Daniel Ženatý

549,1

Chvalte Hospodina všichni národové a velebte ho všichni lidé. neboť jest rozšířeno nad námi milosrdenství jeho, a pravda Hospodinova na věky.

167

Modlitba:Svatý Bože, probuzeni do nového jitra tobě vzdáváme chválu a děkujeme. Za tvou věrnost, s níž nás provázíš. Děkujeme za vše co od tebe přijímáme. Děkujeme za to, že svou víru nemusíme žít sami. Za to, že jsme obklopeni těmi, kdo také tobě věří a na tebe spoléhají.

Děkujeme za naději odpuštění, za možnost smíření, za uzdravování a obnovování porušených vztahů. Za to děkujeme, tebe oslavujeme a velebíme.

Buď svým Duchem prosíme s námi. Sesílej nám své slovo. Působ, abychom nebyli marnými posluchači. Dej, abychom tvou milost přijali a v její moci žili každý další den.

Rač být svým Duchem se všemi, kdo se dnes ve jménu tvého syna shromažďují , ať se jejich církev jmenuje tak či onak. BU´d prosíme s našimi dětmi v Nedělní škole.

Amen

Ž 119,33-40

214

kázání:

Mk 2,1-12

V Kafarnau se sešlo v domu Šimona tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. Jaká touha je to hnala jít k místu, kde byl Ježíš? Vždyť Pro ně to ještě nebyl Mesiáš. Asi poznávali, že jej potřebují. Že dává něco, co sami nemají a co jim bytostně chybí.

A mluvil k nim. To, po čem toužili, dostávali v mluvení. Nečaroval před nimi, nepředváděl úžasné výrobky. Mluvil. Ve slovech je neuvěřitelná síla.

Častěji okoušíme tu sílu záporně. Pomluva, urážka, výčitka. Zneužití slova v různých ideologiích. Hitler sám osobně nezabil miliony lidí. Jeho slovo působilo, že nastalo peklo na zemi.

To Ježíš mluví o Bohu, o lidech, o životě, o smrti. Mluví ve prospěch života.

Možná se někdy ochuzujeme a slova která jsou ve prospěch života si necháme pro sebe. Jakoby nebyla důležitá. Nestála za zveřejnění. Ježíš mluvil ve prospěch života a přitahovalo to zástupy.

Tu k němu přišli s ochrnutým, čtyři ho nesli. Stejná touha, která žene lidi k Ježíšovi, stejná touha žene k Ježíšovi nemocné. Ty, kterým viditelně něco chybí. Jasně, očividně jim schází kus obvyklé výbavy k životu. Ježíš dodá zbývající. Dodá to, co chybí. Ochrnutým to chybí viditelně. Ostatním to chybí méně viditelně. Jen to cítí, možná tuší, ani nepojmenují, ale cosi chybí do celku, do plnosti. A on to má. On to rozdává svým slovem. On doplňuje do celku stvoření. Proto k němu jdou a naslouchají.

Ti čtyři s ochrnutým se k němu nemohli dostat. Vyšli po vnějších schodech na plochou střechu palestinského domu. A začali tu střechu rozdělávat. Byla pravda z rákosu, proutí a hlíny, rozdělat se dala, ale stejně si to neumíme představit. Udělat ve stropě tak velkou díru, aby se tudy dal spustit člověk na nosítkách. To muselo být materiálu, ne vše se asi podařilo udržet nahoře, mnoho popadalo dolů mezi Ježíšovy posluchače. A co majitel, až lidé odešli a mu zůstala ve stropě díra velkosti matrace? Nevíme.

Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému ? synu odpouštějí se ti hříchy. Jejich víru. Ne jeho. Jejich, těch čtyř, vynalézavá, urputná víra není připsána k dobru ani jednomu z nich. Je připsána k dobru tomu, kterého nesou. Ochrnutý neřekne v příběhu ani slovo, nevíme kdo je, jak se tvářil na ten nápad aby ho nesli k tomu podivnému muži. Očistí ho a také uzdraví víra druhých.

První co nečekáme je ? jejich ? ne jeho víru.

A vzápětí druhé, co nečekáme. Odpouštějí se ti hříchy. Čekali bychom uzdravení, proto ho tam nesou, a Ježíš, odpouštějí se ti hříchy. Na první dojem ? zklamání. Však také dav mlčí, přihlíží. Teprve až na konci příběhu skutečně ochrnutého uzdraví, teprve tehdy budou žasnout a chválit Boha. Ale ve chvíli kdy slyší - odpouštějí se ti hříchy ? je to nechává v klidu. Žádný jásot zpět a smích.

