Na útěku před Saulem si jde David postěžovat Jonatanovi. Ptá se - co jsem provedl? Jaký je můj zločin? Co se děje? Co se to děje na královském dvoře mezi mnou a Saulem? Otázky, mlčení, hledání odpovědí. Dva dospělí muži. Jsou spolu rádi a spolu hovoří. Sdělují jeden druhému své otázky, své úzkosti, ptají se proč. Jonatan si myslí, že Saul už se na Davida nehněvá. David si to nemyslí.

To jsou chvíle, které se dotýkají tajemství života. Když spolu mluví ti, kdo se mají rádi. Dokážou se spolu ptát, dokážou si vzájemně naslouchat, dokážou spolu nesouhlasit. Život se tříbí v takových chvílích. Jakoby se posune kus dopředu. Uzraje zase o trochu víc. Rozhovor dvou lidí kteří se mají rádi působí, že zlo a strach přestávají být tak děsné, v duši se rozjasňuje a zlé věci ztrácejí vhodné prostředí pro svou činnost.
A naopak. Jak je těžko tam, kde nemáme s kým mluvit. Jak jsme pak náchylní seknout zlým slovem, vidět svět horší než je. Jakoby nás přemáhalo to, co nemáme komu povědět. Dusíme se v tom a to není k životu.

Davidův potomek, Ježíš Nazaretský s lidmi mluvil, naslouchal, ptal se, odpovídal. Neodkazoval je na své tiskové mluvčí ani na své WWW stránky, ani na své vybrané spisy. Asi věděl, že mluvit s někým je více, než obvykle umíme pomyslet a ocenit. Věděl, že to nelze ničím nahradit.

Ti dva potřebují zjistit, jak na tom David skutečně před Saulem je. Chce ho Saul stále ještě zabít? Musí David prchnout? Nebo se může David vrátit? A vymyslí poměrně komplikovanou zkoušku, jak to zjistit. Jak ze Saule dostat to, co si vlastně myslí.
Blížily se svátky novoluní, při kterých se pořádaly několikadenní hostiny. Davidova přítomnost u královské tabule byla zřejmě povinností. A David se bojí tam přijít. Jako když někde dlouho chybíte a pak máte strach jen tak přijít. Nevíte, co se tam děje. Tak ani David neví. Ještě mu usiluje Saul o život? Nebo ne? David neriskuje a rozhodne se, že tam nepůjde. Schová se na poli. A domlouvá se Jonatanem, že když se Saul bude ptát, kde je David, řekne Jonatan, že ho David žádal o dovolenou na tyto dny, aby mohl jít do rodného Betléma a tam se účastnil slavností. Podle Saulovy reakce se pak pozná, jak smýšlí o Davidovi. Rozčílí se? Bude vzteklý? Pokud ano, chce Davida zabít a David musí prchnout. Na dvůr zpět nemůže.

První den hostiny, Davidovo místo u stole je prázdné, Saul nereaguje, nic se neděje.
Druhý den hostiny, Saul se ptá, kde je David, Jonatan odpovídá, chtěl dovolenou, tak jsem mu jí dal. Saul vzplanul hněvem, mrštil po Jonatanovi kopím, aby ho proklál. Počtvrté mrští kopí, počtvrté se minul. Naštěstí to asi moc neuměl.

Pak to šlo ráz na ráz. Co David a Jonatan chtěli vědět, věděli. Saul Davida nenávidí, usiluje mu stále o život. Je to otázka života a smrti, David musí pryč.
Domluví se dopředu, jak Jonatan oznámí ukrytému Davidovi Saulovu reakci. V určitý den jde na pole, střílí z luku v místech, kde věděl, že je David ukrytý. A na chlapce který šípy sbírá volá, tak, aby to David slyšel, rychle, spěchej, nezastavuj se. David ví, že je zle.

