- DĚCKA, JAKÝ JSTE MĚLY ŠTĚDRÝ DEN?
- Z ČEHO JSTE MĚLY NEJVĚTŠÍ RADOST?
- A VÍTE, PROČ VŮBEC PRÁVĚ ŠTĚDRÝ DEN SLAVÍME?
Ano, díky Pánu Bohu, díky Ježíšovi, díky jeho narození. To je ten největší dárek. A my se k té boží štědrosti jenom přiznáváme a přidáváme. Takže když se říká, že máte dárky ?od Ježíška?, tak je to vlastně pravda, protože ta štědrost začíná u něho. A o tom si teď budeme povídat.
- VÍTE ALE, ŽE ONY JSOU V BIBLI TY PŘÍBĚHY O NAROZENÍ JEŽÍŠE DVA A KAŽDÝ HO VYPRÁVÍ TROCHU JINAK?
- VÍTE ČÍM SE LIŠÍ?
Jeden napsal ?Lukáš?. Ten je asi známější a je o pastýřích.
Druhý napsal ?Matouš? a ten vypráví o mudrcích.
Já tu mám ale obrázky z obou těch příběhů pomíchané.
- POMŮŽETE MI JE ROZTŘÍDIT?
HVĚZDA + MUDRCI CÍSAŘ AUGUSTUS
DALEKOHLED ROZCESTNÍK
JERUZALÉM+ HERODES TĚHOTNÁ MARIE NA OSLU
VYLEKANÝ HERODES JOSEF
VELEKNĚŽÍ + ZÁKONÍCI BETLÉM
PROROCTVÍ ZAVŘENÉ DVEŘE
BETLÉM STŘECHA CHLÉVA
DŮM MARIE S DÍTĚTEM V JESL.
MARIE S DÍTĚTEM PASTÝŘI
KLANĚJÍCÍ SE MUDRCI STÁDA
ZLATO + KADILO + MYRHA ANDĚL
/ukazovat obrázky a ptát se dětí, do kterého vyprávění patří/
Jak jsem říkal, známější je to od Lukáše ?o pastýřích a jesličkách.
- ZNÁTE I TO VYPRÁVĚNÍ O MUDRCÍCH?
- KTERÝM OBRÁZKEM BYSTE HO ZAČALI?
Mudrci ? Co ti mudrci dělali?
Hvězda ? kdo ji viděl?
Dalekohled ? kdo jej používal a k čemu?
Mudrci ? také jim říkali mágové ? pozorovali hvězdy. Věřili totiž, že všechno, co se na zemi stane, se dá z hvězd vyčíst. A skoro celý svět si jich vážil, asi jako si dnes váží nejlepších vědců. Ale bibličtí proroci, před tou jejich moudrostí varovali. Připomínali, že vše není předem dané a že skutečnou moudrost dává Pán Bůh a žádné hvězdy. Ono se to i v tom příběhu ukázalo.
Ti mudrci totiž uviděli zvláštní hvězdu. A přišli na to, že by měla značit narození zaslíbeného židovského krále. Vyšli ho také hledat. Jenomže to úplně popletli.
- VÍTE KAM DOŠLI?
Do Jeruzaléma ? do královského města. Přišlo jim to asi jasné ? když to má být král, kde jinde by měl být než v královském městě. To by napadlo asi i nás. Jenomže on tam nikde nebyl. Ono všechno právě není tak jasné, jak se nám zdá.
- ZATO BYL V JERUZALÉMĚ NĚKDO JINÝ, VÍTE KDO?
Král Herodes
- CO MYSLÍTE, MĚL Z TĚCH MUDRCŮ RADOST?
Kdepak. On se polekal. On byl přece král. O žádného jiného nestál. Sám chtěl vládnout. Jestli se někde narodil jiný král, musí se dozvědět kde, aby se ho zbavil.
A tak hned svolal jiné moudré muže, kteří studovali bibli ? velekněze, písmáky, aby mu řekli, kde by se ten zaslíbený král měl narodit. A ti to dobře věděli: Prý v judském Betlémě. To bylo maličké městečko, nebo spíš vesnička. Ale v tom je právě ta biblická moudrost jiná ? ví, že se velké věci nedějí jenom ve velkých městech a na hradě, kde je my čekáme.
A tehdy se ukázalo, že ti popletení mudrci byli asi přece jenom opravdu moudří.
