Čtení Iz 62.1-5+11-12, kázání J 2.1-11
Veselá svatba, alespoň tak bychom si ji mohli představit, jedlo se tam, jako na každé židovské svatbě nejspíš tančilo a zpívalo, a pilo mnoho vína, vždyť Ježíš dodatečně učinil víno z více než 400 litrů vody, pro rychlé počtáře šest štoudví po minimálně 70 litrech.
Uzavřít sňatek, to byla pro židy velká událost. Traduje se, že jeden rabbi reagoval takhle na otázky jedné ženy: v kolika dnech stvořil Hospodin svět? V šesti. A co dělá od té doby až dodnes? Uzavírá sňatky. Ženě, jež ho zpovídala, se to nezdálo a chtěla dokázat, že Bůh není všemocný. Proto sama naplánovala svatbu 40 otrokům a otrokyním a svatby se nakonec nekonaly, protože za ní chodili polámaní lidé. Pro židy zkrátka bylo a dodnes je uzavření sňatku velká věc, proto se téma svatby dostalo i do talmudických vyprávění a do příběhů.
Ten Janův je zvláštní. ?Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské.? Byla to svatba, která odkazovala na Boha Stvořitele, který dává mnoho dobrého jako je třeba společenství rodiny, tanec, víno k poveselení a chvíle i prostor pro setkání. Ale Janovo líčení nekončí u svatební pohody, kterou nám jediný Bůh, Stvořitel a Dárce přeje. Čteme o zádrheli, někdo by nad ním mávl rukou, jinému by byl k vzteku a ještě jiný by se styděl. Došlo víno.
Zrovna na téhle svatbě, aniž bychom znali aspoň jméno ženicha, nevěsty nebo jejich rodičů a sourozenců, byla Marie a Ježíš. Marie a Ježíš patřili do širší rodiny ženicha nebo nevěsty. Do Ježíšovy rodiny zase patřili i učedníci, které bere s sebou a kteří dostali pozvání. Možná ze slušnosti, možná ze zájmu, možná na doplnění počtu. Marie, Ježíš a učedníci přišli na svatbu, která vešla do dějin tím, že došlo víno.
Odhadnout množství vína na několik dní muselo být náročné. Někdy nevíte kolik se toho vypije ve dvou, ve čtyřech, natož při svatbě. Správce a ženich to neodhadli. Na jedné straně docela velká ostuda, jako když přestanete na druhého myslet. Na druhé straně se přeci svět nezboří ? kdyby svatebčané neměli víno, šli by možná dřív domů a pomluvili ženicha.
Ale Jan tuhle událost považuje za významnou, chce nám skrze ni něco sdělit o Bohu. Jan nám neukazuje Ježíše jen jako toho, který se raduje s radujícími (jak nás k tomu vybízí apoštol Pavel). Ježíš tu odhaluje učedníkům, své rodině i nám své poslání.
Marie to asi tušila. Proto ?řekla Ježíšovi: Už nemají víno?. Ježíš se na ni téměř hněvá: ?Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.? Evangelista Jan nám nastiňuje vztah mezi Marií a Ježíšem. Matka je přesvědčená o Ježíšově moci (možná později se její přesvědčení umenší), On jakoby váhá. Možná si není jist. Je to Marie, kdo udělá ten první krok. Marie má cit pro tu pravou příležitost. Přitom její slova jsou jen konstatováním dané situace: Už nemají víno. Nepřikazuje ani neloudí: Udělej zázrak. Zvláštní Mariina jistota pobídne tamější služebníky: ?udělejte, cokoliv vám nařídí.?
?Bylo tam šest kamených nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: Naplňte ty nádoby vodou!? ? čteme. Ty nádoby, po kralicku štoudve, sloužily k omývání. Při očistné koupeli si věřící uvědomovali, že před Bohem na nich lpí mnoho nečistoty. Připomínali si a nejspíš s úzkostí, že nedodrželi všechny příkazy Zákona. Očišťovací předpisy byly přísné a zvláště před svatbou, kdy se koupal i budoucí manželský pár. Proto byly ty nádoby už prázdné, a právě do nich nalili služebníci na Ježíšův příkaz vodu. Vodu, která se stává vínem. Stává se stejným způsobem, jako slovo učiněno jest tělem. Stává se stejným způsobem, jako to čteme ve vyznání o stvoření: Staň se světlo - budiž světlo. Stejně se z vody stává víno.
