Daniel Ženatý

549,1

Pomoc naše a počátek náš jest ve jménu Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi, kterýž jest věčný ve svém milosrdenství a díla rukou svých nikdy neopouští.

8

Pane, Otče náš,

tebe chválíme a oslavujeme, tebe velebíme. U tebe je smíření a pokoj, neboť po tvé pravici je tvůj syn, náš Spasitel, který nás s tebou smířil a pro nás zemřel.

My tě nyní z celého srdce prosíme o tvé slovo. Sesílej nám ho prosíme tak, aby nás očišťovalo, sílilo a obnovovalo.

Dej ať z tohoto shromáždění i ze všech shromáždění, která se konají, vzejde radost, světlo a síla k životu. Dávej nám I dnes poznat, na čem záleží mnoho a na čem málo, abychom tak nacházale, jak pomoci těm, kdo trpí, a my myslíme na ty, kdo jsou sužováni záplavami a tím co po záplavách zbylo. Promluv Bože k nám, hříšným lidem.

Pokorně tě prosíme, posvěť nás svým Duchem, abychom se v tento oddělený den s důvěrou svěřili do tvé péče a tvou moc okoušeli.

Se všemi, kdo se dnes ke slyšení tvého slova scházejí ti děkujeme a tebe velebíme.

Tobě budiž čest i sláva, od tohoto času nyní, i na věky. Amen

1 Kor 13

Křest Adéla Králová

681 637

Milost našeho Pána ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého budiž se všemi vámi. Amen.

1 Kor. 3,11-15

Jaké utrpení způsobila velká voda. Cítíme, že se nás to týká. Ptáme se, co dělat. Jak to souvisí s Bohem, s člověkem, s životem.

Začít musíme pokorou. Zřekněme se touhy nějak záplavy vysvětlit. Tak aby to nějak to do sebe zapadlo a hotovo. Z Bible nevytáhneme žádné kombinace veršů, které by podobnou hrůzu vysvětlily.

Naopak. Mocí Ducha svatého slyšíme z Bible Boží slovo. A to také říká:

Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen a to je Ježíš Kristus.

Nad bahnem a zoufalstvím zní, možná slabý, ale jasný a slyšitelný tón naděje. Základ je položen. Základ, který nevezme žádná voda. Nic jej nezruší, neodnese, nerozloží, nerozbije. Přece i když umřeme, my nebo naši milí, je základ položen a nepohne se. Tak i když velká voda způsobí utrpení, i tehdy je základ položen. Totiž Kristus ukřižovaný, vzkříšený, panující, ten, který je s námi, i když je všechno pryč, dům, nebo naděje, nebo život. Ten tón nad bahnem to neříká povýšeně nebo nabubřele. Je naplněn obrovským soucitem a bolestí. Hlas živé naděje.

Naděje jednak pro ty, kdo jsme přímé škody neutrpěli, a přesto cítíme, že to je rána a bolest nás všech, kdo na tomto kuse krásné země žijeme.

A naděje také pro ty, kdo přímé škody utrpěli.

Ptáme se. Co teď? Hledáme pomoc, vzor pro další jednání. Smíme ji nacházet v Kristu. On je základ, a také měřítko a vzor. Pro naše životy, pro naše jednání, pro naše otázky. Tak tedy jednat podobně jako Kristus. Pomáhat. Jak kdo umí, s dlouhým dechem, dnes, teď, ale nejen dnes, také i pozítří a za půl roku, za rok. Proto je dobrá a kristovská každá podaná ruka, každý zaslaný čistící prostředek nebo deka, každá darovaná koruna nebo tisícikoruna. Pomáhat přímo na místě, nebo pomáhat tam kde právě žiji, pomáhat svou prací a solidaritou, vynalézavě splétat síť pomoci.

A dále se ptáme. Chtěli bychom vědět, nač se soustředit, co když na nás přijde velká voda? Co je důležité? Co je důležité z toho všeho, co jsme zbudovali, udělali, prožili?

Láska. Pojďme se zeptat těch kterým voda vše vzala, co že je nejvíc mrzí, že jim voda vzala? Vše co souvisí s láskou a blízkými lidmi. Fotky, předměty které dostali od svých milých, možná konfirmační hesla, nebo knížka s maminčiným podpisem, ten otřískaný hrnek co mě babička koupila když jsem šel poprvé do světa na studia. To nějak souvisí s láskou, darovanou, přijatou. To bolí, že je to pryč.

Pavel řekne, že láska je největší. Zůstává. Naděje pomine, no až Kristus přijde v plnosti, půjde naděje do starého železa. Víra nebude třeba, čemu věřit, když ho uzřím tváří v tvář, Boha, nebudu už vyznávat věřím v Boha Otce všemohoucího, to by mě poslali k nebeskému psychiatrovi, zdali jsem se nezbláznil když Bůh bude hostitelem, čemu věřit, to budu vědět.

