Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti. Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví…

Modlitba: Pane Bože, máme za sebou zas zvláštní čas, odlišný a oddělený, poznamenaný nemocí a opatřeními, která ji mají zbrzdit. A teď před sebou ještě čas oddělený pro tebe. Chceme být spolu, snad o to víc, že to nejde. Přesto doufáme, že jako jsi ve svém Synu překonával hranici mezi nemocí a zdravím, hříchem a odpuštěním, starým i novým životem, tak je v jeho Duchu překonáváš také dnes. V to doufáme. A také, že budeme spojeni Ježíšovým Duchem, ať už jsme kdekoli, ať jsme na tom jakkoli. Prosíme, skloň se k nám, ke každému tam, kde jsme a přines to, co každý zrovna potřebujeme. Slovo, blízkost, podporu, potěšení, inspiraci, zburcování, pokoj. Prosíme, buď s námi svým svatým Duchem. Amen.

Čtení: J 9, 1-7 Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. 2 Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?" 3 Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. 4 Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. 5 Pokud jsem na světě, jsem světlo světa." 6 Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči 7 a řekl mu: "Jdi, umyj se v rybníce Siloe." (To jméno znamená 'Poslaný'.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl.

Píseň 367 Studně nepřevážená

Kdo za to může? Vláda, opozice, Číňané, Světová zdravotnická organizace?! Ten, kdo roušky nosí a nařizuje, nebo ten, kdo je odmítá. Tak se ptáme dneska.

Tak se ptali učedníci tehdy. Kdo za to může? Ten slepý? Nebo mu to někdo spískal? Rodiče, prostředí, doba? Jaký vir to na něj padl, čí hřích je za tím? Kdo a co za to může? Tak se ptají učedníci. Ježíš na to jde z jiného konce. Vidí toho člověka, ne jeho slepotu a ani jeho hřích či hřích někoho jiného, který za to zdánlivě může. To přenechá Bohu, to neřeší, tím odmítá ztrácet čas a energii. A pomůže, něco udělá. Nezůstane u debaty, která má tendenci spotřebovat času od nevidím k nevidím, že už na nic jiného ani nezbyde. (Stačí otevřít internet a to byste mohli reagovat a upsat se…)

Dotkne se, jak to ten člověk potřeboval. Nekáže odněkud svrchu, nesvolá nejprve nebesa a zástupy pozemské, ale dotkne se tam, kde je problém, cíleně a osobně. Nesvolá zástup, aby viděli, aby z toho byla jasná proklamace faktu, kým je a koho že tu mají mezi sebou. Ten člověk uvidí, ale mnozí okolo zůstanou až podivuhodně slepí, až do konce se budou stále dokola hádat, jestli to Ježíš může či nesmí; jestli je ten člověk dost dobrý, a nebo není – kdo za co může, kdo může a kdo nesmí.

Jsme v situaci, kdy se ukazuje, že mnohé nevíme, hodně věcí je mimo naši kontrolu a když se o ni pokusíme, mnohé se z ní vymyká. A tak někdy raději zůstáváme u debat, kdo za co může.

Nutno si přiznat, že ani jako křesťané nemáme jednoznačný výklad ani zázračný návod, jak celou dnešní koronakrizi (a další krize dneška) vyřešit. Snad může být osvobozující, že ani Ježíš tehdy nevyléčil všechny nemocné, nenavrátil všem slepým zrak; jen tenhle jeden člověk měl to štěstí, že se s Ježíšem potkal a ten zrovna pro něj vzal do ruky kousek bláta nového stvoření a protřel jím oči k prozření.

Snad je to připomenutí, že každý neseme zodpovědnost sami za sebe. Že je ale podstatné nevidět jen sám sebe a to své, ale taky uvidět sám za sebe.

Ale také naši zodpovědnost za druhé a stav světa. Nezůstat k ní slepý. Uvidět ji, vzít vážně, vzít do rukou, přece jen se setkat s druhým, nebýt vůči němu slepý. I dnes je dobré překonat odsudky a předsudky, uvidět, zůstat v kontaktu, i když se třeba nevidíme.

Nebudu vám říkat, co uvidíte, nebo co máte vidět, ale takové vidoucí oči, vnímavé srdce a pohotovou ruku bych sobě i vám moc přál.

Pane, přiznáváme před tebou, který jsi viděl, svou slepotu, všech možných druhů. Možná že ani nevidíme nyní naději, východisko, možnosti, co dělat. Přesto naději v tobě máme, že ty vidíš, nás, naši slepotu, bídu, obavy, zoufalství, bohorovnost, tupost – a přesto se zastavuješ, u mě a mluvíš jinak než mluví druzí a otvíráš svá ústa a svou ruku – a dáváš naději na uzdravení. Konej to prosíme také dnes a ve dnech příštích. To je naše naděje, tu bychom rádi uviděli a tu zprostředkovali dál, předali, šířili. Amen

Ohlášky – teď tři neděle nebude, snad příště už přímý přenos, další program taky není. Kdybyste stáli o návštěvu – pastorační pracovnice i farář čekají na vaše zavolání. To je za dodržení podmínek stále možné…

Přímluvy: Pane Bože, kéž nevidíme jen sebe a to své, ale také dnes dovedeme pohlédnout dál a uvidět druhé – v jejich jedinečnosti i jejich nouzi. Otevírej nám oči. Braň předsudkům i těm rádoby zbožným. Uzdravuj nejen naše oči. A otevírej je pro příležitosti. A klaď před náš oči i naši zodpovědnost před tvou tváří…

Myslíme na ty, na které dnešní doba dopadá nejtíživěji. Myslíme na ty, kteří bojují o život. Modlíme se za ty, kterým zemřel někdo blízký. Přimlouváme se za lékaře a lékařky, zdravotníky, kaplany a sociální pracovnice, učitelky a učitele…

Přimlouváme se za ty, kdo v této nesnadné době nesou zodpovědnost vládní, zákonodárnou, v našem kraji či naší obci - a leccos jim chybí. Vedle jiného dost možná i naše podpora. Modlíme se za ty, kdo povzbuzují sebe i ostatní vzdor šířící se nemoci, bezmoci, rezignaci...

Modlíme se za žáky, studenty, jejich rodiče, učitele, naše rodiny, naše blízké a přátele, i sami za sebe. Přimlouváme se za lidi vyhnané v uprchlických táborech, trpící a vězněné v zemích, kde vládne strach a násilí. Myslíme na Severokorejce, Kubánce, Ujgury, obyvatele Hongkongu, Jemenu, Sýrie, Libanonu…

Myslíme na lidi slepé. A na ty, kdo jim pomáhají vidět, pocítit blízkost a pomoc. I za postupy, které navracejí zrak. Předkládáme ti sebe, své i celý tento svět v naději, že Ježíš Kristus zvítězil nad smrtí. A my smíme patřit jemu…

Podle jeho přikladu se také nyní společně modlíme: Otče náš…

Poslání 2K 4,6-10: Neboť Bůh, který řekl 'ze tmy ať zazáří světlo', osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově. 7 Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás. 8 Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích; 9 jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. 10 Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven.

Požehnání: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! Amen

Píseň 419 Mocný Bože, při Kristovu

Nedělka: Uzdravení 10 malomocných