Hana Pfannová

P: 158,1

Introit: Ž 86,4b.5

P: 23 Hospodin ráčí sám pastýř můj býti

M: Svatý Bože, Tvůj vzkříšený syn je světlo a tma v něm není. To je naše naděje i ve chvílích, kdy se zdá, že nás temnoty obsáhnou.

Tvůj vzkříšený Syn je láska a není v něm chlad. On je s námi, vede nás k sobě, a my smíme ze svých srdcí vyhánět chlad a vpouštět dovnitř lásku. Tvůj vzkříšený syn je život. On nás vede k životu plnému a dobrému. Prosíme, dávej nám svého Ducha, abychom se tvému slovu nezatvrdili.

Dávej nám odvahu odhánět lhostejnost, který by hrozila vše neprostupně přikrýt.

Tebe chválíme, tobě děkujeme Bože. Ty víš, že nejsme dokonalí křesťané. Ale tvá milost z nás činí tvé nové stvoření. Proto prosíme, probuď nás, ať se díky tvé milosti radujeme a jsme vděční. Prosíme tak pro tvého Syna a našeho Pána, který s tebou a Duchem svatým žije a kraluje navěky věků. Amen

1. čtení: J 10,11-16

P: 161, 631 Nám pomoz Pane milý

Kázání: Žd 13,20-21a

Sestry a bratři, apoštol napsal dopis. Krásně se mu v něm podařilo vystihnout, jak je to s Kristovou obětí, jaký má pro člověka smysl. A teď přišel ke konci. A možná přemýšlel stejně jako my, když někomu píšeme dopis, na kterém nám záleží. Co napsat na konec?

A proto pisatel nejdřív znovu uvažuje o lidech, kteří jeho dopis budou číst. Zná je, mají leccos za sebou. Zažili doby, kdy jejich církev byla v nemilosti, i doby, kdy vzkvétala. Vědí, jaké to je, když se ostatní na ně jako na křesťany dívají s nedůvěrou. Jsou unavení z každodenních starostí ve svém sboru i v rodinách. A stále není dost času, dost peněz, dost sil pro vlastní věci, natož pak pro společné dílo.

O Kristu slyšeli mnoho, věří v něho, spoléhají na něj, to ano. Ale pořád čekají. Kdy se naplní to, o čem mluvil? Kdy přijde to nádherné království, kde nebudou starosti a pláč, ale kulhaví budou poskakovat a všichni budou spolu sedět kolem jednoho stolu?

Apoštol tuší a rozumí, že víra potřebuje dlouhý dech a vytrvalost. Věřit znamená stále znovu se prát o to, aby tu křehkou důvěru a naději každodenní stres nepřejel jak parní válec.

Tak už je to jasné. Na závěr dopisu dostanou adresáti jednu hutnou a těžkou větu, ve které je všechno podstatné. Ať si ji vezmou s sebou. Do hlavy, do srdce. Jako když se vydávají na náročnou cestu a řádně se na ni vystrojí. Bude to taková krabička poslední záchrany. Až nebudou vědět, co si sami se sebou počít, mohou si ji otevírat a užívat. Nebo si ji opakovat v bohoslužbách, přijímat ji jako požehnání. Odnést s sebou domů a připomínat si ji, když je víře úzko.

Protože už je jasné, že potřebují posílit, povzbudit. A ne jednou, ale často, každý den, několikrát denně, pořád. Jsou dny, kdy posilu sami rozdáváme. Ale jsou dny, kdy po ní sami prahneme, čekáme, voláme, jako jelen řve po vodě, tak řve naše duše po Bohu a jeho podepření. Pak si můžeme opakovat:

?A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on ve vás působí to, co se jemu líbí, skrze Ježíše Krista.?

Kdo je ten, kdo posilu dává? Je to Bůh pokoje. Ne bůh války, nenávisti, bůh, který by posílal lidi do konfliktů, kterému by dělalo radost, že se dívá na lidi vnitřně rozbité a pravému Bohu ztracené. Posilu nám dává Bůh pokoje. On zaceluje rány a dává dohromady rozklížené vztahy. Bůh pokoje touží vidět své syny a dcery jako lidi celistvé, nerozpolcené, nerozbité, kteří mají v sobě dobré svědomí a čistou duši, čisté vztahy k druhým lidem i čistý, ničím nezatarasený vztah k němu, k Pánu Bohu.

Tento Bůh kdysi uzavřel s lidmi smlouvu. Slíbil, že při nich bude stát, že je neopustí. Smlouvu obvykle lidé uzavírají, když myslí něco velmi vážně. Pán Bůh to s námi také myslí vážně. Protože tu smlouvu nakonec potvrdil krví, krví svého vlastního Syna. Snad si ani neumíme představit, co to všechno znamená. Ale přece tušíme, že jestli někdo obětuje vlastní život za druhé lidi, aby oni mohli žít, pak je to vážné a vzácné. Jak nesmírně se Ježíš liší od těch, kdo obložení výbušninami pokládají vlastní život proto, aby další lidi zemřeli! Ježíš zemřel proto, aby ostatní mohli žít.

