Děcka dneska začneme od obrázku ( jedení beránka ).
- POZNÁTE, CO NA NĚM JE?
- KDY TAKHLE IZRAELCI JEDLI BERÁNKA?
- PROČ HO TAK JEDLI?
- A CO PŘI TOM JEŠTĚ DĚLALI?
- PROČ NATÍRALI VEŘEJE DVEŘÍ JEHO KRVÍ?
Poslední noc před vysvobozením z egyptského otroctví. Farao je nechtěl pustit. Spoléhal na svoje božstva. Ty tehdy představovali všichni prvorození. Aby Bůh ukázal jejich bezmoc, měli tu noc právě všichni prvorození zemřít.
Ovšem i izraelci podléhali strachu z nich. I oni by tedy měli poznat, jak je tahle zlá důvěra smrtelná. Ale Bůh se nad nimi slitoval, a tak místo jejich krve, tekla ta beránkova krev. Ta zachránila jejich děti před smrtí. A když tak byla egyptská božstva poražena, izraelci mohli vyjít z otroctví.
Byla to veliká věc a radost, kterou si potom každý rok připomínali právě tím, že společně jedli beránka. O velikonocích. A děti se na to vždycky těšily, jako vy třeba na vánoce. Ony při tom také měly důležitou roli. Celá ta hostina začínala tím, že se nejmladší kluk zeptal, proč takhle společně jedí a co to znamená a tatínek nebo dědeček mu odpovídal vyprávěním o tom vysvobození.
- MÁTE VY NĚKDY DOMA TAKÉ TAKOVÉ SLAVNOSTNÍ JÍDLO?
- CO TAKHLE SPOLEČNĚ SLAVÍTE?
- A JE TO JÍDLO ? TŘEBA O NAROZENINÁCH ? STEJNÉ JAKO JINDY? JE TŘEBA DORT JENOM K JÍDLU?
- CO NA NĚM BÝVÁ?
- CO TO PŘIPOMÍNÁ?
Svíčky připomínají, kolik je vám už let, že mají všichni radost, že jste už tolik let s nimi. Možná přitom táta a máma vzpomínají, jak jste se narodily, jak jste byly malí. Připomínají si tu radost, kdy jste přišly mezi ně.
Ten hod beránka slavil také Ježíš se svými učedníky. Bylo to v Jeruzalémě. Večer se sešli u stolu v jednom domě.
Jenomže na začátku té slavnostní hostiny Ježíš řekl něco, co všechny zarmoutilo. Povídá: ?Jeden z vás, kteří se mnou takhle jíte, mě zradí.? Nemohli tomu uvěřit. ?Snad né já??, ptal se každý překvapeně. Ale Ježíš překvapený nebyl. Věděl, že ho vydají na smrt. Věděl, že ten, kdo má lidi rád jako Bůh, se tomu nevyhne.
Pro učedníky to ale bylo nemilé překvapení. Nikdo z nich nechtěl uvěřit, že by byl něčeho tak strašného schopen. Možná si říkali, už aby začala ta večeře, už aby to bylo za námi, už aby Ježíš vyprávěl ten starý dobrý příběh o beránkovi a my nemuseli myslet na tu hrůzu.
Jenomže, když ta večeře začala a Ježíš vzal do ruky chléb, nevyprávěl o tom, co bylo kdysi, ale právě o tom, co se dělo teď, o té smrti. Poděkoval, lámal ten chléb, dával jim ho a řekl: ?Vezměte, jezte, toto je mé tělo, které se za vás vydává.? Tak to je ? já neumřu proto, že by mě k tomu donutili druzí, ale proto, že vás mám rád. Radši se za vás vydám, i za toho kdo mne zradí ? podal i Jidášovi, který ho zradil ? abyste tu zradu neodnesli. Jako ten beránek zemřel, aby izraelské děti mohly žít.
A potom vzal kalich s vínem, podal jim ho, aby z něho všichni pili a řekl: ?Toto je má krev, která se vylévá z velké lásky. Potvrzuje vám, že vás má Pán Bůh rád až k smrti, že je vám věrný, i když vy ho třeba zrazujete. Drží svoje slovo.? A zase ten kalich podal i Jidášovi.
Tak Ježíš při té večeři učedníkům ukázal, že i když ho zrazují, neprohrává, že se právě při tom potvrzuje jeho láska k nim.
To je jako kdybyste vy něco provedli. Hrozil by vám trest. A někdo, kdo vám třeba rozmlouval, abyste to dělali, místo aby teď utekl, zůstane s vámi. A když se to začne vyšetřovat, tak vy máte takovej strach, že to dokonce svedete na něj. A on, místo aby to na vás řekl, tak to nechá na sobě, abyste nedostali. Sám ten výprask schytá. Za vás.
- CO MYSLÍTE, MOHL SE TOMU VYHNOUT?
- A TO JE TAK NEŠIKOVNEJ, ŽE TO NEUDĚLAL?
- PROČ TO NEZDĚLAL?
Protože je to věrnej kamarád. Protože vás má rád. A to jeho kamarádství má větší sílu, než ten váš strach. A vy pak víte, že s tím jeho kamarádstvím můžete počítat, i když nejste žádní hrdinové. A to je obrovská věc.
- A TU MY SI POŘÁD PŘIPOMÍNÁME. VÍTE KDY?
Ano ? když slavíme tady v kostele Večeři Páně, když tu máme kalich a chleba, pijeme z něho a dělíme se chleba. Jako ti učedníci. Podává ho sice farář nebo někdo ze sboru, ale my věříme, že ho dostáváme od Ježíše. Že to neskončilo. Však to už v bibli čteme, jak to pokračuje.
- VZPOMENETE SI, KDY POTOM ZASE JEŽÍŠ TAKHLE UČEDNÍKŮM LÁMAL CHLEBA?
V Emauzích, když zůstal u těch, kteří odešli z Jeruzaléma, na večeři.
- A VIDĚLI HO TENKRÁT?
Ne, jak ho poznali, už ho neviděli. Ale věděli ? Ježíš je živý a je tu s námi, a i když my od něho všelijak utíkáme, on se nám stále dává. A tak je to i při Večeři Páně. Ježíše nevidíme, ale víme jistě jako ti učedníci, že je tu pro nás, že se nám dává. A to je velká radost a naděje pro každého. I pro vás.
A my bychom ji proto chtěli slavit i s vámi. A tak příští neděli, půjdete z nedělní školy na Večeři Páně zpátky sem do kostela a já vás zvu, abyste přišly s rodiči do kruhu tady kolem stolu Páně. Víno a chléb sice ještě nedostanete ? tady ve sboru se to tak zatím nedělá. Ale pan farář Kabíček a ti, kdo budou s ním víno podávat, vám to řeknou každému zvlášť, že ta boží láska a věrnost jsou tu pro vás a budou vás provázet.

