Bohoslužby, 25.12.2019 (Hod Boží vánoční), V. Hrouda

Čtení: Mt 1,18-25

Kázání: Radost, která bude pro všechen lid (Lk 2,10)

Sestry, bratři, přátelé.

V evangeliích jsou vánoční události vylíčeny dvakrát. Matoušovu verzi jsme si poslechli v prvním čtení. Lukášova verze je podrobnější a známější, proto ji letos nebudeme číst celou, nýbrž zamyslíme se jenom nad jednou její výpovědí. V desátém verši druhé kapitoly řekl anděl betlémským pastýřům:

Zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel.

Když nás dostihne nějaká nečekaná zpráva – a mám teď na mysli dobrou, skvělou zprávu, s níž jsme nepočítali ani ve snu – můžeme být překvapeni natolik, že se nám zatočí hlava a musíme si sednout …

(prosím, posaďte se)

VŠECHEN LID

Ta radost bude pro všechen lid. Všechen lid! To stojí za pozornost. Tedy pokud nás zajímá pravý, totiž nezúžený a nezkreslený a nepřibarvený důvod vánoční radosti.

Kdo to je všechen lid? To jsou doslova všichni. Když to takto řeknu, nejspíš nám unikne podivuhodnost té různosti, její nekonečnost. Proto nechť je právě na pestrost dnes položen důraz. Prohlédněme si zástup z pozice nespěchajících pozorovatelů života.

ARTIKULOVANÁ PESTROST LIDU

Začněme zde v kostele. Je nás tu dost. Někteří jste si jisti sami sebou, spoléháte na svoje schopnosti a věříte si. Někteří úplně naopak – sami sebou si nejste jisti vůbec, o svých obdarováních máte nevalné mínění a nevěříte si ani za mák. Někdo z vás přemýšlí, co ho dnes do kostela přitáhlo, jiný o tom nepřemýšlí. Vůbec, jeden je zvyklý si otázky klást, jiný zvyklý není. Máme odlišnou životní praxi, všelijaké postoje, jistou dávku pokory a nestejnou porci optimizmu. Lišíme se v názoru na potřebnost církve. Různá víra, různě velké pochybnosti, rozličné vztahy, zášť malá, větší, největší. Bude mezi námi někdo se smyslem pro humor nula, ale také někdo samý vtípek a samá srandička. Štěstí – neštěstí, láska – manželství. Proč si mě v kostele nikdo nevšímá a alespoň nedá najevo, že existuju? Hlavně ať se na mě u dveří nikdo nevrhá a neptá se mě, jestli přijdu příště.

A co vyjít z kostela ven a udělat si procházku po Městě? Proti nám půjdou lidé přímí i ti, kdo uhnou pohledem. Závisláci a nezávislí. Alkoholici a abstinenti. Vegani a masožrouti. Babtisti a katolíci. Halíkovci a Dukoniáni. Charizmatici a tradiční. Válcovači a převálcovaní. Ukecaní chlapi a mlčenlivé ženské, mlčenliví morousi a pavlačové drbny. Poctivci od kosti a nepoctivci, co na to mají žaludek. Lid K-klubu a lid Kebabu. Pivaři a vínoví koštaři. Saunoví pohodáři, i ti, co by se v sauně uvařili. Pamětníci a zapomětlivci. Písmáci a negramoti. Místní a náplava. Volnomyšlenkáři a konzervy. Vdané matky a matky samoživitelky. Párky a singl. Single-trekaři, vlekaři, houbaři.

No a zajeďme si z Města do Ubušínku a nebo rovnou do Prahy. Paničky a bezdomovkyně. Kavárenští povaleči a pragováci v montérkách. Učitelky 25, 45, 75. Učitelé pracující za barem a barmani vyučující ve francouzském lyceu. Politici s diplomatickými kufříky a političky s drahými kabelkami. Taxikáři, kteří vás zhypnotizují a taxikáři poctiví, potvrzující pravidlo. Ženy milující jídlo a ženy nenávidějící jídlo. Chlapi mužní a chlapi zženštilí. Ženy z kravína a ženy z kanclu. Inteligentní farmáři, kterých si rádi vážíte, a zmetci, kteří sypou bordel do lesa. Lufťáci a místní. Pasáci a prostitutky. Turisti a kapsáři. Sekuriťáci v obchoďácích – proti vám jde silikonová panna a za ní zpocený týpek v manšestrákách. Našinci a přespolní. Cikáni a gadžové. Národovci a kosmopoliti.

Už letíme nad Zeměkoulí. Těch sedm miliard duší občas tuší, ale většinou netuší, ale rozhodně hájí své osobní zájmy, svá práva, chce se najíst, mít svůj prostor, dojít štěstí a dlouho žít. Nejste unavení tou nikde nekončící pestrostí? Já ano, takže to stačí.

