Dostali jste od Boha nějaký dar? Apoštol Pavel odpovídá za vás a myslí si, že ano. Dostali. Jaký dar, ptáme se?
Pavel řekne stručně, dar milosti. Každý z nás má nějaký dar milosti od Boha. Někdo více, jiný méně. A ty dary nejsou stejné, jsou různé.

Co si představit pod slovy ? dary Boží milosti? Těžko se to popisuje. Je to něco, co vede k životu. Co život tvoří, co jej obnovuje a co mu prospívá. Dary, které směrují naše jednání k odpuštění. K milosrdenství. K druhému člověku. Bůh každému z nás dává dar, kterým kolem sebe můžeme tvořit lepší život.

V těch čtených verších dopisu do Říma je vyjmenováno několik darů, které jsou nám dány. Můžeme je užít jako osnovu. Nejen pro kázání, ale i pro dny příštího roku.

Prvý z uvedených darů ? Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou.
Už se hotovíme odškrtnout ten prvý dar jako neupotřebitelný. My jsme pane apoštole normální lidé, máme svoje starosti a dar prorockého slova, co to je. To mají jen ti proroci v Bibli, a takoví už nejsou. Ale jsou. Existují i dnes. Čas Božího jednání s lidmi neskončil biblickým příběhem. Stále pokračuje a tak existují lidé, kteří mají dar prorockého slova. Není jich mnoho. Lidé, kteří dokážou říci pravé slovo v pravý čas. Upozornit na jevy, z nichž se může zrodit zlo. Takoví lidé nebývají oblíbení. Spíše naopak. Ale jsou vzácní a velmi potřební. Byli takoví i před nástupem nacismu a komunismu, rozpoznávali skryté zlo. Žel, nenašlo se dost těch, kdo by je brali vážně. Je dobré a moudré si jich vážit, byť by se jejich slovo dotklo nás samých.

Ale nejen úzkého kruhu lidí se ten dar týká. Týká se i nás všech. Dovede nás k tomu upozornění, že se ten dar má užívat v souhlase s vírou. Mám na mysli takové ty plané řeči, - uvidíte, za nic to nebude stát. A to už tady bylo. A beztak všichni kradou. A to jsem si mohl myslet. Kdepak, už není nikdo, kdo by žil čestně a pořádně.
Tyto výroky, domnívám se, nejsou v souhlase s vírou. Byl-li Kristus vzkříšen, je-li nám přítomen a vede nás, pak není možné říct, že je všechno špatné a nic se dobrého neděje. To bychom Krista škrtli, a žili, jakoby nebyl, jako bychom s ním nepočítali a jen tak ze zdvořilosti a zvyku se k němu obraceli.

Takže prorocké slovo v souhlase s vírou může být - opatrné ale jasné slovo o tom, že přece existují i dnes dobré věci, které slouží k životu. Že jsou lidé kteří nekradou a dělají svou práci poctivě. Že okolní národy Evropy zde nejsou proto aby nás vysály a ukradly, co naše zlaté české ručičky zrobily.
K takovém slovu patří pravdivě povědět, že čas který přijde bude jistě těžký tak, jak je život těžký. Vždyť jiný život zde na zemi ani není.

Druhý dar, kdo má dar služby, ať slouží. To zní až příliš stručně, jakoby úsečně. Až si představíme tu situaci. Někdo řekne, co si mám počít, já bych chtěl druhým sloužit ? v nemocnici, ústavech, kriminále, v armádě, psychiatrických léčebnách. A Pavel odpoví, tak služ. Jakoby říkal, netvař se že ne, nenech se přemlouvat, buď rád, žes ten dar při sobě objevil. Služ! Bůh ti dal dar, který vede k životu, prospívá mu, tak ho užij!

