Čtení: Lk 2,1-19

Kázání: J 1, 1-14

Milé sestry, milí bratři.

Vánoční slovo a naše společné zamyšlení bych rád založil na Janově Prologu, tedy prvních čtrnácti verších evangelia podle Jana, zejména pak na posledním, čtrnáctém verši A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.

To bylo na počátku u Boha.

Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

V něm byl život a život byl světlo lidí.

To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.

Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.

Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.

Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.

Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.

Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.

Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Novina

Vy jste to neslyšeli? Všude se o tom přece mluví: v Betlémě se narodilo Boží dítě!

Takhle se nové zprávy šířily tenkrát v Judeji. Od úst k ústům. Novinky byly nejspíš ojedinělé, vzácné, ale o to více pozornosti jim lidé věnovali. A posílali je dál, rychlostí lidské chůze.

V našem světě se novinky šíří rychlostí světla ... Přeháním.

Zato není přehnané říci, že nová zpráva připomíná polétavou částici v hustém informačním smogu. Na chvíli se zaleskne, ale brzy zmizí v přívalu dalších. Je obtížné takovou partikuli vůbec zaznamenat, natož jí dát váhu odpovídající jejímu významu.

Jakými slovy máme zvěstovat vánoční novinu vedle výkřiků o nejlevnějších zájezdech do Egypta nebo o čínském embargu na americkou sóju? Máme dnes pro zvěstování Božího narození vůbec věrohodná slova?

Nevím. Hledejme je, je to radost.

Pokusím se nyní o čtverý způsob vánočního zvěstování: biblický, racionální, emoční a mystický. Bible – rozum – srdce – duch.

První zvěstování, BIBLICKÉ

U Lukáše čteme, že pastýřům se zjevil anděl a řekl jim: Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Jan píše, že Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

Biblické zvěstování je prosté.

V jeho jednoduchosti je jak síla, tak krása, tak tajemství. V jistém smyslu andělská novina skutečně zasahuje všechen lid – po dva tisíce let a po celém světě. V jistém smyslu k ní není třeba nic dodávat, nic dovysvětlovat, stačí ji nezkresleně opakovat, tlumočit a předčítat a všechen lid jí bude rozumět. Vysvětlováním můžeme radost leda tak pokazit. Ano, v jistém smyslu to tak je. Avšak v jiném smyslu to tak není ...

Druhé zvěstování, našemu ROZUMU

Rozum chce totiž rozumět a ptá se – co se to tu vlastně děje a co já s tím? Vánoce miluju, jasně. Dobrý důvod vybrat si dovolenou, zalyžovat si, udělat radost dětem … Ta báchorka je hezká a milá, jasně.

Každý máme v hlavě cosi, co bych nazval osobním obrazem světa. Osobní je proto, že je můj, druhý stejný nenajdete. Na druhou stranu (a jako příklad): obrazy světa všech novoměšťanů narozených v roce 1964 jsou podobné, protože mají jistou místní i historickou zkušenost, prošli stejným vzdělávacím systémem, sdílejí českou skepsi a nedají dopustit na novoměstské lyžování.

O čtyřiapadesátnících sám něco vím, takže si dokážu jejich hlavu představit, plus-minus.

Na osobní obraz světa lze pohlížet jako na velkou almaru plnou šuplíků a přihrádek, v nichž jsou porovnané moje (nebo vaše) znalosti, zkušenosti, názory, předsudky, pochybnosti a otázky.

Téhle almaře šéfuje rozum. Špatný šéf všechno zakonzervuje a pozamyká – nic nepustí ven a nikoho nepustí dovnitř. Zajímavější je dobrý šéf, který podporuje pohyb, přesuny, změnu a je otevřený oběma směry ... přemýšlí, tak se to říká.

Jak zvěstovat modernímu rozumu starou andělskou novinu, že se Bůh narodil jako člověk?

