Daniel Ženatý

158,1

Pomoc naše a počátek náš jest ve jménu Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi, který je věrný ve svém věčném milosrdenství a díla rukou svých nikdy neopouští.

81

Ztišme se k modlitbě:

Pane, ty jsi světlo, cesta a pravda. Dáváš nám život. Nabízíš nám pro život svoje světlo, ukazuješ nám cestu, po které se dá jít, v tobě poznáváme, co je pravdivé a pravé. Děkujeme ti za to. V tobě poznáváme, kdo jsme. Znáš nás až do dna, a přece nás máš rád. Vidíš naše slabosti a selhání a přece je přikrýváš svým odpuštěním, když tě o to prosíme. Dáváš nám důstojnost, neseš naše bolesti, raduješ se s námi z naší radosti. K tobě přicházíme, tobě děkujeme za nový den, za slunce, za nový život, za milé lidi, za naše děti. Dáváš nám zaslechnout své slovo, otevíráš naše srdce a oči pro nouzi druhých lidí. Děkujeme ti, že proměňuješ naše životy, že do nich vnášíš lásku.

Prosíme, Pane, buď s námi, buď s těmi, kdo tě hledají, kdo se po tobě ptají, buď i s těmi, kdo tě nepotřebují. Prosíme tě o tvou přítomnost, prosíme o tvého svatého Ducha. Amen

Gn 18,26-33

Křest: Bystřice Radek Bukáček, NMnM Klára Feltlová a Anna Bulvová

By 182, NMnM 681

Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása.

Slova Písma svatého, která poslouží jako základ kázání jsou vzata z evgia Mt., 5,20: Ježíš říká: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.

Ta slova zneklidňují ty, kdo si myslí, že stačí žít tak, jak žijí. Nezesměšňují je. Neříkají, všichni beztak žijete mizerně. Nežijeme mizerně. Ale jde o to, aby život tepal. Aby se nové věci rodily, staré umíraly. Aby se už teď stávala něco z toho, co Kristus prosadil do tohoto světa. A to si nelze si nikdy říci,teď už je to dobrý. Teď už to stačí. Musí to být víc, aby se v tomto světě rodilo něco, co má podobu Božího království, něco co je už složeno z prvků božího království. Nadto. Přesahovat.

Jsou to slova která zneklidní ty,do si zakládají na tom co udělali. Mají za sebou statečný čin. Přečkali kus těžkého života. Trpěli. Vylízali se z ponížení. A ti jsou v nebezpečí, že zapomenou,že je zde nový den, nově vyšlo slunce a večer zapadne a spousta se toho stane. A že záleží na tom, zda vyjdu někomu vstříc, podám pomocnou ruku. Teď. Dnes. Nejde si říci, už jsem se dost napodával, a ufrknout si, a k čemu mně to bylo.

Tato slova zneklidní také ty, kdo by v Ježíšovi hledali únik z tohoto světa. Říkají, nestojí to tady za nic, lidi jsou zlí, všichni kradou všichni podvádí všichni politici jsou zkorumpovaní, každý hledí jen na sebe. Krůček k tomu se sebrat a odejít. Ale kam? Někam, kde budeme my hodní, kdo říkáme, že všichni jsou zlí. Nelze jít někam do jiného světa. Je jen tento.

Ježíš podobným snahám nevychází vstříc. Bere pod ochranu ty pohrdané farizee a zákoníky, ty tehdejší ?kteří za vše mohou?. Nikam nebudeme utíkat. Nebudeme stavět vlastní světy, kam pustíme jen dobré a zlé necháme venku. Tak jak to je. Na tom stavět. Nic neměnit v základu. Ten je dobrý, položil jej Bůh, stvořil jej Bůh. Jen do něj investovat víc spravedlnosti. Aby přesahovala to co je povinné. Pak i ten svět, kde všichni kradou jsou zlí podvádí bude lepší. Tím navíc, co vydám, se stává svět lepším. To co dám navíc, to jako tep vytryskne a obživí. Jako voda, jako duch, jako Duch svatý který rozleje lásku do našich srdcí.

