Bohoslužby 24. 6. 2018, V. Hrouda

Čtení: Žd 3, 4-12

Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil vše, je Bůh. Mojžíš byl věrný v celém Božím domě, ale jen jako služebník, který měl dosvědčit to, co teprve bude vysloveno. Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději. Proto, jak říká Duch svatý: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti, kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli, ač viděli mé skutky po čtyřicet let. Proto jsem se na to pokolení rozhněval a řekl jsem: Jejich srdce stále bloudí, dodnes mé cesty nepoznali. Ve svém hněvu jsem přísahal: Nevejdou do mého odpočinutí!‘ Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha.

Kázání: Ez 36, 26

Sestry a bratři,

je to k nevíře, jak je Ezechiel, prorok babylónského exilu, stále aktuální. Dnes se naše biblické úvahy budou točit kolem známého výroku o srdci kamenném a srdci z masa. Základem kázání jsou verše 22 a 26-32 ze třicáté šesté kapitoly knihy Ezechiel:

Řekni proto izraelskému domu: Toto praví Panovník Hospodin: Nečiním to kvůli vám, izraelský dome, nýbrž kvůli svému svatému jménu, které jste znesvěcovali mezi pronárody, kamkoli jste přišli.

A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem. Zachráním vás ze všech vašich nečistot, přivolám obilí a rozhojním je a nedopustím na vás hlad. Rozhojním ovoce na stromech i polní úrodu, takže už neponesete mezi pronárody potupu kvůli hladu. Až si vzpomenete na své zlé cesty a na své nedobré skutky, budete se sami sobě ošklivit pro své nepravosti a ohavnosti. Nečiním to kvůli vám, je výrok Panovníka Hospodina, to vám buď známo; styď a hanbi se za své cesty, dome izraelský!“

KOMFORT VE VLAKU A DUŠE DOMU ČESKÉHO

Zvykl jsem si spojovat Ezechiele s vlakem. Snad kvůli tomu, že Ezechiel byl exulant, člověk vytržený ze své otčiny, neusazený, žijící v provizoriu a neklidu. Vlak takovou situaci vzdáleně připomíná. Druhým důvodem je to, že ve vlaku mám před očima (velmi) různé lidi, průřez společností. Často mě ve vlaku napadne: Tak tohle jsme my!

Lidé, cestující v českém vlaku, to je „dům český“ ... v analogii k „domu izraelskému“, jak jsou nazýváni Izraelci v biblických textech.

Ezechiel bojoval jako lev o duši svého národa a věděl jasně, kdo ji může (jako jediný) zachránit a zachovat. Dějiny daly Ezechielovi za pravdu, Hospodin skutečně Izrael zachránil a zachoval.

Nám leží na srdci DŮM ČESKÝ – jeho současné duchovní vyhnanství, jeho hodnotové tápání, jeho hluboká rozpolcenost, jeho rezignace na pravdu, jeho postupující buranství, jeho nevrlý neklid. Vy víte, kdo bojuje o záchranu a zachování duše našeho národa? Potřebovali bychom teď jako sůl nějakého nového Ezechiele Komenského, Ezechiele Masaryka nebo Ezechiele Havla.

Minulý týden jsem si koupil lístek do první třídy, poprvé v životě. Chtěl jsem si vyzkoušet cestovní pohodlí. Komfort a diskomfort má totiž jistou souvislost s tématem dnešního kázání.

Připlatil jsem si 50 korun a seděl jsem na široké sedačce s bílým hadříkem pod hlavou, sám v kupé. Jiný rozdíl jsem nezaznamenal – vlastně ještě jsem si všiml, že se na mě průvodčí dívá podezřívavě, asi jestli nefixluju!    

CO JE KOMFORTNÍ (DISTANC) A CO JE NEKOMFORTNÍ (SCHYTAT TO S DAVEM)

Když někdo kritizuje skupinu lidí a já se mohu od té skupiny distancovat, tedy říci, že se to týká těch ostatních, nikoliv mne, je to komfortní, tedy pohodlné, cítím se být individualitou, mohu ohrnovat nos ... Přece já jsem jiný, poctivější, tolerantnější, chytřejší, duchovnější či jaký ještě, nebo ... já u toho nebyl, já je nevolil, já jsem žádnou spolupráci nepodepsal. Jako bych si připlatil na tu první třídu s bílým hadříkem pod hlavou. Fajn.

