Bohoslužby, Bystřice n.P. a Nové Město na Moravě, 1. 11. 2009, Mt 22, 15-22 (Spor o daň císaři)

A) Dvě ruce
I v Jeruzalémě chtěli farizeové Ježíše doběhnout. Zkoušeli pořád stejný trik, opakovali se? jako třeba ten chyták se sobotou: Ježíši, smí se v sobotu uzdravovat? Ježíš už je znal, takže s tím počítal. Teď se ho pro změnu zeptali: Je dovoleno dávat císaři daň? Věděli, že Ježíš káže Hospodina ? jako Boha, Otce a Pána!... Doporučí jim tedy, aby poslouchali císaře, toho zbožněného pána z Říma?
(Dvě ruce a téma kázání) Ježíš se nenechal nachytat. Znal výborně židovský Zákon a byl chytřejší než oni. Slyšeli jsme, jak jim odpověděl: Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu. Na jedné straně tedy císař, který si hraje na boha? a na druhé straně pravý Bůh. Jedna a jedna jsou dvě. Jedna ruka, ve které Ježíš držel římský denár s podobiznou Césara? a druhá ruka, ve které nedržel nic, která byla prázdná. Tohle je téma dnešního kázání? ta PRÁZDNÁ RUKA!

B) Prázdná ruka pro Boží věci
Je důležité, abychom si jednu ruku udrželi prázdnou pro Boží věci. Abychom? to, co je Boží, mohli odevzdávat Bohu ? jak to říkal Ježíš farizeům. A tak:? Nemáme náhodou tu Boží ruku plnou? ? tu, která má být volná pro Boha? A neřekli jsme si náhodou? no, na světě je tolik práce, a tahle naše druhá ruka si tu tak lelkuje, zahálí ? neměli bychom ji zaměstnat? Ať pomůže své pracovitější sestře? Ta se nezastaví!
A ejhle, najednou máme obě ruce plné světa a Bůh je mimo. Bůh je OUT! Bůh z toho vypadne? Svět? jako práce, povinnosti, zábava, nicnedělání, nebo počítání peněz ? je to absolutně bezbřehé, nejen 2 ruce, klidně 100 rukou můžete zaměstnat a pořád to všechno nezvládnou?
(Pointa) Je důležité, abychom si jednu ruku udrželi prázdnou pro Boží věci:
(1) Protože? Jedině prázdná ruka má volnost pohybu ? může se volně zdvihat, může tančit, může gestikulovat ? to je svoboda v Bohu.
(2) A dále: Protože jedině prázdnou ruku můžeme někomu podat jako pomocnou ruku ? aby se jí chytil, když se potácí nebo když tone ? to je zájem o člověka, pod kterým cítíme, nebo možná jen tušíme zájem o Krista.
(3) A dále: Protože jedině prázdná ruka se může otevřít ? jako květ lotosu, jako láska, soucit a porozumění? to je odraz Božího milosrdenství v srdci člověka.
(4) A ještě jednou: Protože jedině prázdnou ruku ponoříme do horské bystřiny ? a vnímáme sílu proudu, chlad a čistotu vody? voda nám protéká mezi prsty, nikdy ji ani neuchopíme ani nepochopíme, nikdy ji nebudeme vlastnit? přesto ji reálně cítíme ? to je přítomnost Božího Ducha v našem životě. To je kontakt s věčností, přesahem a tajemstvím.
Je důležité, abychom si jednu ruku udrželi prázdnou pro Boží věci.
(Co je ´to Boží´?) Ježíš řekl farizeům: to, co je Božího, odevzdejte Bohu? Co to ale je ´to Boží´? Na to není snadná odpověď? Hledání odpovědí na otázky víry nakonec není nikdy snadné, to víme? A povede každého člověka nejspíš k trochu jiné odpovědi, k vlastní, osobní odpovědi. Bible je při hledání jen pomůcka, i když dobrá. Katechismus je taky jen pomůcka. Hledat musí každý sám. A hledání stojí čas a námahu?
Ejhle, máme první věc, kterou můžeme Bohu odevzdávat: čas a námahu. Čas a námahu věnované Boží věci? Když se tak porozhlédneme po svém svědomí? namáháme se hledáním Boha, Božích cest, toho ´Božího´? A hledáme vůbec? Máme pro tohle hledání volnou ruku? Máme pro ně místo ve svém životě? Dáváme Bohu kus svého Já?
Stejnou otázku si můžeme položit i jinak? jde o to, co ´Božího´ mám Bohu odevzdávat. Takže vlastně se ptám po odlesku Boha, který je v člověku, po pokladu, který jsem dostal jako člověk do vínku ještě dříve, než jsem se poprvé nadechl...
Každý máme nějaké obdarování, nějakou schopnost od Boha, již můžeme Bohu zpětně nabídnout. O tom jsem přesvědčen, a nejenom proto, že nás o tom mnohokrát v Bibli ujišťuje apoštol Pavel. Mým úkolem je tedy tenhle svůj poklad objevit, prokopat se k němu? třeba i přes silnou vrstvu ne-sebevědomí, ne-sebedůvěry a ne-sebejistoty? a nabídnout ho Pánu Bohu. Formou nějaké služby, jak jinak.
Ejhle, takže hned je tu druhá věc!... kterou můžeme Bohu podat (svou prázdnou pravou rukou)? svoje hřivny, nadání, dovednost, houževnatost, hezký vztah k dětem, umění dobře vařit, umění šířit pokoj nebo radost? co já vím, co všechno? je nekonečně mnoho variant.