Rozum potřebuje překlad do svých obrazů, kterým rozumí. Rozum si je samozřejmě vědom, že tím plnost zplošťuje, že si jenom vypomáhá, že zjednodušuje.

Takže když duchovní skutečnost, jakou je i Bůh, rozum překlopí do nějakého obrazu nebo příběhu činí přesně to, co je mu vlastní a v čem je jeho silná stránka. V čem je dobrej.

Takže žádná vánoční báchorka, ani náhodou. Vánoční příběh je zobrazení, ztělesnění, zpřítomnění, „zpříběhovatění“ – jakýsi překlad Boha a Božího činu do řeči rozumu.

Tobě, postmoderní hlavo, tedy zvěstuji toto:

Bůh, který je Duch, se nám zjevil v těle, abychom uviděli, uslyšeli a rozumem pochopili, kým opravdu je, co nám dává a co od nás chce. Učinil tak nám nejsrozumitelnějším způsobem – narodil se jako člověk, žil jako člověk a umřel jako člověk. Narození, život a smrt chápe každý. Radujme se z toho, protože máme před očima, jako na dlani, jak se projevuje a jedná Boží láska.

A ještě dodávám, že zdaleka nejde jen o Boží divadlo, o idylickou scénku. Jde také o akci, o čin, který je v Kristově příběhu zviditelněn – později – křížem na Golgotě. Dnes se vám narodil Spasitel. Spasitel – to už je složitější, ale náš rozum to zvládne. V almaře jsou pro to tři šuplíky: hřích, smrt a záchrana.

Třetí zvěstování, našemu SRDCI

Třetí zvěstování je určeno srdci. Srdce je metafora – mít srdce v kalhotách znamená bát se, mít srdce na dlani znamená být otevřený a přátelský, mít srdce z kamene znamená být tvrdý a necitelný. Srdce přetéká radostí nebo se zlobí, srdce se strachuje nebo plesá. Stvoř mi, Bože, čisté srdce, zpívá se v žalmu.

Srdce je naše lidství. To, co zažíváme a prožíváme, to, co žijeme. Srdce je živé, je to náš život jako takový. Srdce tepe. Chvěje se. Bojuje. Trpí. Miluje. Touží. Nasazuje se. Nenávidí. Zná svoje místo a svůj úkol. Nebo svoje místo a úkol nezná a pak je vylekané, zmatené a nespokojené.

Mám za to, že srdce je Arché, to staré a původní zadání pro člověka v našem hrudním košíku. Mám též za to, že srdce je starší než rozum v kebuli, že nás spojuje s našimi hominidními předky, možná i s lamou vikuňou nebo žabkou kuňkalkou. Rozum může svádět na scestí, bloudit a klamat. Zato co jde od srdce je neklamné, je to hlas rodu a hlas stvoření. Kolikrát řekneme – srdce nás táhne tam a tam, ale kalkulačka rozumu to srdci rozmluví nebo zakáže. Podotýkám, že to nemusí být vždycky špatně.

A konečně, z výše řečeného plyne i to, že srdce dnešního člověka se zřejmě příliš neliší od srdce Galilejce Josefa, krále Heroda nebo pasáčka, který uslyšel anděla. Rozumový osobní obraz světa, ten je dnes úplně jiný, srdce je však stejné.

Je-li tomu tak, potom musí být i „srdeční“ dopad Vánoc stejný tehdy jako dnes. Novina o narození Boha může vyvolat náš údiv, jako u Josefa, může probudit naši zvědavost, jako u pastýřů, může zažehnout naši agresi, jako u Heroda.

Lidské srdce, zvěstuji ti vánoční novinu:

Bůh, který je Láska, slanil dolů, abychom měli lásku na dosah. Na ráně. Přímo před nosem. Srdce, miluj!, to je ta vánoční novina. A uč se to od člověka, protože jako Bůh milovat nemůžeš.