Ty nádoby i jejich obsah, slouží teď jinému účelu. Namísto úzkostného očišťování je tu nový obsah: víno pro radost a svobodu. Nádoba je stejná, jen ten obsah se proměňuje. Nemusíme se pořád trápit, zda jsme do puntíku naplnili Boží příkazy, nemusíme úzkostně sténat pod vinami, které působíme. Nemusí být naší největší starostí čisté svědomí. Můžeme se radostně nadechnout a přijímat, co nám je připraveno skrze Ježíše Krista.
Z vody se stalo víno. Všechny naše pokusy omýt se před Bohem ze toho, co se nás přichytilo nebo /abych mluvila v aktivu/, co jsme na sebe přilepili, jsou zbytečné a na nic, protože vlastními silami na to smytí nikdy nestačíme. Je pro nás připraveno to nové, víno radosti, vize změny života, který byl až dosud převážně ve vleku strachu z nečistoty.
I donesli služebníci správci hostiny vodu proměněnou ve víno a velice mu zachutnalo. Správce netuší, odkud to víno je, to vědí služebníci, Ježíš, jeho učedníci a možná Marie. Víno je lahodné, správce zůstává v údivu, že tak dobré víno zachoval ženich pro tuto chvíli. A když ženicha chválí, netuší, že jiný ženich a protějšek těch shromážděných, stojí nebo možná tančí možná pije opodál. Právě v Ježíši se naplňuje nová smlouva, ke které se Bůh zavázal, jak jsme to četli v prvním čtení z Izajášova proroctví: ?jako se ženich veselí z nevěsty, tak se tvůj Bůh bude veselit z tebe. Hle, Hospodin dává slyšet až do dálav země výzvu: ´Vyřiďte dceři sijónské: Hle přichází tvá spása!´? Starozákonní prorok Izajáš mluví o radosti, o svatbě.
Přestože se v Káně Galilejské odehrály veliké věci proměny, pro většinu svatebčanů zůstávají skryté. Učedníci, Marie a služebníci zažili, jak se to nové prolamuje do našeho času. Jak nenápadně vstupuje Boží království a Boží Syn do tohoto světa. Tomu, kdo si všímá, kdo věří, že se divy proměny dějí, to možná tak nenápadné není. Bůh jedná ve své svrchované moci i tam, kde pro to nejsou podmínky a kde lidé na to nejsou vůbec připraveni. Tak zjevuje svou slávu v domovech důchodců a ve školách, v samotě, ve vězení, mezi nepřáteli, a těch míst a situací je mnohem víc.. Mnozí pili Ježíšovo víno, žili z Jeho štědrosti, aniž by to tušili. Dost možná ani ženich si nevšiml, že to víno nebylo jeho. Lidé na svatbě se radovali nad poháry dobrého vína a ten nejhlubší smysl toho, co se stalo, jim byl skryt.
Ježíš tehdy v Káni zjevil svou slávu, jíž si všimlo několik jedinců. Dnes tomu není jinak. Možná zakusit takovou proměnu vody ve víno potřebovali učedníci, aby jim došlo, s kým mají tu čest. Možná o té zásadní proměně, o možnosti nové smlouvy, obnoveném vztahu k Bohu bez našich domnělých kvalit, potřebujeme slyšet stále znovu. Bůh přináší osvobození od strachu, radost z toho, co dostáváme, zjevuje svou slávu v tomhle světě, který často označujeme jako krutý a nevlídný.
Dnes je poslední neděle církevního roku, ve které se zpravidla ozývají temnější tóny. Před začátkem adventu vás chci ale tímto příběhem vybídnout. Kdo má uši k slyšení, slyš! ?Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu?; činí tak až podnes.
modlitba Pane, prosíme Tě, veď nás krok za krokem cestou svých znamení. Děkujeme Ti za všechna znamení, která vedou k proměně a jimiž vstupuje Boží království do našeho světa. Amen
píseň 694