Otec David a syn Absolon. Oba mají za sebou kus těžkého života. David má za sebou války, vyhnanství, vinu na muži, kterého chladnokrevně poslal na smrt, aby si mohl vzít jeho ženu.
Absolon nechal zabít bratra, který znásilnil jejich sestru.
Otec a syn, oba už dospělí, oba s tíhou minulosti.
Absolon chystal převrat. Chtěl nezákonně svrhnout z trůnu svého otce a sám se prohlásit za krále. Začne získávat přívržence. Lacině se snaží získat lidi na svou stranu. Jistě to mnozí prohlédli a bylo jim to odporné, mnozí si ale s nadšením říkali, to by byl panečku král, ten Absolon.

Jak to Absolon dělal? Opatřil si vůz, koně, nechal se vozit po městě. A před jeho vozem běhalo 50 mužů. Dnes se tomu říká zviditelnění. Nic moc se neděje, smyslu to valného nemá, Absolon se však vkrádá do lidské mysli jako záludná reklama podél cest či na obrazovce.
A také si brzy ráno chodil stoupnout do městské brány. Zastavoval muže, kteří z daleka přicházeli do hlavního města k soudu. Soudil je král, ten byl nejvyšší soudce v zemi.
Absolon je zastavoval, nechal si povědět jejich příběh a pak je ubezpečoval, že určitě mají pravdu, jistě by měli soud vyhrát, ale co mohou čekat od krále? Král není spravedlivý a tak ať se nediví, když svou při prohrají. Kdyby on byl králem, jistě by jim dal soud za pravdu. Jedné straně sporu sděloval, že ona má pravdu. Když pak přišla druhá strana sporu, slíbil jí to také. Čteme že si tak lstivě získával srdce izraelských mužů. Je mnoho obdobných jevišť v životě, kde se podobné lstivé, nefér podrazy dějí. Dobrý lékař by vás určitě léčil jinak, dobrý šéf by vás jistě více ocenil. Co, maminka ti to zakázala, to já bych ti to dovolil. Až po politické sliby a mámení, zavedeme pořádek, zvýšíme platy, darebáky zavřeme, to my kdybychom byli u moci. Existuje nějaká obrana před těmi, kdo lstivě získávají srdce druhých? Snad jen vlastní zdravý rozum a víra.

Absolon chystal převrat pomocí dalších lstí. Sdělil Davidovi, že kdysi Hospodinu slíbil, že když se bude moci vrátit do Jeruzaléma, bude za to Hospodinu sloužit. Proto teď Absolon odchází do Chebronu, aby tak mohl učinit. David mu řekl ? jdi v pokoji. A netuší, že dává souhlas k začátku občanské války a boji o trůn. Absolon posílá okamžitě své lidi do všech koutů království, aby, až uslyší polnici, provolávali ? Absolon se stal králem! Asi spoléhal na to, že když obyčejný občan odevšad uslyší že Absolon je králem, možná se sice bude divit, už ne David? Ale asi to tak má být. Když to všichni všude křičí, obdobně, když to říkali v televizi, tak to tak asi je.

S Absolonem odcházelo dvě stě mužů, byli pozváni, šli bezelstně, nic netušili. Asi by se vzbouřili, že mají bojovat proti králi Davidovi. Zlo někdy sebere i ty, kdo nic netuší.A doufá, že čas a změna okolností bude hovořit ve prospěch zla. Až budou v Chebronu kde budou jen Absolonovi lidé, až přivyknou myšlence, že by to moho být jinak, až ucítí, že by si mohlipolepšit když budou na vítězné straně..
Čteme, že spiknutí nabývalo síly- s Absolonem šlo stále více lidí. David se dozví, co se děje. Přišel k němu nějaký muž se zprávou ? Izraelští muži stojí za Absolonem. Jakou moc mají slova, informace v určitý čas. David neslyší žádnou objektivní ověřenou informaci. Neproběhlo žádné referendum, kdo za kým stojí. Někdo řekne ? Izraelští muži stojí při tvém protivníkovi ? a je to. David nic nezkoumá a rychle jedná. Nařizuje opustit město a dát se na útěk. A tak on s celou rodinou a se vším obyvatelstvem opouští Jeruzalém.

Když vynášeli truhlu Hospodinovu z města, zastavili se s truhlou za Kidronským úvalem. Postavili Boží schránu, obětovali Hospodinu a čekali, dokud poslední z uprchlíků úval nepřešel a tím neopustil bezpečně město.
Nějak to upomene na Boží věci. Na Boží velkorysost, na večeři Páně kde je dost pro všechny a bude se vysluhovat, dokud i poslední nepřistoupí. Do dlouhé doby nejistot, která byla před nimi, vstoupil Bůh. Uprchlíci věřili, že je Bůh s nimi.
Po krátkém čase vstoupil do Jeruzaléma Absolon se svým vojskem.
Zase David utíká. Zase je na pochodu, opouští co vybudoval, všechny struktury, chrám, palác, státní správu. Lépe je žít svobodně bez všech věcí kolem nás, než žít v přepychovém otroctví.
David utíká, pláče, je to trpké. Kolik lidí dnes utíká a pláče, neví kde přespí v mokré a studené noci, nevědí co bude dál, kde budou bydlet, kdo se jich ujme. To je aktuální bolest těch, kdo utíkají před násilím a nesvobodu. A pak, po čase, se dostaví ta chronická, dlouhodobá bolest, kterou s sebou vlečou. Vyhnání, vysídlení, útěk, různé názvy pro podobné věci. Zůstanou v duši. Mnohé křivdy a strádání bolí a pálí ještě dlouho po té. Možná až do smrti to bolí, když vlečeme svou minulost. Možná se jí bojíme a proto křičíme, že se jí nikdo nesmí ani dotknout. Kristus dává odvahu mluvit, vyznat, přiznat, před Bohem i před lidmi. Nejsme v jeho očích hrdinové, když nic a vše statečně neseme v sobě. Jsme hrdinové, když s jeho pomocí a v důvěře v něho přiznáme a vyznáme, co jsme a kdo jsme a jací jsme.

Stejný Bůh dnes jako tenkrát, stejní lidé dnes jako tenkrát. Bolí to stejně jako tenkrát. Však Ježíš informuje učedníky, že to bude bolet, když v tomto světě uvěří jeho slovu. Že to bude bolet, když budou toužit po přímých vztazích a pravdě a spravedlnosti.
Že bude bolet dospělost synů a dcer. Už i oni mají svou minulost, už i jim se zaplňuje jejich originální životní příběh.
A minulost skutečně bolí, někteří lidé jednají lstivě a chystají převraty proti nejbližším. Mnozí trpí na útěku. Takový je život, který žijeme. Jiný zde není. Život v němž úsilí o dobré věci bolí. Do tohoto života vstupuje Bůh. Do něj přichází, bere za ruku, nabízí svou pomoc, své dary a říká, smí to být jinak.