Čtení:                    Matouš 9,9 – 13

Já dneska budu mluvit o jídle. Tak jsem si vyrobil tenhle obrázek (koláž jídel z reklamních letáků).

• CO Z TOHO BYSTE SI, DĚCKA, DALI? CO MÁTE RÁDI?
• A MÁTE RÁDI, KDYŽ K VÁM PŘIJDE NĚKDO NA NÁVŠTĚVU, SEDNETE SI KE STOLU A DÁTE SI NĚCO DOBRÝHO VŠICHNI SPOLEČNĚ?
• A CO BYSTE PŘINESLI, KDYBYCHOM SI CHTĚLI UDĚLAT TAKOVOU SPOLEČNOU HOSTINU? ČÍM BYSTE DO NÍ PŘISPĚLI?
• MYSLÍTE, ŽE BYCHOM SI MOHLI UDĚLAT TAKOVOU SPOLEČNOU HOSTINU TADY PŘI BOHOSLUŽBÁCH? HODILO BY SE TO?

Já si myslím, že ano. O Ježíšovi se přece v bibli vypráví, jak často s někým jedl a pil. A první křesťané to také často dělali, když se sešli. Oni ještě neměli kostely, a tak se scházeli po domácnostech. Kdo měl velký dům, tak ostatní pozval k sobě domů. Třeba, když se apoštolové poprvé dostali do Evropy, tak takhle půjčila svůj dům pro ostatní obchodnice Lydie.

A při těch shromážděních přinesl každý něco k jídlu a společně se o to pak dělili. Patřilo to k jejich setkání stejně jako modlitby nebo kázání. Ono totiž o Pánu Bohu a o Ježíšovi může svědčit nejen kázání, nejen modlitby, nejen písničky, ale i jídlo.

• CO MYSLÍTE, KTERÉ JÍDLO A PITÍ O JEŽÍŠOVI SVĚDČÍ? KTERÉ HO PŘIPOMÍNÁ?
• STAČÍ, KDYŽ SE PODÍVÁTE NA STŮL PÁNĚ. MY HO TAM DNESKA MÁME. CO TAM JE? A JAK TOMU JÍDLU ŘÍKÁME?
• A MYSLÍTE, ŽE O JEŽÍŠOVI MŮŽE SVĚDČIT JENOM TEN CHLÉB A KALICH NEBO TŘEBA I JINÉ JÍDLO?

Já myslím, že o něm může svědčit i jiné jídlo. Ti první křesťané přinesli tehdy určitě různé věci k jídlu. Byla to prý skutečná večeře, protože oni měli shromáždění spíš večer, aby mohli přijít i otroci, kteří dlouho pracovali.

• A MŮŽE TEDY O JEŽÍŠOVI SVĚDČIT KAŽDÉ JÍDLO? (TŘEBA I PÁREK? NEBO KEDLUBNA? NEBO ŠPAGETY?)

No, každé asi ne. On o tom píše i jeden z největších apoštolů – Pavel v dopise křesťanům do Korintu, který máme v bibli. Ale vůbec přitom nepíše o tom, co si přinesli. (Možná, že o Ježíšovi může svědčit i párek.) On je ale napomíná kvůli něčemu jinému – kvůli tomu, jak to jedli.

• CO MYSLÍTE, JAK TO ASI NEMĚLI JÍST? CO MYSLÍTE? PROČ JE PAVEL NAPOMÍNAL?
• NAPOMÍNAJÍ VÁS DOMA RODIČE PŘI JÍDLE? JAK?

Ale o tomhle Pavel také nepsal (srkání, hltání, příbor…). On psal o něčem jiném. Jen si poslechněte, co jim napsal:

                „Vy, když se sejdete, tak se hned dá každý do jídla a jeden se přejí a na druhého nic nezbyde! To není žádná večeře Páně!“

A Pavel jim také hned připomněl, proč to není žádná večeře Páně. On jim  napsal to, co Ježíš sám při té večeři s učedníky řekl. My si to teď zazpíváme a schválně jestli poznáte, proč to jejich jídlo nebylo večeří Páně.

167 SV Kristus Pán, když na smrt šel (jen některé sloky)

• NAPADLO VÁS PŘI TÉ PÍSNIČCE, PROČ TO JEJICH JÍDLO ASI NEBYLA VEČEŘE PÁNĚ?
• CO JEŽÍŠ ŘÍKAL O TOM CHLEBU A VÍNU?
• ŽE JE TO JEHO TĚLO A KREV, TO ANO. ALE CO ŘÍKAL O TOM TĚLU A KRVI? PROČ SE LÁME A PROČ SE VYLÉVÁ?

Vylévá se z velké lásky, kvůli lidem i kvůli jejich nedostatkům. Večeře Páně je právě o té velké lásce, která se pro druhé a za druhé vydává.

