Zastavte čas!?

Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje." Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. (Iz 9,1.5-6)

Nejkrásnější svátky v roce. Nejkrásnější čas. Doba, na kterou se všichni celý rok těšíme.
Sestry a bratří, takhle anebo nějak podobně jsme zvyklí nazývat Vánoce. Po křesťansku vzato jsou sice první a nejdůležitější svátky Velikonoce, ale ruku na srdce: kam se na Vánoce hrabou? Na Vánoce se chystáme a těšíme dlouho a přípravy na Vánoce nesnesou srovnání asi s žádnou jinou událostí v roce.
A teď jsou tady. To, nač jsme se dlouho chystali a těšili je právě teď. Jsou Vánoce. Všechno svítí, všude se line radostná vánoční hudba, lidé se na sebe usmívají a zase po roce se v nás všech probouzí dokonce smysl pro duchovno. Je to tady, až si člověk někdy říká, kdyby se tak dal čas zastavit.
Zastavte čas! Podržte ten krásný okamžik, prodlužte ho, ať ještě chvíli trvá, ať se ještě chvíli můžeme nechat unášet, opájet, radovat, slavit. Zastavte čas! Tak to zaznívá z některých přání a některých písní. Zastavte svět! se dokonce zpívá v jednom nejnovějším vánočním cajdáku.
Tak dobře, tak zastavme čas! Který okamžik by ale byl ten pravý?
Štědrovečerní večeře? To by si možná přál leckterý tatínek. Ještě kousek kapra, ještě lžíci salátečku? A ještě prosím sklenku toho výborného vína, děkuji? Vzpomínám si, jak pro nás jako děti byly právě tyhle okamžiky nejdelší a nejmučivější: tatínek u slavnostní tabule dojedl ? a pak si vždycky ještě přidal a pomalu vychutnával ? a my už jsme tolik chtěli ke stromečku a k dárkům!
Tak že bychom zastavili čas právě v ten moment, kdy se rodina sejde u stromečku? Kdy nastane ten magický moment ? zhasnutý pokoj, všichni krásně oblečení, zvoneček a děti vcházejí rozzářené a napjatě natěšené do obýváku, svítí svíčičky, všechno nazdobené a pod stromečkem spousta krásně zabalených dárků. Nojo, ale představte si Vánoce, kde nedojde na rozbalování dárků. Pohled na rozsvícený stromeček a zpívání koled, čtení vánoční pobožnosti anebo vzpomínání na všechny milované, které kde po světě máme rozeseté, to všechno má své kouzlo, ale že by to muselo trvat napořád?
Asi ne. A zastavit čas po prvním rozbaleném dárku by byla jen malá útěcha. Tak co takhle zastavit čas těsně po tom, co se dárky rozdají a rozbalí. To vypadá jako ideální moment: tatínek je spokojený, protože se dobře najedl a jako každý rok našel pod stromečkem nové ponožky, maminka je spokojená, protože tatínkovi jako každý rok chutnalo (a ještě si přidal!), zavzpomínalo se na všechny blízké i vzdálené, zazpívalo se a přečetlo z Bible a také děti jsou spokojené, protože už mají rozbaleno, protože se dočkaly a konečně poznaly tajemství všech těch balíčků a krabiček.
Zastavme tedy čas? Ale ? to se na ty dárky budeme teď jenom dívat? Nové ponožky a ani si je nevyzkouším? A přitom merino prý krásně hřeje a ani po celém dni vůbec nesmrdí! Nová halenka ? a maminka se na sebe nepodívá ani v zrcadle? Nové lego, ale jen na koukání? Nová barbína, ale musí zůstat v krabičce? Nový mobil, ale nelze vyzkoušet, co všechno umí a jak dlouho mu vydrží baterie, protože nějaký chytrák právě teď zastavil čas? Ne, na štědrý den pozdě večer je pořád ještě moc brzo.
Dobře, tak tedy zastavme čas dnes, 25. Teď v kostele asi ne, být na Vánoce dlouho v kostele, to asi není úplně ono (nebo ano?), zastavme čas prostě někdy během dne (třeba po dobrém svátečním obědě). To už je dávno rozbaleno, ty nové ponožky a novou halenku jsme si mohli vzít třeba dopoledne do kostela nebo na procházku, děti už si trochu pohrály, z nového mobilu jsme obvolali celou rodinu ? to je ono. Zastavme čas dnes, pro mnoho lidí je přece už prakticky po všem, vrchol už je za námi (zbývají více méně už jen rodinné návštěvy a ty můžou chvíli počkat).
Ano, to by odpovídalo tomu, jak Vánoce vnímá naše společnost. Zastavme čas na Boží hod, kdy se zvěstuje narození Krista a kdy je Kristus to krásné vánoční neviňátko, kdy je to ještě Ježíšek, jehož chudoba a prostota se opěvuje v koledách, kdy všichni jen dostáváme a nic se po nás nechce. Ježíš by zůstal navždy Ježíškem a kouzlo Vánoc by tu zůstalo stále.
