Uložit kázání jako mp3.

Bohoslužby, 21.6.2015, V. Hrouda

Čtení: L 15, 1-7

Kázání: Ez 34

Milé sestry, milí bratři.

Ezechiel se znovu hlásí o slovo. Je to opravdu neúnavný prorok – padá k zemi a znovu se staví na nohy (Ez 2,1), burcuje svůj lid. Hospodin mu dal těžký úkol. Má mluvit k Izraelcům ve vyhnanství, v Babylónském zajetí. A Ezechiel prorokuje. Tentokrát si bere na mušku špatné pastýře Izraele. Čteme o tom ve třicáté čtvrté kapitole knihy Ezechiel, verše 1-6:  

I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Lidský synu, prorokuj proti pastýřům izraele. Prorokuj a řekni těm pastýřům: Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. Což pastýři nemají pást ovce? Pojídáte tuk, oblékáte se vlnou, porážíte vykrmené, ale ovce nepasete. Neduživé jste neposílili, nemocnou jste neléčili, polámanou jste neovázali, zaběhlou jste nepřivedli nazpět, po ztracené jste nepátrali, panovali jste nad nimi násilně a surově. Jsou rozptýlené, jsou bez pastýře; staly se potravou veškeré polní zvěři a zůstávají rozptýleny. Mé ovce bloudí po všech horách, po kdejakém pahorku, jsou rozptýleny po celé zemi a není, kdo by je hledal, kdo by po nich pátral.

Preambule

Vítej, Ezechieli, opět mezi námi. Není moc příjemné poslouchat tvou drsnou řeč. Tlumočíš bez příkras Hospodinův hněv. Z toho nám vůbec není lehko.

Zůstaňme v klidu, přátelé, ... vždyť před Božím soudem tu nejsme my, nýbrž vzpurní, nevěrní a zatvrzelí synové Izraele (volně podle Ez 2). A Izraelci byli sebranka (!) – čtěte Starý zákon, tam to všechno je (parafráze na Werichovu písničku). Nemohli se divit, že na ně Hospodin uvedl hlad a dravou zvěř, že jimi prošel mor a krev, že na ně padl meč... velmi barvitě se to tu popisuje (volně podle Ez 5, 117).

Špatní pastýři

Jenomže tak to právě není. Asi jste cítili v mém hlasu stopy ironie. Písmo je vždycky o mně, který žiji teď, ne jenom o těch druhých, kteří žili kdysi dávno. Mám potřebu to pořád opakovat – přesto, že vím, že to všichni víte.

Hlavně proto, že když budeme mít odvahu vztáhnout kritiku na sebe, můžeme se posunout. Kam posunout? Odpověď opatrně zvažuji... Tak snad – můžeme se posunout blíž k tomu, o co v životě opravdu jde, neboli blíž k tomu, co po nás Bůh opravdu chce. A On po nás chce (mimo jiné!), abychom pásli a abychom pásli dobře!

Což pastýři nemají pást ovce?, zlobí se Hospodin v textu, o kterém dnes mluvím (34, 2). Někdy pasou sami sebe, pak běda jim (34,2). Někdy paseme sami sebe, pak běda nám!

Pismo je vždycky o mně a o tobě, i když si nakrásně oba myslíme, že pastýři tedy rozhodně nejsme.

Pointa – šíp –  terč

Pojďme k pointě. Bez okolků, už jsem toho dneska namluvil dost.

Pointa je to, co z textu slyším a co pokládám za nejdůležitější. Je to tedy jen jedna z možností, jak textu rozumět. Je to vždycky pokus. Moje nabídka pro vás. Cosi rozpačitého. Vystřelil jsem šíp, který může letět vedle, úplně mimo terč. Šíp spadne do trávy a možná ho už nikdo nenajde. A nebo se trefí do černého, kdo ví?

Můj pointovací šíp letí takto: Co když jsme všichni povoláni, abychom nějak pásli.

Tady jsem zamířil jinam, než je obvyklé, uvědomuji si to. Obvyklá představa je, že pastýř je ten, kdo jde v čele, kdo vede stádo, a to rozhodně nemohou být všichni.

Ale... co když každý (!) může nějak být, a dokonce má být, pastýřem. Někdo trochu víc, někdo trochu míň, někdo častěji a někdo jenom občas. Podle své touhy pást – ta je různá, protože my jsme různí.

Vždyť ovcí je mnoho a jsou rozptýlené po celé zemi, říká Hospodin Ezechielovými hlasivkami. Ovce bloudí po všech horách, po kdejakém pahorku, a není, kdo by je hledal, kdo by po nich pátral (34,6).

Můj pointovací šíp letí takto: Pást ovce znamená posílit tu neduživou. Pást ovce znamená léčit nemocnou. Pást ovce znamená ovázat tu polámanou. Pást ovce znamená pátrat po ztracené. Pást ovce znamená zaběhlou přivést zpět. Pást ovce znamená nepanovat nad ovcemi. Pást ovce znamená nenechat ovce napospas dravcům, tedy chránit je. Tak praví Ezechiel (34,4-5), ke kterému se Hospodinovo Slovo opravdu stalo (!).

