Když jsem přemýšlel nad tím příběhem z bible, co si dneska máme vyprávět, vybavila se mi jedna pohádková postava. Zajímalo by mě, jestli ji ještě vy, děti, znáte:
- ZNÁTE BROUKA PYTLÍKA?
- A ZNÁTE HO VY DOSPĚLÍ?
To byl brouk z knížek O.Sekory o Ferdovi mravencovi.
- A VÍTE, JAKÝ BYL? ČÍM SE VYZNAČOVAL?
Vždycky se do všeho hrnul ? že všechno ví, všechno zná, všechno viděl, všechno umí, všechno hravě zvládne.
- CO MYSLÍTE, BYL TO TAKOVÝ MACHR?
- BYL TEDY OBDIVUHODNÝ NEBO SPÍŠ SMĚŠNÝ?
Spíš to druhé a většinou ty jeho akce končily nějakou katastrofou, kterou potom Ferda mravenec musel napravovat. A on ten příběh z bible je právě trochu o tom, jestli je dobré, abychom tady v kostele byli takoví zbožní brouci Pytlíci, nebo jestli to má být jinak.
Proto vám dneska na obrázky dojde až později, ale teď se pořádně rozhlédněte tady po kostele ? a řekněte mi:
- CO VŠECHNO JE TŘEBA, ABYCH UDĚLAL, ABYCHOM MOHLI MÍT TAKOVÉHLE BOHOSLUŽBY?
- A CO VŠECHNO K TOMU BUDU POTŘEBOVAT?
Já jsem tu už některé věci předpřipravil. Třeba vám napoví. Tak řekněte vždycky, co je třeba a podejte mi tu věc, kterou k tomu budu potřebovat. /Já vám napovím otázkami:/ CO JE TŘEBA?
- ABYCHOM NEZMRZLI? ? uhlák
- ABYCHOM SE NEUŠPINILI, KDYŽ SI SEDNEME? ? koště, kýbl, vysavač
- ABYCHOM VĚDĚLI, CO BUDEME ZPÍVAT? Štafle, čísla
- ABY SE NÁM DOBŘE ZPÍVALO, ABYCHOM UDRŽELI MELODII? ? varhany, kytara
- ABYCHOM SI PO BOHOSLUŽBÁCH MOHLI SPOLU POVÍDAT A NEVYSCHLO NÁM V KRKU? ? konvice
- ABYCHOM SE DOZVĚDĚLI, CO PÁN BŮH ŘÍKÁ? ? bible
- ABY MOHLI MÍT TYHLE BOHOSLUŽBY I V DPS? ? magnetofon
- ABYCHOM MOHLI ZPÍVAT I PÍSNIČKY, KTERÉ NEJSOU V KOSTELNÍM ZPĚVNÍKU? ? balík papírů
- ABYCHOM SE DOBŘE DOSTALI V ZIMĚ DO KOSTELA? ? hrablo?.
(všechno budu držet nebo nějak zavěsím na sebe)
Tak teď jsem připraven na bohoslužby. Ale spíš jsem trochu jako ten brouk Pytlík.
- MŮŽU TEĎ VŮBEC NĚCO Z TOHO, CO JE TŘEBA, OPRAVDU UDĚLAT?
- POMŮŽE, KDYŽ NĚCO Z TOHO TEDY ODLOŽÍM, NECHÁM BÝT? Asi ne, vše je potřeba.
- CO MI TEDA POMŮŽE?
No, potřebuji asi další lidi, kteří se něčeho z toho ujmou, abych vůbec něco mohl udělat já. Tak mi pojďte pomoct a něčeho z toho se ujměte. /děcka drží věci a seskupí se kolem tabule)
Tak a teď vám teprve můžu říct, jak na tohle přišli už ti první křesťané:
Neustále jich přibývalo. Sbor rostl jedna radost. A jak jste si to už říkali, děly se mezi nimi obdivuhodné a krásné věci: byli rádi spolu, scházeli se k bohoslužbám, vyprávěli si o Ježíšovi, modlili se a také měli zájem jeden o druhého ? dělili se o všechno, aby nikdo neměl nouzi. Vzdávali se proto dokonce svého majetku. Jenomže ono je to nejen krásné, ale i náročné. Jako vy, když se dělíte. Snadno se při tom stane, že to někomu nepřijde spravedlivé. A to se stalo i jim.
Ti, kteří nebyli přímo z Jeruzaléma, ale přistěhovali se tam, si stěžovali: ?Když se pomáhá vdovám ? ženám, které už neměli manžela, který by je živil ? tak se těm našim nedává spravedlivý díl! Nedostávají dost jídla (stůl), aby s tím vystačily.? Byl z toho spor.
