Milé sestry, milí bratři:

Budu pokračovat v řadě kázání o Abrahamovi, dnes již posedmé. Za chvíli přečtu příběh, ve kterém je Abraham v roli přímluvce. Přimlouvá se u Hospodina za Sodomu, za její obyvatele. Prosí Boha, aby ušetřil město křičící lidským násilím i lidským utrpením! Jejich rozhovor se odehraje někde na cestě, kousek od Sodomy. Toto vyprávění je zapsáno v osmnácté kapitole knihy Genesis, v. 16 až 33:

Muži se odtud zvedli a zamířili k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je doprovodil. Tu Hospodin řekl: „Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit? Abraham se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm požehnány všechny pronárody země. Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: ‚Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil.“ Hospodin dále pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je.“ Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem. I přistoupil Abraham a řekl: „Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého? Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých? Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?“ Hospodin odvětil: „Najdu-li v Sodomě, v tom městě, padesát spravedlivých, prominu kvůli nim celému místu.“ Abraham pokračoval: „Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel: Možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zahladíš pro těch pět celé město?“ Odvětil: „Nezahladím, najdu-li jich tam čtyřicet pět.“ On však k němu mluvil ještě dále: „Možná, že se jich tam najde čtyřicet.“ Pravil: „Neudělám to kvůli těm čtyřiceti.“ I řekl: „Ať se Panovník nerozhněvá, když budu mluvit dále : Možná, že se jich tam najde třicet.“ Pravil: „Neučiním to, najdu-li jich tam třicet.“ Řekl pak: „Hle, dovoluji si promluvit k Panovníkovi znovu: Možná, že se jich tam najde dvacet.“ Pravil: „Nezahladím je kvůli těm dvaceti.“ Nato řekl: „Ať se Panovník nerozhněvá, promluvím-li ještě jednou: Možná, že se jich tam najde deset.“ Pravil: „Nezahladím je ani kvůli těm deseti.“ Hospodin po skončení rozmluvy s Abrahamem odešel a Abraham se vrátil ke svému místu.

Padesát, pětačtyřicet, čtyřicet, třicet, dvacet, deset! Abraham začal na padesáti a usmlouval to s Pánem Bohem na pětinu, na pouhých deset.

Kdyby Hospodin našel v Sodomě deset spravedlivých lidí, nechal by město stát a jeho obyvatele žít. Není důležité, kolik měla tehdy Sodoma obyvatel. Důležité je, že těch deset je hrstka, zlomeček, kapka v moři. Kapka v moři zla, v moři svévole a násilí.

Všimněme si nejprve těch počtů. Abraham začne na padesáti, Hospodin je ochoten jít na deset. Teď bychom se měli na lavici alespoň zavrtět, myslím překvapeně… Cože? Bůh pětkrát (!) ustoupí. Panovník, vládce světa, všemohoucí Bůh! … pětkrát ustoupí.

To je asi ten důvod, proč to máme slyšet pěkně celé. Pro tu neslýchanost, pro tu podivuhodnost. Proto je tu popsán každý krok... padesát, čtyřicet pět, čtyřicet… Dělá to skoro 30 řádků, dvě třetiny celé perikopy. Takový rytmický doprovod pro náš údiv, abychom měli čas zavřít otevřená ústa.

Když se v Bibli něco opakuje, tak je to zdůraznění, akcent, imperativ! Je to tu několikrát, takže o tohle opravdu jde! Ale víme, co se tu zdůrazňuje? Zkusme tomu společně porozumět. Budeme se muset trochu namáhat (jako vždycky při čtení Bible), vždyť je to starý text, z úplně jiné doby, navíc… my máme různé klapky na očích a na uších.

Čtení Bible je námaha, a taky služba. I v tomto jsme služebníci, teď zrovna na bohoslužbě…

Co se tu tedy zdůrazňuje? První nápad. Jde tu o hranici únosnosti. Padesát, pětačtyřicet, čtyřicet, třicet, dvacet, deset! Kde je vlastně nejzazší mez, ta hrana, za kterou už nelze ustoupit zlu! Kdy je třeba říct: Tak dost, dál už to nejde! Leccos lze přeci tolerovat, nad ledasčím lze zamhouřit oko. Ano, ale kde se v tom tolerování zastavit? Kolikrát mám odpustit svému bratru, snad až sedmkrát? (Mt 18,21)       

Odbočka do současnosti… Třeba korupce! Jasné zlo, byť menšího kalibru než lynčování a znásilňování hostů v Sodomě. Kde je hranice únosnosti? Jeden úředník z deseti? Dva policisté ze sta? Je jasné, že korupce se nedá vymýtit úplně, stoprocentně, ale kdy se pohár naplní a přetéká? A kdy se ucho utrhne?

