Kázání: Základem dnešního kázání je celý příběh z 19. kapitoly 1. knihy Královské. Já přečtu jen verše 11 a 12: Hospodin řekl: Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem. A hle Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl.

Kde tedy ten Hospodin byl? V čem můžeme Hospodina spatřovat? Kde a jak se můžeme s Hospodinem setkat? Po tom dnes budeme trochu společně pátrat, budeme o tom společně přemýšlet. A snad to nakonec společně vypátráme. K tomu by nám mohl pomoci ten dnešní příběh.
Představte si, já jsem celý minulý týden bezradně seděla a měla strach, co vám tu dnes budu vykládat. Prostě jsem seděla a přemýšlela, jestli nemám radši někam utéci a schovat se, protože jsem byla bezradná. Měli jste někdy podobný pocit, báli jste se něčeho a radši byste někam zalezli a schovali se? Co vám v tu chvíli pomohlo?

Obrázek smutného dítěte:
Podívejte tady na to dítě, co se mu asi stalo? Slzy se mu řinou s očí, asi je smutné, cítí se samo, někdo mu ublížil? Co byste mu řekli? Dokázali byste ho nějak potěšit?

Obrázek smutného Eliáše:
A tady na druhé straně máme skleslého, zničeného člověka ? Eliáše. Cítí se asi dost mizerně, v hlavě se mu honí asi tohle: ?Tak já se sakra celý život snažím věrně sloužit Hospodinu, vyřizovat Hospodinovo slovo izraelskému lidu a co za to? Nic. Jsem sám. Všechny ostatní proroky nechala královna Jezabel pobít a mě teď taky usiluje o život. Tak k čemu jsem to všechno dělal? Mělo to nějaký smysl? Že já blbec jsem se do toho sporu s králem a baalovými proroky pouštěl? Mohl jsem si přece v klídku někde žít a o nikoho se nezajímat, a bylo by mi asi líp. Je vůbec možné někdy lidi přesvědčit o tom, že Hospodin je jediný Pán, a že život s ním je dobrá volba? Že kdybychom se drželi Božího slova, tak by nám bylo lépe? Je možné o tom nějak lidi přesvědčit? Proč právě já musím vydržet to všechno pronásledování? Co z toho mám, že riskuji život?? A tak se rozhodl odejít za hranice země a odtud někam do pouště úplně sám a už chtěl snad jen zemřít. Posadil se tam někde pod trnitý keř a usnul.

A ten kluk tady na druhé straně je asi podobně bezradný, už neví, co má dělat. On totiž nemůže chodit do školy, protože na to nemají peníze, musel už jako takhle malý začít pracovat. A on zatím se chtěl učit, chtěl studovat, chtěl se stát doktorem a pomáhat všem těm nemocným kolem sebe, ale to prostě nejde, neví co si má počít.
Jsou to spolu s Eliášem dva lidé, kteří ztrácejí naději.
Je vůbec nějaká možnost je povzbudit, přesvědčit tady Eliáše o tom, že to jeho počínání mělo nějaký smysl?

Obrázek Eliáše a anděla:
Jak tam tak pod tím keřem spí, objeví se u něj anděl. Poklepe na něj a řekne mu: ?Vstaň, najez se a napij.? Eliáš se tedy posilní a znovu usne. Ale anděl ho probudí ještě jednou, aby se znovu posilnil, protože Bůh ho posílá na dlouhou cestu. A tak se Eliáš posilní a vydá se na cestu. Posilněn tím chlebem jde dlouho 40 dní a 40 nocí až k hoře Chorébu. Hora Choréb - to bylo pro Izraelce hodně významné místo, tam totiž Hospodin Izraelcům dal desatero přikázání, uzavřel tam s Izraelci smlouvu, že je nikdy neopustí. Právě tady na hoře Chorébu se Eliáš rozpomene na všechno to dobré, co od Hospodina lid izraelský dostal. Eliáš se tu setkává s Bohem a získává novou sílu a dostává odvahu a chuť jít dál a zvěstovat Boží slovo.

Obrázek usměvavého dítěte:
A tady za naším smutným dítětem přišel taky anděl, který ho pozvedá, chytne ho za ruku, obejme ho a dítěti je hned lépe, hned se mu objeví úsměv na tváři. Takoví andělé nemusí být jen ty okřídlené bílé bytosti. Andělů je kolem nás hodně, jen si to mnohdy ani neuvědomuje. Andělé, to jsou totiž všichni ti, kteří nás občas chytí za ruku nebo pohladí, když je nám smutno, nebo povzbudí a dodají odvahu: ?Neboj se, ty to přeci zvládneš. Nejsi sám, já tu jsem s tebou, já ti pomůžu, spolu to zvládneme. Něco vymyslíme.?

A teď zase k Eliášovi. Eliáš se tedy setkává skrze anděla s Bohem a vylévá si mu své srdce: ?Pane Bože, vždyť já jsem úplně sám, sám nic nezmůžu. Já už nikoho nepřesvědčím o tom, že jedině život s tebou je smysluplný. Izraelci na popud krále všechny tvé proroky povraždili a tvé oltáře rozbořili, uctívají nějaké jiné bohy a chovají se jeden k druhému zle. A teď i mě usilují o život, já se cítím tak sám, opuštěný a bezmocný.?
Hospodin Eliáše vyslechne. Vidí, že je mu opravdu zle, tak mu dá pocítit, že i v těchto těžkých chvílích je s ním. Hospodin se ukázal Eliášovi a doprovázely ho jakési úkazy na nebi. Zadul silný vítr, až se bortily skály. Potom přišlo zemětřesení, nakonec oheň. Ale v ničem z toho Hospodin nebyl. Nic z toho, vítr, oheň, zemětřesení, se nemůže s Hospodinem porovnávat. On je jiný, než jak si ho my mnohdy představujeme. Nepodobá se větrné smršti, ani zemětřesení. Je dobrý k člověku, je s člověkem, zve každého k sobě. Neohlušuje nás ani nepřekřičuje. Boží hlas je tichý a jemný, musíme dobře poslouchat, abychom ho zaslechli. On k nám může zaznívat z úst těch různých andělů, kteří tu kolem nás jsou. Abyste ten Hospodinův hlas zaslechli, musíte pro to třeba něco udělat, ujít pár kroků, nastražit uši, být pozorní, dobře poslouchat a dobře se kolem sebe dívat. Hospodin k Eliášovi promluvil tichým, jemným hlasem. On mu řekl (pošeptat do ucha nějakému dítěti): ?Neboj se, já budu s tebou.? (tichá pošta mezi dětmi v kostele). Budu s tebou, vrať se zpět, máš velký úkol. Ještě chvíli bude Achab vládnout, ale dny jeho vlády jsou sečteny. Hospodin si vyhlédl nového krále. A také už si povolal nového proroka.? To je tedy pro Eliáše nový úkol, proto se musí vrátit zpět. Tak se Eliáš s novou silou vrátil zpět a dokončil úkol, kterým ho Hospodin pověřil, pomazal nového krále a vyhledal nového proroka Elíšu.
Bůh mu dodal odvahu a sílu pro nové úkoly. A já tu pro vás děti mám ještě jeden takový úkol.
(Nejsem sám. ? jednotlivá písmenka na kartónech, děti je mají složit. A na závěr všichni přečíst.)
Píseň: 157 Nejsi sám svůj