čtení: Matouš 25,31-46
text: Lukáš 12,35-40
Sestry a bratři,
vybízet na začátku adventu: ?Buďte připraveni!?, zdá se být trochu nadbytečné jako to příslovečné nošení dříví do lesa. V obchodech se přípravy na svátky rozeběhly jen co odezněl začátek školního roku. V obchodních centrech to od října vypadá, jakoby měly být vánoce už zítra. V adventu ty přípravy už jen vrcholí. A nejen ty komerční. Nacvičování besídek, koncertů, vystoupení a vánočních her je už také v plném proudu. Vánoční sborový dopis je také připraven a začínají přicházet první vánoční pozdravy. Žijeme už očekáváním svátků. Chystáme se. Proč k tomu tedy ještě vybízet?
Odpověď po všech adventních kázáních, která jste kdy slyšeli, už asi tušíte: No protože ty naše přípravy na vánoce, a ty ke kterých vybízí evangelium, to není jedno a to samé, to není totéž. O vánocích se přece evangelista vůbec nezmínil. Ježíš v jeho podání mluví o příchodu Syna člověka, jehož datum nemáme v kalendáři jako Štědrý den.
Ano, je to tak ? uprostřed předvánočního třeštění nás naše víra vede k tomu, abychom mysleli na jiné věci než na vánoce. Abychom pomysleli na Krista jako na ženicha a jako na zloděje. Abychom uprostřed toho, co jistě čekáme a nač se připravujeme, pomysleli na to, co je nečekané, čeho se nenadějeme.
Právě teď, když nám hlavu začínají kvapem plnit vánoce, dělá si evangelium nárok na místo v té naší obsazené mysli a prastará církevní tradice adventu nám říká: ?Mít hlavu plnou jenom vánočních svátků, není nic křesťanského. Křesťan má mít i v téhle předvánoční době ve své mysli místo ještě na něco jiného.
To je tedy to první, co dnes můžeme z evangelia slyšet. Nenechte se naplnit předvánočním shonem. Nemyslete jenom na vánoce. Nedopusťte, aby vás ty přípravy na svátky pohltily, aby vás zaměstnaly natolik, že se ve vaší mysli a ve vašem srdci nenajde pro nic jiného místo. Sami sebe byste ochudili. Sami nad sebou byste vynášeli soud.
Život je víc než vánoce. Kristus je víc než betlémské děťátko. Nebo jinak a možná lépe řečeno: to betlémské děťátko je víc než jenom vánoční, sváteční rekvizita. Kdo se na něj chce připravit, ten ať na něj očekává jako na ženicha, jako na zloděje.
Jenomže co to obnáší být takhle připraven? Jak se vlastně čeká na pána, který se rozšoupne na svatbě, nebo na zloděje?
?Být připraven? běžně znamená mít všechno nachystané, připravené, mít po ruce to, co budu potřebovat ? nářadí, peníze, tužku a papír, náležité oblečení, prostřený stůl, mít poklizeno a především si udělat čas ? naplánovat si věci tak, aby pro to, nač se připravuji, bylo v mém rozvrhu místo. Nic si na tu dobu nedomlouvat
Jenomže to jde jen tehdy, když vím, kdy to bude. A evangelium zmiňuje právě ty případy, kdy to tak prostě není. Zloděj se většinou neohlásí předem a pán na tahu také málokdy udá přesnou hodinu svého návratu ze svatební veselice. Možná přijde po půlnoci, možná až při rozednění.
To by si pak člověk nemohl domluvit vůbec nic, to by musel být neustále ve střehu a všechno ostatní by musel vypustit. Neustále v pohotovosti, vždy připraven, život jak v kasárnách. Jistě i to jde. Kubát z pohádky Jana Wericha ?Lakomá Barka? je toho příkladem. Ten byl schopen pro halíř hnát blechu přes strniště. A tak noc co noc chodil hlídat obilí do stodoly, aby mu je někdo neukradl. Ale sotva se usadil ve stodole, už ho popadl strach, že by ho mohl někdo vykrást v chalupě. A tak běžel hlídat do chalupy. Když tak proběhal celou noc, ve dne spal. Říkal, že být ve dne vzhůru se při dnešní drahotě stejně nevyplácí. Možná ušetřil, ale život to rozhodně moc plodný ani radostný nebyl. Navíc, pokud tu pohádku znáte, víte, že mu to stejně nebylo nic platné.
Apoštol Pavel Lakomou Barku neznal, ale podobně neplodný způsob příprav na Den Páně, jednoznačně odmítl. Být připraven neznamená nic jiného nedělat, vyvázat se ze všech vztahů a odpovědnosti za druhé. Vždyť právě o ně ? jak ukazuje podobenství o posledním soudu, které četl před chvílí bratr Jančík od stolu Páně ? právě o ně při tom příchodu jde. Syn člověka k nám přichází v potřebnosti nepatrných bratří.
