Milé sestry a bratři, zastavme se dnes nad 3 kapitolou listu Římanům, kde čteme ve verši 21-24 tato slova

Scéna první
Malý Tadeáš slaví narozeniny a uvažuje, koho pozve ? tak Honza se mnou sedí v lavici, toho pozvu. A Aničku, protože je hezká.A taky Pepíka, protože mi dal žvejkačku?Deset jich napočítal. Věděl taky, koho nepozve, protože si s ním nemá co říct, protože se mu nelíbí, protože od něj minule nic nedostal, protože?mraky důvodů proč někoho nepozve. Tadeáš si vybírá, i my si vybíráme.

Scéna druhá
Celník Levi už pracuje na celnici nějaký pátek?Sedí důležitě a sleduje hraniční čáru, která mu patří. A vybírá peníze. Jedni mu jeho práci závidí ? dává mu totiž moc. Druzí jím opovrhují, patří přece k těm nespravedlivým, co si občas něco strčí do kapsy. Výběrčí daní si pěkně třídí zástup: ?Ty můžeš jít, Tebe pustím za tolik, počkej ty se mi nějak nepozdáváš ? jsi příliš moderní, jsi příliš staromódní ? tak zaplať?- no, někdo to přece dělat musí. Ježíš spatří u té čáry, která představuje jistou moc, Leviho v pilné práci a povolává ho. A ten, který roste s každým denárem, se pro tuto chvíli vzdává svého jistého a jde za Ježíšem. Co se to u všech všudy děje? kroutí lidé v zástupu hlavami. Proč si Ježíš vybírá, koho oni by si nevybrali, proč to řekl posedlému, nevzdělaným tupým rybářům, malomocnému, ochrnutému, co ho přinesli, proč jim říká Ty pojď za mnou, Ty ano, ty taky ano? Proč to říká každému? A proč ho ten Lévi poslouchá? Diví se davy a i my se snad divíme.

Scéna třetí
Ocitáme se na jedné velké hostině. V domě celníka Léviho se koná recepce, docela ve smyslu toho slova. Jedno velké přijetí. A my spolu s malým Tadeášem i s celníkem Levim v divícím se davu se ptáme: Proč Ježíš Kristus říká každému jo, Tebe beru, proč přijímá každého, taková nespravedlnost ? zní nám to v dnešní době dost podezřele, ale možná stejně pochybné to připadlo lidem v onen okamžik. To nás máš, Pane, všechny tak rád, jako celníka Léviho? To, Pane, opravdu každého, kdo o to stojí, přijímáš? A z bible nebo při modlitbě někde v koutě slyšíme, co můžeme zažít ve společenství bratří a sester nebo v podané ruce: Jo, zrovna Tebe beru. Celníci si z radosti udělali takovou hostinu na znamení toho, že jim Ježíš řekl, co nikdo nikdy předtím. To přece musí zachytit - tuhle chvíli, to vědomí, že je Někdo bere. Tu darovanou možnost mohou teď otevírat dalším.

Scéna čtvrtá
Apoštol Pavel sedí u olejové lampy kdesi v Korintu a píše dopis římským křesťanům, ale taky reformátorům, a každému, kdo ho bude číst ? i nám tady. Hemží se to v něm pojmy až nám běhá mráz po zádech. A běhat nepřestane, když se pro nás to trochu abstraktní pojmosloví zkonkrétní. Všimli jste si, že Pavel hodně mluvil o ?spravedlnosti?, a o ?zákonu?. Hmm, spravedlnost, zákon?to se zjistí pěkně podle daných, uznaných norem, jak to bylo a jak to je, spočítá se to ? něco jde k dobrému, něco ke zlému. Objektivně to posoudí nějaká porota nebo moudrá hlava a vyměří se trest nebo odměna, bude to jasné? Spravedlnost a zákon. A je jasno. Takové, jaké měl Tadeáš, celník Levi i dav.
Jenže pro Pavla ?spravedlnost? neznamená ?zjištění pravdy?, výslech, rozsudek, trest nebo propuštění na svobodu. To je ta naše lidská spravedlnost, on k ní dodával: ?spravedlnost Boží?. Pavel mluvil o spravedlnosti darované, přičtené, způsobené. Aniž byste museli cokoli vy pro to? dát, nabídnout, udělat. Zvláštní spravedlnost, docela nezávislá na té naší lidské. Zvláštní spravedlnost, která vygumuje otazník zda Bůh může přijmout kohokoliv z nás.
A najednou nám ten obraz Ježíše jdoucího Palestinou a myšlenka o Boží spravedlnosti začne splývat.
Jeden pravý člověk ? pravý Bůh přijímá každého, kdo o to stojí, kdo jeho výzvu Pojď za mnou následuje. Ježíš neřekl nikdy: ty se do toho nepleť. Tebe nepočítám. Nikdy a ničím nedal najevo druhým ? nemáš šanci. Nebo máš podmínku. Jsi v podmínce, tak sekej dobrotu, abys měl u mě šanci. A ukazoval tím: Bůh s vámi počítá ne kvůli něčemu ? pravidelné účasti na sborových akcích, dobrým skutkům, úsměvu na každém kroku, tvrdé práci?Bůh s vámi počítá kvůli vám. O tom píše i apoštol. Bůh způsobil spravedlnost tím, že všechnu naší domnělou jistotu co nebude a nejistotu, co bude vložil na svého syna. Od něj se rodí nová cesta, která se ukazuje už za jeho života a je potvrzena jeho smrtí. Ježíš Kristus vykupuje naše odsudky, to naše vybírání toho jo ? toho ne, vykupuje naše zlosti a viny. Od té chvíle, kdy to projde našimi srdci a mozky, padá bariéra předpokladů a podmínek, závislostí a řetězení. Ve chvíli, kdy si přiznáme, že křivdíme, že jsme nějak zacykleni i v tom zlu, hledáme onu Boží spravedlnost.

Scéna pátá
Kostel v Novém Městě na Moravě, se svými hosty a další kostely dnes odpoledne třeba v Krouně a Rovečném při instalaci nových farářů. Myslíte, že ti, kteří se tu a tam sešli jsou něco jiného než takový spolek celníků? Taky se vám chce ošít, ohradit proti tomu, že zrovna my jsme ti výběrčí? Tak se podívejme na Tadeáše a Leviho. Něco mají společné. A my s nimi. Taková touha zařídit si život jak říkají ve Veselinovce ?po svojemu?.
A protože si to uvědomujeme, scházíme se, a ve slově a při svátostech zakoušíme tu recepci, jakou si užívali celníci. Přicházíme, abychom znovu slyšeli, prožili ?Bůh nás bere?. Abychom si připomněli východisko našich životů. Přicházíme, abychom se nechali zasáhnout evangeliem, které je v Ježíši Kristu docela zřetelné.
A myslím, že na tohle člověk čeká, aby mu to někdo řekl - že Ty ano a bez podmínek. A doopravdy, ne jen tak - společensky, protože to potěší?takové přijetí můžeme zakusit v rodině, v manželství, v přátelství..A co s tím dál? Když člověk uslyší, Ty pro mě máš cenu, a zakusí, co to znamená, tak může tuhle jistotu šířit, dávat jí druhým najevo.
Milí bratři a sestry, je tu evangelium, které nemá podmínku, není říkáno na oplátku. Syn Boží zaplatil za nás, aby tohle přijetí mohlo platit pro nás.

Pane náš, děkujeme Ti za Tvé ano, už proto, že jsme se narodili. A děkujeme Ti za možnost znovuzrození k pravému životu skrze Ježíše Krista. Amen