Kázání 7.11.
Základem dnešního kázání je text z Mk 4, 35-41: ?Téhož dne večer jim řekl: ?Přeplavme na druhou stranu!? Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely. Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná. On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: ?Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?? Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: ?Zmlkni, utiš se!? I ustal vítr a bylo veliké ticho. Ježíš jim řekl: ?Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?? Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: ?Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře??
Milé sestry a milí bratři začnu dnes jedním příběhem z Talmudu:
?Jednou vyplula na moře pohanská loď, na níž se nacházel jeden židovský chlapec. Na moři ji zastihla velká bouře. Každý z nich vstal a vzal svého bůžka do rukou a volal k němu, ale vůbec to nepomáhalo. Když viděli, že to k ničemu není, řekli onomu chlapci: ?Synu, vstaň a volej ke svému Bohu, slyšeli jsme totiž, že vás vyslýchá, když k němu voláte, a že je mocný. Ten chlapec hned povstal a volal z celého srdce, Bůh přijal jeho modlitbu, a moře zmlklo.?

Takové zázračné, tajemné příběhy nebyly v dobách biblických ničím zvláštním. Bylo jich mnoho a lidé byli schopni takové příběhy přijmout a uvěřit jim.
Dnes je to pro nás mnohem obtížnější. Dnes takové příběhy snadno přijmou děti, ale dospělí vzdělaní lidé? Co tímto příběhem Marek chce sdělit? Asi je to další Markův náznak, je to další stopa, značka, kterou Marek klade před lidi, aby se postupně dokázali dopátrat toho, kým vlastně Ježíš je.
Je to tedy stopa. Ježíš vede své učedníky dál, říká jim: ?Přeplavme na druhou stranu.? Na společné cestě mají učedníci možnost Ježíše stále více poznávat. Už s ním jdou celkem dlouho, už s ním ledacos zažili, tak i přes to, že už je večer a leckdo by mohl mít strach vydávat se na širé moře, učedníci jdou. Důvěřují Ježíši. Uvěřili a vydali se za ním a spolu s ním teď putují životem.
Vydali se na velmi tenkou plochu. Mnozí jim dávají najevo, že ta jejich víra stojí na vodě. Vydávat se za Ježíšem, je jako vydávat se na moře, cesta s Ježíšem není nijak zaručená a tím je velmi náročná. Křesťanská existence nemá pevnou půdu pod nohama. Je to vlastně taková plavba uprostřed vln. Je velmi snadné se uprostřed vln ztratit. Je snadné uprostřed vln najednou dostat strach. Jak snadno nás strach potom odvede úplně někam jinam.
Ježíš nám ukazuje, že lze přijmout i takovou nezajištěnou cestu, že lze žít život uprostřed vln. Je k tomu potřeba hodně odvahy. Dnešní život takovou loďku uprostřed vln připomíná a nemusí to být ani život křesťanský, ale v křesťanském životě nám Ježíš říká: ?Ono to jde, můžete přijmout takový nezajištěný život, takový ohrožovaný a zmítaný život. Takový život lze akceptovat, lze ho žít plně. I když nás nějaká ta vlna občas smete, lze žít bez rezignace. S důvěrou.
Najednou se shora zdola začne do lodi valit voda, vítr je stále silnější, krupobití ničí plachty, vlny se stále zvětšují, loď se plní vodou. Je tma a loď je uprostřed širého moře, daleko od břehu. Není divu, že učedníci začínají panikařit, v takové chvíli by začal panikařit asi skoro každý. No ale Ježíš? Ježíš si prostě stále v pohodě a klídku spí. Vůbec se nevzrušuje.
To je důvěra. Spát uprostřed noci, uprostřed vln, v ohrožení života, v tom je důvěra. Ježíš se nebojí o svůj život, Ježíš se odevzdává do Boží ruky. Je to taková důvěra, ve které je kus krásné křesťanské lehkomyslnosti, co se týče starostí o sebe?
Učedníci jsou na nohách a snaží se zachránit si holý život, mají strach, svírá je úzkost. A Ježíš si klidně spí. Ten, který jim byl vždy nablízku, si teď v tuto těžkou chvíli prostě spí. Jakoby byl učedníkům na hony vzdálen. Jakoby se jejich Pán ztratil z dohledu.
Kolik úzkosti, kolik bezradnosti, kolik strachu je v našich životech, kolik bouře a rozezlení, kolik smutku a lítosti. Kolikrát v životě už jsme se ptali, proč se tamto či ono stalo? Nechápeme a stále znovu a znovu se ptáme, ale odpověď nepřichází. Právě v takových chvílích má člověk pocit, jakoby snad Pán spal, jakoby se snad odmlčel. Naše víra se v těch chvílích dostává někam hluboko, vlny ji noří do hlubin, jakoby skutečně stála jen na vodě.
Učedníci najednou zjišťují, že to následování Ježíše, ten úkol, který jim Ježíš uložil, být rybáři lidí, může být velká dřina, dokonce může být i životu nebezpečná. Bouře zuří a Ježíš si klidně spí. Ježíš zemřel. ?Vstávej, to kvůli tobě jsme se vydali na moře. Mistře, tobě je jedno, že zahyneme??
Tu Ježíš vstává a začne mluvit s větrem a mořem: ?Zmlkni, utiš se.? A ustal vítr a bylo veliké ticho?.
Ano mnohdy se pereme sami v sobě, jsme ustrašení a naštvaní, smutní a nevíme, jak dál. Ale pak přijde něco, co nás zvedne, co i tu naši slabou víru znovu pozvedne, jakoby nás někdo uprostřed toho obrovského vichru, který nás poráží, chytil a pevně držel na nohách, jakoby nás někdo podepřel. Jakoby nám někdo do vln podal ruku a vytáhl nás ven. V tu chvíli se v nás rozhostí klid, to je to náhlé veliké ticho.
Asi je to s námi stejně jako s učedníky: ?Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru? Proč se bojíte, když zuří bouře? Copak nejsme v dobrých Božích rukou? To jeho ruce nás utkaly v matčině lůně, nosí nás dnem i nocí, a jednou nás dovedou na druhý břeh, do přístavu našich tužeb.? (Nico ter Linden ? Povídá se podle Marka a Matouše, str. 53)
?Najednou se jich zmocní bázeň a říkají jeden druhému: ?Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?? Ano, mnohé také nevíme, ale můžeme říci, že se v našich životech setkáváme se skutečností, která nás přesahuje. Taková skutečnost se vlamuje do našich životů jako moc nového života, jako moc záchrany (Jan Nohavica, Víra chodí po vodě, str.7). Ježíš je s námi a pluje na té naší loďce, která se zmítá uprostřed vln. I když budeme v té nejkrajnější nouzi, a budeme mít strach, protože naše víra bude asi vždycky trochu pochybující, můžeme se přece jen něčeho chytit, můžeme k někomu volat.

Pane, prosíme, dávej nám zakoušet osvobození uprostřed všech našich bouří. Prosíme, dávej nám sílu a posiluj naši pochybující víru uprostřed moře života. Dej, ať smíme zakoušet tvou blízkost, moc tvé záchrany. Amen