Hana Pfannová

P: 161,1 Tebe Bože chválíme

Introit: Pl 3,22-24

P: 46 Bůh sám je naše útočiště

M: Pane, děkujeme ti za nový den, chceme ho přijmout jako další dar se vším, co v něm prožijeme. Děkujeme ti za setkání s lidmi. Přicházíme sem a chceme se připojit k radosti a důvěře žalmisty, který na tebe spoléhá. Ale ty víš, co všechno nás tíží, co nedovedeme nechat za dveřmi tohoto domu, kostela. Přijmi nás tak, neseme před tebe všechno, sami sebe se všemi bolestmi.

Prosíme tě, daruj nám svůj pokoj, překonej náš neklid. Důvěřujeme v tebe. I když vidíme tmu, ty jsi světlo a máš pro nás připravený život v plnosti. I když máme pocit, že jsme na našich cestách sami, ty o nás víš. Děkujeme ti za to. Prosíme, i dnes nás ujisti o tom, že chceš s námi být, že i my jsme ti stáli za to, abys za nás dal život svého Syna Ježíše Krista. Pane, prosíme o přítomnost tvého svatého Ducha mezi námi.

Musica sacra (Tübingen): Giovanni Giacomo Gastoldi - píseň ?V tobě je radost?

1. čtení: Ž 28,1-3.6-9

P: By 373 Ó sešli Ducha svého

NM 368 Ó tvůrce, Duchu svatý, přijď

Kázání: 2 Kr 25,8-12

Sestry a bratři, vyprávění o zničení Jeruzaléma je velmi prosté. Taková bývají obvykle vyprávění o katastrofách, která změní životy tisíců lidí. Zní to jako prostá, stručná novinová zpráva.

Sedmého dne pátého měsíce roku 586 před Kristem přitáhlo do Jeruzaléma vojsko babylonského krále. Vojáci vypálili Hospodinův chrám, vypálili královský palác, vypálili všechny domy v Jeruzalémě. Zbytek jeruzalémských obyvatel odvlekli do Babylona. Ve zpustošeném městě nechali vojáci jen ty nejchudší, aby pěstovali víno a obilí. Následovaly popravy vysoce postavených lidí.

To je jeden z nejsmutnějších dílů židovských dějin. Chrám, to nejdražší, co Židé měli, místo, kam přicházeli za Hospodinem, je zničen, vypleněn, Hospodin je ponížen. Lidé jsou vyhnáni ze svých domovů, opouští to, co jim bylo drahé a co teď za nimi leží v troskách.

Hrozné je, kolikrát se toto v dějinách ještě opakovalo.

Před dvěma týdny, podle židovského kalendáře 9. avu (teša be-av, náš 18. červenec) slavili Židé svátek, při kterém si každý rok připomínají toto vyplenění Jeruzaléma. Pozdější tradice přidala k tomuto datu i další židovské tragédie, včetně utrpení a vyhlazování Židů během druhé světové války.

Proč si lidé vyprávějí staré příběhy? Rozumíme tomu, že si vyprávějí ty dobré. Ale proč i ty zlé?

Ty dobré asi proto, abychom se posílili, získali sebedůvěru a naději, dostali odvahu jednat také tak dobře jako ti před námi.

A zlé události vyprávíme proto, abychom věděli, čeho se vyvarovat, na co si dát pozor. Aby se to zlé už nedělo.

Jenže ono se děje.

Známe přibližně dějiny naší civilizace. A ani teď nemůžeme odhlédnout od toho, co se děje ve světě. Máme zprávy o tom, jaká je realita v dnešním Izraeli a Palestině. Mrtví lidé na obou stranách, útoky a odvety. Asi není naše věc pokoušet se posuzovat míru viny. Jasné je v tom jen to, že násilí plodí zase jenom násilí. Zbraněmi se pokoj mezi lidi vnést nedá.

My se spíš ptáme, jak se máme postavit ke katastrofám, které si lidé navzájem přivádějí. Jak si s různými hrůzami a neštěstími poradí naše víra? Věříme v Boha, který člověka miluje a je spravedlivý a milostivý. A kde je tedy tento Bůh, když se lidé ničí? Co dělá?

Jak to je? Změní se milosrdný Hospodin najednou v Boha, který se už nemůže dívat na to, jak se sebou lidé navzájem zacházejí, a začne trestat?

Nebo jen Bůh dopouští zlé věci? Nechá je prostě přijít?

Nebo Bůh v jisté chvíli jen odvrátí svou tvář, aby se nemusel dívat na to, jak člověk zneužívá své svobody?

Má Bůh v tomto světě vůbec nějakou moc? Mnozí lidé řeknou, jestliže svět vypadá tak, jak vypadá, nemůže žádný Bůh být.

Kde v těchto těžkých otázkách stojí naše víra?

Co se děje, když i v našich osobních bolestech jako žalmista voláme k Hospodinu: ?vyslyš moje prosby, k tobě o pomoc volám, nebuď ke mně hluchý, skálo moje.??

Nemáme žádnou lacinou odpověď po ruce.

Vraťme se k Izraeli. Možná tam najdeme pomoc a směr.

Izrael, Židé si vyprávějí příběhy. Celé dějiny otcové dětem vyprávějí základní události, které se s jejich národem staly. Vyprávějí ty dobré a krásné, a proto Židé slaví svátky, při kterých se radují a zpívají. Vyprávějí i ty zlé, třeba právě o zničení jeruzalémského chrámu, a pak jsou jejich svátky tiché, smutné, vážné.

