Bohoslužby, 3. 6. 2012, V. Hrouda

Kázání: Gn 14, 17-18

Čtení: Gn 14

1-2: V oněch dnech šineárský král Amráfel, elasarský král Arjók, élamský král Kedorlaómer a král pronárodů Ideál vedli válku proti Bérovi, králi sodomskému, Biršovi, králi gomorskému, Šineábovi, králi ademskému, Šemeberovi, králi sebójskému, a králi z Bely, což je Sóar.

11-16: Útočníci pak pobrali všechno jmění Sodomy a Gomory i všechny potraviny a odtáhli. Vzali s sebou též Abramova synovce Lota s jeho jměním, sídlil totiž v Sodomě, a odtáhli. Tu přišel uprchlík a pověděl o tom Hebreji Abramovi, který bydlel při božišti Emorejce Mamreho, bratra Eškólova a bratra Anérova; ti byli s Abramem spjati smlouvou. Když Abram uslyšel, že jeho bratr byl zajat, vytrhl se svými třemi sty osmnácti zasvěcenci, zrozenými v jeho domě, a sledoval útočníky až k Danu. V noci se pak proti nim se svými služebníky rozestavil a pobíjel je a pronásledoval až po Chóbu, jež je na sever od Damašku. Všechno jmění přinesl zpět a nazpět přivedl též svého bratra Lota s jeho jměním, i ženy a lid.

Milé sestry, milí bratři:

Zastavme se dnes u dalšího Abrahamova příběhu (tvoří jej celá 14. kapitola knihy Gn). Abram (víme, že teprve později dostane nové jméno Abraham) v něm vystupuje jako bojovník a hrdina. V prvním plánu se tedy jedná o příběh válečný. V téhle válce stojí proti sobě hned devět králů! Nejdůležitější je však desátý král, který nebojuje, ale přijde až nakonec. Takže… dnešní kázání bude o desátém králi!

Gn 14, 17-18: Když se vracel po vítězství nad Kedorlaómerem a nad králi, kteří stáli na jeho straně, vyšel mu vstříc král sodomský k dolině Šáve, což je Dolina královská. A šálemský král Malkísedek přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha nejvyššího.

Základ toho příběhu jsme slyšeli v prvním čtení. V kostce zopakuji, o co se jedná… abychom se v tom vyznali. Ve válce proti sobě stojí dvě vojska. Koalice čtyř loupeživých králů z Mezopotámie proti koalici pěti králů z povodí Jordánu (jsou to králové jednotlivých měst – Sodomy, Gomory a dalších). Takže čtyři proti pěti, dohromady je to těch devět králů.

Mezopotámský král Amráfel a jeho spojenci si podrobili Sodomu a její sousedy. Takže okupace z Východu! Podrobení králové se však nakonec vzbouřili, ne po 40 letech, jak je v Bibli obvyklé, ale po 12 letech. V rozhodující bitvě však byli sodomští poraženi a rozprášeni. Vítězné mezopotamské vojsko odtáhlo s velkou kořistí a také se zajatci. Mezi zajatci byl i Lot.

Abram vystupuje v příběhu jako spojenec krále Sodomy. Když se Abram dozví o Lotově zajetí, svolá hrstku svých zasvěcenců a (doslova) ´tasí´ meč k boji. Pronásleduje protivníky a v noci je porazí. Abramovi muži osvobodí všechny zajatce (včetně Lota) a zmocní se ukradeného majetku, především dobytka.

Celé je to velmi akční a dramatické. Byl by to slušný scénář k historickému filmu. Jedno násilí (zkažená Sodoma) je napadeno jiným násilím (nájezdníci z Východu). 

Scénárista by se tu mohl vyřádit: válečná vřava, boj muže proti muži, úprk z bojiště a vojáci propadající se do surové ropy (v textu se píše o asfaltových studních). Azyl v nehostinných horách a drancování v městech pod horami. 

I neotřelé hrdinské postavy by byly pro Hollywood výzvou: Lot – kontroverzní, záhadná figura. Psychologie jeho rozhodnutí: vždyť koupil dům v Sodomě (což je něco jako lodní lístek na Titanik)! A zvláště pak Bohem požehnaný Abram – (dosud bezdětný) stařec, který se povznese nad synovcovu nerozvážnost a navzdory svému vysokému věku neváhá bojovat! Pronásleduje velké vojsko a s přehledem zvítězí nad utiskovateli.

Hned mě napadají příbuzné románové nebo filmové fikce: Nikola Šuhaj, Zoro mstitel, Sedm statečných…

Teď trochu paroduji! Paroduji dobrodružný charakter toho příběhu! Nedělám to proto, abych cokoliv znevážil… chovám Abrahama i celou Bibli ve veliké vážnosti, to mi věřte.