• A CO MYSLÍTE, DĚCKA, SVĚDČÍ O NÍ JÍDLO, KDYŽ SI HO KAŽDÝ SNÍ SÁM A NA DRUHÉ PŘITOM VŮBEC NEMYSLÍ?

To asi ne, že jo?

A to jim právě Pavel napsal. Nezáleží jen na chlebu a na kalichu. Když ho jíte a pijete z něho, nezapomeňte na tu velikou lásku, která vás spojuje. To je důležité! Pokud nevíte, že jde při tom jídle o ní a nemyslíte na druhé, tak to žádná Večeře Páně není, tak to svědčí jen o vašem sobectví. Jídlem zvěstujete tu lásku, pro kterou Ježíš umřel, jenom když vám při něm jde právě o ty druhé, když jste při něm spolu, když se o ně dělíte a sdílíte je.

                Proto jim Pavel nakonec napsal – když se shromážďujete kolem stolu, tak zkrátka jeden na druhého počkejte! Ne že si každý sní to své a běží šupky dupky domů. A jestli to nemůžete vydržet, tak si radši dejte víc doma k snídani, protože být spolu, vydržet, než také druzí přijmou, počkat na ně, to je právě o té boží lásce, kterou slavíme a z které žijeme. Jen tak o ní může to jídlo svědčit.

274 SV Apoštolská

1.Korintským 11,20 - 33

Bratři a sestry,

nyní v listopadu si vděčně připomínáme 600. výročí obnovení přijímání pod obojí. Bylo dílem kazatelů, kteří dbali víc Písma, než tradice vlastní církve. A tahle věrnost je neustále osvobodivá a občerstvující.

Z Pavlova napomenutí, i z mnoha jiných míst v bibli, vyplývá, že Večeře Páně měla původně podobu opravdového společného jídla, nebo s ním byla alespoň neoddělitelně spojena. Účastníci shromáždění si je přinášeli z domova a nejspíš se týden od týdne lišilo. Nemyslím, že bychom to hned museli napodobovat, ale myslím, že to i pro naše vysluhování má velký význam.

Pavlovi a prvním křesťanům by asi připadalo neskutečné a směšné, kolik se toho v církvi často nadělá a jaké "svaté boje" se svádí o to, jaký chleba se má použít a zda na nudličky, na kostičky nebo krajíce, v jakém kalichu má víno být a zda červené nebo bílé a jak přitom stát či sedět.  Ježíš by k tomu nejspíš dodal, že cedíme komára a velblouda spolkneme.

Na formalitách se začne bazírovat tehdy, když se živý a skutečný obsah vytratí. Když přesně nevíme, oč jde, soustředíme se na domněle přesné dodržení rituálu, protože svojí touhu po věrnosti nemůžeme jinak naplnit. Ta touha je dobrá, jen jí právě nesmí uniknout to podstatné. A k tomu nás bible osvobozuje.

Soustřeďuje nás na boží lásku a na společenství, které z nás všelijak nedokonalých tvoří. Už při Ježíšově stolování s hříšníky se právě na tom společenství rozhodovalo, kdo Krista přijímá a kdo ne. Kdo viděl jen sebe, třeba i jenom svou dobrotu, nebo kdo chtěl být u stolu jen s těmi, které považoval za sobě rovné, ten se nad tím společenstvím okolo Ježíše pohoršil. K účasti u Ježíšova stolu nutně patřilo a patří, že si svoje spolustolovníky sami nevybíráme, že sdílíme boží lásku s těmi, které pozval Ježíš, že jim přejeme naději a pokoj, které sami dostáváme. To je hluboký smysl pozdravení pokoje při našem vysluhování.

A Pavlovo napomenutí se týká právě té situace, kdy Korintským unikalo, že při večeři Páně jde o Kristovu lásku, která z nás tvoří jedno tělo, kdy byli na štíru se solidaritou a chyběl jim ohled na druhé.

                A k tomu Pavel píše: Při přijímání nejde jenom o událost mezi tebou a Bohem. Kristova oběť nás uvádí do toho nejužšího spojení navzájem. Pravdivě a skutečně ji lze přijímat jedině, když stojíme o sdílení s druhými.  Kdo by chtěl ve své víře a zbožnosti soukromničit bez ohledu na ostatní, kdo si v nich vystačí sám, ten se protiví proti tělu a krvi Páně - proti té lásce, kterou Kristova oběť zjevila.

Hod lásky bez lásky, bez zájmu o druhé, to je protimluv, kterým člověk usvědčuje sám sebe. Proto Pavel uzavírá: „A tak, bratři moji, když se shromažďujete ke společnému stolu, čekejte jeden na druhého.“ Jinak než společně a s přejícím srdcem boží lásku přijímat nejde. A k tomu patří i trpělivost. Jeden bez druhého se do žádných duchovních výšin nevyšplháme. Amen.

683 Spolu lámejme chléb na kolenou