Bohoslužby, 23. 3. 2014, V. Hrouda

Čtení: Gn 1, 6-8

Kázání: Gn 4, 1-8

Milé sestry, milí bratři.

Blíží se Velikonoce, doba zjitření i usebrání. Právě v postní době se chci přenést na druhou stranu Bible. Na samý její počátek, do knihy Genesis. Vzpomněl jsem si na Kaina… v jehož dveřích se uvelebil hřích.  

Přečtu prvních osm veršů ze čtvrté kapitoly knihy Genesis:

I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem. Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři. I řekl Hospodin Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi... Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej.

Proč Kain v postním kázání? Budu upřímný – přesně nevím, proč právě on. Snad intuice. Kain je tragická postava, temná. Moc mu nerozumím, a tak mě provokuje. A nebo naopak, rozumím mu až moc… tak bych to chtěl dát nějak najevo.

Navíc tuším, že jeho příběh má hlubinnou souvislost s Kristovou smrtí a vzkříšením. Jenomže zatím nevím jakou. Zarazil jsem se na tom hříchu, který se rozvalí v Kainových dveřích a který později Ježíš zdvihá a odnáší na Golgotu. Hřích, který se rozvalí ve dveřích! Vzpomeňme si i na zvláštní Ježíšovo slovo (J 10,9): Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn. Tady to jiskří! 

Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem. Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl.

Proč jenom jsou ty staré texty tak stručné! Kain obětoval. Ábel obětoval. Bůh přijal oběť od Ábela. Bůh nepřijal oběť od Kaina. Tečka. A vy si s tím nějak poraďte.

Rozčiluje mě to, jako Kaina. Nejspíš zbytečně, protože… v Bibli má všechno nějaký smysl, i ta stručnost. Suché konstatování. Žádné vysvětlení. Ábel ano, Kain ne!   

Přesně řečeno, ono tam jisté vodítko je: Kain byl zemědělcem, Ábel pastýřem ovcí. Teologové se skutečně pokoušejí v tomto údaji najít důvod, proč Hospodin nepřijal Kaina. Kain obdělává zemi. A obětoval z plodů země. Země je však po Adamově hříchu prokleta: po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení, vydá ti jenom trní a hloží, dokud se do ní sám nenavrátíš (volně, Gen 3,17-19). Ano, ovšem tohle zdůvodnění nezní moc přesvědčivě.

Spíš mám za to, že to mlčení nese důležitý význam. Je to mlčení, které nám má něco sdělit. Říká nám, že oni skutečně nevěděli proč! Bůh jim to nevysvětlil… asi proto, že nechtěl.

Ještě jedna drobnost. Máme k dispozici jen pár slov textu, buďme tedy pozorní. Je tam napsáno, že Hospodin odmítl Kainovu oběť, nikoliv Kaina jako takového! Nepřijal jednu jedinou oběť, člověka Kaina jistě neodmítl, to plyne jasně z celého Kainova příběhu.

Takže… Kain neví proč. Nejde mu to na rozum. Ať to převrací, jak to převrací, nechápe, proč on ne, když Ábel ano. Nechápu!

Tenkrát byli na světě jen čtyři lidi Adam s Evou, Kain a Ábel. To říkám s úsměvem, příběhy Geneze mají přeci mýtický smysl. Dneska je světě sedm miliard lidí, ale tohle ´Nechápu!´ je pořád stejné.

Nechápu, proč já ne, když Franta jo. Proč já nemůžu jít ven a brácha může. Proč jeho mají všichni rádi a se mnou se nikdo nebaví. Proč se Pepovi firma daří, a mně firma krachuje. Proč mají sousedi peněz jako šlupek a my jsme rádi, že zaplatíme patnáctýho složenky. A tak dále…

Teď jsem to vzal zeširoka, tak co kdybych to zase vrátil zpátky, k Pánubohu. Kain nevěděl, proč Bůh jeho dar nepřijal, proč na jeho oběť neshlédl… neudělal přeci nic špatně, jenom dřel na poli, a ještě to obilí Bohu přinesl, aby mu projevil vděčnost a prokázal úctu. Udělal, co se sluší, co je správné, ničím se neprovinil… Nechápu!

Tenkrát byli čtyři lidi, dneska je nás sedm miliard, ale je to stejné: Nechápu! Bože! Proč jsi mě odmítnul? Nejsem Ti dost dobrej? Vybíráš si? Abys nepřebral – nám, kdo se plazíme v prachu země, taky může dojít trpělivost. Půjdeme jinam, máme kam jít.

Nepochopení plodí zlost. Kain je zhrzený. Cítí se odmítnutý, zklamaný a vyřazený. Podvedený. Tak se naštve. Protož rozlítil se Kain náramně, a opadla tvář jeho (Gn 4,5b). Klesla mu brada. Zbrunátněl. Zesinal, píše se v ekumenickém překladu.