Židé si nepřipomínají zlé věci proto, aby v sobě živili vztek, ukřivděnost, nenávist proti těm, kdo jim ublížili. Předávat dál příběhy vlastního lidu je pro ně zásadní věc. ?Připomínej si, pamatuj si?! To slýchají židovské děti od svých otců.

Pamatuj si, co se dělo s tvými otci a matkami, abys věděl, kdo jsi. Z čeho jsi vzešel, čeho se máš vystříhat. A abys věděl, že Bůh byl s nimi, že je podepíral, ale že se také někdy zdálo, že se vzdálil, že mlčí, že se hněvá. Toto všechno patří k našemu životu. Bůh blízký a milující, ale také Bůh, který se na nás někdy nechtěl dívat. A také Bůh, kterému jsme někdy vůbec nerozuměli.

U mnoha Izraelců se můžeme učit, co to znamená, zůstat věrný Bohu i tehdy, když se nám zdá, že nás nechal napospas zlu, že mlčí k našim neštěstím, že nezasahuje podle našich přání.

Vyprávíme svým dětem a vnoučatům o tom, že jsme prožívali v životě krásná i zlá období? Možná nám k tomu chybí odvaha nebo máme pocit, že o to nikdo nestojí. Nebo to neumíme povídat bez káravého a trochu vyčítavého tónu. Izraelci své děti nepoučují, nementorují, nevyčítají jim, že se třeba mají lépe než jejich dědové. Izraelci ?jenom? vyprávějí pravdivé příběhy svého života. Těm obvykle děti rozumějí.

A vyprávějí dětem svůj příběh s Bohem, jejich Hospodinem. Vyprávějí příběhy lidí, kteří svou důvěru v Boha neztratili, ani když ztratili všechno ostatní.

Není těžké říci ?Bůh není?, když se zdá, že svět je plný zla. Ano, není takový bůh, který by jako kouzelník zasáhl vždycky, když my něco kazíme nebo když se dějí hrozné věci.

Ale je Bůh, který dává člověku naději i tam, kde žádná naděje není vidět. Není snadné tomuto Bohu zůstat věrný. Není snadné tu naději vidět. Ale přece je to jediná možnost, jak nepropadnout pocitu, že je všechno špatně a nic nemá smysl.

Jsou časy, kdy se Bůh zdá být daleko. Ale pak přece zase cítíme jeho blízkost, která nás narovná a ukazuje východisko tam, kde je podle našich měřítek všechno ztraceno.

Příběh o zkáze Jeruzaléma také skrývá naději. Docela nenápadně. Město je zničené, obyvatelé odvlečeni do ciziny. Ale někdo zůstal. Pár chudých lidí, kteří se měli starat o vinice a pole. Zdánlivá maličkost, kterou bychom lehce přehlédli. Ale jestli je tam někdo, kdo se stará o pole a vinice, pak to přece znamená, že bude víno a bude chleba. Bude život! Naděje je i v rozbitém Jeruzalémě, kde jsou teď jenom trosky.

Co může člověk dělat, když je po velkém neštěstí? Co se dá říct? Asi je nejlépe mlčet. Ale dát kus chleba znamená, že přejeme, aby ten druhý znovu dostal sílu. Podle židovského zvyku přinášejí lidé do domu, kde panuje zármutek, to základní: chleba, polévku, víno. Jeden druhého nenechá bez pomoci. Protože přijde přece další den a bude potřeba žít.

Věřím, že Bůh je tam, kde roste byť slabounká naděje, že by věci mohly být jinak než jsou. Je tam, kde se peče chleba, kde se staví školy pro děti, kde se najde někdo, kdo řekne, že násilím se nic nevyřeší. Kéž umíme Hospodinovu naději hledat, vidět a držet se jí.

Prosíme, Pane, dávej nám naději. Amen.

P: 375 Rozsvěť záři světla svého

Ohlášení

Musica sacra: W. A. Mozart ? ?Te Deum laudamus?, ?Tebe Bože chválíme?

M: Pane, děkujeme, že probouzíš naději i tam, kde bychom my ji dávno nečekali a všechno bychom vzdali. Ty se nevzdáváš. Prosíme, probouzej naději tam, kde se konflikty zdají být bezvýchodné. Dávej sílu také nám, abychom uměli dávat pokoj tam, kde žijeme, ukazuj v našem divokém světě, že je možnost řešení a smíření i tam, kde žádný mír není. Prosíme tě za lidi, kteří denně ztrácejí svoje blízké, kteří nemají kde bydlet, co jíst. Prosíme za lidi nemocné, opuštěné, zraněné a ztracené mezi mnoha cizími lidmi. Prosíme, neopouštěj náš svět, pro svého Syna Ježíše Krista se smiluj nad námi všemi. Prosíme tě společně: Otče náš? Amen.

Musica sacra: J. S. Bach ? ?Verleih uns Frieden gnädiglich?, ?Uděl nám milostivě pokoj?

Poslání: Kol 3,13-15

Požehnání: Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. (Nu 6, 24-26)

P: 685 I když se rozcházíme

Musica sacra: Johann Pachelbel ? ?Kanon D-dur?