Abychom měli, oč se s nimi rozdělit, je třeba pracovat. Abychom se mohli ujmout příchozích, je třeba mít je kam vzít. Abychom je mohli navštívit v nemoci nebo ve vězení, může být někdy i to auto se zimními pneumatikami třeba. I ty přípravy na vánoce, i kterých jsem začal, se mohou takhle zhodnotit. Mohou mít v očekávání Krista svoje dobré místo. Pokud je v nich místo pro druhé, pro jejich potřebnost a nouzi, pokud nás nepohltí a o svobodu pro setkání s druhými nás cele nepřipraví.
Ona totiž ta setkání nastávají nenadále, výzvy odpovědnosti v nich přicházejí nečekaně, právě jako pán, který se vrací ze svatby nebo zloděj. Přicházejí zrovna, když se to nejméně hodí, když se toho vůbec nenadějeme a nejsme nachystaní. Určitě to znáte: Návštěva zazvoní zrovna, když máte doma nepořádek a těšili jste se, že chvíli vypnete. Manžel nebo manželka si potřebuje popovídat právě, když máte nejvíc napilno. Děcko se domáhá pozornosti, zrovna když spěcháte. Stopař na vás mává, když chcete být alespoň v tom autě chvilku sami. Ve sboru je třeba pomoct právě když přijedou děti nebo když chcete vybírat brambory a zrovna, když jdete do kostela, zastaví vás někdo, kdo nutně potřebuje, abyste mu věnovali alespoň chvilečku.
Na tahle překvápka nemůže být člověk nikdy nachystaný v tom běžném slova smyslu. To prostě nikdy nemáte v plánu a nikdy na to není čas. Na to se nedá připravit, jako se nedá připravit na zloděje. Když to Ježíš říkal, žádné bezpečnostní zámky ani pojištění neexistovaly. Jedině snad ?Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj? Jenomže to je právě absurdní představa, to nikdy neví. Říká-li tedy Ježíš: ?Buďte připraveni!?, znamená to, buďte připraveni na to, co nečekáte, co vám dělá čáru přes rozpočet, co vám kříží vaše plány a představy, na co jste si nevymezili čas. Tak k vám přichází Kristus.
Co to konkrétně znamená? Pomůže nám, pokud si všimneme poznámky pod čarou. Ta říká, že v původním jazyce bible tu vlastně stojí: ?Ať jsou vaše bedra přepásána?? V době, kdy se nosila dlouhá roucha, musel si je člověk podkasat a přepásat, aby mohl vykročit a vyjít. Ježíš tedy vybízí: Buďte připraveni vykročit, vyjít, něco opustit, nechat to za sebou. Ale co? Z čeho vyjít? Co nechat být?
No právě to nachystané, naplánované. Buďte hotovi vyjít ze svých připrav, přerušit je, opustit je, abyste nepřeslechli, jak vám Kristus klepe na dveře. To se nám v tom předvánočním shonu může stát dvakrát tak snadno než jindy. Buďte vždy ochotni odkládat to, s čím jste počítali a co máte v plánu, protože Kristus přichází mimo plán, v těch, kteří si neplánovaně žádají váš čas, váš zájem, vaši účast a pomoc.
Ano, sestry a bratři, skutečná příprava na svátky příchodu Krista, ta se neděje ani tak skrze naši přičinlivost a cílevědomost,
ale spíš skrze pokoru, která je s to nechat si od Boha udělat čáru přes rozpočet, čáru i přes ty přípravy na vánoce.
To je nepochybně těžké. Bez víry asi vůbec nemožné. Jen ten, kdo důvěřuje Ježíšovu zaslíbení služebníkům ženicha: Amen pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat?, může překonat ten strach z prázdného vánočního stolu, kterým vyslyšení nouze druhých hrozí. Jen ten, kdo důvěřuje, že náš nebeský Otec ví, co potřebujeme, dokáže přerušit svoje chystání a posloužit druhým v jeho duchu. Jen ten, kdo důvěřuje Kristu, bude umět svobodně vyjít z toho kolotoče příprav kvůli lidem bez obav, že o něco přijde.
Ano, ten nečekaný okamžik může přijít jako ženich i jako zloděj. Záleží na důvěře. Jednoho jenom o všechno připraví, druhého uvede na hostinu, kde je již všechno připraveno.
A tak, ať vaše lampy hoří, ať hoří tím, co nekoupíte na žádném předvánočním trhu, ať hoří důvěrou, která se dovede i v tomto předvánočním čase spoléhat víc na Boha než na sebe. Amen.