ¹⁷ Řekl jim: "O čem to spolu rozmlouváte?" Oni zůstali stát plni zármutku. ¹⁸ Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: "Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!" ¹⁹ On se jich zeptal: "A co to bylo?" Oni mu odpověděli: "Jak Ježíš Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, ²⁰ naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. ²¹ A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. ²² Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu ²³ a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. ²⁴ Někteří z nás pak odešli ke hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli." ²⁵ A on jim řekl: Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! ²⁶ Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?" ²⁷ Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. ²⁸ Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. ²⁹ Oni ho však začali přemlouvat: "Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje." Vešel tedy a zůstal s nimi. ³⁰ Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. ³¹ Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. ³² Řekli si spolu: "Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?" ³³ A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.

Někoho zajímají výsledky, cíl, ale myslím, že důležitá je i cesta k nim, osobně bych skoro řekl, že může být leckdy cennější než sám výsledek.

Četli jsme o tom, jak učedníci a ženy došli k tomu, že Ježíš byl vzkříšen. Už sama cesta k tomu je nezastupitelná, bez ní to, tvrdím, nešlo a nejde. Dobrodružství života je taky v tom, že nevíme, jak to v něm dopadne. Kam člověk dojde, je důležité, ale cesta sama je nezastupitelná.

Velikonoční cesty žen a mužů jsou rozdílné - ženy jdou k hrobu (jak jsme už slyšeli), muži, nejde to myslím vyložit jinak, než že utíkají. Jsou to první dva, kteří se s vzkříšeným Ježíšem potkali, a ne náhodou jsou to dva, kteří to zřetelně vzdávají. Odcházejí z Jeruzaléma a opouštějí ostatní. Nechávají vše a všechny za sebou. Taková je jejich cesta. Ale to, co bylo předtím, si s sebou nesou. Snadno se nechají popíchnout tím, kdo se k nim připojil, a hned to z nich čiší – jak mysleli, že nalezli toho pravého, jak to vypadalo nadějně a potom vzalo zlý a nenadálý konec. A začnou si povídat a ukáže se už v tu chvíli, že už tehdy jim byl Ježíš nejblíže. I když ho nepoznali, ač už tehdy jim srdce začínalo hořet.

Bylo by snadné mluvit o hořících srdcích, dokud se všechno daří a my jsme plní sebedůvěry a odhodlání. Když se nám daří, HDP a kdoví co dalšího roste. Příběh, který jsme slyšeli, začíná z opačného konce. Mluví o učednících, kteří si nevěří, kteří jsou zmatení, bezradní a smutní. A Ježíš, kterého neviděli, o kterém mysleli, že se jim ztratil, jde právě v tu chvíli přímo vedle nich. A oni si pak zpětně uvědomí, že jejich vyhořelé srdce znovu plane. Můžeme si to odnést, až třeba budeme sami na cestě do Emauz…

Je zvláštní, že už všechno vlastně slyšeli - Ježíš o tom s nimi mluvil už dřív, také slyšeli zprávu o prázdném hrobu, ale přece jen jsou na cestě z Jeruzaléma (a u Lukáše to není apriori dobrý směr jako u Marka, kde se mají vrátit to Galileje). Vědí, slyšeli, ale…

A dokud se o tom jen mluví, nechápou. A pak se připozdívá, svého spolupoutníka přesvědčí, aby s nimi zůstal. A teprve tehdy, kdy zasednou k jednomu stolu s tím podivným cizincem, který zdánlivě nic neví a přitom ví všechno. Až tam – při tom dění, společném jídle, si rozpomenou a nově přijmou také přítomnost.

Není snadné se připojit k bohoslužbám z obyváku, z pohovky, od počítače. K bohoslužbám patří i cesta do kostela, jeho prostředí, atmosféra, vůně, kouzlo. A druzí lidé. Slova mohou být stejná, písně a liturgie, ale něco tomu chybí. To, že jste toho účastní, že jsme si blízko. Možná ani v kostele, nakrásně, to nemusí dojít, možná k tomu dojde až mlčky, v dění beze slov, v rozdávání, lámání, přijímání.

Ale bez té cesty by to nebylo. Kdyby jim to ten podivuhodný spolupoutník nepřipomněl, kdyby s nimi chvíli nešel a nebyl, kdo ví.

Na cestě, při společné chůzi se dobře povídá, když jdeme spolu za společným cílem, na stejné cestě. Už na té cestě se líp vnímá – svět kolem nás, druzí lidé, ale lépe můžeme vnímat i sami sebe a své starosti a obtíže. To, co v sobě člověk nese, čeho je plný. Tehdy šli a šli s Ježíšem, aniž by to věděli. Utíkali, ale přece to byla taky už nová cesta. A na konec se vracejí z Emauz do Jeruzaléma. Poznali, srdce jim hořelo, už dřív, ale teď si to uvědomili. K takovým cestám jsme zváni, s důvěrou, že mají smysl a nakonec i cíl. Těším se, že se na nich potkáme. Nejen mezi sebou. Jako modlitbu zazpíváme:

Píseň 622 Zůstaň s námi, Pane

Ohlášky – ve věku 79 let zemřela paní Milada Kintrová, rozená Růžičková, z Kozlova. Rozloučíme se s ní v pátek 8. května od 13.30 v obřadní síni v Bystřici. Myslete na zarmoucené.

