kázání Rt 4.1-17
Velkorysý muž Bóaz bere věci do svých rukou. V městské bráně, kde se přijímaly návštěvy, kam přicházela veřejnost k soudním líčením a kde se také uzavíraly se obchodní smlouvy, bude jednat s nejmenovaným nejbližším Noeminým příbuzným.
Nepůjde jen o kupní smlouvu na pole po Elímelekovi, ale také o případné přijetí pohanské ženy do Izraele. Jednání Bóaz zahajuje tím, že posílá pro nejbližšího příbuzného a starší města. Nejdřív přichází příbuzný, který by Noemi a Rut mohl vykoupit z jejich postavení živořících žen.
?Člověče, pojď sem a posaď se tu? říká mu Bóaz. Je to člověk - jeho důstojnost mu Bóaz neupírá, ale jménem ho neosloví. Přitom ho zná. Nejspíš ho neoslovil proto, že vzhledem k Noemi prozatím jednal dost liknavě, řekli bychom - lhostejně a bez soucitu.
Pak přicházejí starší města Betléma, protože jejich přítomnost Mojžíšův zákon výslovně nařizuje, když se jedná o levirátním sňatku. Zasednou a vyjednávání může začít. Bóaz nabízí nejmenovanému příbuznému koupi pozemků po Noeminu zemřelému muži, protože má na pole přednostní právo. O pole by stál, však napoprvé je hned svolný: ?Vykoupím jej?. S tím však souvisí povinnost oženit se s Rút. A to je pro nejmenovaného příbuzného kámen úrazu. Přivést domů další ženu - to se mu nechtělo. Možná nebyl lakomec - je snadné si docela lidsky představit tu situaci, že by přišel domů a své ženě oznámil, že si vzal druhou manželku. I když mnohoženství nebylo v té době nic neobvyklého, ne vždycky to v izraelské domácnosti klapalo, jak to známe třeba z příběhů o Jákobovi. Možná myslel taky na vlastní děti a na to, že nebudou sdostatek zajištění. Možná myslel na to, že jeho nová žena se narodila v pohanských končinách kdesi v Moábu a nebo na to, že spolu s ní by vyženil i Noemi, kterou by musel živit.
Naplňovat Mojžíšův zákon ? ctít Boha a pomáhat bližním není zas tak jednoduché a příjemné. Něco nás to stojí ? čas, peníze, myšlenky, víc komunikace ve vztazích, odpočinek?
Nejmenovaný příbuzný vidí v první řadě finanční a rodinné komplikace a Mojžíšův zákon, jehož smyslem je milovat Boha a bližního ? tak to pro nás shrnul Ježíš, zůstává trochu stranou. Bóaz jedná na rovinu: ?Chceš-li použít svého práva vykoupení, tedy jej vykup, nechceš-li, oznam mi to. Vím, že kromě tebe není bližšího zastánce. Já jsem po tobě.? Je to projev víry vpravdě abrahamovské. Právě tam, kde člověk riskuje pro druhého, kde se zastává, kde hledá
smysl zákona, kde podle lidského výpočtu ztrácí, tam vzniká prostor pro Boží požehnání. Boaz to ještě netuší, ale přijetí Rút se stane klíčem ke královskému rodu, který vrcholí v rodokmenu Ježíše Krista. Toho se tu neznámý příbuzný lacino vzdává.
Eventuelní zastánce vcelku hned odvětil: Kup si to sám. Pak na znamení dohody zuje svůj střevíc a Bóazovi jej podává. Bóaz jej přijímá a tak je stvrzena obchodní smlouva, na níž závisela budoucnost Noemi i Rut. A budoucí ženich Bóaz promluvil ke starším a všemu lidu: "Dnes jste svědky, že jsem koupil od Noemi všechno, co patřilo Elímelekovi a jeho synům. Koupí jsem získal za manželku i Machlónovu ženu Rút, abych zachoval jméno zemřelého v jeho dědictví. Tak nebude vyhlazeno jméno zemřelého z kruhu jeho bratří ani z brány jeho rodiště. Jste toho dnes svědky?.
Aby tohle veřejné slyšení nabylo platnosti, připojují městští starší požehnání. Podobné požehnání jaké obyčejně při svatbě pronášeli nad nevěstou rodiče. Tohle požehnání je ale neobvyklé, protože cizinka Rút je v něm srovnávána s Leou a Ráchel, které se staly matkami dvanácti synů ? dvanácti pokolení Izraele. I vzal si Bóaz Rút a stala se jeho ženou. A tak se Rut připojuje mezi Boží vyvolené.
Bůh dodával sílu Noemi skrze Rut, Rut riskovala pro svou tchyni, Bóaz chránil vzdálenou příbuznou a cizí ženu. To vše jakoby se dělo v předjímce Pavlových veršů: vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým (Gal 5.13). Tak Noemi ve svých smělých myšlenkách i Rút ve skutečnosti šla až na kraj toho, co může člověk dělat, když je v nouzi. Nebylo to ale jen pro prosazování sebe, myslely jedna na druhou. Rut navíc odmítla praktiky svého rodného Moábu.
Na konci příběhu se opět vrací na scénu Noemi. Narozený vnuk je pro ni útěchou za zemřelého muže a děti. Nemusí se jen obracet do minulosti a vzpomínat na své syny, z nichž jeden nesl jméno ?nemocný? a druhý ?vyčerpaný?, ani na svého muže, se kterým odešla z domu chleba, aby se tam znovu vrátila. Tím, kdo o ní bude na stará kolena pečovat, bude Obéd, tedy ctitel nebo možná lépe služebník Hospodinův. V jeho jméně zaznívá ctít Hospodina a ženy z Noemina okolí o něm říkají: vidíš, bude o tebe ve stáří pečovat - jako bychom zaslechli milovat bližního. Ctít Boha a milovat bližního.
Sestry a bratři, dnes je první postní neděle. Dostáváme se do stínu kříže Toho, který nás vykupuje. Kristus Ježíš jedná v náš prospěch, zajímá se, smlouvá za nás podobně jako Bóaz za Noemi a Rut. Ježíš Kristus však neplatí za nás ani stříbrem ani zlatem, ale tím nejcennějším, co má - vlastním životem. Vykupuje nás z různých mocí ? z otroctví spěchu a stresu, z touhy po zisku, z pout fanatismu všeho druhu, z naší vlastní namyšlenosti, ze závisti i z utrpení způsobeného namyšlenosti někoho jiného, z otroctví drog, z otroctví konzumu i z vleku minulosti, abychom mohli žít. Vykupitel není nevšímavý k cizímu neštěstí a to je podstata jeho záchrany.
Začalo postní období a my máme čas si uvědomit, odkud přichází pomoc v pokušení, které nám našeptává, abychom se vyhnuli utrpení, abychom se drželi zpátky a neriskovali třeba dobrou pověst nebo pohodlí svého života. Pokušení bažit po úspěchu nebo po výsledcích bez ohledu na to, jaká k nim vede cesta. Máme čas si uvědomit, odkud bereme sílu k životu a věrně o ní svědčit. Amen