RADOST, KTERÁ BUDE PRO VŠECHEN LID

Zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.

Podle Písem předal tu radost anděl několika pastýřům. Požádal je, aby novinu šířili dál.

I kazatelé církve musejí přemýšlet, jakými slovy zvěstovat Vánoce. Znovu opakuji, takovými, kterým mohou rozumět všichni, protože ta radost je pro všechen lid ... 

Pro ženy z kravína i pro ženy z Karlovy univerzity. Pro hloubavé básníky i nepřemýšlející workoholiky. Pro lidi uvážlivé i pro lidi v mentálním úpadku. Pro tu, jež otáčí každou korunu, i pro tamtu, jež neví co s penězi. Pro ochotné i neochotné. Pro kritika i peacemakera, pro hajzla i poštívačku. Pro uťápnutého, důležitého, plachého, pro pokrytce libujícího si v okázalosti i pro licoměrnici přesvědčenou o své bezúhonosti a slušnosti. Pro ty, kdo nikdy neví, i pro ty, kdo mají vždycky pravdu.

Znovu se ptám: jak zvěstovat Vánoce širému, bezbřehému panoptiku, jehož jsme součástí?

DNES SE NÁM NARODIL SPASITEL

Zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel.

Už slovo Spasitel bude 99 ze 100 nesrozumitelné. Nesrozumitelné slovo je při zvěstování nahouby. Zvěstování musí v člověku rozeznět struny. Musí zarezonovat s osobní zkušeností.

Spasit je totéž co zachránit. Co je zachránit, ví každý – sprejer, frajer i silikonová panna. DNES SE NÁM NARODIL ZACHRÁNCE. Ten, který člověka dostane z maléru.  

Já zachránit nepotřebuju, řekne estébák. Pracuju pro systém a ten je silný. Ochrání mě.

Jasně, estébáku, chápu tě. Jenomže tady jde o jiný malér. A ty ho dobře znáš, i když ho nejspíš nepřiznáš. Ozve se ve tmě před usnutím. Vidíš ho při každém svém dalším ponížení. Je to tvůj vlastní studený pot na zádech a v rozkroku, když se děsíš smrti. Je to pohled lidí, kteří tebou opovrhují. Je to tvoje duše, jež se ošívá a kroutí a stydí a ty bezradně nenávidíš celý svět, protože jsi totálně V HÁJI.

Zachránce nás zachraňuje, poté, co jsme v myšlence, slovem nebo svým konáním hřešili ... to hledíš na drát, co? … Kryso Vasiliso!

ZÁCHRANA PO HŘÍCHU

DNES SE NÁM NARODIL TEN, KTERÝ MĚ ZACHRÁNÍ PO MÉM HŘÍCHU.

Hřích je další slovo, pod kterým si všechen lid představuje všechno možné. Zpravidla nikoliv to, co se hříchem míní. Kde je tady ta sdílená životní zkušenost, co je podstata hříchu, kterou znají všichni?

Nevím jestli úplně každý, ale většina lidí zná hlas svého svědomí, které řekne „špatně!“, když v myšlenkách přejeme někomu bolest nebo zapomeneme milovat, přemoženi kňučením nad vlastní opuštěností. Svědomí řekne „špatně!“, když slovy ničíme a urážíme nebo když zapo-meneme v řeči potěšovat a hladit. Svědomí řekne „špatně!“, když zrazujeme, když se krčíme, když jsme lhostejní, když to necháme být, protože máme vlastních starostí dost.

Hlas mého svědomí je vlastně zpráva o tom, že jsem se myšlenkou, slovem nebo činem dopustil špatnosti. Někde ve své původní, pravé a pravdivé hlubině vím, co se stalo – provedl jsem něco, co se fakt nemá, a neprovedl jsem něco, co se fakt má!

Tohle známe všichni. Výjimky potvrzují pravidlo, jak jinak.

Což to vánoční zvěstování poněkud přeházet a rozvést? Pro všechen lid …

VÁNOCE NEJSOU KRÁSNÉ

VŠICHNI V SOBĚ MÁME SKLON KE ŠPATNOSTI, JE TO SOUČÁST NAŠEHO LIDSTVÍ. PROTO DĚLÁME, CO SE FAKT NEMÁ, ČI NAOPAK NEDĚLÁME, CO BY SE FAKT DĚLAT MĚLO. ZÁROVEŇ SLYŠÍME VNITŘNÍ HLAS (ŘÍKÁME MU SVĚDOMÍ), KTERÝ NÁS ZE ŠPATNOSTI USVĚDČUJE. TEN HLAS NENÍ MILOUČKÝ, HEZOUČKÝ A PŘÍJEMŇOUČKÝ. JE NEPŘÍJEMNÝ A NECHTĚNÝ, ALE ZAPLAŤPÁNBŮH ZA NĚJ.