A tak učedníci svolali všechny dohromady a řekli: ?Ano, mohla se stát chyba.? /To byla velká věc, že to připustili ? že se jen nehájili, nebo neřekli, že to není důležité, že mají důležitější věci na práci ? kázat a modlit se./
?Ale, - pokračovali - když my budeme rozdělovat pomoc u stolů, tak nebudeme moct kázat a vyprávět o Ježíšovi. To nejde dělat dohromady. Přitom spravedlivě se dělit, to je stejně důležité. Víte, co? Vyberme mezi sebou jiné věrné a schopné muže a ti budou sloužit u toho rozdělování.? S tím všichni souhlasili.
- A VÍTE KOHO VYBRALI?
Vybrali sedm mužů: Štěpána, Filipa, Prochora, Nikátora, Fijóna, Parména a Mikuláše. A představte si, že byli všichni právě z těch, kteří se do Jeruzaléma přistěhovali. Asi si řekli, že právě oni té situaci vdov budou dobře rozumět. Dali jim důvěru. Pověřili je tím.
Ale víte, co je zajímavé, děcka? Že se nakonec v tom příběhu nepíše jen o spravedlivém dělení, ale o tom, že díky tomu, jak si ty služby rozdělili, se šířilo boží slovo a ke křesťanům se přidávali dokonce i kněží. Víte, ono kázání nezáleží jen na faráři, ale právě i na těch, kdo se ujmou dalších potřebných služeb. Zatímco, když je farář takovej ?brouk Pytlík?, tak nic pořádně dělat nemůže. A do toho se ani nikomu potom nechce.
Zatímco, když se každý ujme něčeho, co je třeba, a váží si i toho, co právě sám nedělá, tak to svědčí o té lásce, kterou Ježíš dává. A k té se pak rádi lidé přidají, protože v ní má každý své důležité místo.
467 SV ? Ubi caritas

Pro dospělé:
Skutky 6,1 - 7
Každé společenství vnímá asi svůj růst jako něco velice kladného. Růst s sebou ovšem nese i problémy. Do společenství s ním vstupuje rozmanitost, odlišné životní zkušenosti a situace. Vzájemné soužití je pak náročnější. Obecné řeči o tom, že jsme si všichni rovni, to asi nevyřeší, naopak mohou věc ještě víc zkomplikovat. My se totiž opravdu lišíme. Rozdílný původ staví každého do jiné situace. A proto je i otázka spravedlnosti složitější, než se zdá.
To se právě na tom konfliktu v Jeruzalémském sboru projevilo. Při stížnosti jeho řecké části, že se jejich vdovám nedostává spravedlivý díl každodenní pomoci, si hned nemusíme představovat, že je někdo vědomě šikanoval. Jednalo se nejspíš právě o nedostatečné pochopení pro jejich odlišnou situaci.
Byli to židé z diaspory, tedy odjinud, kteří se teprve nedávno do Jeruzaléma přistěhovali. Neměli tam rodinné zázemí ? příbuzné, známe, přirozené vazby, které každý domácí samozřejmě má. Postavení jejich vdov bylo tedy těžší a potřeby asi větší než u těch domácích. Tomu, kdo se nikdy nestěhoval, tohle někdy vůbec nedochází.
Aby člověk pochopil, že měřit všem stejným metrem, nemusí být vždycky spravedlivé, je třeba, aby vnímal víc, než jen vlastní zkušenost. Křivda nemusí být vždy projevem zlé vůle, ale třeba jen toho, že nám při té dobré nedojde omezenost našich obzorů. Prvním křesťanům v Jeruzaléme ? jak ukazuje jejich volba ? naštěstí došla. Dali proto prostor zkušenosti příchozích.
Zajímavé jsou ale předpoklady, které podle apoštolů měli mít zvolení pro tu praktickou službu. Měli být ?plní Ducha ? tedy
ducha Kristova - a moudrosti?. My tohle obvykle spojujeme spíš se službou apoštolů ? s kázáním a modlitbami. Kazatele také nazýváme ?duchovní?. Podle Písma je to ale nezbytný předpoklad naprosto praktické, přímo hospodářské služby.
Ekonomika nám totiž nikdy sama od sebe nediktuje, jak jednat. To je blud demagogů. Naopak, směr jí udává až to, jak kdo vidí svět a co je v jeho očích rozhodující a nadějné.
Právě v odpovědnosti za naprosto materiální pomoc a dobré hospodaření je plnost Ducha potřeba. Ne jako alternativa k věcnému hospodaření, ale proto, aby se to věcné hospodaření nestalo samo sobě účelem, nebo ještě spíš, aby mu neudávala směr naše lidská malost ? naše krátkozraká pýcha nebo beznadějná ustrašenost.
Šíření slova božího a růst sboru ? co se nás týče ? nezávisí jenom na těch, kdo se věnují kázání a modlitbám. Umožňuje je právě to, že se najdou lidé, kteří se ujímají i těch ostatních věcí, které jsou pro chod sboru důležité a že je konají v duchu Kristově ? s důvěrou, s nadějí a s pochopením pro různé potřeby druhých. Amen.