Bohoslužby, 22.1.2017, V. Hrouda

Čtení: Zj 21, 1-4; Zj 22, 3-4

Kázání: Ez 38, 18-23; Ez 39, 21-24

PROLOG od stolu Páně: Tváří v tvář muži z rychlíku Ezechiel

(Kázání bude tradičně po písničce. Z tohoto místa bych kázání rád krátkou situační poznámkou.)

Jezdím občas vlakem. Ve vlaku jsem si všiml zajímavé věci ... uspořádání sedadel: lidé tu sedí proti sobě. Tedy většinou tomu tak stále ještě je – v novějších vagonech jsou už některá sedadla řazena za sebou, jako v autobuse nebo v letadle. I v autě (sedíme-li vzadu) vidíme spolujezdci tak leda temeno hlavy, zátylek a vlasy …

Sedět proti někomu znamená, že mu vidíte do tváře a on vidí do tváře vám (jste face to face). To může být někdy nepříjemné, protože vám to bere část soukromí. Ošíváte se: proč si vás ta osoba z protějšího sedadla pořád prohlíží? Co je jí do toho, jak vypadáte, jak se tváříte, proč jste se dneska neoholil. Sám také nevíte, kam se dívat … nechcete být netaktní. Tak raději uhýbáte očima – buď sledujete krajinu za oknem, nebo projíždíte mobil, nebo čtete časopis.

Je nasnadě, že být s někým po určitou dobu tváří v tvář nemusí být jen útok na intimní zónu, tedy něco nepříjemného. Ta pozice může být i pozitivní – potřebná a užitečná, také zajímavá. Protože až při pohledu do tváře začne mezi vámi cosi proudit. Přímé pohledy otevírají, propojují, napojují jedno na druhé. Náhle se děje něco opravdového, a to nejen mezi člověkem a člověkem, ale také mezi člověkem a Bohem, pokud svou tvář ukáže Bůh ...

Stálo mě to za chvilku přemýšlení … v rychlíku č. 988 jménem Doubrava, řítícím se úctyhodnou rychlostí z Brna do Prahy. Pro mě se ale každý rychlík jmenuje Ezechiel. Tedy od jisté doby – to jsem zde vysvětlil přesně před dvěma roky, tak se k tomu nebudu vracet; pro dnešní úvahu to není nijak významné ... 

K biblické meditaci mě vyprovokal muž, který si sedl ve vlaku naproti mně. Situační schéma bylo takové: on u okna, které měl zleva, já u stejného okna, jenom jsem měl to okno zprava, mezi námi malý-pevný-bílý železniční stoleček. Ve čtyřmístné kóji jsme byli jen my dva. Tomu muži bylo kolem pětašedesáti – to není důležité; jeho tvář, ta je důležitá! Tvářil se kysele a nevraživě (nakvašeně, naštvaně). Právě jeho tvář mě inspirovala k dalšímu ezechielovskému kázání …

Píseň

Kázání z kazatelny

Milé sestry, milí bratři.

Kázání, které uslyšíte, vychází ze třicátéosmé a třicátédeváté kapitoly knihy Ezechiel. Přečtu jen dva kratší oddíly, Ez 38, 18-23 a Ez 39, 21-24:  

I stane se v onen den, v den, kdy přijde Góg na izraelskou zemi, je výrok Panovníka Hospodina, že se zvedne mé rozhořčení v hněvu a promluvím ve svém rozhorlení, v ohni své prchlivosti: Jistojistě přijde v onen den na izraelskou zemi veliké zemětřesení a budou se přede mnou třást mořské ryby i nebeské ptactvo, polní zvěř a všichni plazi, kteří se plazí po zemi, i každý člověk, který je na tváři země. Hory se zbortí, skalní srázy se zřítí a každá hradba se skácí na zem. Zavolám proti němu meč na všechny své hory, je výrok Panovníka Hospodina, meč jednoho se obrátí proti druhému. Vykonám nad ním soud morem a krví; spustím příval deště a kroupy jako kameny, oheň a síru na něho a na všechny jeho voje a na množství národů, které jsou s ním. Ukážu svou velikost a svatost a dám se poznat před očima mnohých pronárodů. I poznají, že já jsem Hospodin.“

Všechny pronárody spatří můj soud, který vykonám, a mou ruku, kterou na ně vložím. I pozná dům izraelský, že já, Hospodin, jsem jejich Bůh od onoho dne i potom. I poznají pronárody, že dům izraelský byl přesídlen pro svou nepravost. Protože se mi zpronevěřili, skryl jsem před nimi svou tvář a vydal je do rukou jejich nepřátel, takže všichni padli mečem. Jednal jsem s nimi podle jejich nečistoty a nevěrnosti. Skryl jsem před nimi svou tvář.

                                                                    Skrytá Boží tvář

V textu dvakrát zaznělo, že Hospodin skryl svou tvář. Skryl ji před domem izraelským – pro jejich nepravost, kvůli jejich svévoli, protože jednali a žili zle.