A kdy je organizovaný zločin už moc organizovaný a stane se hrozbou? A kdy je třeba začít mafii usekávat chapadla? A kdy máme nácky rozhánět a kdy je (demokraticky) nechat blbnout? A když je jeden hrací automat v celém městě, tak to přeci nevadí…

Na tyto otázky nejspíš neznáme odpověď. I proto poslouchejme Boží slovo:

Tak jednak… Bůh sice hranici tolerance posouvá směrem dolů, ale nikoliv donekonečna. Zastaví se. Zdá se tedy, že mez tu je. Za ní už není tolerance možná. Dojdou-li věci takhle daleko, musí být zlo vymýceno, a to silou. I když, je tu i pochybnost: v textu není řečeno, že Bůh řekl ´Dost!´. Možná, že se Abraham jenom neodvážil jít na sedm nebo na pět spravedlivých. Nechme toto raději zatím otevřené…

Dále… Bůh tím, že přistoupí na snižování toho dostatečného počtu spravedlivých, vlastně zvyšuje význam jejich spravedlivosti. Spravedlivost těch deseti má takovou váhu, že to klidně vyváží nespravedlivost stovek jiných. Lidská spravedlivost má v Božích očích velkou cenu. A v rozhovoru s Abrahamem to dává Bůh zřetelně najevo, řekli bychom… přímo před našima očima, přímo LIFE!   

A ještě… ta Boží trpělivost! I dnes někdy říkáme ´ten má andělskou trpělivost´ a myslíme tím, že ta trpělivost se nikdy nevyčerpá. To ustupování opravdu jakoby nemělo konce. Boží milost je bez konce, tak je to!

Co se tu tedy zdůrazňuje? Druhý nápad. Jde tu o Boží spravedlnost, ale nejen o její hranici (kterou stejně nejde určit), ale hlavně o její podstatu. Jaká je! Připomeňme, že nejde tolik o spravedlnost ve smyslu právnickém a soudním. Spíše jde o způsob života, tedy… jak žít tak, aby se to Bohu líbilo. Biblická formulace je dbát na Hospodinovu cestu (18, 19b). Ve starozákonní duchu je to život podle Božího Zákona, v novozákonním duchu je to život podle Boží Lásky.

Takže, slyším v tom příběhu taky apel na nás. Lidi… už to konečně pochopte, že to je Bůh, kdo nastavuje principy. Bůh určuje normu dobrého života, On je ta norma! On, ne my!

My tedy máme normu jenom hledat, objevovat, odposlouchávat, okoukávat, zkoušet… ne ji vymýšlet! Jistě, zkoušet… ale taky s vědomím naší lidské omezenosti. Zas tak moc toho nesvedeme. Proto dostáváme i meze, za které nesmíme jít.

Dobře… Protože čtete Bibli, tak jste už přišli na to, že o Boží spravedlnosti se v Bibli píše hodně. Důvod? Jednak máme spravedlnost pochopit, ale zároveň… není snadné ji pochopit (proto se o ní mluví z různých stran a tolikrát). Abrahamův rozhovor s Hospodinem před Sodomou je taky nápověda… k té spravedlnosti.

I tady si dovolím aktuální vsuvku… nedávná prezidentská amnestie. Je to akt milosti, zakotvený v našem právním systému. Myslím, že primárně z důvodů biblických a křesťanských.

Tedy: najednou je tu zástup lidí, kteří (jaksi ´plošně´) dostali milost – amnestovaní vězni, i ti, jejichž neuzavřený soudní proces byl předčasně ukončen. Pro většinu z nich asi dobrá zpráva. V národě i mezi politiky však vyvolala amnestie rozhořčení, ba zděšení! To přeci není spravedlnost, to je výsměch spravedlnosti! Co to dalo práce, dostat je všechny za katr! A podívejte, jen je pustíte, už to dělají zase!

Abraham přistoupil a řekl: Ať se Panovník nerozhněvá, promluvím-li ještě jednou. Možná, že se jich tam najde deset (spravedlivých). Hospodin odvětil: Nezahladím je ani kvůli těm deseti. (18,32)

I kdyby v tom zástupu amnestovaných bylo pár spravedlivých (kapka v moři), mají takovou váhu, že vyváží tu vše prostupující nepravost! Jejich spravedlivost omilostňuje nepravost většiny.

I kdyby v těch narvaných českých celách bylo pár lidí, jejichž svědomí se pohnulo… i kdyby tu byla jenom hrstka těch, kdo nic neprovedli, a nebo nakonec i provedli, ale pak ´šli do sebe´ (jako marnotratný syn v evangeliu, Lk 15,17)… i kdyby tu bylo jenom deset smolařů, kteří udělali osudnou chybu (třeba poprvé v životě!)… pak je Božské prominout celému místu (18,26). Teď cituji Pána Boha. Proč jsme tedy tak pobouřeni prezidentskou amnestií?  

