Milí sourozenci v Kristu, přemýšlela jsem, kterými slovy povzbudit do začátku naší společné cesty vás i mě ve víře a vybrala pro dnešní den 4 verše z Matoušova evangelia, ze známého kázání na hoře Mt 5.13-16
Ježíš vystoupil na horu a říkal prosté věty. Nejprve blahoslavenství a v zápětí přichází na řadu věty o soli a světlu. Vy jste sůl země: to jako i my, to jako já a ty? Ano, nejen zástup obyvatel Galileje, Zájordání, Jeruzaléma a Judska naslouchal Ježíšovým slovům, ale i my dneska tady v Bystřici. Sestry a bratři?, přivlastněme si to slovo. My jsme sůl země. Není psáno ?když budete hodní, stanete se na chvíli solí. Je psáno: Jste. Vězte, že Ježíš sám to řekl o každém z nás. Jaký to má smysl, proč zrovna takové přirovnání, zeptáte se možná taky - my a sůl?
My jsme sůl, protože sůl se ztratí v pokrmu a není sama pro sebe. Vypadá to, že v naší ulici, v našem městě, v tomto kraji a vůbec na světě nejsme důležití, a přitom - můžeme svět změnit, aby chutnal. Můžeme nejen prostor, ale hlavně vztahy kolem nás učinit přijatelnými a stravitelnými. Naše role je dát této zemi, společnosti něco podstatného, co jí nikdo jiný dát nemůže.
My jsme sůl, protože sůl brání rozkladu a hnilobě. S Boží podporou bojujeme proti tomu, co ničí člověka. S poselstvím od Boha, my-sůl, zvítězíme. Smíme a máme vystupovat aktivně proti zhoubnému bujení zla. Máme bránit zkáze tím, že víme, kdo má poslední slovo. Chráníme svět před tím, aby se zloba a sobectví nerozlily přes okraje. Když naše síly nestačí, můžeme se obrátit s důvěrou k Bohu a modlit se; nepodceňujme modlitbu, má úžasnou moc.
My jsme sůl, protože sůl konzervuje. Držíme se slova Božího. Nedržíme se fundamentalisticky větiček ze Starého a Nového zákona, ale vztahujeme Boží slovo do svého života a neseme znamení toho, co přetrvá.
My jsme sůl, protože stačí pár zrníček, které dovádějí pokrm k dokonalosti. (Vždycky si vzpomenu, jak v pohádce sůl nad zlato sedí dvůr u neslané královské hostiny a všichni se tak nešťastně nípou v jídle). Opravdu, pár zrníček může změnit život spousty lidí a propůjčit radostnost a pravost i takové hostině. Každé vaše slovo, které vyřknete, může přisolit pokrm života druhého člověka.
Může se sůl zkazit? Řekli byste taky: ale vždyť to je chemicky nemožné a absurdní.. Aby se nám to nestalo! Křesťan, sbor, církev, představení církve mohou být nemastní a neslaní. Sůl, která nesolí, je vyhozena a pošlapána. To není výhružka ? to je konstatování faktu. To je odkaz k Božímu soudu. Nazýváš se křesťanem a nesolíš?(V češtině má sloveso solit ještě jeden význam ? platit; neradno ho přeceňovat, ale ani podceňovat. I tak se ukazuje obětavost.) Tedy tvrdíš, že jsi údem těla Kristova a nesolíš, nedodáváš slanost? Čím tedy je Tvá víra? ? Takové sžíravé otázky si musíme připustit, protože mluví o naší budoucnosti.
Smím se nazývat křesťanem, když Písmo na svůj život nevztahuji,
když je pro mě Večeře Páně ? eucharistie jen jakýmsi pozůstatkem z minulosti,
když neoblékám nahého, nesytím hladového, nenavštěvuji nemocného
když se nemám za co modlit?
Milí přátelé, slyšíme výzvu ne odsouzení. Jsme sůl země a můžeme být hrdi na tuto výsadu. A abychom nepochopili špatně, abychom si mohli představit a porozumět, užívá Pán Ježíš Kristus ještě dalšího přirovnání: Vy jste světlo světa. Znovu se můžeme zeptat: my a světlo?
