vyprávění (text Sk 5.17-42) Ahoj děti,
v nedělní škole si vykládáte o apoštolech a dneska si o nich taky budeme povídat. Už je s nimi místo Jidáše Matěj a dostali dar Ducha svatého ? jako takovou odvahu a posilu, když budou mluvit o Bohu a o Ježíši Kristu. A apoštolové svobodně mluví o Ježíši a přidává se k nim čím dál, tím víc lidí. Jenže to se nelíbí saduceům. Ti vládli v chrámě a viděli, že apoštoly poslouchá čímdál tím víc lidí. Když se někomu něco daří, tak to může vyvolat závist. Třeba Klárka nakreslí pěkný obrázek a já místo toho, abych se z něj radovala, budu naštvaná, že to taky tak pěkně neumím ? to je závist. Saduceové v chrámě apoštolům taky záviděli a báli se, aby nepřišli o svá místa a o moc. A tak dali znovu apoštoly zatknout.
- víte, jak to vypadalo tenkrát ve vězení? ?na holé zdi, sedí a leží se tam na slámě, nic tam není, v noci zima, občas dostanou vězni vodu a trochu chleba?A takhle tam apoštolové seděli. Byli tam všichni, ale nemohli nic dělat. Ani psát dopisy, ani se jít projít. Možná mysleli na své blízké a taky si vzpomněli na svůj sbor ? na bratry a sestry, které potkávali. Modlili se za to, aby je Bůh vysvobodil a možná i za své nepřátele, jak je to učil Ježíš Kristus.
A pak se to stalo: v noci se zničehonic najednou otevřely dveře, vězni se probudili. A koukali, kdo přichází?nebyla to stráž, nebyli to známí, ale byl to Boží posel a pokynul jim, ať jdou ven. Apoštolové se nenechali pobízet. Rychle proklouzli otevřenými dveřmi a byli venku. Ale sotva se dostali ven, anděl jim řekl: Jděte znovu do chrámu a zvěstujte lidem slova, která dávají život ? evangelium.
A apoštolové šli, i když by se možná radši vrátili domů do sboru nebo běželi jinam, aby si zachránili život. Nakonec Božího posla poslechli a vrátili se do chrámu.
Ráno byl ve vězení šrumec. Velerada zasedla, aby apoštoly soudila a poslali stráže, aby přivedli vězně z vězení. Jenže, když velitel důležitě odemkl dveře cely, vytřeštil oči: Kde jsou vězni? Stráže vběhly dovnitř, prohrabávali slámu, ale nikoho neviděli. Jenom v hliněném džbánku utopenou myš. Velitel si rval vousy a bědoval: ti už utekli někam daleko za hory a mě teď zavřou. Mezitím ale za veleradou přišel nějaký člověk a řekl: vždyť ti vaši uprchlí vězňové jsou v chrámu a vykládají tam o novém Mesiáši. Velitel rychle sehnal jednotku vojáků a zamířili do chrámu. Kolem apoštolů bylo spousta lidí, tak šli stráže opatrně. A asi se báli, že mají apoštolové velkou moc, protože na cestu k soudu jim nedali ani pouta. A apoštolové šli, sami a dobrovolně. Velitel jen kroutil hlavou.
Pak začal soud. Velekněz na ně spustil: vždyť jsme vám důrazně zakázali mluvit o tom člověku a vy jste tím svým učením naplnili celý Jeruzalém. A nám tvrdíte, že můžeme za jeho smrt? Petr odpověděl: Boha je třeba poslouchat, ne lidi. My posloucháme Boha našich otců, který vzkřísil Ježíše. Na to se celou síní ozval pískot a dupání a někdo křičel: smrt, smrt?
Najednou vstal starší muž, jmenoval se Gamaliel a ten poručil strážím: Vyveďte apoštoly ven! A když apoštoly odvedli za dveře, Gamaliel pokračoval: Dobře si rozmyslete, co s těmi lidmi chcete udělat. Tohle už jsme přece zažili, všelijaké povstalce. Ale víte přece, jak to s nimi dopadlo. Nakonec z toho nic nebylo, už si to ani nikdo nepamatuje. Možná si teď myslíte, že máte pravdu, ale co když pravda přichází odjinud? Proto vám teď radím: Nechte tyto lidi a propusťte je ? pokud je to jen výmysl a lidské dílo, rozpadne se to samo. A pokud je to dílo Boží ? nechcete přece bojovat proti Bohu! Gamaliel si sedl a rozhostilo se ticho. Jeho slova zapůsobila.
