V polovině 13. století, kdy v našem kraji probíhala kolonizace území, byla založena osada, pozdější Nové Město. Růst osady a její přeměna na městečko si brzy vynutily zřízení samostatné duchovní správy. Jejími zakladateli byli žďárští cisterciáci.

Počátkem 15. století proměnila náboženský život husitská revoluce. Obyvatelstvo bylo ovlivněno postojem své šlechty. Vilém z Pernštejna podepsal protest proti upálení mistra Jana Husa a jeho synové Bovar a Jan se dokonce účastnili husitských válek. Po návratu pak šířili Husovo učení. K poznání husitského hnutí přispěla také husitská vojska, která se dvakrát přiblížila k hranicím panství. Poprvé, když Jan Žižka táhl k Chrudimi, Litomyšli a Poličce na jaře roku 1421, podruhé, když výprava vedená Viktorinem z Kunštátu a Divišem Bořkem z Miletínka prošla Žďárem. Původně katolické obyvatelstvo přijalo pod vlivem husitství kalich.

Kališnická církev začala používat katolický kostel a faru. O kališnických duchovních existují písemné zprávy od počátku 16. století. Až do Bílé Hory zažívala kališnická církev na Novoměstsku dobu rozkvětu.

Jednota bratrská je v pramenech poprvé potvrzena ve 40. letech 16. století. Skupina příslušníků Jednoty nebyla početná a k pronikavějšímu rozšíření na panství nedošlo. Bratří sice zakoupili ve městě grunt, který sloužil jako modlitebna, ale pouze krátkou dobu. Po prodeji panství Vilému Dubskému nastaly členům Jednoty těžké časy. Nový majitel s nimi zacházel velmi krutě a v této těžké době se sbor pravděpodobně formálně rozešel. Podle některých pramenů se vztah Dubského k Bratřím změnil, když ovdověl a znovu se oženil. Jeho žena Kateřina Zahrádecká ze Zahrádky byla horlivou členkou Jednoty bratrské. Tehdy měla být za městem postavena modlitebna, která byla po Bílé Hoře přeměněna na katolický hřbitovní kostelík. Do roku 1753 byl nad vchodem nápis se jménem zakladatele, letopočtem a účelem, jemuž měl kostelík sloužit. Na popud jezuitské misie byl však nápis později odstraněn a jeho opis se bohužel nedochoval.