Fajn? Vždyť se jen nadřazenecky sebepotvrzuji v tom, jak jsem odpovědný jen sám za sebe, nikoliv za průměrnou a zprůměrovanou ulici, která se tlačí ve dvojce, asi kvůli té blbé padesátikoruně.

Když někdo kritizuje skupinu a já se distancovat nemohu, je to tuze nekomfortní, tedy nepohodlné. Jsem přinucen zůstat, kde jsem, tlačit se v davu, nechat si kálet na hlavu za něco, co jsem neudělal a za co nemůžu. Nepříjemné, že?

Hned vysvětlím, kam tím směřuji ...

STYĎTE SE, ČEŠI!

Ve Starém zákoně Hospodin velmi často kárá svůj lid. Kniha Ezechiel, jako kanonický text Starého zákona, v tom není výjimkou, spíše typickým příkladem.

Jedna ukázka, ze stejné kapitoly jako text pro dnešní kázání (36,17-18): „Lidský synu, když izraelský dům sídlil na své půdě, poskvrnili ji svou cestou a svými skutky. Jejich cesta přede mnou byla jako ženská nečistota. Vylil jsem na ně své rozhořčení za krev, kterou na zemi prolévali, a za to, že ji poskvrnili svými hnusnými modlami...“

Hospodinovo rozhořčení padá na celou skupinu, na celý národ. Nikdo nemá možnost se distancovat, říkat mě se to netýká, já jsem nic neposkvrnil. Prostě všichni. Přitom je evidentní, že kdyby Hospodin vzal jednoho po druhém, našel by rozdíly. Mnozí by se cítili osočeni neprávem, úplně stejně jako dnes.

Důvodem Božího hněvu je zlá cesta celku. Tento „kolektivní“ pohled na hřích, který je proviněním celého národa, ve Starém zákoně převládá. Pravda, našli bychom i příklady individálního rozlišování, ale není jich moc (např. Gn 18, kde Abraham apeluje na Hospodina, aby neničil zkažené město Sodomu, najde-li v něm alespoň deset spravedlivých měšťanů).  

Dnes kážu na text, který končí slovy: styď a hanbi se za své cesty, dome český!  Nyní jste sebou oprávněně trhli, protože v Ezechielovi není dome český, ale dome izraelský.

Styďte se a hanběte se, Češi!

Velmi nekomfortní, já to říkám pořád ...

ZA CO BYCHOM SE MĚLI STYDĚT?

Za co se máme stydět?

Mám za to – a nemusíte se mnou souhlasit – že v našich dějinách i v naší současnosti je toho až dost. Ovládnu se a nebudu uvádět příklady našich národních ostud a selhání, dosaďte si svoje příklady.

Kážu na Ezechiele a jde mi o paralelu těch dvou barabizen – barabizny izraelské a barabizny české. Ta paralela dává smysl pouze tehdy, budu-li respektovat Ezechielův úhel pohledu – máme se stydět za své cesty PŘED HOSPODINEM! Tedy nejde zde o ostudy a selhání před našimi spojenci nebo před našimi dobrými národními tradicemi nebo před naším vlastenectvím. O ty jde taky, ale v jiném kontextu.

Prostě nedáváme to před Hospodinem! Před jeho zadáním to koníme! Před jeho pravdou, láskou a milosrdenstvím to matláme až hrůza. Poskvrňujeme zem i život, řečeno archaicko-biblicky. Ničíme, co se dá, ztrácíme čas a hloupneme.

Bože, co děláme špatně?

Řeknu vám, co čtu v Ezechielovi. Z nedostatku času a z přebytku sebevědomí to velmi zhutním: MÁME MÍSTO SRDCE ŠUTR A NESTOJÍME O BOŽÍHO DUCHA.