- A VÍTE PROČ?
Protože uměli přiznat chyby a nechat si poradit. Neřekli si, co nám bude kdo povídat, my víme svý, my jsme nejmoudřejší. Když jim Herodes řekl, že se má ten zaslíbený král narodit v Betlémě, vydali se tam.
Víte děcka, to není vůbec samozřejmé. Vždyť třeba i ta druhá skupina moudrých - co znali bibli ? věděla sice správně, že se má ten zaslíbený král narodit v Betlémě, ale nikam se nevydala. Těmhle moudrým asi stačilo, že vědí své. Od nikoho se už nic učit nechtěli. Kdo jim bude, co povídat. A tak se připravili o velkou radost.
Za to ti ?popletové? nakonec došli do Betléma, nalezli dům, nad kterým stála ta hvězda a v něm Marii s děťátkem. A to byla veliká radost! Právě proto, že je objevili i přes ty svoje omyly. Ono asi nevadí, když něco spleteme, pokud si to přiznáme a necháme se Pánem Bohem vést. On je s námi, třeba i když se potkáme s takovým darebákem, jako byl Herodes, nebo s těmi přemoudřelými písmáky. Ti vždycky nejednají dobře, ale díky Bohu a díky bibli, mohou někdy ukázat dobrý směr. A tak se můžeme s boží štědrostí přece jen setkat. Ne za odměnu, ale z jeho dobré vůle.
Z toho se ti mudrci radovali. A tomu božímu děťátku také něco dali ? zlato(korunu), kadidlo - jaké se užívalo v chrámě - a myrhu ? zvláštní mast, kterou se pomazávali králové. To nebyli takové dárky, které si dáváme my. Těmi dárky vlastně říkali: ?Ty jsi náš Pán a král, před tebou se dobrovolně klaníme. A to také udělali, všichni se mu poklonili.

A o tom je písnička, kterou si teď zazpíváme:
294 Ó křesťané všichni

Bratři a sestry,
jednu věc, která ještě podtrhne, jak je to vyprávění o Ježíšově narození překvapivé, jsem při povídání dětem nezmínil: ti mágové od východu byli vlastně pohani jak poleno. Hned tady na začátku evangelia se ukazuje, jakou má to naše dělení na věřící a nevěřící váhu. Předpoklady, které my často považuje za důležité, v něm moc velkou roli nehrají. Přitom si evangelium o světské moudrosti jistě žádné iluze nedělá. Ano, bývá často naprosto vedle.
Jenomže ono je asi ještě něco důležitějšího než tenhle rozdíl. Ono asi víc záleží na tom, zda si s tou svojí moudrostí ? ať už je jakákoli, třeba i zdánlivě pravověrná ? vystačíme, nebo tušíme, že je třeba jít dál, že to opravdu důležité není z nás.
Samozřejmě, že to neznamená hodit bibli za hlavu. Jen je asi dobré vědět, že se z nás díky ní nestanou všeználci, kteří už nikoho nepotřebují - že je právě výzvou na cestu, na které nás ta radost veliká teprve čeká. Ne díky našim znalostem, ale i přes všechny naše omyly. Díky boží věrnosti.
A asi teprve tohle setkání s nezaslouženou boží štědrostí dává i té naší pravou podobu. Jak už jsem říkal dětem, ty dary mudrců byly ještě o něčem jiném než o konkrétních dárcích, ty byly o oddanosti. Vybavila se mi při nic jedna výzva apoštola: ?Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.?
Přinášejte sami sebe? nejen něco, nejen mnoho, nejen správně naučená vyznání, nejen svůj výkon, ale sami sebe ? třeba i s tou popleteností, nejistotou a chybami.
Rozumějte, to není nic proti dárkům, to je spíš o vztahu, který vyjadřují. Jak se konkrétně projeví, to obecně říct neumím a snad to ani nejde. To jenom sám pro sebe někdy tuším. Že to souvisí právě s tím, co často dát neumím ? s časem, který si chráním pro to, co mě připadá důležité; s nejistotou, které se snažím předejít; s tou situací, kdy nemám nic připraveného po ruce a tak musím nasadit sebe. To mi moc nejde. Tomu spíš uhýbám. A tak jen doufám, že mě k tomu Pán Bůh strhne a dovede, jako ty mudrce, co svou moudrost nechali jednou plavat.
Amen.