Podobné je to s třetím darem. Kdo má dar učit, ať učí. Myslí se především na předávání zvěsti evangelia. Jako štafetu předávat dál, co jsem přijal, co je pro mne důležité a co chci a smím předat dál. Určitě toužíme po tom, aby ve všech církvích a jednotách po celém světě byli lidé, kteří ten dar mají a předávali slovo Bohu těm, kdo přicházejí po nás.

A možná se tím darem rozumí i schopnost pomáhat druhým, aby rozuměli sobě, druhým, aby se pokoušeli porozumět Bohu.
Ten dar u sebe můžeme objevit mnozí. Zvláště rodiče a prarodiče. Když vypráví dětem a vnukům, jaké to bylo když oni, rodiče, byli malí. Co je bavilo, co jedli, kdo je rozčiloval, s kým se prali, jakým způsobem probíhal výprask, jak slavili vánoce, kdo se o ně staral když byli nemocní.
Musí se to umět. Je to skutečně dar. Mnozí prarodiče to pokazí, když začnou, to já neměl tolik hraček jako ty, a kdeže mobil, a do školy jsem chodil přes les pěšky. A je po daru učení.

Další z jmenovaných darů - kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Také by se kupodivu dalo přeložit, kdo má dar napomínat, ať napomíná. Hu.
Povzbuzovat nebo napomínat, zdá se nám to rozdíl jako oheň a voda. Většinou nás napomínání srazí zpět, sebere chuť, otráví, je to přece pravý opak povzbuzení.
Ale možná jde o víc. Jde o převzácné umění napomínat s milostí a láskou. Protože mám rád druhého, protože mně na druhém záleží, proto ho napomenu tak, že povzbudím, dodám odvahu.
Zdá se to neproveditelné, ale možná, vzpomínáme, že jsme to vlastně někdy zažili. Že nám někdo něco řekl, napomenul a my jsme cítili, že to je proto, že nás má rád a je to pro naše dobro. Že to je projev jeho lásky, že kvůli nám riskuje a sděluje nám něco, co je nám ku prospěchu, k životu.

A dál, kdo rozdává, ať dává upřímně. Žádné pokrytectví. Dávat ano, ale ne ukřivděně, co se to po mně zase chce, tak dobrá, ale. Dávám protože chci, protože mohu, protože mně k tomu Bůh dává sílu.

Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí. Napadne nás, je to vůbec možné? Asi ano. Existují mnozí lidé, kteří ten dar mají. Možná o něm ani neví. Starají se o nemocné a trpící. A nemají pocit křivdy, nemají pocit výjimečnosti, proč právě já musím a druzí ne. A umí se radovat, možná víc než kdo jiný. Těší se ze života. Asi umí také přijímat. Přijímat Boží milost.

Dávat a starat se, napadne nás Jihovýchodní Asie. Oblast, která potřebuje naši pomoc. Hrůza na nás padá když vidíme utrpení a spoušť. Je jasné, že naše dary a naše pomoc je nutná. Žijeme v bohatém koutě této planety, máme více než většina populace a tak je nezbytné se s druhými dělit a jim pomáhat.

Je toho dost, co z Boží milosti smíme dělat nejen v novém roce. Je dost darů, které nám Bůh dává.
Ještě zbývá povědět, proč nám je asi dává, a proč je smíme přijímat? Protože Bůh jedná a já odpovídám. Příběh s Bohem neskončil Biblí ani reformací. Pokračuje a my jsme právě teď aktéry události mezi Bohem a člověkem. Teď se něco děje a my jsme u toho.
A Bůh jedná tak, že dává. Různé dary své milosti. A my se toho děje účastníme tak, že dary přijme a něco s nimi dělá.
Bůh to myslí úplně vážně. Dává jako ten, kdo nás má rád, jak ten, komu na nás záleží. Vždyť ani svého vlastního syna neušetřil. Jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

Pane, zahrnuj nás svou milostí i svými dary. A dávej nám dost odvahy je přijímat a něco dobrého s nimi dělat. Amen