Tato slova zneklidní ty kdo považují za dobré a postačující, když jsou věci jak mají být. Nic nechybí, nic není navíc. Jedna ku jedné. Neškodit, nekrást, ale také nic nevydat. Je samozřejmě dobré neškodit a nekrást. Už to je fuška to dodržet. Ale nic nevznikne. Nic se nenarodí.

Život vzniká tam, kde vneseme víc, než se čeká. Tyto pokusy, tyto záchvěvy jsou to co přináší nový věk. Co dává život na který ani smrt nemá.

Udělat krok k tomu kdo mně ublížil, i když nemusím a mám na to svědky, že by ten krok měl udělat ten druhý.

Usmát se a podat ruku tomu, kdo mně už dlouho rozčiluje.

Přijít na návštěvu ,i když se mně nechce.

Zastat se druhého i když to není moje věc.

Zastavit u nehody, i když ostatní auta projíždějí, tak co já.

Přispět na povodně, i když jsem už dal a myslím, že jsem dal víc, než v průměru ostatní.

Usmát se v čekárně i když si ostatní budou myslet, že jsem se zbláznil.

A další a další příklady. To je činění, které podporuje život. Vyplňuje víc než jen určený prostor. Bez tohoto přesahování to může být dobré, bez závad, ale žádná spása na konci nekyne, proč? Vždyť se nic nepohne, nic nereaguje, je klid, čeho se má ta spása chytit, když se ani lístek nehne?

Zneklidní ti, kdo by se přeli, oč vlastně v tomto životě jde. Ježíš to řekne. Jde o to vejít do Božího království. Ale ne hledat cestu k němu někde jinde. Mimo tento svět. Mimo prostor a čas, kde jsem. Tady.

V tomto světě se to tvoří. S lidmi s nimiž žijeme. Takoví jací jsme. S takovou výbavou, vzděláním, podmínkami. Zde se to tvoří vystřelováním, vydáváním. Zde se spustí čas nového věku, který je navěšen na Krista. Pak to začne tikat, hodiny ukrajují čas a království Boží se blíží k nám a my k němu.

To poslední. A odkud k tomu mám brát sílu? Sotva pleteme nohama, abychom udělali to co máme. Svědomí nás žere, že ani to neuděláme. Sami víme, co vše chybí. Tak odkud brát sílu k tomu ještě přesáhnout to, co jsem sotva stihnul udělat?

Je to pořád dokola. V lásce. Lásce kterou Bůh dává abychom my ji vydali. Ona sílí život, ona působí tep i tam, kde vše ustrnulo. O ni je třeba prosit, po ní je nutné toužit.

Okusili jsme, když se přes nás přelila vlna spravedlnosti? Když nás zalilo dobro, na které sme neměli nárok? Když vůči nám někdo rozbil zeď a usmál se a podal ruku? To byla událost, viďte.

Tak se něco mění. Tak přichází Boží království. I deset zachraňuje velká města, i pět dá do pohybu události, změní obce, rodiny. Vlastně to není tak složité, že? Jen spolehnout na jediného spravedlivého, který mění všechno. Amen

PJK, zbavuj nás touhy utíkat odtud pryč do jiného světa. Tento svět jsi zachránil. Vlévej lásku do našich srdcí. Ona nám otevře oči, že smíme činit, jednat, vycházet vstříc.

Prosíme dávej nám svého Ducha, abychom poznávali, že k tobě jdeme tímto světem, všedním i svátečním, krásným i zlým.

Dej nám sílu odpouštět, brát druhé lidi vážně, vážit si také sebe sama.

Obnovuj své stvoření i skrze nás, všelijaké lidi. Dodávej nám sílu, abychom si nemuseli v životě pomáhat potupou a urážkou druhých. Dej nám odvahu druhé neničit a ponižovat slovem.

I dnes prosíme za trpící ve světě. Nemocné blízko i daleko. Za ty, kdo se o nemocné starají, Dávej jim ochotu, a laskavost a trpělivost.

Prosíme, posiluj ty, kdo se vyrovnávají s následky povodní. A nám dávej dlouhou štědrost a ochotu pomoci.

Prosíme za děti, které začaly školní rok, za učitele, za týdenní práci ve sboru.

Společně voláme

Jako vyvolení svatí, Boží a milovaní, oblecte milosrdný soucit, doborotu, skromnost pokoru a trpělivost.

Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.

Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti.

A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo.

Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství