Uložit kázání jako mp3.

Zaradoval jsem se, když mi řekli. Půjdem do Hospodinova domu!... Ž 122

Bratři a sestry, milí přátelé v Kristu Ježíši, (to nebyla provokace ale introit pro dnešní neděli – 4. v postním čase), zdravím vás alespoň na dálku vás vítám v evangelickém kostele v Novém Městě na Moravě, přeji dobré ráno (nebo kteroukoli jinou část dne kdy toto čtete) a zdravím vás slovy apoštolského pozdravu: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Amen

Píseň 163 Hospodin sám národů Bůh

Pane, shromažďujeme se přece jen kolem tvého Slova. I dnes, kdy je mnohé jinak – i dnes se pokoušíme vyladit na tvé slovo, na tvou přítomnost. S doufáním, že tvé slovo má moc - že se rozbíhá po této zemi, naplňuje ji, spojuje. Kéž je i dnes uslyšíme, vpustíme do svých srdcí a jsme pro ně a jeho růst dobrou půdou Kéž na ně dovedeme spolehnout, je nám povzbuzením, posilou, nasměrováním – ať už se nacházíme kdekoli.

Čtení: Lk 15, 11-24 Píseň 635 Tvá, Pane, láska

Kázání na text Iz 54,7-10 "Na maličký okamžik jsem tě opustil, avšak shromáždím tě v převelikém slitování. 8 V návalu rozlícení skryl jsem před tebou na okamžik svoji tvář, avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval, praví Hospodin, tvůj vykupitel." 9 "Je to pro mě jako za dnů Noeho, kdy jsem se přísahou zavázal, že už nikdy vody Noeho zemi nezatopí. Právě tak jsem se přísežně odřekl rozlícení i pohrůžek vůči tobě. 10 I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neustoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník."

Je to (nával) pokušení, nevztáhnout tento text na naši dnešní situaci. A brát ji jako Boží dopuštění. Jako varování? Či dokonce jako trest?!

Ale tou cestou se nevydám. Ponechám na vás – což právě to naše nynější vytržení a přestání je přece snad k tomu dobré, abychom přemýšleli o sobě, o svém životě, ale i o životě nás všech a našem přebývání na této zemi.

Prorok Izajáš tu mluví o opuštění, o tom, že někdo odešel a člověk je sám a začíná mu (snad teprve v samotě) docházet, o co všechno přišel, co bylo a co není. Třeba jako nám schází možnost jít do kostela a být s druhými… A takové ztráty jsou nejhorší.

Ale hned v té první větě je řeč o tom, že po době opuštění a samoty přijde doba shromáždění. Nevíme kdy, ale smíme si být jisti tím, že to nastane, říká prorok. Ta situace tehdy byla opravdu zoufalá až uzoufání. Izrael ztratil svobodu, zemi, chrám, mnozí museli opustit své domovy a společenství víry. Prorok v tom vidí jen chvíli, maličký okamžik - ale šlo o dobrých pár desítek let! Ovšem něco se mohlo změnit už v tu chvíli. Když přijali ve víře prorokovu zvěst, že Hospodin se k nim navrátí a slituje se nad nimi. I kdyby hory ustoupily a pohnuly se, moje milosrdenství od tebe neustoupí a smlouva mého pokoje se nepohne…

To proto, že Hospodin je vykupitel. To hebrejské slovo (goel) „vykupitel“ či „zastánce“ je označení nejbližšího příbuzného nebo přítele, který je (skoro) povinen vyplatit své blízké, pokud se dostanou do zajetí či otroctví. I dnes poznáváme, jak dobré je, když se někdo takový objeví, kdo neváhá pomoci, zastoupit, když ne vykoupit tedy nakoupit a donést potřebné až domů. Tady je Hospodin zván jako goél svého stvoření. Má ke svému stvoření právě takový osobní vztah. Člověk tento vztah porušuje a narušuje, ale Hospodin se na něj rozpomíná jako na svého syna, svou dceru a znovu mu nabízí svou pomocnou ruku. Jakkoli byl Hospodin svým lidem opuštěn, sám svůj lid opustit nemůže.

Připomínáme si letos několik výročí – bitvu na Bílé hoře a také významnou postavu té doby, Jana Amose Komenského. Jeden jeho méně známý spis se jmenuje „Zpráva kratičká o morním nakažení“ z roku 1631. Byla sepsána na obranu Komenského krajanů, kteří v Lešně pomáhali nakaženým navzdory odporu ustrašených starousedlíků. Komenský tam píše, že Bůh dopouští morovou nákazu, aby potrestal lidi zlé, vedl k pokoře, osvědčil svou moc a podnítil k pokání. Kněžím podle Komenského náleží poučovat lid o správném názoru na nemoc, o dobrém zacházení s postiženými a službě jim. K tomu je povinna i vrchnost. Autor podává také návrh pro hospodáře a otce rodin i městskou správu, jak si mají počínat za nákazy, a podává soubor potřebných hygienických opatření. Nakonec poučuje o křesťanském zacházení s nemocnými. Je třeba mít s nimi soucit, chovat se k nim lidsky, poskytovat jim potřebné ošetření a duchovní útěchu. Podle biskupa jednoty bratrské je proti božímu příkazu vyhánět je z domovů a z města, neposkytnout jim lékařskou pomoc, projevovat vůči nim ošklivost a nenávist, střílet je nebo zapalovat s nimi obydlí. Čechové jsou podle něj neprávem napadáni a obviňováni z lehkomyslnosti, když péčí o nemocné plní svou křesťanskou povinnost.

Nebudu vám kázat o hygienických opatřeních ani vás strašit Božím soudem. Ale je jisté, že máme myslet na druhé, na tento svět - v modlitbách a nejen v nich, třeba se i cvičit v pokoře a nechat se podnítit k pokání, ale především a nikdy nevzdat naději. Máme ji totiž od Pána, našeho Slitovníka. Amen

Píseň 182 Pán Bůh je síla má

Přímluvy: Pane, prosíme tě za všechny lidi, kterých se zmocnil smutek a tíseň a obavy z toho, co se kolem nich děje, z budoucnosti… buď s nimi, dávej jim sílu a chuť do života… Modlíme se za ty, na které zvlášť doléhá současná krize – na nemocné, lidi v karanténě, přimlouváme se za lékařský personál i za další, kterým hrozí nebezpečí větší než jiným. Myslíme na lidi, kteří jsou od svých blízkých izolováni. Myslíme také na ty, kdo strádají i všelijak jinak… Myslíme i na ty, kdo jsou domněle či třeba i právem považováni za viníky nákazy… Prosíme za ty, kdo vidí budoucnost černě, kdo od života ani od lidí nečekají už nic dobrého: buď s nimi, aby se necítili opuštění – a nám, prosíme, pomoz, ať jim dovedeme i přes dnešní rozdělení vyřizovat naději. Když za ně za všechny prosíme, prosíme tím i za sebe: vždyť sami takoví jsme i my sami. Buď s námi, Pane, dávej nám zaslechnout tvé Slovo, které nás staví na nohy, které nás vrací zpět, když zabloudíme, dávej nám spatřovat tvou laskavou tvář a otevřenou náruč a vyslyš nás, když k tobě společně voláme: Otče náš…

Poslání 2 Kor 1,3-5 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy! On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni na tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen

Píseň 355 Kristus má v rukou celý svět