Když se apoštolové vrátili do soudní síně, bylo ticho, jenom si je členové rady zamračeně prohlíželi. Velekněz pronesl rozsudek: 40 ran bičem! A jestli vás ještě jednou nachytáme, jak mluvíte ve jménu toho Ježíše tak?, tak uvidíte. Stráže apoštoly přivázaly a po zádech učedníků začala stékat krev. Tak jako Ježíš u Piláta ? zavolal Petr se zaťatými zuby. Když bičování skončilo, odvázali je a vyhodili na ulici.
Ale hned druhý den apoštolové ještě s bolavými zády šli do chrámu i po domech a hlásali evangelium, že Ježíš je Mesiáš.

kázáníčko Sk 5.27-42
Sestry a bratři,
v prvním čtení jsme od Marušky slyšeli, jak po cestě do zaslíbené země připomíná Mojžíš Izraelcům, že na základě vysvobození má Izrael dbát Božích nařízení. Hospodin Bůh prokázal svému lidu milost, vyvedl ho z otroctví a očekává věrnost. Zapomene Boží lid na svého Boha? Nebo mu bude sloužit a jen jeho se bát, jeho milovat? - jak upomíná Mojžíš. Celé dějiny Izraele jsou takovým zápasem o zachování věrnosti. Jsou možností, rozhodováním spolehnout se na Hospodina, nebo se od něj odvrátit. Apoštolové na tom nejsou o moc jinak. Taky zápasí o věrnost Božímu synu a tím Bohu samému.
Už podruhé se Petr a Jan a s nimi dalších deset setkává s veleradou ? s těmi, kdo nechali jejich Pána ukřižovat. Petr je při tomhle setkání zase jako vyměněný. Nelekne se moci těchto lidí jako před několika týdny, když Ježíše vyslýchali. Přestože ví, čeho jsou dotyční schopni, vydává před nimi neohroženě svědectví jak o jejich vině, tak o Ježíšově slávě. Kde se to v něm vzalo? Duch svatý ho opásal a vedl, kam by sám nešel. Nechvástá se. Nespoléhá už na vlastní moc, aby nakonec prohrál s pudem sebezáchovy. To díky Duchu svatému, který si zmocnil nejen jeho, ale apoštoly.
Dříve učedníci, teď apoštolové hájí jednoho žida, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých. Členům velerady to nezní libě. Objevuje se tu totiž rozpor. Buď velerada odsoudila právem viníka a pak se tihle samozvanci rouhají, nebo byl Ježíš Nazaretský odsouzen neprávem a pak se provinili proti Bohu. Co teď s tím? Evangelista Lukáš nám představuje lidskost ve své přirozenosti: členové velerady se rozlítí a chtějí apoštoly zabít. Co svět světem vládne, najdou se tací. I naše reakce leckdy bývá taková. Když jsme z něčeho obviněni, radši to smáznout, zneškodnit žalobce, udělat rychlý proces. Sprovodíme je ze světa, aby nám nepřipomínali naši odpovědnost, tak to vidí většina farizeů a starších.
Bůh však povolává ty, kterým záleží víc než na vlastní čistotě na pravdě. Gamaliel je toho příkladem. Dobře si rozmyslete, co chcete udělat. Co když ten Ježíš přišel s něčím jiným? Svým chováním, názory a učením oslovil mnoho lidí. Po jeho smrti v jeho učení pokračují tihle muži. Proto vám radím: Nechte tyto lidi a pusťte je. Pochází-li totiž tento záměr nebo toto dílo jen od lidí, nic z něj nevzejde, zapadne. Pochází-li od Boha, nepodaří se vám ho zničit. To by se pak o vás muselo říci, že se stavíte proti Bohu.
V životě je mnoho situací, kdy volíme. Mezi menším a větším zlem, mezi vlastním prospěchem a pomocí druhému, mezi tím, co je smysluplné a tím, co je jen příjemné. Tohle jednání apoštolů, nesené Duchem pravdy, nás může povzbudit a posílit. Petrovi a apoštolům se dá věřit. Nejen pro to, co kážou. Ale že to unesli. Trpělivě, statečně a s nadějí snesli i fyzickou bolest. Nejúčinnější povzbuzení se děje příkladem. To platí v církvi samé i ve světě. Apoštolové se nedali vykolejit z nastoupené cesty, a hle - Gamaliel si toho všiml.

píseň 610 Kéž bychom to uměli