Ale ne všechny to nechá v klidu. Je tam skupina pokročilejších ve věcech víry. Zákoníci. A těm to došlo, co se zde děje. Jen Bůh přece může odpouštět hříchy, komplexně čistit lidskou duši. Jistě, člověk může a má odpouštět svým viníkům, ale sebrat do jedné kupy všechny hříchy a vyhodit je ven, vyčistit, obnovit, zcelit, to smí a umí jen Bůh. Tohle je příliš, co ten nazaretský tesař říká. Čekají od něj nějaké uzdravení, a ne rouhání.

A do děje s dírou ve stropě se vloží další děj. Děj s názvem - co je víc, odpuštění, nebo uzdravení? Dal Ježíš ochrnutému méně, když mu odpustil, než by mu dal, kdyby ho uzdravil? Zřejmě oběma stranám v dialogu, zákoníkům i Ježíšovi je to jasné. Víc je odpustit. Odpuštění dává život. Člověk s tělesným postižením může žít daleko kvalitnější život, než člověk bez tělesného postižení. V tělesném postižení a jeho překonání netkví tajemství života. Tajemství života, jak je člověku dovoleno nahlédnout, se dotýká odpuštění. Smazání vin.

Trochu nás to možná zaskočí. Sami bychom možná soudili, že uzdravení je víc, protože my neumíme slovem uzdravovat tělesná postižení. Ale když vezmeme vážně, co v domě s dírou ve střeše věděli zákoníci i Ježíš, běhá mráz po zádech. Když odpustíme druhému, když jdeme směrem ke smíření, když smíření a odpuštění přijmeme, činíme víc, větší div, div s větší intenzitou, než kdybychom slovem uzdravili tělesné postižení. To je asi šok, viďte. Netušíme, k čemu máme klíče, čím smíme i my bez povolení úřadů disponovat. Je těžké odpouštět, je namáhavé, stojí to Ducha svatého mnoho sil a nás také to stojí mnoho sil. Ale odpuštění je dobrá síla, která vede k životu, síla mocnější, než v sobě skrývá jádro atomu.

A pak se děj vrací zpět. Od rozhovoru o tom, co je víc, zda odpuštění nebo uzdravení, zpět k ochrnutému. A Ježíš říká, tak abych vás přesvědčil, že tu moc odpouštět hříchy mám, že jsem od Boha a že činím Boží dílo, tak ho i uzdravím. Synu, vstaň vezmi lože a jdi domů. A možná pod fousy dodá, aby to těm zákoníkům taky konečně došlo.

A dav, který asi vnímá běžně a obvykle, že uzdravení je víc než odpuštění, že viditelné je více než neviditelné, teprve nyní propukne v jásot, žasnou, chválí Boha, drží se za čelo a říkají, něco takového jsme teda ještě neviděli.

***

? Tak jako kdysi i my dnes poznáváme, že Kristus dává něco, co sami nemáme a co nám bytostně chybí.

? I dnes Kristus mluví. I dnes ve prospěch života.

? Napodobovat ho můžeme tak, že si slova která jsou ve prospěch života, necháme pro sebe.

? Táhne to k němu nemocné a postižené, ty kterým viditelně chybí kus k úplnosti. Táhne to k němu všechny, kdo cítí, že jim cosi chybí do celku, do plnosti.

? Naše víra pomáhá druhým, víra druhých pomáhá nám.

? Odpustit je víc než uzdravit. Tajemství života, jak je člověku dovoleno nahlédnout, se dotýká odpuštění. Smazání vin.

? Ani netušíme, k čemu máme klíče, čím smíme i my bez povolení úřadů disponovat. Amen

Píseň 693

Pane Ježíši Kriste, prosíme a přimlouváme se za nemocné. Za sestry a bratry s tělesným postižením. Přimlouváme se za nás, kterým něco chybí, viditelně či neviditelně. Od tebe přijímáme plnost. Prosíme, dávej nám ji, uč nás ji přijímat.

Dávej nám moudrost, abychom uměli a chtěli mluvili ve prospěch života.

Posiluj víru, která hory nebo nemocné přenáší, a slouží druhým i nám.

Veď nás svým duchem tak, abychom dospívali a nacházeli odvahu odpouštět.

Buď s těmi, kdo ztratili své milé a blízké.

Prosíme dávej moudrost těm, kdo budou spravovat naše města i náš stát.

Prosíme za mír a pokoj ve světě, za smíření mezi národy, dej nalézt cesty, aby se domluvili ti,kdo se domluvit neumějí.

Spol. voláme: Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé,

přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes,

a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé jest království i moc i sláva na věky Amen

Poslání a požehnání:

Jako vyvolení svatí, Boží a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost pokoru a trpělivost.

Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo.

Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství.

685