Domnívám se, že jsme pobouřeni i proto, že pořád ještě nemáme zažitý ten hlavní princip. V centru naší pozornosti je ten svévolník sodomský! Budiž, to by nevadilo. Kdyby ovšem nebyla ta naše pozornost pouze negativní! A kdybychom se přitom dívali nejen na něho, ale taky do zrcadla.

Všimněme si, jakýma očima ty vězně pozorujeme: Očima pohoršení (Fuj, cos to udělal!). Očima samospravedlnosti (Tohle já bych v životě neudělal!). Očima zloby, pomsty a nenávisti (Kdyby mě přišel pod ruku, zpřerážel bych mu kosti v těle!... i tohle jsem v médiích slyšel).

Jenomže, Pán Bůh i Abraham, jaksi oba, nás upozorňují, že máme svévolníka uvidět jinak. V jiném světle, klidně řeknu pozitivně, i když to slovo nemám moc rád. A taky v sobě, nejenom v těch druhých.

Řekl bych, že uvidět hříšníka očima lásky nám takový problém nedělá. Rozumíme tomu, že máme milovat a že láska vysvobozuje. A snažíme se o to. Ale uvidět, že pravé vysvobození není v našich silách, že nestačí se polepšit, to už se moc nedaří. Pán Bůh i Abraham nás upozorňují, že pravé vysvobození se děje jaksi zprostředkovaně, skrze spravedlivého!

Ten princip, který se tak ztěžka a pomalu učíme, bych možná vyjádřil nějak takto:

Pro spravedlnost hrstky zachraňuje Bůh celé město. Mnohé hříšníky. Je to mimořádný, pohoršující princip! Boží paradox, který nám dělá takové potíže. Nikoliv… zachránit spravedlivé před nespravedlivými, dobré před špatnými, zbožné před bezbožnými. Ty nespravedlivé a špatné tak nějak pozavírat, tak nějak vyloučit. Ne, naopak! Zachránit svévolníky pro spravedlivost hrstky! Paradoxon! 

Za časů Abrahamových se Hospodin zastavil na čísle deset. Jak jsem řekl, mám podezření, že to byl spíš Abraham, kdo už nedokázal ´jít ještě níž´. Hospodin sám přeci ´šel ještě níž´, ovšem až později, za časů Ježíšových.

Stačí jeden spravedlivý! Jeden, jehož spravedlnost vyváží celý hřích světa! Jeden jediný, který spasí mnohé! To je princip vykoupení. Tady, v tom Abrahamově příběhu, tedy na začátku dějin, je ten princip zatím jenom naznačen. Vykoupení v čisté podobě proběhne až v Kristu, na přelomu dějin.       

Co se tu tedy zdůrazňuje? Třetí nápad. Jde tu taky o Abrahama. On zde zosobňuje lidský rozměr, člověka! Hned řeknu, jak to myslím, ale nejdřív několik postřehů:

Abrahamova odvaha, sebevědomí, sebejistota. Stoupne si Bohu do cesty a hájí doupě zla. Zarážející, až nepochopitelná přímočarost. To, za co tu Abraham lobuje, je ovšem Boží zájem! Abraham mluví ´ve jménu Hospodinově´. Z kontextu plyne, že to není chyba nebo nepatřičnost. Myslím, že Pán Bůh musel mít z Abrahama radost!

Proč to Abraham dělá? Troufá si nastavovat Bohu zrcadlo? Myslí přitom na Lota a jeho rodinu, tedy na příbuzné ze Sodomy, kterým jde teď o život? Ještě by mohl mít jeden pragmatický motiv… kdysi bojoval za Sodomu, jako spojenec sodomského krále, proti okupantům z východu. Tedy parlamentář s bílým praporem, ve jménu dřívějšího spojenectví?

Ne, ani jedno. Věřím, že Abraham neměl žádné pokoutné nebo postraní motivy. Věřím, že jeho úmysl byl tehdy upřímný, čistý a ryzí.

Tou silou, která se v něm projevuje, je milosrdenství a slitování. Jde mu o ty tam, za zdmi Sodomy, v tom pekle. Jde mu o ty spravedlivé, ti potřebují pomoc. A věří naivně, že tam jsou. Jde mu i o ty zlé, i ti možná potřebují pomoc. Jde mu o to, co nám tak drhne, co nám tak nesedí a je nám cizí! Nebo není?

Abraham už není jenom tím, kdo požehnání přijímá a nese. Nyní se opravdu a naplno on sám stává požehnáním (12,2) pro druhé! Vzpomeňme, co mu řekl Hospodin na začátku, než se Abraham vydal na cestu z Cháranu: Učiním tě velikým národem, Abrame, požehnám tě… ale i ty se staň požehnáním!

Před Sodomou už Abraham mluví a jedná ve jménu Hospodinově. Naplňuje to, co dostal a přijal. Zdá se, že je u cíle!

Amen