Skutečně? Jenomže kdyby Ježíš zůstal navěky Ježíškem, nebylo by o Vánocích co slavit. Že se někde v chudých poměrech narodilo malé dítě? A co je na tom? Takových po světě je i letos a nikdo se po nich ani neohlédne. Vánoce přece neslavíme proto, že se kdysi narodilo jedno malé dítě. Vánoce slavíme proto, že víme, kdo v tom malém dítěti přišel, kdo z něj vyrostl a co pro nás vykonal. Kdybychom zastavili čas 25. prosince, tak by nebylo co slavit, protože by nebylo žádné spasení a vykoupení. Místo něj by zůstala jen vyhasínající tradice postavená na infantilních představách, které by nás po čase asi přestaly bavit. Úplně by se vytratila hloubka a obsah vánoční zvěsti.
Pointa Vánoc je totiž právě v tom, že Ježíš nezůstal malým miminkem. Nezestárl, nenarostly mu vousy, nenasadil si beranici a nestal se z něho děda Mráz, jak se nám to přesně před 60ti lety snažil směšně namluvit Antonín Zápotocký. Ježíš vyrostl, začal veřejně učit, kázat, uzdravovat a pak se také pro nás všechny vydal na smrt a byl vzkříšen. Pointa Vánoc je v tom, že odstartovaly něco, co pokračovalo dál, rozvinulo se a došlo ke svému cíli. Vánoce potřebují kontext, potřebují čas, který byl před nimi a stejně tak potřebují čas, který bude následovat.
I ten známý Izajášův text ? a proto jsme ho četli jako základ tohoto kázání ? podtrhuje běh času, vývoj, postup: vladařství Spasitele se rozšíří, přijde pokoj bez konce. A své království upevní a podepře od tohoto času až na věky. Není důležitý jen začátek, nástup, úvod, ale také potenciál, který si v sobě nese, možnost rozvoje, vyplnění času, který po začátku následuje. A narození Ježíše není jako kometa, která vyletí a záhy zhasne. Není to jen krásný, ale prchavý moment před koncem roku, než se zase všechno vrátí zpátky. Nic už se nevrátí zpátky. Po Vánocích je svět jednou pro vždy jiný, než kdy byl.
Je to sice už dávno, co se Kristus narodil, ale i na tom, že slavíme Vánoce zase, i po 2000 letech se ukazuje, jak důležitý příběh to je, a že to, co tehdy začalo, má pořád ozvuk i dnes, i mezi námi, tak jako tomu bylo po generace před námi. Ježíšův příběh není jen poutavé lidské drama, které fascinuje svojí neobyčejností. Je to příběh o Boží cestě za člověkem. Je to příběh, který tehdy začal a dodnes neskončil. Vánocemi začala úplně nová kapitola Boží přítomnosti ve světě, a tím začala také úplně nová kapitola našeho vztahu k Bohu. Od Vánoc je Bůh jedním z nás, který zná vše lidské, rozumí tomu a přijímá to s pochopením. Bůh už není někdo cizí, někdo vysoko, někdo daleko. Od Vánoc je Bůh s člověkem, Bůh s námi, Immanuel.
A to platí i po Vánocích. Pro nás to tedy znamená, že ani náš čas nekončí s Vánocemi, ale pokračuje nadějně dál. Ani letošní Vánoce nás nechtějí jen ukolébat koledami, ale chtějí být začátkem něčeho dlouhodobého a důležitého. Chtějí být začátkem nového vztahu k Bohu, vybízejí nás, abychom na Boží příklon k člověku odpověděli příklonem k Bohu. A stejně tak chtějí být Vánoce začátkem našeho nového vztahu k ostatním lidem. Také pro ty ostatní platí vánoční zvěst, také oni jsou lidé, v nichž má Bůh zalíbení, také jim platí ten vánoční pokoj, který chce vládnout i v našich vzájemných vztazích nejen o Vánocích.
Buďme proto rádi, že čas se nezastavil, ani tehdy, ani dnes a užívejme si nádhery tohoto času, který s námi pomalu plyne. Užívejte si vánočních dárků, společenství rodiny a lidí, kteří na vás myslí a na které myslíte vy. A oslavujte Boha, protože už není daleko, ale s námi. Načerpejte od něj povzbuzení a posilu, ať jsou ty letošní Vánoce dobrým startem do všeho dalšího, co vás čeká. A ať se ten nadcházející čas stane časem, kdy se okolo vás i skrze vás bude rozšiřovat Boží pokoj, láska a radost ze smíření s Bohem i s lidmi.
Amen.

PG, 25. prosince 2012, Boží hod vánoční