čtení Mt 5.1-12, kázání Lk 6.20-26
Milí sourozenci v Kristu,
Lukášovo blahoslavenství určitě není tak oblíbené jako blahoslavenství z kázání na hoře, které jsme slyšeli v prvním čtení. V Matoušově verzi zaznívají jenom kladná zaslíbení ? žádné běda se tam neobjevuje. Blahoslavenství je tam víc, jsou také rozpracovaná a možná tak víc ochráněna před nepochopením. A ještě se tam objevuje jeden rozdíl, kterým začnu. Pán Ježíš v kázání vystupuje na horu mluví k zástupům i učedníkům, zatímco u Lukáše po cestě na rovině pohlédl na učedníky. Zástup kolem byl také, ale ta slova jsou adresována docela konkrétně kruhu těch, kdo jsou s Ježíšem na cestě a chtějí ho následovat. Mluví ve druhé osobě ? blaze vám, ale taky běda vám.
Blaze vám - to neznamená: je vám blaženě, spokojeně, cítíte se úžasně. Ježíšovi určitě nešlo o křesťanský masochismus, který se objevuje v různých podobách a tvrdí, že utrpení je správné, bída nutná, že hladovění je ideální způsob a bez nenávisti okolí bychom nebyli křesťany. To ne. Blaze vám právě navzdory tomu, co na vás může přijít, blahoslavení jste skrze to, co vyplývá z vašeho křesťanského života. Jde o zaslíbení, která se nám mohou otevřít právě v těchto situacích, ba dokonce z nich může vzejít požehnání. Chudoba, zármutek, nepřijetí neslibují nic samy sobě, ale dotvářejí situaci, ve které člověk bývá otevřenější k tomu, co Bůh přináší.
Blaze vám, chudí, neboť vaše je království nebeské. Jsme-li chudí jako ti, kdo následují Ježíše Krista, jako novoměstský sbor, jako církev, učí nás chudoba nespoléhat na sebe, ale přijímat prostředky, které přichází jako dar. Tuším, že tak chudí nejsme, východisko ale zůstává zřejmé: když nejsme zajištění, nemáme na to platit všemožné pojistky, abychom si zajistili budoucnost, - třeba někteří z vás poznali opravdovou nouzi, spíš spolehneme na Boha a jeho zaslíbení. Mám takovou zkušenost z Veselinovky ? lidé tam měli málo a přece se rozdělili. Dovedli se daleko víc než já spolehnout na to, co přijde. Důvěřovali, že nezůstanou na holičkách. I kdyby zůstali, věděli, že to má smysl, že to má zaslíbení. I tahle lidská zkušenost mě učí brát Boží zaslíbení vážně.
Evangelista Lukáš věděl i o chudobě, skrze kterou zaslíbení blaha neplatí ? když člověk peníze sice nemá, ale orientuje se podle nich a závidí. Nebo když nenávist vzniká docela oprávněně ? ne pro víru, ale protože se nafouknu a tak se mnou druzí mluvit ani nemohou. A snad věděl i o bohatství, které nevzbuzuje sobectví a slouží. Možná proto ukotvil ta slova směrem k učedníkům, aby nedošlo k idealizaci chudých, hladových, plačících a vyloučených bez rozdílu. Nebo k předsudečnému odmítání bohatých, sytých, smějících se (dnes bychom řekli vysmátých) a chválených.
Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Mnoho křesťanů v rozvojových zemích dodnes hladoví. My si můžeme koupit, co nutně potřebujeme, ale právě proto se nemáme spokojeně zabydlet. I když budeme vděční za to, co máme, stále nám může chybět, čím bychom se měli sytit ? Boží slovo, čistota, láska, tolerance, upřímnost?Ta touha být zrovna tímhle nasycen, má smysl. Učí nás rozlišovat, co je k nasycení důležité a co ne, taky kdy se rozdělit.
Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. I pláč může mít smysl. Ne, sám o sobě, ne ze vzteku. Ale protože nejsme ze železa a bolest někdy působí pláč - když nás blízký člověk opustil, když vidíme, jak všelijaké ideologie získávají ve společnosti navrch, plakat můžeme nad lhostejností nebo pro trápení druhého. Má to smysl-blaze vám, že jste z hlavy nepustili druhého a sebe, vám je zaslíbena účast na Boží radosti.
Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky. Když někdo mluví pravdu, nesouzní zpravidla s míněním všech. Nevítaná pravda vzbuzuje nepřátelství. Nepřátelství a nenávist proti Ježíši, proti apoštolu Pavlovi a Štěpánovi, Janu Husovi. Nejen zastat se pravdy, ale udržet si čistotu myšlení a poctivost v jednání, pokorně se měřit Božím slovem, to všechno se stává trnem v oku. Právě vy, kteří v tomto nároku setrváte, máte hojnou odměnu v nebesích.
Sestry a bratři, v Americe se zrodila a pronikla až k nám takzvaná teologie prosperity. Je nebezpečná Vyhlašuje, že každý opravdový křesťan musí být zdravý, úspěšný, bohatý, šťastný a že kdo není, tak málo věří. V bibli je mnoho pasáží, které to popírají, dnešní slova k nim patří. A stejně jako u blahoslavenství i u druhé části, která mluví o těchto běda ? o odplatě, je důležitější východisko než konkrétní výroky, ty jen dokumentují, oč běží.
Pozvat k Boží záchraně se nechá ten, kdo nespoléhá především na sebe, na svůj majetek, na své síly, na pocit spokojenosti a štěstí.
Proto běda vám bohatým, vždyť vám už se potěšení dostalo. Běda tomu, kdo si bohatstvím vystavěl zeď, aby neviděl na souseda a kolemjdoucího. Kdo z prostředků, i poctivě nabytých, těšil jen sám sebe a měl škodolibou radost, že ostatní jsou na tom hůř.
Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Sytý stěží bude věřit hladovému, který je taky nepatrným bratrem Syna člověka. Člověk, který má dostatek, většinou neusiluje o změnu, je spokojený. To by se mohlo stát i učedníkům. I nám. Mohli bychom znecitlivět vůči hodnotám jako je lidskost, solidarita, úcta k životu a životnímu prostředí, právo, svoboda.
Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat. Člověk, který se směje, je v pokušení nestát nohama na zemi. Snáz vytěsní příkoří, které vidí, žije v iluzích nebo je v pohodě a nic ho nerozhází. Někdy vychází z toho, že svět je především místem zábavy.
Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům. Jestliže nemám každodenní sílu ze sebe sama a život je mi darem, nejde mi o popularitu a chválu, rozhodně
ne ode všech. Jedna věc je když vám blízký člověk vysloví pochvalu a jiná, když se zalíbíte většině.
Když se nad blaze a běda zamýšleli ve středověku scholastici, tak vyvodili, že každá světská slast na zemi se musí zaplatit na onom světě pekelnými mukami nebo že každý člověk má přesně odměřen počet radostí a strastí, a když si radosti vyplýtvá zde, na věčnost mu už žádné nezbydou. Můžeme to naštěstí směle odmítnout, protože logika, kterou vzdělanci na vyvození myšlenky použili, je logikou lidskou. Mám za to, že Boží zaslíbení a varování mají za cíl věrný život, spolehnutí se na Boha.
Věděl o tom už prorok Jeremjáš, jehož hlas jsme zaslechli v úvodu bohoslužeb: Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina. Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu.
Blaze těm, kdo i v chudobě a hladu, pláči a nenávisti nezahořkli a navzdory tomu důvěřují Bohu a slovům, které říká Ježíš. Běda těm, kdo pro své bohatství a dostatek, smích a chválení žijí z falešné jistoty nebo zapomněli, kým jsou obdarováni a s kým se mohou dělit.
Pane Ježíši Kriste, děkujeme za to, že na nás pohlížíš jako tenkrát na učedníky a můžeme se držet Tvého slova ? Božích zaslíbení i varování. Kéž nás dovedou do nebeské radosti. Amen