Daniel Ženatý

549,1

Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davidova, abychom jej ctili a byli vysvobozeni z rukou nepřátel a strachu. Amen. (L 1,68.75)

281

Modlitba:

Z celého srdce tě Bože velebíme a ctíme. Tvůj syn přišel, aby byl roven nám, chatrným a hříšným lidem. Stal se nám bratrem a zachráncem.

Slavíme zázrak jeho narození. Proto zavěj svým Duchem mocně, ať padnou všechny překážky, které nám brání ten zázrak slyšet a přijmout. Abychom slyšeli zvěst evangelia jako andělské poselství z nebe. Ať tvůj duch rozechvěje naše srdce vděčnými chvalami. Dej, ať u Kristova stolu máme s celou církví podíl na nebeské radosti a ať tato radost zůstane trvale v nás.

V jednotě víry s bratry a sestrami, kteří tě dnes po celém světě oslavují, i se zástupy nebeskými ti vzdáváme čest a chválu. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi. Máš v nich Bože, zalíbení. Haleluja. Amen

čtení: Mt 2,1-12

297

Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého budiž se všemi vámi.

L 2,1-7

Svatý Bůh dělá zdánlivý nesmysl dělá. Stává se člověkem. Kdyby už vůbec někoho napadlo něco takového, že by se Bůh může stát člověkem, pak by si možná představoval, že se tak stalo na chvíli. Podobně jako moudrý král, když si vezme plášť chudáka a jde na tržiště mezi chudý lid. Jde do hospody, chodí po ulici a slyší, co se povídá. Málokterý panovník to umí, a už když takto krátce navštíví normální lidský život, tak to vejde do dějin a učebnic a lidé si říkají, ten byl moudrý. A to byla jen krátká návštěva, jen na chvíli hups z královského života do normálního života. Avšak kdyby něco, nějaký malér, ono by se to vysvětlilo, přišlo by se na to, jak to je. Brzy by byl zase všechen panovnický servis po ruce.

Co dělá Bůh je jiné. On se vzdává úplně panovnického servisu. Narodil se jako chudák, někde v kravíně, spal kde se dalo, jedl co mu kdo dal. Když ho zatkli tak si z toho dělali legraci, hele, to je prý král, tak pomoz sám sobě. Když ho tloukli, a bičovali, nepřiskočili andělé aby ho chránili.

A vánoce připomínají tento Boží vstup do tohoto světa. Bůh se stal člověkem. Žil, mluvil, jedl, pil, jednal. Není to lehké to připustit. Všem kdo jemu uvěřili před námi, všem to činilo problémy.

Vždy to provokovalo. A vždy se hledalo a hledá, jak uniknout z toho napětí, že se Stvořitel stal člověkem.

Byly a jsou z tohoto napětí dvě únikové cesty, obě jsou falešné a slepé.

Jedna tvrdí ? byl to obyčejný člověk. A jen tak se říkalo, že to byl Bůh. Byl to jen člověk, a to co říkal, jednal dělal, nemá žádný praktický dosah pro nás. Takových lidí bylo a běhalo po světě. To že umřel? No právě, jako každý jiný, tebe se jeho smrt člověče nijak netýká. Žádná záchrana.

S tím bojovala církev nejdříve, v prvních staletích. Pořád opakovala, on je také skutečný Bůh. Žádné jako. A to co říkal, dělal, jednal, to říkal a dělal Bůh, proto je to důležité, víme co a jak, máme vzor, měřítko. A zemřel za nás, jako Boží svatý, proto nás zachránil. Jeho smrt se nás týká.

Boj těchto prvých století ještě můžeme sledovat v Janovských novozákonních spisech. Kdo vidí mne, vidí Otce, říká Ježíš. Já a otec jedno jsme. Jsem pravý Bůh.

A druhá úniková cesta tvrdí, byl to jenom Bůh. Vůbec žádný člověk. Na člověka si jenom hrál. Jako ten král převlečený za chudáka. Byl to Bůh, na kříži ho to nebolelo, jak by to Boha mohlo bolet.

