Marek 10,17 - 27

Je to skvělé, bratři a sestry, když někdo touží být dobrý; když mu dojde, že život je něco víc než houska na krámě, kterou stačí zkonzumovat, že život je poslání a že k tomu, aby člověk opravdu byl, je třeba ten život, který za něco stojí, hledat, ptát se po něm a něco pro to také udělat. Jsme a můžeme být vděční za každého, kdo se ptá: „Co mám dělat, aby můj život za něco stál?“.

                S odpovědí je ale potíž. Mnoho z nás věřících by asi odpovědělo podobně jako Ježíš – odkazem na desatero, případně na další biblická přikázání a výzvy. Ty chápeme jako návod k dobrému životu. A zase je skvělé, když se jich někdo drží, když podle nich žije. Má to ale jeden háček, nebo spíš zásadní hák. 

V tom přístupu, který přikázání chápe jako návod k dobrému životu, se účelem jejich dodržování zákonitě stává naše dobrota. Čím víc se snažíme obstát, tím víc jsme zaměření na sebe. Cílem všeho, co děláme – třeba i pro druhé, jsme nakonec my sami, naše dobrota. To je náš kapitál a zároveň také ta koule na noze, která nám zabraňuje, abychom šli za Ježíšem, abychom mu byli blízko v té lásce, která vidí skutečné potřeby druhých, které o ně jde víc než o vlastní dobrotu, a která pro ně žije.

                No jo, ale jak neusilovat o dobrotu a přitom opravdu dobrým být?

                - Všeho se vzdát? I té touhy být dobrý? A co nás pak k tomu dobrému povede? A nebyl by pak z té chudoby zase jen další marný ideál bez lásky, jak o tom píše apoštol: „A kdybych rozdal všechno, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.“

                Myslím, že je tenhle příběh ještě o něčem jiném, než o podmínce chudoby, ve které by se musel člověk všeho vzdát. Jeho podstatu pro mne velice hezky vystihla nedávno na biblické hodině sestra Topinková. Ptal jsem se, kdo je to šťastný člověk, na čem to závisí, a ona odpověděla: „Šťastný je ten, kdo je vděčný.“ 

A já to teď jenom rozvedu: Dobrý je ten, kdo je vděčný, kdo svoji dobrotu přijme od Boha v důvěře jako dar. Tomu se dobrota nestane léčkou ani koulí na noze. Ten v tom, co dělá, už totiž nebude muset řešit sebe a svoje kvality. Nebude na nich závislý. Bude svobodný, aby žil s Bohem pro druhé.

                To, co je jako výsledek našeho úsilí nemožné, v čem se jen točíme v bludném kruhu ušlechtilé sebestřednosti, je možné díky Boží dobrotě. Proto se Ježíš hned na začátku toho muže ptá: „Proč ti tolik jde o to, kdo je dobrý?“ A jakoby říkal: „Neřeš sebe. Všimni si, že Bůh je dobrý!“ To je klíč k tomu, aby tvůj život za něco stál. Jen s touhle důvěrou se v životě nebudeš pořád točit kolem sebe, a pak bude mít i tvá poslušnost cenu. Amen.