My jsme světlo, protože si nevybíráme koho a v kterou dobu osvítíme. Světlo působí bez výběru a přirozeně. Je orientačním bodem. Už v pohádkách šplhají ztracení po stromech a vyhlížejí světýlko ? naději na záchranu. A v pustině života se světlice může stát někomu v nouzi orientačním signálem.
My jsme světlo, protože světlo dává rozlišení. Otevírá jasnější obraz věcí. Vstupuje i do všelijakých škvír a děr, do nor a doupat, ukazuje cestu dál. Můžeme se stát majáky, které upozorňují mořeplavce na nebezpečí. Světlo zaplaví svým jasem okolí tak, že rozpoznáme, zda žijeme v pořádku, či v nepořádku (ukr. bezpořádek). V noci, ve tmě se děje spousta věcí, o nichž nemusíme vědět. Ale i na zlo nebo spíš do zla si lze posvítit.
My jsme světlo, protože světlo má svůj zdroj. I my máme svůj nezaměnitelný zdroj. A víme o Něm. Stačí, abychom byli připojeni, připraveni svítit.
My jsme světlo, protože světlo se neschovává, ani nejde schovat - jako město na hoře ležící. Světlo se nechlubí, ?koukejte, já svítím?. Odkazuje na svůj zdroj - na Boha. Stejně tak se ale za svůj zdroj nestydí.
A stejně jako u soli; i málo světla stačí k tomu, aby proniklo mocnou tmu.
Tak jako sůl je sama o sobě nepoživatelná a světlo na nic, nemá-li co osvětlit, stejně na nic jsou křesťané, kteří si žijí sami pro sebe. Církvím hrozí, že se izolují. Že místo soli ve společnosti se staneme nemastnými neslanými moralisty, církevníky, lidmi bez víry. Včera v Sázavě na seniorátní pouti se při diskusi ukázalo, že křesťané mohou jít příkladem ? tím, jak se chovají, tím, že nepomlouvají, nepřizpůsobují se módnímu diktátu, hlídají si svobodu a zároveň jsou pokorní před Bohem.
Milé shromáždění, ten oddíl má několik společných jmenovatelů. Má také jeden předpoklad: nebudeme zaujati sebou a nebudeme na sebe vázat pohledy druhých. Jde přeci o to, co je východiskem a cílem našeho života. Zaujati sami sebou můžeme být nejen obdivně jako Narcis, ale také zatrpkle: můžeme se vracet k tomu, jak zrovna k nám byl život nespravedlivý a naříkat nad svým neuznáním a upozorňovat na to. Ale to ani sůl ani světlo nedělá.
A může se nám stát, že i po druhých budeme chtít, aby byli zaujati námi. Aby si všimli naší autority, našeho postavení; nebo třeba našeho trápení, naší obětavosti... Tak to dělávají děti, zdůrazňují - to já, podívej se na mě, to se mi povedlo, jak už jsem velký a šikovný - koukej, já...! Tak to dělají děti - i nedospělí křesťané. (Když mluví JK o tom, že máme být podobni dětem, pak podobni v bezelstnosti a upřímnosti).
Když jsme zaujati sebou a vážeme pohledy druhých na sebe, pak jsme jak říká sv. Augustin ?zakřiveni do sebe? a nemáme předpoklad pro solení a svícení. Solení a svícení je milost přijatá zdarma a člověk, který to ví, nezdůrazňuje sebe.
Lidem, kteří potkali Ježíše a byli jím osloveni, se otevřela možnost - být transparentní pro Boha, transparentem, průhledným obrazem, odkazem přes sebe k Bohu.
Křesťané si sami nevybírají a sami neurčují, k čemu a pro co ve společnosti jsou. Jejich úlohu jim ústy Kristovými určil sám Bůh: ?Vy jste sůl země a světlo světa?.

Bože náš, děkujeme Ti za milost a vědomí toho, že jsme sůl. Děkujeme, že Ježíš říká: Jste sůl a neříká: Až když budete dobře činit, až když budete všechno znát..tak se možná stanete solí. Někdy se nám nechce věřit tomu, jakou důvěru v nás vkládáš. Dej, ať Tě nezklameme. Amen