Uložit kázání jako mp3.

Neděle Rogate – 17. května 2020

Píseň 618 Modré nebe, slunce žár

Modlitba: Pane Ježíši Kriste, stojíme před tebou v tomto chrámu a víme, že to není samozřejmé. Prožíváme dobu, kdy mnoho věcí bylo jinak. Děkujeme, že v důvěře podle tebe jsme směli doufat, že jsme na to nebyli sami. A jsme vděční, že tu teď můžeme být. Spolu. Rozdělení jen tím nejnutnějším. Nepřišli jsme sem k tobě pro opium, tišící prostředek, že nakonec všechno skončí vždy dobře. Ale přišli jsme za tebou, abychom se od tebe učili víře, lásce i naději. U tebe, který jsi žil i umíral s důvěrou, že se Bohu přes všechnu hrůzu nic nevymklo úplně z rukou. Bylo z tebe cítit lásku, takže se k tobě lidé utíkali, otevírali se tobě se svým trápením a bolem, měnili se. Kéž bychom to taky dovedli. A byl jsi také mužem naděje, která dává šanci na zlepšení; na opravdové, které bolí, není bez námahy a oběti, ale přesto se v tomto světě čas od času prosazuje. Třeba při setkání s tebou. Proto jsme přišli, abychom se setkali s tebou, poslem a nositelem víry, lásky i naděje. Buď tu, prosíme, s námi svým Duchem. Amen

Čtení: Gn 18, 22-33

Píseň 440 Ozvi se, Pane můj

Kázání na text Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat: "V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal. V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: 'Zastaň se mne proti mému odpůrci.' Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám, dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.'" A Pán řekl: "Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce! Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?"

Nejsem velký modlitebník, přiznávám, zároveň nic jiného, než se modlit v poslední době nezbývalo… (Nebo malovat či kácet stromy…)

Ale jak to je s modlitbou? Vyplní se? Jak rychle? A můžeme se modlit se za zastavení covidu-19 (jak jsem to taky slyšel), nebo jen za objevení léků a výdrž lékařů, záchranných sborů, učitelů a rodičů (jak jsem se pokoušel sám). Je to zajímavé téma, součást víry a není zase tak jednoduché…

Když Ježíš svým učedníkům vypravuje toto podobenství, hned na začátku (netypicky) prozradí oč mu jde – vypráví je proto, aby ukázal, jak je třeba „stále se modlit a neochabovat.“ Je třeba vydržet v rozhovoru s Bohem, i když se nic nemění, Bůh mlčí a žádná odpověď nepřichází, svět je pořád stejný. Stačí se jen dívat kolem sebe. Snad právě proto i nám zdůrazňuje Pán Ježíš, jak všem pocitům navzdory je třeba se stále modlit a neochabovat.

Na druhou stranu a nedovedu to smlčet - funguje opravdu Bůh jako automat, z něhož po vhození dostatečně vhodné a dlouhé modlitby vypadne objednané?! Ježíš sám mluví o tom, že se ti jeho nemají modlit jako pokrytci druhým na očích (Mt 6,5-8) a nemají si myslet, že Boha „umluví jako pohané množstvím slov“; a (hned) je učí modlitbě, která je ve své stručnosti a málomluvnosti výmluvná. Ale vypráví i tenhle příběh o neustálé modlitbě. Tedy modlit se pořád či stručně? Co s modlitebními strážemi, co třeba s modlitbami 24/7 (rozumějme celý den a celý týden) a evangelík se tomu podvědomě vzpírá, nebo abych mluvil sám za sebe já, hříšník.

Ale tu to je. Ta žena se pomoci dovolala, ne z nějakých ušlechtilých pohnutek, ale prostě proto, že se jí soudce zastal, aby už od ní měl pokoj. Nespravedlivý soudce se nechal pohnout. Funguje to, občas dáte člověku už abyste ho měli z krku a co teprve spravedlivý Bůh. Nezjedná on právo svým vyvoleným?

Zároveň, je to opravdu tak? Dá se tomu jednoduše věřit - po Osvětimi, kdy miliony těch „vyvolených“ volaly k Bohu, aby je zachránil a ne-li je, tedy aspoň jejich děti – a ten spravedlivý soudce zachránil málokoho. Zbytek byl zavražděn, spálen, pohozen do hromadných hrobů. Dá se ještě po Osvětimi modlit k Bohu za déšť, nebo dokonce za to, aby člověka přestala bolet záda či se povedla zkouška ve škole?! Ale máme se modlit jen za ty opravdu velké věci? Nepřestane se člověk pak modlit vůbec?

Tak je to dle mého složité s modlitbami a jejich vyslýcháním a plněním, ale ten příběh, který tu Ježíš svým učedníkům povídá, je docela jednoduchý: Vdova, o níž jsme slyšeli, svěřila svůj případ soudci, který se Boha nebojí a před lidmi se nestydí, což nezní jako ta nejlepší kvalifikace. Vdova nemá kontakty, ani na všimné, takže jí nic jiného než za soudcem chodit a chodit nezbývá. Chodila za ním, žádala ho o projednání své pře, ale jak čteme „on se k tomu dlouho neměl.“

Až jednou se rozhodl jí dopomoci k právu. A to ne proto, že se v něm hnulo svědomí, ale že už chtěl mít od neúnavné žadatelky pokoj. „Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.“ Neodbytnost té ženy jej zlomila.