A zase ten můj refrén z první třídy (ne školy, ale vlaku): Je to prudce nekomfortní – rozumějte cítím (cítíme, cítíte, cítí) se v tom docela blbě! Proč byste měli od nějakého panáčka poslouchat, na tomto svatém místě, že vám nic není svaté. Mně bude něco vykládat! Mně, kdo jsem toho ve jménu Božím tolik udělal (nebo udělala)!

Jenomže na triku to máme všichni, ne jen někteří, na něž bychom to rádi shodili. 

DVĚ VÝCHODISKA

Co s tím?

Východisko a naději zkusím vyjádřit dvojí formulací, v duchu Ezechielově a potom dle svého rozumu.

Ezechiel 36 (opakuji, co jsem četl v úvodu): A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním … atd.“

Prostě a jednoduše, Hospodin se nad svým lidem smiluje. To znamená, že nám laskavé a láskyplné srdce dá. To znamená, že obnoví to dobré v nás – abychom jednali v Jeho (Hospodinově) duchu, vlastně tak, jak máme, jak jsme byli stvořeni a k čemu jsme byli obživeni. A udělá to jenom ze své dobré vůle, pro svou svatost, ne pro naše zásluhy nebo naše snahy se očistit.

A formulace podle mého rozumu? Kde je východisko a naděje lidu, kterému ztvrdlo srdce a jehož duch vyvanul? Co máme dělat? Jeden každý z nás, po tomto nekomfortním „sprdungu“? Tedy kromě toho, že se máme stydět.

Mám za to, že máme dělat to jediné, co dělat můžeme. Kriticky reflektovat, znovu orientovat a duchovně obnovovat SVŮJ ŽIVOT. Totiž pokoušet se znovu a znovu, navzdory nedůvěře, posměchu či překážkám, pečovat o svoje srdce a svého ducha. Věřím, že kapka pomůže moři, že to prospěje celému domu českému.

Srdce je metafora lásky. Kamenné srdce nemiluje, srdce z masa … miluje! Tvrdnutí srdce je (plíživý nebo rychlý) postup otupělosti, egocentrismu a cynismu v našem životě. Opakem není měknutí srdce, ale jeho živý tep! Zájem, soucit, shovívavost, velkorysost.

Nový duch? Sami tušíte, nebo možná víte, co to je. Pokud netušíte, kupte si lístek (nebo rovnou režijku) na vlak. Do druhé třídy. Cestujte. Dívejte se na lidi. Opouštějte duchovní vyhnanství. Pokoušejte se hodnotově netápat. Hledejte způsoby, jak napravovat rozpolcenost (národní, obecní, rodinnou i osobní). Hledejte pravdu, chycenou do sítě slaboduchých konspiračních teorií, bulváru, demagogie a propagandy. Nelitujte námahy a čelte postupujícímu buranství (i barbarství). Zbavte se nevrlého neklidu – je mnoho návodů, ale všechny nějak souvisejí s humorem (s vkusným humorem).

DOUŠKA, ANEB DRUHÁ STRANA TÉŽE MINCE

Tady kázání končí. Pod čarou je cosi jako dovětek, douška, epilog:

Tento kolektivizmus zahanbených má i druhou stranu, jako každá mince. Tou je princip kolektivní viny. Jeho uplatňování je v moderní demokracii nepřijatelné, je v rozporu s osobní svobodou (jsem odpovědný jen za to, co jsem způsobil nebo zavinil já), roztáčí spirálu zla.

Není tu rozpor? Není to nějaká chytristika, které normální člověk nerozumí? Příliš složité, kdo se v tom má vyznat!

PŘEMÝŠLEJTE O TOM. Ještě jednou, problém má dvě strany: Hospodin ve skupině nerozlišuje, ale obviňovat celou skupinu je nepřípustné.

Nápověda: Pracně rozlišovat, co je co, kde jsme v tom my, co nám po právu náleží a co nám nepřísluší. ROZLIŠOVAT! – To je nesporně velký problém dneška … a také cesta vpřed.

MODLITBA

Panovníku Hospodine, prosíme tě, dávej všem lidem do hrudi srdce z masa a do hlavy nového ducha. Jsme synové nehodní, jsme dcery nehodné. Víme, že bez tvého požehnání nemůžeme žít.

Děkujeme ti za Písmo a za vlaky.

Amen