Situace se zlepšuje – v Bystřici slavíme bohoslužby už od této neděle, v Novém Městě (snad) za 14 dnů – 17. května.

Přímluvy: Trojjediný Bože, i my máme leccos za sebou, něco, co si vláčíme, neseme jako břímě. Myslíme na ty, kteří právě něčím tak bolestným procházejí. Myslíme na rozhádané rodiny, na rozpadající se přátelství, nefungující manželství.

Prosíme za vystrašené, aby je někdo vzal za ruku. Za hladové, aby byl někdo nablízku, kdo jim vloží do rukou chléb a naleje nápoj. Za ty, kdo jdou životem bez naděje, aby je někdo povzbudil a šel kus cesty s nimi. Za všechny smutné, aby uslyšeli a uviděli důvod k radosti.

Buď, prosíme, oporou těm, kdo se bojí o své nemocné, staré, jimž nemohou být teď nablízku. Navštěvuj důvěrou ty, kdo se trápí nejistou budoucností a důsledky na poli ekonomiky a práce.

Osvěť mysli mužů i žen vědy, aby našli správná řešení přemáhající tento virus. Pomáhej představitelům národů, ať jednají moudře, pomáhají těm, kterým se nedostává nezbytných prostředků k životu, a prozíravě a v duchu solidarity plánují sociální a ekonomická řešení.

Prosíme také za sebe, abychom byli tvými svědky – schopnými druhé na jejich cestách potkat a doprovodit. Připomínej nám stále znovu, že jen jednoho je nám potřebí: abychom hledali tvou cestu a šli na ni radostně a pokojně.

Spoj nás svým Duchem se všemi, kdo se podílejí na tvém díle. Jako nás v tuto chvíli pojí modlitba Páně: Otče náš…

Poslání: 1Pt 2,11.15n Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši… 15 Taková je přece Boží vůle, abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí. 16 Jste svobodni, ale ne jako ti, jimž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží.

Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi námi. Amen.

Píseň 349 V nás srdce hořelo 419 Mocný Bože, při Kristovu

Nedělka - Syna Božího, Pána našeho…

2020-05-03-nedelka-pracovni-list-tomas.pdf

Písně: Chvalozpěv (SV215); Můj Pán všechny svolá (SV193); Bůh je náš Pán a Král (EZ607);

0. Můžeme vzít nějaké fotky sebe i svých dětí, když jsme byli malí…

Jsou vám vaše děti podobné? Co vyjadřuji větou: „on je celý táta“ „ona je celá maminka“?

Řekl to někdy někdo o vás? V čem si bývá rodič a dítě podobný? Vzhled, výška postava, talenty… Také povaha…

Ale nejsme kopií svých rodičů. Velký vliv má prostředí, výchova… Ale není to všechno… V něčem je dobré být nebo se snažit být jiný. (I na to se můžeme dětí ptát, v čem by chtěly být jiné než jejich rodiče a samozřejmě o tom, v čem chtějí být stejní – což může potěšit…)

Nebo – můžete dětem zavázat oči a zkusit si – v bezpečném a nekoronovirovém prostředí – poslepu a pohmatu poznat, koho máte před sebou… jestli se poznáte po hmatu, nebo hrát, jestli podle indicií (je velký… je šikovný… má hnědé oči…) poznáte o koho jde.

1. dnes dvě výpovědi o Ježíši – Syna Božího, Pána našeho

V nedělní škole teď mluvíme o Ježíši. Říkáme o něm, že je Boží syn.

To ale neznamená, že by Ježíš vypadl z oka, že by Pán Bůh byl jako Ježíš, že by na fotkách vypadal stejně… Ale je to v něčem jiném, důležitějším. V čem by mohla být? Možná pomůže pár obrázků – uzdravení, odpuštění, návštěva u hříšného… co to říká o Bohu Otci? Že odpouští, dává člověku druhou šanci, dává pravidla, která je dobrá dodržovat, má nás rád…

2. Pána našeho – příběh Tomáše – (víte, komu se říká pane? Spíš vládci, tehdy titul krále a mocných. Jak poznáte druhého? Že jste si podobní navenek? Že je to on? Spíš jaký je uvnitř?)

Ježíš byl vzkříšen a přišel za svými učedníky. Jeden s nimi nebyl. Tomáš. A když mu vyprávěli: viděli jsme Pána, on na to – neuvěřím, dokud neuvidím, dokud si nesáhnu do jeho ran. A co myslíte, když za týden opět byli spolu a přišel k nim Ježíš – nechal ho sáhnout? Nechal, nebo nechal by. Právě v těch ranách (byli jste někdy zranění, poranění – nemyslím jen doslova, ale i třeba nějak v přeneseném smyslu slova) to je… Pán, která tak úplně pánem není podle pravidel tohoto světa, který ale právě svou obětí dokázal, že je pravým obrazem Boha živého…

Modlitba: Pane Bože, děkujeme ti za tvého Syna, kterého jsi k nám poslal. Ukázal nám tvou lásku a to, že to myslíš s člověkem dobře. Upozorňuješ nás, že nejsme pány všeho, co kolem sebe máme, ale vedeš nás k poznání, že jediným Pánem jsi ty.