A právě tento příběh ze života slouží víře k tomu, aby vydržela. Když takhle jedná zlý a nespravedlivý člověk, že nakonec dá průchod právu, „což teprve Bůh? Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá?“ Pán Bůh se nám opravdu může někdy jevit jako ten soudce, který nespěchá dát průchod právu. Prosíme o mír, a přece je válka, o zdraví a koronavir se šíří dál; toužíme po tom, aby se naplnil Boží slib, že lidé zkují meče v motyky a nebudou se učit boji, skutečnost však je jiná…

Ale než skončím touto svou modlitební nejistotou, přece jen - pomáhá mi, když vím, že na sebe můžeme myslet i na dálku, že nás něco spojuje. Že já mohu myslet na někoho z vás a někdo zase třeba myslí na mě (tak si fandím). Nedovedu si představit život bez možnosti svěřit to své, aspoň v tichu; svou nejistotu, otázky, obavy, ale i svou radost. To se dá krásně při procházce lesem a i kdekoli jinde. Podle moudrých má může být celý život modlitbou, rozhovorem, dialogem. A je myslím dobře si oddělit jisté časy a místa, kde to k modlitbě člověka přivede – jako je tento kostel, nedělní jitro, chvíle před jídlem či před spaním.

Dnešní podobenství nám chce dodat odvahu k vytrvalé modlitbě, i navzdory tomu, že Pán Bůh prodlévá. A navzdory tomu, že ne vždycky on vyslýchá naše prosby tak, jak bychom chtěli.

Staré heslo znělo „modli se a pracuj“. Modlitba není náhražka práce, jak by se dnes mohlo zdát. Když už nic nezbývá a nic se dělat nedá, modlí se dneska i mnohý… premiér. Snad ale právě to obojí práce, činnost, snaha a přitom i modlitba, ve které člověk to své problematizuje, promýšlí - může pomoci. Modlitba mění kvalitu naší práce a obráceně. Modlitba jako rozhovor, hledání a naslouchání i druhé straně….

Nalezne ale Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ ptá se řečnicky Ježíš na konci podobenství. Syn člověka – až přijde – tak chce na tomto světě najít ne armádu poslušných loutek, ne dobře zaběhaný stroj na modlitby, ale víru – tedy svobodné lidi, kteří se rozhodli Boží vůli hledat, i když to někdy není jednoduché. A nevzdají to, ani když se jim to nedaří, třeba ani se modlit. Nevzdají se té naděje, že ten dialog mezi nebem a zemí je přece jen možný. Takoví se pak nakonec dočkají, doufám, i toho Božího zastání. Tomu věřím, chci věřit. Pane, pomoz mé nedověře… Amen

Píseň 519 Přihotov se, duchu můj, sloky 1.6-8

Přímluvy: Věrný Bože, obracíme se k tobě v modlitbě, protože chceme své životy žít zodpovědně, v dialogu, nesoustředění jen na to své a sebe. Prosíme proto za tento svět. Za jeho bolesti, rány a nemoci, ty viditelné jako je současná pandemie, ale i ty, které se za ní ztratily, ale nezmizely…. Máme možná dost přání a potřeb pro sebe a své rodiny. Prosby o zdraví, pokoj, štěstí, spokojenost, bezpečí, práci i čas k odpočinutí… Ale prosíme i za to, abychom se uměli ptát také na to, co se děje kolem nás, ve společnosti a ve světě – a za to nesli spoluzodpovědnost. Uč nás účinně se přimlouvat slovem i pomáhat činem…. Modlíme se také za sebe, za tento sbor, za jeho staršovstvo, za ty, kdo učí a vedou děti, starají se, pečují, navštěvují, modlí se… Myslíme na lidi, kteří jsou sami. Ocitli se v temném lese vlastních vin. Prosíme za drogově závislé, za závislé na různých automatech zdánlivého štěstí, které měli přinést mnohé a odnesli skoro všechno. Přimlouváme se za moudré a mocné, za bláznivé i nemocné, za učedníky i učitele, za lékaře i ošetřované, za ženaté i ovdovělé, za smutné i veselé. Prosíme, buď s lidmi, ať jsou v jakékoli situaci a rozpoložení…

S nadějí, že slyšíš si dovolujeme také připomenout to, co máme každý na srdci - v tiché modlitbě…

A prosíme, slyš také naši společnou modlitbu, kterou nás naučil tvůj Syn: Otče náš…

Poslání 1 Te 5, 14 – 17: „Těšte malomyslné, ujímejte se slabých, se všemi mějte trpělivost. Hleďte, aby nikdo neodplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem. Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.“

Církvi, slyš slovo požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen

Píseň 685 I když se rozcházíme