A proti tomu bojovala církev v dalších staletích. Snažila se dosvědčit, byl to také pravý člověk! Protože když by zůstal Bohem, pak se to co činí nás lidí vlastně také netýká. Na chvíli přijde a co. Jako když vládní úředník přijede na místo neštěstí. No, aspoň dá najevo, že ho to zajímá, ale zpravidla si nevezme pracovní oblek a nezůstane na místě nehody tak dlouho až se věci dají do pořádku. Jen si ti bohové hrají takovou hru, ale o člověka se nezajímají. Ak se zde na chvíli mihnou a předstírají zájem. Bojíte se? Jste nemocní? Leká vás co bude s vámi a s vašimi milými? Ztrácíte chuť do života? Daří se lhostejnosti? No a co, copak to někoho zajímá? Boha? Ten je někde nahoře, jen tak na oko sem přišel, ale nic ho to nestálo, milá paní oni si to v nebi vedou po svém a chudej člověk je nezajímá.

Tento boj o Kristovo lidství už se nevešel do Písma. To už bylo v té době uzavřené. Už tam nic nešlo doplnit. Ale stopy po tom boji nacházíme právě třeba v tom že církev slaví vánoce. Ti kdo bojovali za Krista ? člověka, ti chtěli oprášit spojnici s lidským životem. Chtěli odkrýt to tajemství, že to byl a je i pravý člověk, že ho to bolelo, že zde nebyl na chvíli a na exkurzi, že měl pracovní oděv byl tam, kde se odklízely následky neštěstí. Že začal u člověka odklízel následky neštěstí jednotlivých srdcí a duší a volal, pojďte pomáhat, takhle začněte dělat pořádek.

A tak z té doby nacházíme texty podporující Kristovo lidství. Apoštolské vyznání víry z 5. století. Narodil se z Marie panny, přesný citát z Izaiáše je ovšem, narodil se z mladé ženy. To je kotva k životu zde na zemi. Narozen z ženy jako každičký z nás. Každý z nás se narodil z ženy. Co je člověku vlastní a bez výjimky platí, že jsme na svět vyšli z těla ženy. Bez výjimky. Tak i ten Bůh

Proto vánoce, proto tolik o narození z ženy. Po staletí a tisíciletí se nám uchovává tato zpráva.

Tak, A teď my, vánoce 2002, tolik generací před námi dostalo tuto štafetu a něco s ní dělalo. Co my?

Jaké to má důsledky že v Kristu se zjevuje pravý Bůh a pravý člověk?

Celé se to dá shrnout do velkého můžeme:

mít naději

radovat se

odpouštět si

přijímat

dávat

hledět kupředu

Můžeme zápasit s nemocí,

Můžeme se klidně oddat Bohu ve chvíli, kdy zjistíme, že už nám zde na zemi síly došly

Můžeme si sami sebe vážit, no jakpak by ne když kvůli nám Bůh to vše činí.

Můžeme si vážit druhých, i pro ně to činí.

Můžeme přát druhým dobré věci

Můžeme se držet Krista za ruku, když se bojíme a padáme. Můžeme mít naděje, že on nás bude držet za ruku, až půjdeme domů k Bohu a budeme tápat, protože tou cestou půjdeme poprvé.

To vše můžeme proto, že se Bůh narodil z ženy a bydlil s námi, a trpěl a byl vzkříšen a je s námi a nikdy nás neopustí. Můžeme žít! Teď, dnes, zítra. Není třeba čekat, až to bude lepší.

293

Svatá večeře Páně ? Hana Pfannová

Děkovná modlitba po VP

dvě sloky písně

oznámení

přímluvná + MP

Ježíši Kriste, u svého stolu jsi nám dal sám sebe se všemi dary své smrti i svého vzkříšení. Budiž ti za to sláva.

K tobě bezbrannému se modlíme - ochraňuj nás.

K tobě v chudobě narozenému voláme - stůj při nás.

Tebe potupně ukřižovaného prosíme - potěšuj nás proti silám smrti a zmaru.

Tebe, Beránku, který snímáš hřích světa pokorně žádáme - smiluj se nad námi hříšnými.

Prosíme za ty, kdo sotva vlečou svou vinu. Dej jim odvahu přijmout tvé odpuštění.

Prosíme za nemocné. Za ty, kdo nám leží na srdci i za ty, které neznáme jménem. Prosíme za jejich rodiny, lékaře a sestry. Prosíme za naši zemi. Za ty, kdo nesou odpovědnost za věci veřejné.

Prosíme za trpící. Prosíme za mír a pokoj na zemi.

Spol voláme Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům, a neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé jest království i moc i sláva na věky amen.

poslání:

V tom je láska, že ne my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého syna jako oběť smíření za naše hříchy.

požehnání:

požehnání:

Požehnejž tobě Hospodin a ostříhejž tebe

osvět Hospodin tvář svou nad tebou a buď milostiv tobě

Obratiž Hospodin tvář svou k tobě a dejž tobě svůj pokoj.

299