Dělám to s jiným záměrem. Chci upozornit na to, že to pravé dobrodružství je jinde! Ne v odvaze člověka Abrama, ne v tom, že naivní Lot dostal lekci, ne v tom, že 318 statečných pobije přesilu. Chceme-li výchovné příběhy, můžeme přeci jít do kina, na nějaký dobrodružný film.

To pravé dobrodružství je v té 14. kapitole jinde! Pojďme hledat, vždyť víra a dobrodružství k sobě patří, alespoň myslím.

Začněme jednoduše. Těch 318 zasvěcenců, se kterými jde Abram do boje! To číslo není vojenská soupiska nebo archivní údaj. Je to šifra! Staří rabíni přišli na to, že 318 je číselná hodnota jména Elíezer (Elíezer je Abramův služebník a stal by se nejspíš Abramovým dědicem, pokud by Abram neměl potomka).

Náš výborný, pronikavý biblista Jan Heller zase přišel na to, že 318 je podle starých mezopotamských astronomů počet nocí, kdy je na obloze viditelný měsíc (Abram přišel z Cháranu a z Uru, kde lidé uctívali Měsíc jako božstvo. 318 tedy znamená, že Abram už Měsíc neuctívá. Uctívá Hospodina!).

Zmiňuji tu třistaosmnáctku jenom jako příklad. Chci na něm ukázat, že příběh o Abramovi a devíti králích není ledajaký příběh (nakonec stejně jako všechny starozákonní příběhy). Je sice naoko strohý. Úsporně popisuje, co se stalo. Ovšem pod touto jednoduchostí – která je mimochodem nejenom elegantní, ale i účelná (příběh si lze doslova zapamatovat a tradovat jej)… pod touto zdánlivou jednoduchostí se skrývá strukturovaná, precizně promyšlená a dokonce bych řekl, že radostně žitá zpráva o světě a o životě. Jakýsi ´svět za zrcadlem´, který ovšem není pohádkou nebo fikcí, ale hlubokou výpovědí. Když do tohoto světa chceme vstoupit, musíme nejprve poodhrnout oponu (na kterou namaloval neznámý naivní malíř nějaký dobrodružný příběh), abychom poté zahlédli skutečné dobrodružství – drama víry!

Zkusím to objasnit ještě na jednom příkladu: Když se Abram vrací z vítězné výpravy, setká se v Dolině králů se sodomským králem Bérem. V tu chvíli se tu objevuje někdo, o kom v příběhu až dosud nebyla řeč. Je to Malkísedek, král Sálemu. To je ten desátý král, o kterého dnes jde! Myslím si, že Malkísedek je v příběhu hlavní postava. Devět králů válčilo, tenhle desátý ne!

Teď je nutný krátký výlet do hebrejštiny (Nebojte, bude to napínavé!). Král Sálemu, to je král Pokoje. Sálem je Ša-lom, hebrejsky pokoj. Ti, kdo znají Údolí králů, říkají, že tento Malkísedek sestupoval z hor, z míst, kde stojí dnešní Jeruzalém, tedy Jerú-Šálem (město pokoje). Tenkrát ještě Jeruzalém neexistoval, vznikl později ...

Malkísedek, to je zase složenina slov Melech (král) a Cadaka (spravedlnost, židovští cadikové byli ti ´spravedliví´). Takže, ten desátý král je král pokoje a spravedlnosti.

V Gn 14,18 se říká, že Malkísedek byl nejen králem, ale také knězem Boha nejvyššího. Přišel v pokoji, aby požehnal Abramovi a také aby požehnal (my říkáme raději ´dobrořečil´) Bohu. A přinesl chléb a víno. To je velmi stará souvislost s křesťanskou Večeří Páně! Mimochodem, tady je hebrejštině další slovní hříčka… v příběhu se tu dostávají do těsného sousedství chleba a válka. Chleba se řekne Lachem, válka Lacham.

Tímhle výletem do hebrejštiny jsem chtěl upozornit na význam a obsah, které jsou ukryté už ve slovech, ale pak samozřejmě i v příbězích. Příběhy, ukrývající poklad. Hledání pokladu, to je velké dobrodružství, to vědí dobře už děti!

Možná budete překvapeni, že význam není jenom jeden, že každý příběh unese více výkladů. To není proto, abychom se měli o co hádat, ale spíš proto, že ani Boha nelze zredukovat na jeden výklad…

Chceme-li objevit poklad, musíme se hnout! Abrahamovy příběhy jsou v knize Genesis, na začátku Tóry, svaté knihy židovství. Tóra znamená směrovku, ukazatel… tudy jděte, dejte se na pochod za dobrodružstvím!

