Kázání na text Lk 4,1-13: Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti 2 čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. V těch dnech nic nejedl, a když se skončily, vyhladověl. 3 Ďábel mu řekl: "Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb." 4 Ježíš mu řekl: "Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem 'ale každým slovem Božím." 5 Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země 6 a řekl: "Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám: 7 Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé."  8 Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat." 9 Pak ho ďábel přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů; 10 vždyť je psáno 'andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili' 11 a 'na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen'." 12 Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého." 13 Když ďábel skončil všechna svá pokušení, odešel od něho až do dané chvíle.

Jsou společnosti, kde se z chlapců stávají chlapi projitím právě takové zkoušky – mají za úkol odejít do pustiny (poušť se na to náramně hodí), kde jsou potom nějakou dobu sami. Hlad (nebo aspoň obtíže se získáváním potravy) a číhající nebezpečí k tomu patří. Ale snad nejvíc právě to, že člověk musí být sám se sebou, se svým nitrem, divokými myšlenkami, touhami, ambicemi, strachy. Ježíš tady absolvuje něco takového. Je jakoby zkoušen a nutno přiznat, že odpovídá jako někdo, kdo je připraven a zralý. Odpovídá docela klidným způsobem, tak, jak se to snad v nějaké rabínské škole naučil…

Ta čtyřicítka tu zřejmě ale není náhodou, to je dostatečná doba, kdy se člověk ocitne na prahu života a smrti hladem. Ale taky to asociuje posluchači sobotní či nedělní školy, že takovou dobu (v letech) chodili pouští Izraelci, tak dlouho (ve dnech) hladověl Eliáš a ještě pár dalších čtyřicítek bychom v biblické tradici našli (40 dnů potopy…). I další byli takovou dobu sami, někde daleko od lidí, od druhých, nikde nic, bez signálu, rozptýlení, bez jídla. Ve zlomovou chvíli jejich životů či dokonce dějin jejich lidu.

Teď Ježíš po 40 dnech vyhladověl a čelí hlasu, který mu našeptává: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb.“ Ne, že by Ježíš nemohl, ale ty tzv. zázraky jsou vždy znameními. Jsou tu pro druhé, nesou s sebou ještě nějaký další smysl, a hlavně pomáhají někomu druhému. Tady by Ježíš pomohl jen sám sobě a k jídlu zasedl s tím, kdo mu ten nápad vnukl. A tak by se z toho mohla stát metoda, macha, jak rozdávat a kouzlit, jak získávat pozornost, jak rozdávat bez práce, bez ohledu na budoucnost. To by mohlo být zabírat, být populární, ale Ježíš to odmítne: „Nejenom chlebem živ je člověk.“ A ta slova mají váhu proto, že je říká někdo, kdo sám hladový, kdo tak s plnou vážností může říct – jsou důležitější věci než je plný žaludek…

Citovat bibli ale umí protistrana taky. Prostřední pokušení podle Lukáše je pokušení šelmy moci – jen se rozhlédni, to všechno bude tvé! Je to lákavá nabídka jen s jednou malou poznámečkou drobným písmem pod čarou. Jen se podívej, kolik toho ovládneš, kolik toho bude tvého, jen jednu malou úklonu za to chci. A právě v tom je ten háček. Ježíš odmítá pokušení žít ne před Bohem, ale jako Bůh. Tak jak si to ten zlý maluje odpradávna. Ale ten když dává, je to proto, aby nakonec vzal. A co je člověku platné, když získá celý svět, ale uškodí své duši? Myslí si Ježíš…

V třetím kole té zkoušky se vše obloukem vrátí k prvnímu. Pokušitel bere Ježíše na výlet do Jeruzaléma, do svatého města, a tam jej postavil na vrcholek chrámu. Vypravěč tohoto příběhu si tedy očividně nemyslí, že se čert bojí kříže či kostelů a chrámů. Svádivý návrh začíná Pokušitel opět: „Jsi-li Syn Boží…“. A jedním krokem, jedním pádem tu všem prokážeš a ukážeš, kdo jsi. Pokud by Ježíš opravdu skočil z chrámové římsy dolů na nádvoří a byl přitom jakoby z nebes na obláčku snesen dolů mezi shromážděný lid, to by nejspíš všichni padli na kolena a rozpoznali v něm božského Syna. Všechno to putování Galileou a Judskem – ano i všechno utrpení, bičování, vysmívání a ukřižování – všechno to by si mohl ušetřit! Stačí jediný krok do prázdna a bylo by hotovo, bylo by jasno. Žádné trápení na zemi, na kříži, ani ta nejistota prázdného hrobu! Ježíš se však nedává zmást a odpovídá a ten krok neudělá, zůstane dál oběma nohama na zemi, nepustí se cestou evidentního prokázání se. Projde to cestou až do konce, až k Velikonocům - a dá prostor lidem, prostor k víře…

Jsou chvíle, kdy pokušení přichází zvlášť, něco se chystá, něco se láme. Možná taková doba je zase blízko, kdy půjde o to, jak a kudy dál. V takovou chvíli byl po křtu Ježíš a přemýšlel, kudy půjde. Tomu hlasu, který mu nabízel pohodlnou cestu, zkratku, odolal. Na tři ďábelská pokušení řekl své „No to the devil“. Udržel na uzdě své velikášské fantazie, zkrotil své vášně i touhu po uspokojení a moci a dal je do služeb svému životnímu cíli. A pak se vydal na cestu. I na této cestě jej můžeme následovat…

Vyznání: Pane, víš, že my odolat pokušením nedokážeme, že jsme říkali málo ne nedobrému, a ne dost nahlas ano tomu dobrému. Ohlížíme se na svůj život a vyznáváme, že bez Tvého milosrdenství neobstojí… Tobě vyznáváme všechno to, co jsme zavinili, a nevíme si s tím už rady; všechny chvíle, ve kterých jsme neobstáli; všechna slova, kterými jsme ublížili; svou netrpělivost a podrážděnost; svou lhostejnost; zhřešili jsme myšlenkou, slovy i činy.

Věříme však, že u Tebe je naděje a odpuštění; Do Tvých rukou se s důvěrou svěřujeme, po cestách, které nám ukážeš, chceme jít a věříme, že v tobě je odpuštění i našich hříchů, vysvobození od našich trápení, i naděje, i naše budoucnost. Utíkáme se k tobě…

A protože nám v Kristu odpouštíš, odpouštíme i my v tuto chvíli upřímně všem, kdo se jakkoliv provinili nebo proviňují proti nám.

Hospodin odpouští Tobě všechny nepravosti ze všech Tvých bezmocí Tě uzdravuje, vykoupil ze zkázy Tvůj život, věnčí Tě milosrdenstvím a slitováním. Amen Vyznejme také svou víru a naději, slovy apoštolského vyznání víry: Věřím v Boha Otce všemohoucího…