KDYŽ VEZMEME SVĚDOMÍ VÁŽNĚ A KDYŽ POCTIVĚ PŘIZNÁME SVŮJ PODÍL VINY NA NEUTĚŠENÉM STAVU SVĚTA, ZJISTÍME, ŽE JSME V KONCÍCH. NĚKDO SE ZAČNE TRESTAT A NENÁVIDĚT, JINÝ SI ZACPE UŠI A JDE SI UŽÍVAT, DALŠÍ PRACUJE DO ÚMORU, ABY NEMĚL NA SVĚDOMÍ ČAS. PŘEHLUŠUJEME SPODNÍ TOUHU PO LÁSCE, PO PŘIJETÍ, PO ODPUŠTĚNÍ.

MYSLÍM SI, ŽE VŠICHNI CHCEME BÝT ZACHRÁNĚNI Z ODUMŘENÍ SEBEÚCTY. CHCEME BÝT SPASENI Z VNITŘNÍ SMRTI. CHCEME ŽÍT!

DNES SE NÁM NARODIL TEN, KTERÝ NÁS ZACHRÁNÍ.

Pokud se mi nyní daří zbavovat Vánoce kýče, pokud se na mě teď zlobíte, pak zvěstuji dobře. Vánoce nejsou vůbec krásné! Vždyť nás svlékají donaha, chtějí, abychom se přiznali k nehezkým věcem, máme vyznat svou slabost. Kdo by to dělal rád, natož o svátcích. Vánoce vyžadují osobní špinavou pravdivost. Ta není roztomilá. Radost je v tom, že jsme navzdory té špinavé pravdě obejmuti – takoví, jací jsme, bez vlastní zásluhy. Kdo to zažil, ví, o čem mluvím. Kdo jste to nezažili, vyražte na cestu … k Betlému nebo kamkoliv, kam vás nasměruje svědomí. Radost se dostaví, jakmile se přihlásíte k té všudypřítomné špíně, uvidíte.

NARODIL SE

Poslední zvěstovací problém vidím v tom, že se Zachránce NARODIL. Kdo to je? Člověk? Ono takové narození zachránce není jen tak. Je to zázrak. A jelikož vypravěči, a po nich celá církev měli potřebu tu zázračnost zdůraznit, přidali si, že matka byla panna a místo Josefa byl u početí svatý Duch. Je to dodatek, sice dobře míněný, ale dodatek. Taková je moje interpretace, vy si ponechte svoji.

Podle mě je důležitější jiná otázka: Jak by mohl mít (jakýkoliv!) člověk takovou moc? Vracet život těm, kdo vědí, že odumřeli, že vnitřne zahynuli? Kdo to jakživ viděl, no považte.

I nyní chci zvěstovat všemu lidu, nikoliv křesťanskému houfu nebo teologické buňce. My, všelijací samotáři, zkrachovalci a nešťastníci. Frajeři a uťápnutí. Šprti a lemplové. Estébáci, fízlové, udavači, svině. Lidé z NGO. Milovníci byznysmena Trumpa, milovníci kágébáka Putina, i my čistí, co politiku neřešíme, protože je to špína. Nás sedm statečných i nás sedmdesát třasořitků. My postižení, se kterými se život nemazlí, i my milosrdní, kteří sami dojdeme milosrdenství. My občané ...

My všichni přece víme, že žádný člověk takto zachraňovat neumí a nemůže. To by si na tom nejspíš založil pěkný byznys: www.zachranaodsmrti.cz. Ale popravdě, když nás žádný člověk zachránit nemůže, jsou tím všechny možnosti vyčerpány?

Mnozí si odpovíme, že nejsou, a to nechodíme do kostela a po slovech bůh, Ježíš nebo hřích se nám zhorší exém. Všechny možnosti vyčerpány nejsou, protože jsme zažili věci, jež nepocházejí z člověka. Jsou z něčeho vyššího, je to tak?

Takže, abychom stihli Večeři, už jen krátce:

Tohle „něco vyššího“ na sebe vzalo lidskou podobu, protože my jsme lehce natvrdlí a „něco vyššího“ si představit neumíme, natož abychom v to věřili. Tak se narodil Člověk, který tuhle podivuhodnou MOC ztělesnil. Pochopit se to nedá, ale v tom to právě je!

ECCE HOMO! Nám narodil se. Haleluja! 

Amen