Ale Bible nabízí i další, dle mého ještě zábavnější dobrodružství! Mohu se totiž zajímat o to, kdo je ten desátý král pro mě! V mém životě! Ve vztazích. Mohu o něm mluvit dnešním jazykem? Ale nejenom aktuální tázání, přemýšlení a mluvení, ale také… jak toho desátého krále aktuálně žít!

Pokusím se na závěr kázání o takovou aktualizaci…

Těch devět králů, to není jen bitka o území, o dobytek, o moc. Je v tom něco základnějšího. Spor? Právo silnějšího? Člověk by musel být znalec hebrejštiny, on ten slovní základ la-cha-ma (od něho je odvozena válka i chleba) nějak souvisí s vnitřnostmi. My bychom řekli… ´něco, co nám hýbe žlučí´, co nám svírá žaludek, co je nám protivné… v tom je slyšet protivník, protivenství. U tohoto výrazu bych možná zůstal, vyskytuje se i v Bibli a myslím, že mu rozumíme dodnes: protivenství!

Ano, těch devět králů, to je protivenství… které známe, které nám protiví život, kterému se neumíme vyhnout a které neumíme ukončit.

Protivenství mívá v našem životě všelijaké tváře. Někdy to může být i skutečný boj (v metru napadnou skinhedi Vietnamce a já se stanu na chvíli Abramem). Ale spíš to bude něco méně vyhroceného… Hádka? Někdo mi uškodil? S někým se nesnáším, nemůžu ho vystát? Rozešli jsme se ve zlém? Trčí mezi námi nějaká skutečná nebo domnělá křivda? Nerozumíme si? Někdo se dotknul mé slabiny, mé Achillovy paty, mé ješitnosti? Zazlívám někomu něco? Konkuruje mi někdo a mě to zlobí, dráždí, neumím to přijmout? To jsou přeci dost moderní tváře protivenství!

Všechno, co jsem teď vyjmenoval, je veskrze lidské. Protivenství jako něco, co (zákonitě?) nastává mezi lidmi. I Aramovy příběhy jsou plné protivenství.

Najednou do toho vstoupil ten zvláštní král! Král a kněz v jednom. Malkísedek. Přišel ze Šálomu, přinesl chleba a víno. Žehná.

Zdá se mi, že ten desátý král se liší od ostatních králů tím, že není nikomu z lidí protivníkem! Nejspíš nebyl ani protivný! Nezúčastnil se bojů těch devíti. Přináší pokoj a spravedlnost. Válku mění v chleba. Je knězem Boha Nejvyššího.

Jak toto přeložit do moderní řeči? Co toto aktuálně znamená? Protivenství… to je dost aktuální, to jsme před chvílí řekli. Co je ale aktuální Šálom?! Čím a kým je desátý král, a kdo to je!?

Nevím, kdo to je. Vlastně asi vím… Kristus, píše se o tom velmi důkladně v Epištole Židům (Žd 7, Kristus je kněz podle řádu Melchisedechova). Ale nechci zůstat u téhle teologické odpovědi.

Snad je to tedy Duch, který může vstoupit do našich protivenství odjinud, protože se nezúčastňuje našich šarvátek. Sestoupil z města Salemu. Sestupuje do mých sevřených a zmatených útrob:

Aby je upokojil právě tou jinou perspektivou, jinou důležitostí, jiným nasazením pro nás!

Aby mým útrobám odňal všechny ty malicherné důvody pro hořkost.

Aby upokojil moji křivdu a ufňukanost.

Aby upokojil moje Ego, toužící po porozumění od blízkého člověka.

Aby upokojil mou ješitnost, pocit, že pravda je to, co odpovídá mojí zkušenosti.

Aby upokojil mou ctižádost prosadit svou, protože moje vidění skutečnosti je jistě to správné a dobré.

Aby upokojil mou zlobu a podrážděnost, které se berou bůhvíodkud.

Aby upokojil můj strach i mou úzkost, které doprovázejí moje stárnutí.

Aby upokojil únavu a stesk z dlouhého protivenství bez konce.

Ten ´Odjinud´, to je desátý král!

Pane náš, Kriste, ty jsi Králem pokoje a spravedlnosti. Nemůže být spravedlivější, kdo už je jednou spravedlivý (stejně jako nemůže být železo železnější nebo pravda pravdivější).

Ty sám jsi pokoj náš! Prosíme, sestupuj do všech našich protivenství!

Amen