1. čtení Iz 19.1-10; kázání Mk 13.1-13
Ježíš vychází z chrámu a přistoupí k němu jeho učedníci. Jeden z nich ukazuje na chrámové stavby a říká přitom: ?Mistře, podívej, jaké jsou to kameny a jaké stavby!? Podívej, jak velké, pevné, impozantní, zdi chrámu, jaké krásné rozlehlé nádvoří, tepaný kov bran?Taková nádhera, kterou nechal vystavět židovský král Herodes. A vidím, že to je nejen krásné, ale i trvalé a spolehlivé. To se nehne. Je radost se na to všechno dívat. A Ježíš: ?Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno?. Aha, takže to nevydrží navěky.
Sestry a bratři, starý výjev z židovských dějin, řekli bychom. Ale mohl by nám být blízký. Jsou chvíle, nebo taky období, kdy jakoby všechno stálo, na chvíli se zastavilo. Člověk má něco pevného, čeho se snadno chytá, dobrého, co obdivuje. Co to bývá, to si musíte pro sebe najít každý sám: asi nejsilněji partnerský vztah, rodina, dům, práce, plán, d