Neděle Díkčinění
25. 10. 2009

text: Gn 1,26-2,3

Dnešek je den nabitý svátky. Alespoň pro nás křesťany. Dnes slavíme sedmý den, jak jsme o něm četli, posvěcený den odpočinku. Zároveň slavíme první den po sobotě, v ten den byl vzkříšen náš Pán, Ježíš Kristus. Do třetice dnes slavíme den Díkčinění, díkuvzdání za letošní úrodu.

A tak je možná zvláštní, že jsem právě přečetl text, který vypráví o stvoření. Je to hluboký text plný zásadních a hlubokých myšlenek o člověku, které se tu nebudu snažit vyložit. To je snad i nemožné. Přesto si myslím, že se k dnešnímu svátku Díkčinění vztahuje.

Dnes bychom chtěli Bohu vzdát díky za dary letošní úrody. V přečteném textu se dovídáme o těch prvních darech, které Bůh člověku ? lidem ? daroval. Bůh dal člověku celou zemi ? zvířata, aby jim vládl, a rostliny, aby se jimi živil. Až to vypadá, že Bůh pro člověka zamýšlel od stvoření vegetariánství. Bůh dal člověku k užívání celé své stvoření. To stvoření, o kterém vždy, když jej učinil, řekl, že je to DOBRÉ. A když učinil člověka, z hlíny, z prachu, řekl, že je to velmi DORÉ. Mám takový pocit, že my, křesťané, se na svět i na ostatní lidi často díváme z pohledu té třetí kapitoly, která následuje a ve které se dočítáme, jak člověk zapříčinil porušení toho dokonalého stvoření. A zapomínáme při tom na tuto část Bible, kdy sám Bůh říká, že je to dobré, dokonce velmi dobré. Že svět, jak byl stvořen, je krásný a obdivuhodný a stojí za to na něm žít.

Co je ale vrcholem celého Božího tvoření? K čemu to všechno spěje? To není člověk, ono to ještě pokračuje. Cílem a smyslem toho všeho konání je totiž ten den sedmý, kdy už Bůh netvořil nic. Kdy se pohodlně usadil, podíval se na to všechno a mohl si říci: Je to dost dobrý. Už k tomu není potřeba nic dodávat. Svět byl stvořen celý. Smyslem Božího konání, jakož věřím, že má být i toho lidského, je přestat, spočinout, dát si leháro, pochválit se a oslavovat ? prostě mít se dobře. To mi do dnešních dnů zní jako Evangelium. V tomto spočinutí sedmého dne snad můžeme zakoušet trochu z toho, co má pro nás Bůh připraveno na věčnosti.

Dnes chceme Bohu děkovat. Nemyslím si, že jen dnes. Jako měl Šabat u Židů posvěcovat všechny ostatní dny, mělo by se i dnešní díkčinění nějakým způsobem vztahovat i ke všem dalším dnům. Dnes Boha slavíme a děkujeme Mu touto bohoslužbou, kdy Mu společně zpíváme, vzdáváme díky a oslavujeme Ho. Co ale zítra? A pozítří? Jak mu budeme děkovat?

Napadli mě takové tři možnosti. Dvě z nich jsou obsaženy v přečteném textu, třetí se line celou zbývající Biblí. Tou první je skutečně panovat nad svěřenými dary. Moudře a zodpovědně nad nimi vládnout. Můžeme Bohu děkovat tím, že se budeme o tuto zemi a všechno, co je na ní, vděčně starat. Že ji nebudeme ždímat, nesedřeme ji z kůže, nestrháme ji, nebudeme si chtít vzít všechno a hned a nejlíp jen pro sebe. Dnes se takovému jednání říká ekologické. A dnes, kdy máme skutečně možnosti zemi zničit, vymazat Zeměkouli z mapy, je to aktuálnější než kdy dřív. O ekologii dnes mluví kdekdo a možná až příliš. Nejsme to ale právě my, křesťani, kteří bychom měli brát tuto otázku nejzodpovědněji? My přece věříme, že je to náš úkol od Boha, panovat nad celou zemí. A panovat neznamená zničit.

Jak může taková každodenní bohoslužba a díkčinění vypadat? Napadá mě třeba to hloupé a obyčejné třídění odpadu. Na tom není nic posvátného a přece je to dnes jeden ze způsobů, jak se zodpovědně starat o tuto svěřenou zemi. Doufám, že třídění odpadu je dnes už něco, co patří mezi základy slušného chování, jako si po vykonání potřeby utřít zadek.

Druhý způsob, jak vyjádřit Bohu vděčnost, je umět sedmého dne přestat. A nemusí to být Neděle a možná to ani nemusí být sedmý den. Jde prostě o to pracovat tak, abych si po skončení mohl odpočinout. Abych se mohl hodit do pohody, pohodlně se usadit a říci si: Je to dobrý. Abych si nemyslel, že na mě toho tolik záleží a že musím být lepší než Pán Bůh. Sedmého dne odpočívat je přeci i jeden z příkazů desatera.

Třetí způsob vděčnosti v tomto textu popsán není. Jak už jsem ale řekl, táhne se celou zbývající Biblí a dost možná víc, než to předešlé vyjadřuje skutečnou Boží podstatu. Je to ono starozákonní ?Pamatovat na vdovy a sirotky? a novozákonní ?činit dobře těm maličkým?. Řečeno dnešními slovy ? postarat se o ty, kteří se o sebe postarat nemůžou nebo neumějí. Chudí, nemocní, hladoví, bezbranní, někde to jsou ženy, někde děti ? . Starat se o potřebné je možná to nejhlubší vyjádření toho, co to znamená Bůh. Bez toho jsou všechny naše svátky a díkčinění Bohu odporné. Z takových svátků je unavený, bolí Ho hlava a chce se Mu zvracet.
Kéž je naše dnešní díkčinění Bohu milé a opravdové.

Děkuji Bohu za dnešní den, za zemi, která plodí ovoce a zeleninu a vše potřebné pro život.
Prosím, ať pamatuji, že mám zemi moudře vládnout a chránit ji, že mám odpočívat, užívat si a oslavovat.
A prosím, ať nikdy nezapomenu na ty, kteří mě potřebují.
Amen