Můj šíp se zabodl do terče v těchto místech: Já nebo ty, jako ti, kdo Božímu slovu věříme, máme vyjít a hledat ztraceného člověka. Možná máme prosit o sebevědomí, že právě my můžeme někoho v jeho ztracenosti posílit, léčit, ovázat a ochránit. Možná máme prosit o pokoru, abychom nepodlehli pokušení svázat bloudícímu nohy, strhnout ho na zem a opanovat jeho svobodnou mysl. Možná máme vyjít za bránu našeho ovčince, kde jsme v bezpečí a mezi svými, na pahorky světa, kde chodí vlci, kde možná nikomu nebudeme rozumět a nikdo nebude rozumět nám.

Můj šíp trčí v terči, nakřivo, ale dost nafest: Máme zkoušet pást dobře a statečně! Nikdo netvrdí, že nám všechno hned půjde a že to půjde snadno. Vždyť ovcí je mnoho a jsou rozptýlené po celé zemi, bloudí po všech horách, po kdejakém pahorku, a není, kdo by je hledal, kdo by po nich pátral...

Trefil jsem, ale něco jiného...

Trefa! Bolest! Trefil jsem, ale nejspíš něco jiného, než na co jsem mířil. Šíp vězí v mém vlastním hrdle. Doběhl jsem sám sebe. Jsem hlasatel Božích slov, která nedokážu naplnit...

Jak jsem se hrdě oblékl do pastýřského pláště! Jak namyšleně jsem popadl pastýřskou hůl a vyrazil hledat ty nebohé ztracené ovečky. Což nejsem sám ztracen? Cožpak sám nebloudím a nebečím strachy, když se blíží vlk?

Jak samozřejmě a směšně jsem se pasoval do role toho, který bude lepší než ti špatní! Špatní pastýři Izraele, potupně odvlečení ze své otčiny – čím se od nich liším? Kdo mi dal právo se nad ně vyvyšovat?

Mířil jsem vysoko a trefil jen svou samolibost. Chvála Bohu za to! Šíp mi vězí v hrdle a bolí to. Nemůžu mluvit – snad proto dokážu teď konečně něco říct!

Proto, pastýři, slyšte slovo Hospodinovo!

(přečíst z Bible) Proto, pastýři, slyšte slovo Hospodinovo! Toto praví Panovník Hospodin: Hle, chystám se na ty pastýře, budu je volat k odpovědnosti za své ovce. Nedovolím jim už pást ovce, aby místo nich pásli sami sebe. Vysvobodím své ovce z jejich chřtánu, nebudou jim potravou (34,9-10). 

A poslouchejte dál, tady je totiž ta pointa. Tady se šíp konečně trefuje do černého: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. Tak jako pastýř pečuje o své stádo, když je uprostřed svěřených ovcí, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v den oblaku a mrákoty ... Budou odpočívat na dobrých pastvinách, budou se pást na tučné pastvě … Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím, kdežto tučnou a silnou zahladím. Budu je pást a soudit. 

Tohle je v té 34. kapitole Ezechiele hned za tou pasáží o špatných pastýřích. Prostě a jednoduše, Hospodin zachraňuje, ne člověk. Hospodin je dobrý pastýř. Přece, to je XXIII. žalm, Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje... (Ž 23).

Co to ale všechno znamená?

Ano. Tak bylo, jest a bude. Ezechieli, díky, žes nás posunul. Díky, že nás učíš mířit. Já jsem se díky tobě naučil, že rychle nastřelené pointy jsou užitečné. Mohou krásně rozstřelit naše chiméry a naše placaté představy. Někdy bývá lepší chrčet s šípem v hrdle, než zvonivě hlásat pravdu, které nerozumím. Budiž, co to ale všechno znamená...

Znamená to tedy, že máme rezignovat? Nechat všechno na tom Nejvyším, opravdu kompetentním pastýři a stáhnout se do své uvědomělé malosti? Ne, vůbec nemáme rezignovat. Věřím, že máme zkoušet pást dobře a statečně a že to není v rozporu s tím, že člověka zachraňuje Bůh, ne my. Věřím, že smíme Pastýři pomáhat, že smíme hladovým ukazovat, kde je ta tučná pastva, kterou tu Boží Pastýř přichystal pro všechny.

Znamená to, že jsme svobodní. Že se nemusíme bát své nahoty. Můžeme zahodit svoje předsudky a nároky, které jsme na sebe vrstvili a vrstvili tak dlouho, až jsme se pod nimi nemohli pohnout.

Ano, jsme špatní pastýři, ale máme zkoušet pást líp! Jsme špatní pastýři, ale nejsme špatní lidé! Opravdu máme jít do těch kopců a hledat svoje bratry berany a sestry ovce. Máme bečet s nimi v jejich bečení a nestydět se za to, že jsme stejní. Máme se zbavit nutkání promlouvat k nim shůry své pomýlené povýšenosti.

Jenom ztracený může najít ztraceného, protože slyší jeho hlas a rozumí mu. Ztracený může najít ztraceného, protože jedině ztracenému se ztracený svěří.

Pastýř je však jeden!

(Modlitba) Pane, děkujeme, že pečuješ o všechny své ovce. Děkujeme, že se smíme navzájem hledat a obvazovat si rány. Děkujeme, že to celé do sebe tak krásně zapadá a že to dává smysl. Snadné to není, to je fakt. Asi už trochu tušíme, proč to tak je.

Amen