Poměrně nerad se v kázáních pouštím do složitých teologických výkladů a rozborů, ale přece jen, alespoň krátce se zastavit u té „Boží tváře“ zde pokládám za účelné.

Ve SZ je Boží tvář metafora, způsob jak mluvit o Bohu, kterého přímo ani nevidíme, ani neslyšíme. Boží tvář je v Bibli jazykový prostředek, který umožňuje vyjádřit po lidsku, co člověku dává najevo Bůh. My přece víme, že ve tváři je mnohé „napsáno“ či „zobrazeno“, máme zkušenost s výrazy lidských tváří.

Bůh může mít zachmuřenou tvář (jako v Žalmu 80), což znamená, že se na člověka zlobí. Nebo naopak, můžeme toužit po jasné, rozjasněné Boží tváři (jako v Žalmu 4), což znamená, že chceme, aby nám Hospodin projevoval laskavost, shovívavost a přízeň. Tvář rozjasněná a tvář zachmuřená zobrazují dva základní Boží postoje: jsem ti nakloněn – nejsem ti nakloněn.

Vlastně se to dá říci jednoduše: když se v Bibli mluví o Boží tváři, myslí se tím Bůh sám. Jestliže Bůh k někomu obrací svou tvář, tak to můžeme číst tak, že Bůh sám se k tomu člověku obrací. A obráceně, jestliže svou tvář Bůh od někoho odvrací, tak to znamená, že Bůh sám se od něho odvrací ...

Teď zpátky k Ezechielovu textu. Opakuji, co jsem četl; Hospodin říká: Jednal jsem s nimi podle jejich nečistoty a nevěrnosti. Skryl jsem před nimi svou tvář … což znamená, jak jsme právě řekli, že Hospodin sám se před nimi skryl. To můžeme chápat tak, že se od lidí vzdálil, že tam s nimi prostě nebyl. Z Bible se dá dokonce dovodit, že skrytá Boží tvář, tedy nepřítomnost Boha, znamená smrt. V textu, na který kážu, tak Hospodin Ezechielovi sděluje, že záměrně nechává svůj nevěrný lid napospas smrti!

Tedy pohroma, uvalená na Boží lid. Záhuba. Přímo apokalypsa. V Ezechielově proroctví ji zosobňuje postava jakéhosi Góga, apokalyptického nepřítele ze země Magógu. Góg z Magógu, to zní spíš jako slovní hříčka; někteří biblisté se domnívají, že jde o kryptogram, o krycí název pro Babylón, prokazatelné to ale není. V této souvislosti připomínám, že Ezechiel prorokoval v době babylónského zajetí, tedy v době pro Izrael velmi složioté, pohnuté a bolestivé. Ezechielova apokalyptická vize je opravdu sugestivní (znovu opakuji vstupní text):

I stane se v onen den, v den, kdy přijde Góg na izraelskou zemi, je výrok Panovníka Hospodina, že se zvedne mé rozhořčení v hněvu a promluvím ve svém rozhorlení, v ohni své prchlivosti: Jistojistě přijde v onen den na izraelskou zemi veliké zemětřesení a budou se přede mnou třást mořské ryby i nebeské ptactvo, polní zvěř a všichni plazi, kteří se plazí po zemi, i každý člověk, který je na tváři země.

Vlak: … i každý člověk, který je na tváři země (aktuální intermezzo)

Bude se přede mnou třást i každý člověk, který je na tváři země … Na tváři země, konkrétně v rychlíku Ezechiel, sedím přímo naproti člověku, který má ve tváři vykreslenou kyselost a nevraživost. Řeknu to ještě jinak: jeho výraz nevypadá jako momentální kresbička, jako náhodná ranní rozladěnost, kterou vycházející slunce rychle překreslí na celodenní laskavost a vstřícnost. Do té tváře je něco vryto dlouhodobě (jako když voda po staletí eroduje pískovcovou skálu). V jeho obličeji se zrcadlí stav nitra. Napadlo mě, že ve tváři se pozná, když Bůh ze života odejde – když není vítán. Když člověk otevře svoje srdce smrti, když ji pustí dovnitř, vyčtete to z tváře … to je ostře řečeno! 

Muž naproti je neklidný, nervózní, těká očima z místa na místo, přitom mě, který jsem bezprostředně před jeho obličejem, zcela ignoruje (vlastně jsem rád, alespoň na mě nezírá). On se každých třicet vteřin ujišťuje, že jeho telefon je na svém místě. Mobil mu zazvoní, když vlak stojí v Kolíně. Lekne se, doslova nadskočí, div se neuhodí do hlavy: Ježíšmarjá!, vykřikne. Zapamatoval jsem si zhruba, co potom do telefonu řekl: Jo-jo. Ale nééé. Šup-šup. V Kolíně. Nic! Čauec.