Ale je to těžké jen tak odejít, a tak trochu riskují. Jonatan pošle pryč sběrače šípů, David vyjde z úkrytu a loučí se s Jonatanem. Asi navždy. Podle dalšího vyprávění se ještě jednou letmo setkají, ale to v tu chvíli nevědí.

Políbili se a plakali jeden pro druhého. David se pak vzchopí a řekne, že Bůh je svědkem toho zázraku, když se dva mají rádi.

Proč se musíme v životě loučit? Co pak s následným smutkem? Jak žít, když je nám po někom smutno? Učil nás někdy někdo co máme dělat? Řekl nám někdo, co s tím? Asi ne, viďte. Jednáme nahodile, sami, neuměle. Máme plakat? Snažit se zapomenout? Brát prášky? Hledat to co jsme ztratili ještě jednou, v nové podobě?

A k tomu ještě často slyšíme pomoc svého okolí. Ale není to pomoc, je to přítěž. Holt s tím se nedá nic dělat, čas to spraví, přece bys nebrečel, no tak, vzchop se, podívej se jak vypadáš? To přece žádná pomoc není.

Co s tím? Co s loučením a následným smutkem, který je k neunesení?
Žádná hotová odpověď není. Ale smíme se vší pokorou něco zkoušet.
Předně - smíme přiznat bolest z loučení. Smíme ji přiznat před sebou. Přijmout, že bolesti loučení nás provázejí a budou provázet celý život. Že smutek a bolest nemusíme uzarděle strkat někam do komory, jako že neexistují. Existují. Smutek loučení, bolest nad tím, že se neuvidíme, slzy, že něco končí. Ježíš netají, že jeho duše je smutná až k smrti. Nikomu neslibuje život bez slz. Naopak. Blahoslaví ty, kdo pláčou. Kdo to umí. Kdo to dokáží. Ti jsou blažení, celí. Možná proto, že vědí že život přináší loučení. A že po loučení následuje smutek. Že zde na zemi od stvoření světa až podnes nebyl zaveden žádný jiný život. Vždy to byl a je život v němž se vyskytuje loučení a smutek.
To může být první krok, toto připustit, přiznat a přijmout. Jinak to není. Nečekejme pořád, až to začne být jinak. Dokud Kristus podruhé nepřijde, nezačne.
A další krok? Věřit tomu, že Bůh si cení našich slz. Že si jich cení víc, než konstatování, on vám to byl tak statečný člověk, že ani nezaplakal. Bůh zřejmě netouží obdivovat takové. Jeho favorité jsou ti, kdo plakat dovedou.

**
Je dobré mít někoho, koho mám rád a s kým mohu mluvit.
Ve chvíli rozhovoru život uzrává.

Život je tvořen loučením a smutkem. Nemusíme se tvářit, že to tak není. Jednou se rozloučíme s tímto světem, pokud to stihneme. Naši milí se rozloučí s námi.
Teprve pak nás čeká cosi úplně jiného. Čeká nás přece jen život, který už není tvořen loučením a smutkem. Čeká nás život v plné Boží přítomnosti, kde Boha uzříme tváří v tvář. Amen

383

Pane Ježíši Kriste, prosíme, dej, ať máme s kým mluvit. Uč nás hovořit, naslouchat i mlčet. Zbav nás falešné představy, že smutek se jen tak vloudil do našeho života. Uč nás radovat se radujícími i plakat s plačícími.
Prosíme za ty, kdo se loučí se svými milými. Za ty, kterým umřeli blízcí lidé. Za ty, kdo nevědí, jak dál. Za ty, jimž se rozpadají vztahy, které se zdály pevné.
Prosíme za nemocné. Za zklamané. Za ty kdo ztratili jistotu. Prosíme za mír ve světě. Prosíme za to, aby pokud je možno nemusel být žádný konflikt řešen válkou a silou. Prosíme za ty, kdo trpí po násilím tyranů a nemají možnost na to upozornit a bránit se.
Prosíme za tento svět, prosíme i za tvé přicházející království, které náš svět promění. Amen
dž