Kain neví proč a Kain je naštvaný. Dneska je nás sedm miliard a tohle dobře známe. Je pro nás velmi důležité, co na to Hospodin Kainovi řekne: Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? (Gn 4,7a)

Tohle je zásadní věc! Naděje jak hrom. Když jsem nechápavý a naštvaný, můžu změnit směr!

Pokusím se o takové vysvětlení, úplně odjinud, z jiné strany:

Bůh oddělil světlo od tmy, takže je den a je noc. Bůh oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou, takže je nebe. A hlavně – Bůh oddělil dobro od zla, takže máme mravní ukazatel. Kompas. Pevný bod pod nohama, ne jenom močál nebo chaos. Na něčem záleží, není všechno jedno, je pro co žít a je za co bojovat. Bůh tvoří nejprve oddělováním, pak naplněním. Bůh tvoří slovem a říká, co je co: proto má život smysl (jednoduše řečeno)!

Abychom dobře rozuměli… Bůh určil, co je dobré. Nic na tom nemění ani to, že člověk pojedl ze stromu poznání dobrého a zlého. To s tím jablkem, hadem, to schovávání se před Bohem (v Ráji)… to se Adamovi moc nepovedlo. Ale dobrý základ světa Adam samozřejmě změnit nemohl!

Od té doby i my ostatní chceme být jako Bůh (Gen 3,5). Alespoň čas od času. Chceme si sami určovat, co je dobré a co je zlé. Jenomže ono to naštěstí přeznačit nejde, ono je to dáno! Tak jako je jasné, co je tma a co světlo, tak je jasné, co je dobré a co zlé. Jistě, je také pološero a jsou složité mravní otázky, na něž nejsou černobílé odpovědi… ale tom teď nemluvím. Základní věci jsou odděleny zřetelně!

Zkusím tuhle naději na závěr nějak zformulovat. Nazval bych jí nadějí dobrého světa:

Za prvé, nadějné je to, že ´to dobré´ vůbec je! Docela často si uvědomuju, že by to tak nemuselo být.

Za druhé, nadějné je, že ´to dobré´ lze poznat a odlišit od zlého! Jednak na to máme buňky, tedy jakýsi hlas mravnosti v sobě, který rozlišuje, co je dobré a co není, jednak Bůh ´to dobré´ učinil rozpoznatelným. Obdařil dobro rozpoznávacími znameními. Přemýšlejte (třeba cestou z kostela), která to jsou… Hledáme-li dobrou cestu, poznáme ji.

A za třetí, nadějné je, že máme možnost ´to dobré´ zvolit! Rozhodnout se pro dobrou cestu. V tomto je život výzva… a dobrodružství. Na jakou hru se dám. Na čem mi záleží a o co mi jde. Do čeho vložím svoje možnosti, schopnosti, hřivny, čas, energii… Mohu volit, dobrou nebo zlou cestu, to je ohromná svoboda! Nádhera!

Nadějné je, že ´to dobré´ je, že to lze poznat a že to lze zvolit. Úplně v kostce: Mít naději znamená spoléhat se na to, že život každého člověka se může uskutečňovat jako dobrý život.

Kaine: Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro?

Vidím v téhle úvaze jedno úskalí. Je dobré ho vidět vždycky, když je kladen důraz na dobro, dobrou cestu, volbu mezi dobrem a zlem. Možná je to úskalí veškeré etiky.

To úskalí je v tom, abychom nezapomněli, že dobro není jen otázka našich kvalit. Výzva k hledání dobré cesty je v pořádku, a jsme-li nechápaví a brunátní, nutně ji potřebujeme slyšet. Je skutečně nadějné, že dobrá cesta je, že ji lze nalézt a že se pro ni můžeme rozhodnout. I zde však platí, že každá mince má dvě strany – to je neuvěřitelně univerzální princip:

Nezapomínejme na to, že přes veškeré dobré úmysly se nedokážeme vyhnou chybám, které v důsledku mohou vést ke zlému. Vždycky neumíme být dobří, v činění dobra nám často brání naše slabost a natvrdlost. Vlastně nám překáží ten hřích ve dveřích, který nedokážeme překročit (stejně jako svůj stín). Nezapomínejme ani na to, že náš bližní nemusí být vždycky schopen po dobré cestě jít, natož si uvědomovat, že ji má hledat.

A hlavně, nezapomínejme na to, že za pár dnů jsou Velikonoce – Ježíš vynese náš kříž na kopec. Právě teď je čas pro zjitření i usebrání, pro sebereflexi, pokoru a vděčnost.

Pro koho a proč Bůh zemřel a znovu žije? Ne-li pro Kaina? 

Modlitba:

Pane Náš, prosíme tě, ať neulítneme, protože žijeme na zemi, ne v nebi. Probouzej v nás lásku.

Amen.