Láska zůstane. Zůstane, i tehdy, až tento svět pomine. A to co jsme v lásce dali, přijali, žili teď, v tomto světě, přejde do nového. To je hodnota nad jiné vzácná. Žádná komise ji nevyřadí, jako když se nový městský úřad vybavuje novým nábytkem, tak tam nikdo staré židle nebude přece strkat. Avšak láska teď žitá není stará židle, kterou už jednou beztak nebude potřebí. Ta láska nyní žitá je dokonalá i pro zbrusu nový Kristův věk. Jako jediná projde. Jako jediná obstojí, nebude vyřazena. Zbytek shoří, přestane mít smysl, bude zbytečný.

Láska, která má podobu vzpomínek na milé lidi, na milá setkání, na to jak jsme někoho pohladili po ruce a prosili o odpuštění, jak jsme s někým hleděli do krajiny a mlčeli a jak jsme vybírali brambory, žili, mluvili, dívali se jak padá sníh, rodili se umírali. To děláme, viďte. Ale jen láska nám ukáže, že to je krásné a dobré. Že to je důležité, to co je třeba všední, obyčejné, jako sedět vedle sebe při večeři v kuchyni a cítit, že se rádi máme.

A tak na to nezapomeňme. Na to, co se vylouplo jako důležité v čase krize a katastrofy. A nezapomeňme na to ani v čase klidu a pokoje, který přijde. A tak se braňme těm, kdo by snad chtěli pohrdat školou, kulturou, vzděláním, knihou, poezií, písní, vírou. Vždyť to jsou nástroje, které pomohou uchopit to, co je důležité. Udělají lásce místo, pomohou ji na světlo. Lásce, která se vyloupla jako cenná a trvalá hodnota. Nezapomeňme na to, a nám příště bude zle, a nějaké povodně přijdou zas, abychom nalezli hodně toho, co je důležité a co nám voda vzít nemůže.

Ptáme se, a jaká je naděje pro ty, kdo utrpěli přímé škody?

Stejná. Kristova.

Invalidní muž říká z obrazovky, tady stál můj dům, tady jsem měl vše, co bude dál nevím. Kristus vzkříšený neřekne, to a to dělej a dobře se ti povede, za pár let máš vše zpátky. Tuto cestu nezná. Asi by řekl, no, na mně je možno stavět. Jistě by to řekl cudně, aby neurazil, aby neponížil, ale tak nahlas, aby zase naději nesmlčel a netvářil se, že není. Kristův hlas živé naděje zní nad bahnem I kalnou vodou. Říká, smíš, stejně jako všichni na této planetě, stavět z materiálu, který je už nyní tak skvělý a pevný, že přečká potopu i konec věku a bude mít svou váhu i v Božím království. Z lásky. Její zdroj nepřikrylo bahno. O to se stará Duch svatý, který lásku vlévá do našich srdcí. Odtud ji smíme brát, i když se zdá že došla, a že snad i ona je shnilá, nabobtnalá a pohřbena v blátě.

Není. Základ je položen. Nezruší jej žádná moc. Ani všechny mocnosti světa. Ani smrt. Ani kalná voda.

Pane, zůstávej prosíme s námi, když se ptáme co dál. A dávej nám svého Ducha, abychom tušili a věřili, že ty jsi cesta I pravda I život. Amen

404

Pane Ježíši Kriste, ty jsi vstoupil do času i prostoru tohoto věku. Začal jsi dílo milosti, pravdy, nového života. Tvůj tichý hlas nad hrůzami tohoto světa to znovu a znovu připomíná. Hlas živé naděje.

Dávej nám sílu ku pomoci těm, kdo pomoc potřebují.

Užívej naši paměť, abychom z ní neztratili poznání, že k životu potřebujeme to ,co souvisí s druhým člověkem, s láskou kterou jsme od něj přijali, nebo my dali.

Prosíme za ty, kdo mnohé ztratili a ptají se jak dál.

Prosíme za ty, kdo pomáhají a dávají na pomoc své síly, své schopnosti, svůj čas, své peníze. Působ, abychom I my mezi ně patřili.

I dnes prosíme za ty,kdo trpí kousek od nás. Kdo čekají na tvé slovo živé naděje.Dej, ať je zaslechnou i našimi ústy.

Spol a nahlas volíme Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé jest království i moc i sláva na věky

Poslání - Ř 8,38-39

Požehnejž tobě Hospodin a ostříhejž tebe

osvěť Hospodin tvář svou nad tebou a buď milsotv tobě

obratiž Hospodin tvář svou k tobě a dejž tobě svůj pokoj

636