A my si teď právě o tom Ježíšově kázání a večeři zazpíváme:
167 SV ? Kristus Pán když na smrt šel

Pro dospělé:
1.Korintským 11,27 - 33

Tohle je vážné varování, bratři a sestry. Mnohé upřímné může od účasti na Večeři Páně odradit. ?Rozumím já dobře tomu, jak je to při ní s tím chlebem a vínem? A když si nejsem jistý, není to hřích tam jít?? A pro jiné, kteří berou víru vážně to může být důvod proti účasti dětí. ?Copak ony to mohou chápat??
Asi ne. O přítomnosti Krista v chlebě a vínu vedli učení teologové sofistikované diskuse celý středověk a ke shodě nedošli. Přiznám se, že ani já jim asi plně nerozumím. Kdybych měl posuzovat, kdo to chápe správně, byl bych vedle.
Naštěstí nemusím. Pavel to tu píše jasně: ?Nechť každý sám sebe zkoumá?? Žádné kádrování způsobilosti k Večeři Páně nikomu nepřísluší ? ani farářovi, ani staršovstvu a je velká otázka, jestli třeba rodičům u svých dětí.
A pro to osobní sebezpytování je, myslím, důležité to, co jsem připomínal minule ? číst bibli pěkně v souvislosti, nespokojit se s vytrženými veršíky. Pak totiž zjistíte, že tu Pavel nevaruje před nedostatkem dogmatické poučenosti, ale před nedostatkem solidarity. Když píše o ?tělu Páně?, nemá na mysli nějakou zvláštní podstatu chleba, který přijímáme, ale společenství, které z nás Kristova láska tvoří. ?Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo?. ?Vy jste tělo Kristovo a každý z vás je jedním z jeho údů?, napíše vzápětí. S tímhle vědomím je třeba k Večeři Páně přistupovat.
Komu uniká, že nejde jenom o jeho soukromou věc, že jde právě o společenství a vzájemné vztahy, které boží lásku ctí, toho má apoštolovo varování zarazit a vést k zamyšlení. Samozřejmě, že to nevyřeší tím, že k Večeři Páně nepůjde. Ježíšova podobenství o hostině odhalují, že jde o celý život. Přijímat boží lásku, žít z ní, a přitom myslet jen na sebe, nestát o sdílení, nezajímat se o druhé, vystačit si sám, třeba i ve své víře ? to je protimluv, který sám sebe popírá, sám nad sebou vynáší soud.
Bratři a sestry, rozhlédněte se při Večeři Páně okolo sebe. Nejen po tom svém kruhu. Večeře Páně nekončí vaší účastí. Počkejte i na ostatní. Bez nich byste byli vedle. Nikoho, kdo přistupuje, není možné pominout. Je dobré mít před očima, s kým nás Kristova láska pojí. Ten pohled nás může uchránit, abychom svou víru nežili bez ohledu na druhé, sobě k odsouzení. Amen.