Láska se tenkrát narodila a od té doby tu je. V živých lidech. Oni však nejsou ta Láska sama, oni ji jenom vzali za svou, tak amatérsky. Stali se jejími neobratnými uživateli a pokračovateli. Oni vědí a sami vám řeknou, že ten, jemuž nejsou hodni rozvázat řemínek u obuvi, přišel dávno před nimi (podle Mt 3,11).

Čtvrté zvěstování, našemu DUCHU

Poslední, čtvrté zvěstování musí být mystické. Kromě Bible, rozumu a srdce máme i ducha. Umíme zachytit podstatu života a umíme chodit s Bohem, jako Henoch (Gn 5, 24) nebo Noe (Gn 6,9).

A Slovo se stalo tělem. Tím se říká, že jde o Smysl všeho. Smysl všeho byl na počátku, byl u Boha, byl Bůh sám. A naopak, Bůh je Smysl. Skrze něj všechno povstalo, v něm byl život (J 1,1). Smysl všeho se narodil! V jakési maštali na středním východě. Od té chvíle bylo (a je!) všechno jinak! Big Bang, Velký třesk je proti tomu prskavka na vánočním stromku. Zase jsem si zapřeháněl. I když ne, nezapřeháněl ...

Když mystika, tak se ptejme na mystické čidlo, či orgán, kterým Boha zříme. Mozek je orgán rozumu, srdce je obrazný orgán lásky a nenávisti, ducha bych – metaforicky i skutečně – spojil s dechem, s dýcháním.

Čili zkusme svým dechem, tedy v jakési duchovní soustředěnosti, zachytit sílu toho, co Jan nazývá prostě – Logos, Slovo. Ta síla je myslí nepochopitelná a srdcem nemilovatelná. Tu sílu můžeme pokládat za preexistentní podstatu (preexistentní znamená, že tu je odjakživa, byla tu ještě před existencí čehokoliv, tedy před vznikem vesmíru a světa). Jan usoudil, že toto věčné Logos je totožné s Kristem, s tím, který sedí po Boží pravici. Nebo tak označuje Boha samého, vždyť sám říká, že to Logos bylo Bůh.

Ta slova jsou těžko pochopitelná, ale to už se opakuji. Jenomže to je právě ono, kde rozum nestačí, tam je třeba mystiky. Mystika je starší než rozum a starší než srdce. Je to naše vnímavost k samému základu našeho života a našeho poslání. Mystika je chápání dechem: mysleme Bogha, milujme Boha, dýchejme Boha.

A to pořád ještě není všechno. Čtěme Janův Prolog celý, od začátku do koce, a zase znovu, a znovu … a vryjme si ho do paměti. Život v Logu byl světlo lidí. Tma ho nepohltila. A je to pravé světlo, je to pravda o Bohu a o nás!

Nadýchejme se toho. Není snadné to udýchat. Rozdýchejme to, třeba zrovna o těchto Vánocích - je to ohromná věc. Mystické světlo, které je pravdou o Bohu, přišlo do světa, tedy k nám. Možná jako oslnivý záblesk z nebe, možná jako plamínek svíčky, kterou sfoukne i dítě. Promnuli jsme si oči a hle, v jeslích leží jakési novorozeně. Bůh nám dal MOŽNOST to světlo uvidět a to dítě přijmout za své. Nebo nepřijmout. Neoslepil nás, ale dal nám oči k vidění. No prostě i tohle provedl laskavě …

Lidský dechu, zvěstuji ti vánoční novinu:

Nadechni se, abys žil dalších pět vteřin. Nadechni se znovu, abys zaznamenal svůj život. Nadechni se potřetí, abys shledal, že tvůj život je propojen s dalšími životy. Nadechni se ještě jednou, abys pocítil vděčnost za Boží dar života a za požehnání obnovy. Nadechni se postopadesáté, abys uviděl světlo a přijal světlo. Nadechni se, abys poznal, proč žiješ.

Amen