Boží smlouva se týká také nás, nejen někoho, kdo už dávno nežije, nebo jen těch, kdo Ježíše znali za jeho života. Co Bůh dělá, dělá i pro nás, jak tady jsme vedle sebe, pro naše sousedy v lavicích, naše manžely a manželky a děti, a přátele i lidi, které pořádně neznáme? za nás všechny dal Ježíš Kristus svůj život. To je to nádherné, že my, obyčejní lidé, se vším, co s sebou vláčíme, jsme za to Pánu Bohu stáli. Kristus za nás položil život:

Ale to je jen část. Ježíšovou smrtí to všechno neskončilo. ?Bůh pokoje vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše?? Ježíš je náš pastýř. Nejsme pro něho stádo bezejmenných ovcí, ale zná nás jménem. Slyšíme jeho hlas, můžeme jít za ním. Kdo byl nebo je někdy v životě naprosto sám, ten ví, jak dobré je mít vedle sebe nebo za sebou někoho, kdo nás zná, kdo na nás dává pozor, chrání nás. Třeba jde ten druhý kousek opodál, nechá volný prostor, ale přece je dost blízko, aby nás zachytil, když padáme do nějaké temné díry.

Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku. Ježíš je dobrý pastýř, který za své ovce položí i život. V nebezpečí od nich neuteče, ale chrání je a opatruje, hledá ztracené. A opatruje nás a hledá i dnes a zítra, protože ho Bůh pokoje vzkřísil z mrtvých. Ježíš je živý a je s námi. Z jeho ruky nás nic a nikdo nemůže vytrhnout.

Toto všechno smíme vědět. Asi jsme to také už mnohokrát slyšeli. Ale navíc máme zažít, že nám tento Bůh pokoje dává sílu k životu. ??nechť vás posílí ve všem dobrém?. Ať Bůh povzbudí, posílí a užije náš rozum, naše srdce, ústa, ruce, nohy, schopnosti, všechno, co je potřeba, k dobrému. Dejme se mu k dispozici, otevřme se mu, on už s námi něco udělá. Pro každého z nás je Bůh schopen najít úkol, na který budeme stačit. A bude nás posilovat a podepírat ve chvíli, kdy to budeme potřebovat.

??on ve vás působí to, co se jemu líbí, skrze Ježíše Krista.? Dobře víme o svých chybách a nedostatcích. Dobře víme, co všechno jsme zůstali dlužni. Naše svědomí je plné otázek. A přesto můžeme spoléhat na to, že v nás Bůh působí. Vždyť on nemá jinou možnost v tomto světě. Nemá jiné nástroje pro dobré věci než naše chatrné osoby.

Je nám někdy těžko. Ale také se radujeme v Bohu. On v nás působí. Nejspíš o tom ani sami nevíme, snad to poznají lidé kolem nás. On nám dává touhu dávat a přijímat lásku, dává nám slova, která unavené povzbudí k životu, vede naše ruce a nohy tam, kde jsou potřeba. A nemusíme se bát, že pramen naší síly dojde. Ježíš Kristus je pramen, který nevyschne.

Autor dopisu věděl, že jeho adresáti potřebují posílit. My taky potřebujeme stále znova posilovat naději a důvěru, protože časem umdlévají. Proto znovu slyšíme, že se můžeme opřít o Krista, že se jím můžeme dát vést a doprovázet. Můžeme se za ním dívat, kam a ke komu vede jeho cesta, kam za ním můžeme jít. A smíme spoléhat na to, že nás Bůh posílí, abychom na té cestě neupadli, abychom vydrželi nápor všeho, co nás připravuje o naše vlastní síly.

Ať nás Bůh pokoje posílí ve všem dobrém. Amen.

P: 440, 477 Snažujme se ve všem právě

Ohlášení

M: Pane Ježíši Kriste, táhni nás za sebou, kamkoli jdeš. Zůstaň s lidmi jako laskavý pastýř, opatruj nás na našich cestách, dnes, zítra, každý den.

Prosíme, posiluj nás k dobrým věcem, nedovol nám, abychom vzdali svoje snažení jenom proto, že máme pocit, že nám všechno přerůstá přes hlavu nebo proto, že už téměř na nic nemáme síly. Ukazuj nám, co dobrého můžeme dělat, každý tam, kde jsme. A dávej nám k tomu odvahu, trpělivost a dlouhý dech.

Prosíme za druhé lidi, potěšuj smutné a opuštěné, ty, kdo v srdci nesou bolest, o které ani nikdo neví. Podpírej nemocné a slabé. Daruj svůj pokoj těm, kdo mají v srdci nenávist a touhu po pomstě. Ukazuj nám, kde jsou kořeny zla, pomáhej je vyhladit, pomoz spravedlnosti, ať se prosadí proti bezpráví. Prosíme za lidi na všech stranách v Afghánistánu a Izraeli, dávej moudrost státníkům.

Dávej nám sílu pro to, co můžeme dokázat, a ukaž nám, že můžeme tobě svěřit to, na co nestačíme. Ať se děje to, co se tobě líbí. Prosíme společně: Otče náš? Amen.

Poslání: Fp 2,13-15

Požehnání: Fp 4,7.23

P: 384 Pomoz mi můj Pane