C) Prázdná ruka pro císařovy věci
Vraťme se ještě ke svojí levé ruce? k té, která drží ten denár, s vyraženou hlavou císaře. Co je císařovo, odevzdejte císaři. Není pravda, že císař (vlastně svět, tento věk?) není důležitý. Je důležitý!? máme dvě ruce, stejně velké (není jedna větší než druhá). Někdo by třeba mohl zahodit všechno to, co drží v té ?světské? ruce? říci si: světem opovrhuji, to je přízemní? peníze jsou špinavá záležitost? a držet ruce jenom takto sepnuté (gesto)? Ježíš ale řekl: císaři i Bohu, každému to jeho?
(To císařovo) Ten císař, ty daně, ten denár? to chápu jako otázku, jak se máme postavit k systému světské moci. Víme dobře, že ten systém může být různý:? Může člověka utlačovat nebo osvobozovat. Může být nespravedlivý nebo relativně (jakž-takž) spravedlivý. Může být agresivní nebo mírotvorný. A tak dále. V Ježíšově odpovědi (císařovo vraťte císaři) slyším tedy něco jako:? Nechte světské moci to, co sama vytvořila. Vraťte mocným na trůnu ten ´denár´, kterým nás chtějí paralyzovat, kterým chtějí zadusit naši svobodu. Neboli? nenechte se vtáhnout do mašinérie moci. Nenechte se ani uplatit, ani zastrašit, ani oblbnout. Nenechte si vymýt mozek. Nenechte ze sebe udělat sluhy, otroky nebo pomocníky pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, jak si to ještě mnozí možná pamatuje z minulého režimu...
Samozřejmě a přirozeně máme vracet císaři jeho denár i v pozitivním smyslu: legitimní moci, která usiluje o svobodu, spravedlnost a mírotvorbu, máme pomáhat nebo na ní přijmout účast. Máme platit daně, ze kterých jsou financovány věci veřejného zájmu ? vzdělávání, sociální systém, obrana. V tomto duchu myslím mluvil minulý čtvrtek i Prof. Kohák na biblické hodině v NMnM.
(Opět prázdná ruka) Máme vracet císaři jeho denár. Avšak když mu ho takto obrazně vrátíme, co se stane: Ruka je opět prázdná! Stejně jako ta ruka pro Boží věc, i ruka pro císařovu věc zůstává prázdná. To neznamená, že se máme vzdát majetku a všechno rozdat (i když i to může být pro někoho cesta). Spíše jde o postoj? o postoj svobodného občana. O postoj svobodný ke světu na základě odpovědnosti k Bohu. O postoj nezávislý na světské moci a podporující tuto moc v jejích svobodotvorných projevech. Prázdná ruka!... pracující na společném růstu a na Božím království. Prázdná ruka!... přesahující tento svět ve svobodě. Prázdná ruka!... otevírající tento čas k věčnosti.

D) Máme prázdné ruce
A tak usilujme o tuhle dvojí významnou prázdnotu svých rukou. Udržme si pravou ruku prázdnou pro Boha, abychom mu uměli dávat čas, námahu i sebe. Vyprázdněme si levou ruku pro císaře, abychom mohli pracovat ke společnému růstu svobodného světa. Vzpomínáte si také na volání lidí na demonstracích před 20 lety? Máme prázdné ruce! Bylo to silné vyznání nenásilí, sebevědomí a touhy po svobodě!
(Modlitba) Pane Bože, tys nám oznámil, co je dobré a co po nás žádáš (Mi 6,8): abychom zachovávali právo, abychom milovali milosrdenství a abychom pokorně chodili se svým Bohem.
Pane, chci tě jménem tohoto společenství žádat a prosit o životní soustředěnost pro nás všechny: abychom pro jednu ruku nezapomínali na druhou. Abychom netančili před císařem, když jsme předtím vytěsnili Boha. Abychom pro zbožnost nezapomněli na péči o Tvůj svět a na úctu k dobrému císaři.
Pane, prosíme Tě, dávej nám moudrost, abychom uměli rozlišovat, co je co. Abychom se nepřizpůsobovali tomuto věku, nýbrž proměňovali se obnovou své mysli? abychom dokázali rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé (Ř 12,2).
Amen